Zachraňme českou kulturu, STOP její další devastaci!

7. února 2013

V uplynulém měsíci lednu na sebe upozornila část naší kulturní a umělecké společnosti způsobem, který vyvolal u širší veřejnosti nepříliš pozitivní ozvěnu. Mediálně vypjatá atmosféra prezidentské volby vedla k osobnímu napadání a osočování lidí, kteří podporovali jiného kandidáta, než si někteří hudebníci, spisovatelé nebo režiséři přáli. Výsledek volby pak někteří jednotlivci neunesli a jejich reakce a emocionálně vypjaté výroky měly k demokratickému způsobu myšlení velmi daleko. Bezdůvodně a nevkusně uráželi nejen politické soupeře, ale i voliče, kteří jsou či měli by být konzumenty jejich umělecké tvorby.

Jako reakce na neuvážená a hloupá prohlášení některých umělců vzniká odezva, vyzývající k bojkotu nejenom jejich tvorby, ale výsledků práce celé kulturní sféry, a to v situaci, kdy divadla, filmy, orchestry, výstavy nebo časopisy potřebují udržet si každého diváka, posluchače či čtenáře. Chceme upozornit na nebezpečnost podobných jevů a zároveň vyjádřit svůj nesouhlas s vystupováním některých našich umělců, kteří zahleděni pouze do sebe sama vytvářejí zkreslený pohled na českou kulturu jako celek. Nepomáhají tím ani kultuře, ani zlepšení politické kultury v naší zemi. Nové kulturní a umělecké hodnoty by měla veřejnost přijímat se zájmem a nikoli s odsudkem vůči tvůrcům, kteří nejsou schopni přijmout a respektovat jiné politické názory, než své vlastní.

Zásadní problémy české kultury jsou totiž ve skutečnosti někde úplně jinde. Například naše největší a z hlediska tradice nejvýznamnější kulturní instituce, kterou je Národní divadlo, je už přes rok v krizi, kterou zavinily kroky ministerstva kultury koncepčně nepřipravenou snahou o jeho transformaci. Zdaleka není jisté, že se tuto krizi podaří vyřešit pouhým jmenováním nového, byť zkušeného ředitele.

Nejde však jen o Národní divadlo. V existenčním ohrožení je celá řada dalších pražských i mimopražských divadel, protože v současné ekonomické situaci stávající legislativa jim neumožňuje potřebným způsobem jejich problémy řešit.

V oblasti památkové péče přichází současné vedení Národního památkového ústavu s transformací péče o kulturní památky ve vlastnictví státu. Podle mínění většiny odborné veřejnosti však tento postup ve skutečnosti problémy pouze prohloubí.

Dochází k drastickému zkrácení dotací, které Ministerstvo kultury přidělilo na projekty tzv. živé kultury. Šéfredaktoři několika desítek literárních a uměleckých časopisů upozorňují, že tyto kroky povedou nejspíše k likvidaci periodik, vytvářejících podhoubí pro tolik potřebné diskuse, vedoucí k dalšímu rozvoji umělecké tvorby. Vzniká iniciativa „Zachraňte kulturu 2013“. Paradoxně ji však podepisují i mnozí z těch, co v prezidentské kampani halasně podporovali kandidáta, který je předsedou strany, jejímiž členy jsou i současný ministr financí a ministryně kultury.

Ve vedení ministerstva kultury se za posledních sedm let vystřídalo pět ministrů.  Na přijetí materiálu „Státní kulturní politika na léta 2009-2014“ se čekalo přes dva roky. Jeho cíle (stejně jako v případě Zákona o některých druzích podpory kultury na léta 2007-2013, přijatého ještě v roce 2006) se naplňovat nedaří. Příprava nového koncepčního materiálu, jenž by alespoň naznačil předpokládaný směr vývoje především kulturní legislativy, má zatím jen mlhavé kontury. Chybí obecný zákon o veřejných institucích v kultuře, chybí zákon, jenž by řešil postavení národních kulturních institucí, chybí památkový zákon. Někteří političtí představitelé dokonce přicházejí s návrhem ministerstvo kultury zrušit a udělat z něj jakýsi apendix například ministerstva školství. Zásadní zákon, jenž by definoval kulturu jako veřejný celospolečenský zájem, však chybí.

Členové ústřední odborné komise ČSSD pro kulturu:

Jindřich Beránek, publicista

Vítězslav Jandák, poslanec

Lukáš Kaucký, historik

Petr Kolman, senior

Miloslav Kučera, režisér a mediální poradce

Michal Kačírek, mediální konzultant

Štěpánka Kučková, analytická chemička

Jiří Malínský, historik

Viera Maňásková, zpěvačka

Blogy