Rodinný stav ženatý, 2 děti
Vzdělání 1969 - 1972 odborné učiliště telekomunikací Ostrava-Poruba, 1974 - 1979 střední průmyslová škola elektrotechnická Olomouc, 1979 - 1985Vysoká škola dopravy a spojů Žilina, 2013 - 2019 Žilinská univerzita
Motto Dobří senátoři se vracejí – s rozvahou a pokorou
Současné zaměstnání Nadační fond Přerovského jazzového festivalu
Poslední zaměstnání primátor města Přerova, senátor Parlamentu ČR

Můj příběh

Jmenuji se Jiří Lajtoch, narodil jsem se 11. prosince 1953 v Přerově. Po absolvování Základní devítileté školy jsem se v letech 1969 až 1972 vyučil na odborném učilišti telekomunikací spojovým mechanikem. Svému oboru jsem se potom věnoval u Okresní správy spojů v Přerově.

Před ukončením základní vojenské služby jsem začal studovat na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Olomouci, po maturitě jsem pokračoval studiem na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině. Studium jsem ukončil státními závěrečnými zkouškami v roce 1985.

V akademickém roce 2013/2014 jsem byl přijat na externí doktorandské studium na Fakultě bezpečnostního inženýrství Žilinské univerzity v Žilině. Studium jsem ukončil v roce 2019 obhajobou dizertační práce a získal akademický titul PhD. 

Na Okresní správě spojů jsem pracoval až do roku 1983 – nejprve jako spojový mechanik, poté jako projektant.

Již od mládí jsem mne zajímala práce s lidmi a politika. Proto jsem se v roce 1984 stal tajemníkem OV SSM Přerov se zodpovědností za úsek pracující mládeže. Tuto činnost jsem dělal do konce roku 1987.

Od ledna 1988 až do voleb v listopadu 1998 jsem na Městském úřadě v Přerově vykonával funkci vedoucího plánovacího a finančního odboru.

Rok 1998 znamenal pro můj život velkou změnu. Na ustavujícím zasedání nového Zastupitelstva města Přerova jsem byl svými kolegy zvolen do funkce místostarosty. Po dvě volební období jsem se jako místostarosta věnoval oblasti financí a majetkoprávními záležitostmi. Od roku 2006 jsem se stal primátorem statutárního města Přerova, ve dvou volebních období tedy do října 2014.

Po letech působení v komunální politice jsem byl v květnu 2007 v doplňovacích volbách zvolen do Senátu Parlamentu České republiky, následně jsem byl zvolen i v roce 2008. Mandát jsem ukončil 25. října 2014.

V roce 2016 jsem pracoval ve společnosti Finecobus s.r.o. a v současné době pracuji v Nadačním fondu Přerovského jazzového festivalu.

 A jaký je můj osobní život?

Podobný jako ten Váš. Od roku 1984 jsem ženatý. S manželkou Helenou jsme vychovali dvě dcery Petru a Martinu. Od starší dcery Petry máme dvě vnučky Dominiku a Barboru, které jsou již dospělé.  V závěru mé politické činnosti se mé mladší dceři Martině v červenci 2014 narodil syn Eduard, tedy první chlapec po sérii dívek. Následně v květnu 2017 i naše nejmladší vnučka Lota. Tyto vnoučata nás s manželkou v současné době nejvíce zaměstnávají a máme z nich velkou radost. S chutí jsem se zapojil do běžných starostí při výchově těchto nově narozených lidiček, a já alespoň zapomněl na nepříjemné starosti, které mě provázely dlouhých šest let – trestní stíhání na základě udání, které bylo ukončeno pravomocným osvobozujícím rozsudkem v můj prospěch i mých pěti kolegů.

Dovoluji si zde citovat výrok tehdejší krajské státní zástupkyně, která 3× zastavila obvinění, neboť skutky, pro které se trestní stíhání vedlo, nebyly trestními činy.

 „Podle mého právního názoru trestní stíhání obviněných v podobě jak bylo policejním orgánem zahájeno, vůbec nemělo započíst. Mám své zásady a nedovedu si představit, že bych se dokázala srovnat se svým svědomím, že postavím před soud lidi, o jejichž „nevině“ budu přesvědčena“.

Tato kauza, která dle mého názoru byla nesmyslná, zasáhla velmi citelně do našeho rodinného, společenského a mého budoucího politického života. Tato pachuť nespravedlnosti mě doprovází doposud, i když se nám Ministerstvo spravedlnosti omluvilo a stát nás částečně finančně odškodnil.

I přes dlouho trvající nespravedlivé trestní stíhání našel jsem porozumění v rodině, dětech, vnoučatech a ve svých 65 letech jsem zdárně ukončil doktorandské studium na Žilinské univerzitě, kde jsem se zabýval krizovým řízení a krizovou komunikaci na úrovni místní samosprávy.

Proč jsem se rozhodl kandidovat do Senátu?

Politice se věnuji již od roku 1998. Nejprve jsem se snažil získat politické ostruhy v komunální politice. Je to dle mého názoru ta správná cesta, seznámit se nejprve s problémy  a možnostmi jejich řešení na místní úrovni. A teprve potom, vyzbrojen zkušenostmi z regionu jsem mohl následně jako senátor nahlížet na zákonodárný proces optikou „obyčejných lidí“  a promítat tyto své zkušenosti do senátorské práce, což se mi tedy podařilo realizovat po dobu  více jak sedmi let. Mé rozhodnutí opět kandidovat do Senátu za Českou stranu sociálně demokratickou mi nabízí pokračovat ve své práci, která byla nezákonně přerušena.

Budu se snažit přesvědčit voliče svého volebního obvodu „63“ tedy regionu přerovska, lipenska, hranicka a části Moravskoslezského kraje, oderska a starojičínska, že jako senátor budu usilovat o rozvoj našeho regionu, který se dle mého názoru v současné době zastavil. Myslím si, že také díky svému dlouholetému působení na přerovské radnici vím, které konkrétní problémy jsou ty nejožehavější. Již dlouhá léta je to doprava, která nejvýrazněji zasáhla do života přerovanů. Po dostavbě dálničního úseku Lipník nad Bečvou – Přerov v závěru roku 2019 je průjezd městem komplikovaný nejen pro místní občany. Ostatně problémy s nedostatečnou sítí kapacitních komunikací přesahují rámec volebního okrsku 63 a jejich vyřešení je opravdu úkol nadregionální. Až 10 let, takové zpoždění nabírají důležité dopravní stavby kvůli špatně nastaveným zákonům.

Na urychleném řešení některých dopravních staveb spolupracuji doposud a to ve Sdružení pro rozvoj dopravní infrastruktury na Moravě, kde jsem jeden ze zakládajících členů.