Tematické okruhy pro programovou konferenci

4. ledna 2016

Sociální demokracie zveřejňuje tematické okruhy pro debatu o aktualizaci dlouhodobého programu, resp. pro účely programové konference. Budeme moc rádi, když nám k nim do konce ledna zašlete připomínky. Email pro zaslání je: program@socdem.cz. Předem se těšíme na vaše podněty!

Tematický okruh č. 1: Sociální demokracie v měnícím se světě

Již více než 150 let, v českých zemích 137 let usiluje sociální demokracie o praktickou realizaci svých hodnot – svobody, spravedlnosti, solidarity. Tyto hodnoty orientovaly její praktické kroky na odstranění dehumanizačních účinků novodobé průmyslové společnosti s tržním hospodářstvím (nezaměstnanost, sociální nerovnosti, chudobu). Výsledkem tohoto úsilí bylo v průběhu dvacátého století ustavení demokratických sociálních států, které představují největší úspěch emancipačního úsilí v dosavadních lidských dějinách. S nástupem tzv. neoliberální revoluce od osmdesátých let je však sociální stát a sociální demokracie v defenzivě. Mnozí hovoří o jejich konci. V souvislosti s poslední finanční krizí však rovněž zažíváme rostoucí skepsi k neoliberálnímu projektu. Sociální demokracie ale svoji pozici neposiluje, stagnuje a leckde výrazně ztrácí. Sociální demokracie jen velmi těžce obhajuje svůj program a hodnoty tváří tvář globalizaci a rostoucí komplexnosti společenských a civilizačních výzev – bezpečnostních, hospodářských, sociálních a environmentálních. 

Teze č. 1 Ralf Dahrendorf považoval sociální demokracii za vítěze emancipačních úsilí bojujících o legitimitu ve dvacátém století. Bude-li chtít být vítězem i ve století jednadvacátém, musí se v nejbližších desetiletích vypořádat především s následujícími globálními výzvami: a) vybudování nové bezpečnostní architektury světa na multilaterálním základě, jež bude schopna bránit vzniku a rozšiřování těžkých vojenských konfliktů a následných masových migračních vln; b) omezit hospodářské a sociální nerovnosti mezi vyspělým Severem a chudým Jihem i uvnitř vyspělých států; c) zabránit destrukci demokracie a evropského sociálního modelu; d) definitivně přejít na udržitelný hospodářský model založený na kvalitativních faktorech růstu (digitální ekonomika, obnovitelné zdroje, expanze práce do sociálních a veřejných služeb, rozšiřování volného času).

Stát může mít mnoho podob, ale sociální demokracii šlo vždy o demokratický stát, který na sebe bere roli zprostředkovatele o obhájce veřejného zájmu. Veřejným zájmem je péče o společenské důsledky soukromých tržních transakcí. Pokud mají soukromé transakce pozitivní dopady na společnost (např. technologický rozvoj, tvorba pracovních míst), veřejným zájmem je tyto důsledky chránit a podporovat. Pokud mají soukromé transakce negativní dopady na společnost (např. nezaměstnanost, nerovnosti, ekologická devastace) veřejným zájmem je předcházet jim, nebo je mírnit a odstraňovat. V demokratických společnostech s tržní ekonomikou tak jde vždy o určité slaďování soukromých a veřejných zájmů, či regulaci soukromých zájmů ve prospěch veřejných zájmů. Stupeň regulace soukromého zájmu ve prospěch veřejného zájmu představuje míru de-komodizace společnosti. Lze to také chápat tak, že úkolem demokratického státu je zajišťovat tvorbu mnoha potřebných statků, které nejsou zbožím. V posledních desetiletích se pod nadvládou neoliberální ideologie a neregulované ekonomické globalizace role demokratického státu jako ochránce veřejného zájmu výrazně oslabila. Stát se stal v mnoha ohledech  služebníkem soukromých zájmů, což se projevilo ve snížení jeho sociálních závazků a ve zhoršení dostupnosti a kvality veřejných služeb.

