Pečující roku! To je nové ocenění ministerstva práce a sociálních věcí pro ty, kteří pečují o své blízké. (Díky Jana Maláčová za uskutečnění této myšlenky.)
Nominují je lidé z jejich okolí, kteří dobře znají jejich životní osudy. Musím říci, že to byl mimořádně důstojný a lidský závěr prvního dne Fórum rodinné politiky 2019.
Jen několik nikoliv doslovných citací od lidí, kterým bylo ocenění uděleno.
Maminka pečující s své nevyléčitelně nemocné dítě: „Není naděje, zbývá jen láska“.
Vnuk pečující o své prarodiče: „Nevědel jsem o této soutěži, ani to, že jsem byl nominován. Jenom jsem se rád staral o svoje prarodiče. Vracel jsem jim péči, kterou mi dali jako dítěti, když jsme byli s maminkou sami. Nebylo to se mnou jednoduché. S babickou, když měla demenci, také ne, ale důvěřovala mi, zvládli jsme to.
Maminka o synovi: „Děkuji za ocenění, ale věřte mi. Že bych ho hned vyměnila zazdraví syna.“
Pro mne jsou to hrdinové našich dnů a zaslouží nejen uznání a respekt, ale také pomoc celé ...
Zobrazit více
Vozíčkáři! Zaplaťte, nebo hybaj!
Aneb socialni bydlení v pojetí města X v praxi!
Během oslav 1. máje mne oslovila pani na vozičku v jistém nejmenovaném městě. Byla skutečně nešťastná a vyprávěla mi tento příběh:
V prosinci skončil termín tak zvané udržitelnosti z dotační výzvy MMR pro byty zvláštního určení. Ty byly postavené ze státní dotace s podmínkou, že po nějakou dobu budou tomuto zvláštnímu určení také bezezbytku sloužit.
Od města se nyní paní dozvěděla, že s manželem (také vozíčkářem) budou platit buď o šest tisíc korun měsíčně více, nebo se musí vystěhovat a hledat si nějaké jiné bydlení. Nebo jít třeba do charity.
Udžitelnost v praxi!