Pavel Poc: Někdy nemám čas ani na jídlo

Deník Metro oslovil před nastávajícími květnovými eurovolbami sedm europoslankyň a europoslanců, kteří reprezentují sedm politických stran a hnutí – dvě ženy a pět mužů. Každý z nich dostal jedenáct stejných otázek. Dnes odpovídá Pavel Poc z ČSSD.

Co jste našel v kanceláři po předchůdci?
Kanceláře jsou hrozně malinkaté. Každý je snadno vyklidí a nikdo tam nic nenechává.
 

Jak dlouho jste se učil cestu do své kanceláře a po budovách Evropského parlamentu (EP)?
Nic obtížného jsem v tom neviděl už ve svém prvním mandátu. Struktura budov má logiku, všude jsou orientační tabule.
 

Pomáhali vám „mazáci“ v prvních dnech v EP? Nebo jste se musel prokousat vším sám?
V mém prvním období nás bylo v delegaci pět nováčků a dva starší kolegové, kteří se na nás celkem vykašlali. Takže tehdy jsem se musel skutečně vším prokousat sám.
 

Co děláte, když se v Bruselu nudíte?
Tak to se mi ještě nestalo. Zejména během pléna ve Štrasburku je to takový fofr, že spíš člověk nestíhá pořádně jíst. Kromě samotného plenárního zasedání je tam spousta schůzí frakce, vyjednávání, schůzek s komisí, schůzek stínových zpravodajů, schůzek s lobbisty.
 

Co je ve vašem bruselském šatníku? Divíte se někdy, co si kolegyně nebo kolegové v EP obléknou?
V Bruselu mám dva obleky, jeden světlý a jeden tmavý, deset košil plus nějaké sportovní a pracovní oblečení samozřejmě. Kolegové a kolegyně se oblékají naprosto standardně, ale kdyby ne, tak mě tohle nechává v klidu.
 

Největší trapas či jiný zážitek?
Chcete-li trapas, tak v EP i v jeho výborech se většinou hlasuje zvednutím ruky a jako předsedající musíte správně uhodnout výsledek. Pokud si někdo myslí, že jste se nestrefil, tak jenom křikne „check“. Když elektronická kontrola ukáže, že jste se nestrefil, je to celkem trapné, zejména když se vám to stane opakovaně.
 

Jak snášíte odloučení od rodiny a domova?
Celkem v pohodě. Manželka má svou kariéru a přes týden je také z domova pryč. Naše děti už ale dávno mají svoje rodiny. O víkendu se potkáme, máme na sebe čas, jsme si vzácní a dny jsou doslova přecpané vším, co chceme stihnout.
 

Kdo a za co vám nejvíc vynadal a nadává?
Před pěti lety lidi v Česku skočili na špek nějakým kašparům s fiktivní reportáží o tom, jak čeští europoslanci kvůli své lenosti připravili Česko o mořské pobřeží v Chorvatsku. Člověk by řekl, že takové hlouposti nemůže nikdo věřit. Ale přišlo kvůli tomu hodně nadávek. Na sítích to bývají spíš polemiky, než že by mi někdo vyloženě vynadal, a totéž platí pro osobní kontakt.
 

Váš největší úspěch?
Pokud jde o osobní zadostiučinění, tak určitě rezoluce Evropského parlamentu o zákazu nebezpečného glyfosátu, to nikdo nepředpokládal, že se povede, tlak ze strany průmyslu byl enormní. Jde-li o největší společenský význam, tak samozřejmě novela potravinového zákona právě v oblasti transparentnosti a udržitelnosti povolovacích procedur, tu zprávu jsem doslova sebral lidovecké zpravodajce z ruky. Významně posílí bezpečnost potravin. Kdybychom to brali z hlediska ekonomického prospěchu pro Česko, pak zahrnutí všech tří uhelných regionů do transformačního financování, když původně měl být vybrán jenom jeden.
 

Šli by čeští europoslanci společně na pivo?
Ti, co v Evropském parlamentu skutečně pracovali, by neměli problém se potkat i mimo práci. Ale bylo pár lidí, kteří toho moc nedělali, spíš měli potřebu se jen vymezovat.
 

Kdybyste musel mít na svém autě SPZ na přání, co byste na ni nechal vepsat?
Věřte, že o to opravdu nestojím. Naštěstí mě k tomu nikdo nemůže donutit. Kdybych ale takovou značku skutečně musel mít, bylo by to prostě jen moje jméno a příjmení.

Zdroj: deník Metro – Praha, 5. 4. 2019

 

Blogy