Teze č. 2 Úkolem sociální demokracie je zajistit roli státu jako účinného ochránce veřejného zájmu. Pokud jde o státní aparát, je třeba: a) dosahovat co nejvyššího stupně profesionalizace státní správy; v obhajobě veřejného zájmu jde vždy o řešení vysoce komplexního problému, který je schopen řešit jen vysoce kvalifikovaný úřednický tým; b) vytvářet co nejúčinnější pojistky (etické i materiálně motivační) proti korupčnímu jednání státních úředníků; c) prosadit de-politizaci státní správy zajišťující odborný přístup k řešení veřejného problému nedeformovaný krátkodobými úzce politickými hledisky. Pokud jde o společenské cíle, je třeba: a) podporovat rozvojové investice s dlouhodobými společenskými dopady a nezatížené krátkodobým ziskovým motivem; b) zajišťovat kvalitní a široce dostupné veřejné služby (bezpečnost, zdravotnictví, školství, soudnictví, sociální služby, kultura, veřejná doprava).

Svobodná soutěž politických programů skrze parlamentní a volební arény je jedním z pilířů demokracie, kterému zůstává sociální demokracie zavázána. Systém parlamentní demokracie dlouhodobě spjatý s národním státem se však dostal do vážné krize. Ta má dvě hlavní příčiny: a) Vlivem ekonomické globalizace došlo k oddělení politiky a moci. Zatímco politika se převážně provozuje v hranicích národních států, moc se přestěhovala do nadnárodního prostoru, v němž politika hraje jen slabou či vůbec žádnou roli. Ve světě tak vznikají ne-legitimní centra moci (globální finanční oligarchie), které diktují svoji vůli národním státům a jejím politickým aktérům. V důsledku toho se národní politické arény často stávají jen okázalou přehlídkou volebních slibů a jejich neplnění. To výrazně oslabuje nedůvěru v demokracii, v klasické demokratické strany („dinosauři“) a vzrůst popularity populistických či vůdcovských stran s nacionalistickým a xenofobním programem. Politické strany často zbytněly v do sebe uzavřené byrokratické struktury prosazující úzké zájmy svých elit. Parlamentarismus kdysi legitimizovaný širokou škálou podnětů občanské společnosti se stal do značné míry bezkrevným tělesem od občanské společnosti odtržený, s omezenými schopnostmi (možnostmi) účinně řešit vážné společenské problémy. 

Teze č. 3 Úkolem sociální demokracie je: a) Politizovat postupně nadnárodní globální prostor (ovládaný nikým nevolenými finančními oligarchiemi) prostřednictvím globálních a evropských politických institucí; prvním podmínkou je prohloubení politické integrace EU; b) Snižovat závislost provozu politických stran na velkých penězích (byznysu); c) Budovat sociální demokracii jako otevřenou stranu v úzkém kontaktu s širokou škálou občanských aktivit (NNO); d) posilovat otevřenost strany a vnitrostranickou demokracii; e) posilovat participativní prvky demokracie, včetně hospodářské demokracie, komunitních typů hospodaření a moderních forem družstevnictví.

Sociální demokracie by nebyla vítězem emancipačních úsilí za lepší společnost ve dvacátém století, pokud by nebyla internacionálně organizovanou politickou silou. Úspěchy jednotlivých národních sociálních demokracií byly zároveň úspěchem Socialistické internacionály a dalších spřízněných nadnárodních organizací – mládežnických, odborových, profesních, genderových. V etapě pokročilé globalizace útočící na výdobytky politického úsilí sociální demokracie (destrukce demokracie a sociálního státu) existuje riziko, že se sociální demokraté budou snažit bránit dobyté pozice výlučně v národním státě a rezignují na politizaci globálního (evropského) prostoru. To by však byla zásadní chyba. 

Teze č. 4 Úkolem sociální demokracie je nepodléhat tlaku globalizace a nesnažit se ubránit své výdobytky výlučně v prostoru národního státu. Sociální demokracie musí přejít do ofenzivy a demokracii a sociální stát jistit cestou postupné, ale stále hlubší politické integrace Evropy. To ovšem předpokládá mnohem větší mobilizaci nadnárodních koalic na úrovni PES, SI a sociálnědemokratické frakce EP zahrnující i další politicky spřízněné aktéry (např. ILO). ČSSD má zvýšit své úsilí v tomto směru.

