Vzdělání Střední průmyslová škola elektrotechnická
Současné zaměstnání starosta města Rotava
Poslední zaměstnání 2018 místostarosta města Rotava, 2014-2018 člen rady města Rotava
Jazyky němčina
Kraj Karlovarský kraj

Můj příběh

Pocházím z učitelské rodiny. Táta, maminka, babičky, děda, sestra. Ti všichni byli nebo jsou učiteli. Odmala jsem byl veden k tomu, abych ctil a udržoval vztah k místům a lidem, které potkávám na cestě životem. K rodné Rotavě, městu se třemi tisíci obyvatel, kde sami učili několik generací. Hlavní byl samozřejmě domov. A to nejenom rodina, ale i kraj. Být prospěšný druhým, to ti přinese největší radost, říkala babička. Od základní školy jsem se tak angažoval nejenom v žákovských samosprávách, a to mě provází celý život.

Na střední školu jsem odešel do Prahy, hlavním tahákem byla sportovní třída fotbalové Viktorky Žižkov.  Obor elektronických počítačových systémů na střední průmyslové škole se musím přiznat mi příliš nesedl, s učivem jsem bojoval. Prostě ne každý jsme technický typ. A fotbal? Kolena kvůli vrozené vadě nevydržela nápor čtyř tréninků týdně a dvou zápasů o víkendu. Prahu mám rád, dala mi určitý nadhled. Jiný, nedefinovatelný úhel pohledu na život v kraji, do kterého jsem se pokaždé, když bylo volno, tak rád vracel. Domov pro mě stále byl Karlovarský kraj a má rodná Rotava.

Po absolvování střední školy jsem zkusil vysokou školu v Karlových Varech, ale studijní typ prostě nejsem. Po nedokončení vysoké jsem byl postaven před hotovou věc, postavit se na vlastní nohy. Opět jsem se vydal do Prahy, kde jsem následně žil a pracoval několik let.

Práce jsem se nebál, od 15-ti let jsem trávil léto brigádami. Práci jsem potřeboval rychle a během pár dnů jsem ji sehnal. Realita v začátcích ale byla drsná. Více než 320 hodin měsíčně za 51,30 Kč na hodinu hrubého. Vydělával jsem prakticky jenom na to, abych mohl bydlet ve společném bytě s kamarády, kam jsem chodil pouze přespat. To byla doba, kdy jsem začal intenzivně vnímat, jak těžké je pro mnoho poctivých lidí žít důstojný život. Zákoník práce byl jen kus papíru. Podařilo se mi vypracovat a nakonec jsem byl v práci spokojen, ale hořkost z toho, jak funguje systém ve mně přetrvávala. I přes dobrou pozici jsem odmítal myšlenku zakotvit v Praze natrvalo.

Po dobu života v Praze jsem se stále angažoval v životě v rodné Rotavě. Snažil jsem se aktivně měnit život k lepšímu. Přinášet a realizovat nápady. Poznal jsem, jak moc se liší vnímání světa v Praze a v Karlovarském kraji. Oba kraje nemají pro to své vnímání navzájem příliš pochopení. Stojím na straně toho mého, Karlovarského.

V roce 2013 jsme se s lidmi kolem mě rozhodli začít měnit věci tam, kde je lze skutečně prosadit a založili jsme místní organizaci ČSSD v Rotavě. Řekl jsem si, že pokud dostanu důvěru občanů i přesto, že vlastně domů jezdím pouze na víkendy, vrátím se z Prahy nadobro. V roce 2014 jsme získali 3 mandáty v 17-ti členném zastupitelstvu města a já se stal ve 26-ti letech radním. Během dvou měsíců jsem sehnal práci v blízkém Sokolově a začal novou etapu života. Ještě jednou jsem změnil práci a zamířil do rotavských strojíren. Věci veřejné se staly mým životem, nejenom jako politika, ale také jako pořadatele a dobrovolníka. V roce 2018 při komunálních volbách se toto nadšení přetavilo v zisk sedmi mandátů a já se stal po dědovi druhým starostou v naší rodině.

Co mě žene? Nerad věci vzdávám a nesnáším slovní spojení, že něco nemá cenu. Rotava se stala odepsaným městem, které během deseti let přišlo o stovky obyvatel a špatná pověst ho předcházela. To se mění. To samé platí pro náš kraj. Nedoceněný. Kvůli velikosti a počtu obyvatel přehlížený. Se svými specifickými problémy a pocitem lidí, že nejsou důležití. Každý poctivý člověk, každá rodina, v našem kraji jsou důležití a já jsem připravený to dokázat.