25. května 2017
Málokterý premiér se může pochlubit tím, že mu vrchního konzultanta dělá jeden z jeho předchůdců. Bohuslav Sobotka takovou výhodu má, Vladimír Špidla mu radí už čtvrtým rokem. Bývalý předseda vlády a eurokomisař patřil do úzkého okruhu lidí, kteří byli Sobotkovi nablízku během vládní krize.
Po odchodu Andreje Babiše z vlády se zdá, že vládní krize končí. Při pohledu zpět se nelze ubránit myšlence, že se premiér a předseda ČSSD Sobotka chtěl vymezit vůči silnějšímu soupeři před blížícími se volbami. Nebo to vidíte jinak?
Už dlouhé měsíce bylo jasné, že hlavní politický konflikt se odehraje mezi ČSSD a hnutím ANO. Byla jen otázka, kdy přesně a v jaké formě. Důvody byly zřejmé, kolem ministra Babiše se účelově vytvořil zvláštní konglomerát, který propojil velkou moc ekonomickou, mediální i politickou. Toto propojení je neobvyklé a po mém soudu ohrožující demokratický systém jako takový. Takže to střetnutí bylo logické. Ale samozřejmě jsem nevěděl, že nastane v květnu.
Premiér Sobotka svým postupem na začátku vládní krize překvapil i mnoho lidí uvnitř strany. Jak jste se podílel na jeho rozhodování a jak zpětně hodnotíte jeho postup?
Když jste poradce, nemůžete hodnotit člověka, se kterým jste v tomto kontaktu. Ani si nemůžete nechat nahlížet do karet.
Tak obecně. Do jaké míry je premiér nezávislý při rozhodování? Do jaké míry připouští radu a konzultaci?
Z vlastní zkušenosti bych řekl, že premiér je sám. Nechává si věci zanalyzovat, poslouchá a hodnotí. Ale nakonec rozhoduje sám. Musí být vnímavý a přijímat radu, ale nesmí nikdy dopustit, aby to nebyl on, kdo rozhoduje.
Premiér Sobotka měl těžší situaci v tom, že se potýkal se dvěma soupeři najednou, Babišem a Zemanem. Objektivně z toho vyšel nejlépe. Byla to podle vás nejtěžší politická zkouška, kterou doposud prošel?
Neumím posoudit, která zkouška pro něj mohla být těžší. Tahle byla mimořádně těžká a prostě se jasně ukázalo, že není náhoda, že je premiér. Vyžadovalo to od něj velkou odolnost v tlaku, velkou analytickou schopnost. Bylo i vidět, jak během několika vteřin v rozhodujícím momentě zhodnotil, jaká je situace, a pak se rozhodl a jednal.
Následující otázka se nabízí vždy, když slovenský premiér Robert Fico sklízí ovace na sjezdu ČSSD. Jak důležité je pro předsedu strany charisma?
Charisma je důležitá věc. Být politickým lídrem ale znamená něco víc, je to jako desetiboj. V některých disciplínách jste dobrý, v některých nejste. Když nejste špička v charismatu, tak se snažíte dosáhnout aspoň průměru a využít toho, že jste lepší třeba ve strategickém myšlení. Nevyhrává ten, kdo je nejrychlejší na stovku, ale kdo má nejvyrovnanější disciplíny.
Překvapil vás sveřepý postoj Hradu proti premiérovým krokům?
Úplně mě to nepřekvapilo, ale přesto jsem byl zaražený tím, že je ochota nedodržovat takovým opravdu středoškolským způsobem ústavu a snažit se o tak nepoctivou interpretaci. A taky mě zarazilo, že někteří lidé, kteří chtějí výrazným způsobem sledovat svůj zájem, toho ani nejsou schopni.
Povinná, ale logická otázka: nelitujete svého postoje vůči prezidentské kandidatuře Miloše Zemana v roce 2003?
Ten konflikt byl opravdu hluboký. Měl své politické odůvodnění a prozatím mi čas nepřinesl důvody, abych přehodnocoval. Pokud nějaké důvody přinesl, tak spíš abych nepřehodnocoval.
Vzdálila se během krize ČSSD od Zemana?
Myslím, že krize to opravdu změnila. Účastním se různých jednání a už pár měsíců před krizí jsem viděl, že ten vztah slábne. Teď si myslím, že to je ukončená záležitost.
Sobotka teď musí řešit spor v ČSSD mezi vedením a regionálními lídry v Jihočeském a Moravskoslezském kraji. Nepřehnalo vedení razanci, s jakou si na kraje vyšláplo?
Stanovy říkají, že předsednictvo má tuto pravomoc. Chystají se celostátní volby, všechny krajské kandidátky jsou součástí jedné celostátní. Je to předsednictvo, které má odpovědnost zasáhnout do kandidátek. Jiří Zimola by určitě neodstupoval z postu jihočeského hejtmana jen tak. Předsednictvo vyhodnotilo, že jeho případ představuje riziko pro celostátní výsledek.
Nekončí ale ani napětí v koalici. Andrej Babiš může po odchodu z ministerstva financí vést ještě intenzivnější kampaň. Věříte ještě, že by sociální demokraté mohli ve volbách zvítězit?
Když jsem byl předsedou ČSSD, měli jsme rok před volbami v průzkumech 14 procent a byli dokonce až čtvrtí. A nakonec jsme vyhráli. Že Andrej Babiš odchází z vlády, má pro něj na jednu stranu pozitiva, na druhou stranu mu to bere velkou část mediálního piedestalu.
S nástupem ministra financí Ivana Pilného se asi volební témata vrátí na klasické pravolevé hřiště.
I to je možné. Sociální demokracie má za sebou 140 let existence a vždycky víte, co od ní lze čekat. Víte, že vám nezprivatizuje zdravotnictví, pokusí se zvyšovat minimální mzdu a že je jen malé riziko, že to nějak přežene. Ale co čekat od hnutí ANO? Přísahám, že nevím.
Jenže ANO má dlouhodobě nejvyšší voličskou podporu…
Protože si do toho prázdna můžete promítat, co chcete. Je to nebezpečí pro demokracii. Jestliže předák hnutí, které působí v demokratickém systému, řekne „Co si to ta sněmovna ke mně dovolila?", tak to znamená, že neakceptuje základní ústavní princip, že parlament je suverén a že prostřednictvím parlamentu hovoří lid.
Jak ale mohou standardní politické strany soupeřit s takovým antisystémovým přístupem?
Musí zápasit v rámci systému. Normálně, věcně. Je to pravolevý konflikt, máme nějaký obsah, považujeme něco za hodnotné, jsme do toho ochotni jít. Musíte používat prostředky, které jsou demokratické. A nebát se. Moc nekalkulovat a jít po hodnotách.
Zdroj: Hospodářské noviny, 25. května 2017