 

Tematický okruh č. 2: Budoucnost práce

 V našem běžném chápání pojem práce znamená práci za mzdu spojenou s určitou formou regulace. Toto chápání se vyvinulo v 19. století jako typický důsledek ztržnění ekonomických vztahů. V tomto smyslu je práce jenom dalším druhem zboží. Práce má ovšem dvojí charakter, jednak komodity a jednak užitečné činnosti, která je nutná k tomu, aby se zachovala lidská společnost. Práci jako komoditu bude vytlačovat robotizace, informatizace a digitalizace, ale práce jako užitečná činnost a vztah mezi lidmi zůstane zachována. Počet pracovních příležitostí se bude zvyšovat v pečovatelských činnostech a činnostech rozvíjejících člověka. Typicky to jsou zdravotnictví, sociální služby, školství ale i ochrana životního prostředí.

Teze č. 1 Pokud chceme zachovat sociální soudržnost v moderním světě a směřovat k plné zaměstnanosti, musíme rozšířit pojem práce za hranice, jak jej chápeme nyní. Zahrnout je třeba ty činnosti, které nejsou komoditou v úzké slova smyslu, a tuto práci platit z veřejných rozpočtů formou mzdy určené společenskou dohodou. Jako příklad lze uvést péči o osobu blízkou, účast na rekvalifikacích či činnost v nevládních organizacích. Dalším zdrojem práce je činnost ve veřejných službách v širším slova smyslu, především ve školství, zdravotnictví a sociálních službách, v péči o životní prostředí.

Technologický pokrok přinese enormní zvýšení produktivity práce. Tento nárůst produktivity bude srovnatelný s tím, který nakonec vedl k zavedení 8 hodinového z původně 12 až 14 hodinového pracovního dne.

Teze č. 2 Nárůst produktivity práce umožní usilovat o významné zkrácení pracovní doby, Můžeme realisticky uvažovat o polovině současného úvazku. Toto zkrácení pracovní doby musí být spojeno se zachováním mzdy nebo jejím růstem.

Vývoj digitalizace umožňuje podstatné změny v organizaci práce, která směřuje k velké míře pružnosti a umožňuje průběžnou kontrolu pracovníka. Tato pružnost a kontrola může být na jedné straně výhodná pro pracovníka, na druhé straně může směřovat k novému otroctví.

Teze č. 3: Mělo by být stanoveno právo na dispozici s vlastním časem pracovníka a právo na ochranu soukromí i v pracovní době. Znamená to jasně definovat dobu, po kterou pracující je či není k dispozici, a která je chráněna zákonem. Dále je třeba striktně omezit, jak dalece může zaměstnavatel průběžně kontrolovat výkon pracovníka např. tzv. dobu odezvy na pokyn.

Moderní pracovní vztahy jsou významně individualizované, a nelze je proto upravovat pouze zákonem. Zákon je schopen poskytnout rámcové hranice. Podrobnější organizaci práce a pracovních podmínek je třeba dát do kompetence sociálních partnerů.

Teze č. 4 Je třeba posílit postavení sociálních partnerů v zákoníku práce. Umožnit i legislativních iniciativu prostřednictvím dohody sociálních partnerů na generální úrovni. V takovém případě by sociální partneři měli právo předložit návrh jako zákonnou iniciativu, kterou by parlament měl povinnost projednat. Dále posílit pozici kolektivních smluv vyššího stupně a spoluúčasti pracujících na správě podniku.

Rozsah hrubého domácího produktu, který je přerozdělován přes práci od sedmdesátých let dvacátého století, relativně klesá. To vyvolává vážné problémy při financování sociálního systému. 

Teze č. 5 Vzhledem k výše uvedeným důvodům není možné získat dostatek prostředků pro financování sociálního státu prostřednictvím odvodů z práce. Je třeba posílit obecné daňové příjmy zejména zdaněním kapitálu, pohybu kapitálu, ekologickými daněmi či zdaněním majetku.

Dlouhodobá nezaměstnanost má na člověka zničující účinky. Při současné struktuře ekonomiky není možné všechny lidi zaměstnat prostřednictvím primárního trhu práce. V současném období velké nestability forem individuální pracovní činnosti se stále větší skupiny dostávají mimo rámec sociální. Odpovídající sociální zabezpečení musí být poskytnuto všem. 

Teze č. 6 Vedle nových forem financování sociálního zabezpečení je třeba legislativně upravit odvodové povinnosti z příjmů tak, aby žádná forma smlouvy nepřinášela komparativní zvýhodnění. Je třeba prosadit princip, že nejnižší důchody po plné pracovní kariéře budou na úrovni umožňující důstojné stáří. Je třeba stabilizovat a rozšířit duální trh práce, který poskytne přechodnou, ale nikoliv časově striktně omezenou příležitost. Po vzoru garance práce pro mladé zavést všeobecnou garanci práce pro každého občana.

Mzdy nejsou pouhou tržní kategorií. Významným hlediskem přístupu ke mzdám je spravedlnost podle zásady stejná mzda za práci stejné hodnoty. Trh není schopen zajistit spravedlnost v tomto smyslu.

Teze č. 7 Je třebavyužívat minimální mzdu jako regulativ pro celkovou strukturu mezd, posílit možnosti autonomního tarifního vyjednávání sociálních partnerů podle německého vzoru. Diskriminace a nerovný přístup na trhu práce musí být tvrdě postihován.

Tematický okruh č. 3: Udržitelný hospodářský rozvoj

Průmysl 4.0, tzv. čtvrtá průmyslová revoluce, přináší digitální propojení všech úrovní tvorby přidané hodnoty – od vývoje výrobku až po logistiku a nové výrobní obory, bio- a nanotechnologie. Průmysl 4.0 je pro českou ekonomiku velkou výzvou. Nejedná se o proces, který bychom si aktivně na úrovni národní ekonomiky vybírali, protože skrze zahraniční obchod zasáhne i českou ekonomiku nehledě na naši připravenost.

Teze č. 1 Nejvyššího výnosu ze čtvrté průmyslové revoluce česká společnost dosáhne v případě, že se podaří být zdrojem aplikovaných technologií a inovací. Jedním ze zásadních úkolů státu v této oblasti je tedy rozvoj prostředí pro výzkum, vývoj i podnikání v oblasti digitálních technologií a prosazování výhodných pravidel v rámci vnitřního trhu EU. Podmínkou rozvoje je i dostatečná digitální infrastruktura, bez které nebude možné dostát ambici udržet krok s digitálními trendy.

Čtvrtá průmyslová revoluce je akcelerovaný proces technologické změny mířící primárně po snížení nákladů. Jako takový povede k menší pracovní náročnosti výroby (méně pracovní síly na jednotku výstupu), a tedy i navýšení produktivity práce. V případě, že nedojde k dostatečnému navýšení mezd po zvýšení produktivity sektoru, hrozí, že snížená pracovní náročnost nové výroby povede pouze ke snížení zaměstnanosti, a tím i ke snížení poptávky a potenciálu ekonomického růstu.

Teze č. 2 Dostatečnou podmínkou zachování současné pozice je alespoň udržení větší části z nové přidané hodnoty i navazujících výrobních procesů v domácí ekonomice v podobě mezd či kapitálových výnosů. Proto patrně ještě důležitějším aspektem pro sociální demokracii je koncept tzv. Práce 4.0. Je třeba zaručit, aby zároveň s tímto procesem došlo k přesunu na vyšší mzdovou úroveň odpovídající růstu produktivity. K tomu musí sloužit podpora silného kolektivního vyjednávání a odborové organizovanosti i tlak na růst mezd v podobě pravidelného navyšování minimální mzdy a platů ve veřejném sektoru.

Pro úspěšný vědecko-technický rozvoj je nezbytná stabilita vědecko-výzkumného prostředí, a to nejen finanční, ale i personální. Stát proto musí v oblastech, na které má vliv, postupovat s ohledem na dlouhodobý horizont. Podporovat vývoj a inovace nelze dlouhodobě pouze grantovými dotacemi z domácích či evropských zdrojů. Evropské fondy budou střednědobě plnit důležitou roli, ale je třeba vybudovat běžné a trvalé zdroje vhodného investičního kapitálu. Má stát investovat do vědecko-výzkumného komplexu více financí nebo má rovněž změnit strukturu a efektivnost financování a změnit kvalitu prostředí pro vědecko-technický rozvoj?

Teze č. 3 Podpora transformace Českomoravské záruční a rozvojové banky na Českou investiční banku je důležitou prioritou pro budoucnost. V ČR totiž musí existovat veřejná instituce, která dokáže vytvářet podpůrné finanční nástroje, které jsou vhodné pro rozvoj vědecko-výzkumné oblasti. Dostatečná nabídka pracovních sil je pak i součástí výzev vyšší míry digitalizace. V rámci ní bude získávat na relevanci snaha o udržení a o zajištění nově vzniklých pracovních míst vzniklých procesem vyšší digitalizace průmyslu. Proto musíme zajistit nejenom kvalifikovanou pracovní sílu s kompetencemi, propojení informačních a komunikačních technologií s fyzicko-technologickým prostředím, ale také je třeba rozvíjet i všeobecné studijní programy, které odpovídají požadavkům na flexibilitu a kreativitu nově vznikajících oborů a segmentů budoucího průmyslu, které nelze plně předjímat.

Zavede sociální demokracie progresivní zdanění příjmu fyzických osob? Je pro posílení přímých daní na úkor nepřímých, tedy zdanění spotřeby? Bude pokračovat v podpoře rodin v daňovém systému? Uvažuje do budoucna o zvýšení daně z příjmu právnických osob v některých sektorech (např. bankovnictví, energetika, telekomunikace)? 

Teze č. 4 Progresivní zdanění příjmu fyzických osob je klíčovou složkou solidarity a progresi v českém daňovém systému je třeba znovu ustanovit jako standard. Je třeba rovněž trvat na zvýšení daní z majetku, které jsou v ČR jedny z nejnižších celosvětově. Je třeba dlouhodobě přemýšlet o lepším vyrovnání podílů jednotlivých daní na celkovém daňovém výnosu, a to zejména o nalezení nových druhů daní (např. daň z finančních transakcí, uhlíková daň) a zavedení sektorové či progresivní daně z příjmu právnických osob. Zdanění spotřeby nepoměrně postihuje střední a chudší vrstvy. Daňová politika by neměla být primárním zdrojem rodinné politiky, ale měla by je rozumně doplňovat. Základním principem rodinné a sociální politiky by měl být dávkový systém, který řeší problémy u kořene, nikoli který jen některým ulevuje.

Jak máme reagovat na projekt německé energetické změny (Energiewende) s ohledem na zajištění budoucích levných dodávek energie, snahy o dodržování platných pravidel kvality ovzduší a zajištění výroby pro domácí průmysl? Má být naší snahou výstavba centralizovaných nebo decentralizovaných zdrojů energie? 

Teze č. 5 Jedním z cílů české energetiky musí být diverzifikovaný přístup k energetickým zdrojům. Česká ekonomika musí dokázat nejenom reagovat a udržet krok s výzvami typu německé Energiewende, ale i naplňovat typologicky různé energetické potřeby různých typů spotřeby a zdrojů běžných pro českou ekonomiku. V rámci této strategie tedy musí rozvíjet i vysokokapacitní centralizované zdroje energie, ale doplňovat je flexibilnějšími decentralizovanými systémy a počítat s jejich postupným růstem do budoucna. Oba systémy by měly být navzájem kompatibilní a chytře spolupracovat. Pro splnění požadavků podobné diverzity je však třeba vytvořit dostatečně vyspělou a moderní energetickou infrastrukturu, která zaručí efektivní společné fungování těchto principiálně odlišných, avšak vzájemně doplňujících se zdrojů.

Půda na našem území je ohrožena erozí a velkým množstvím používaných hnojiv – jaké cíle si máme klást, pokud jde o ochranu krajiny před suchem a povodněmi? Jak a do jaké míry máme usilovat o zvyšování průchodnosti krajiny pro lidi i zvířata (tedy proti její fragmentarizaci)? Jaká je sociálně demokratická představa o využívání veřejného prostoru (náměstí, lavičky, brownfieldy) ve městech i v případě krajiny (liniové stavby, skladiště)?

Teze č. 6 Půda a krajina jsou národním bohatstvím, které by mělo být zachováno pro budoucí generace. Krajina i půda jsou kapitálem v tom smyslu slova, že jej lze využít spíše než spotřebovávat. Sociální demokracie by měla zapracovat do svého programu ty iniciativy udržitelného rozvoje, které vedou k lepšímu užití a k menší míře opotřebení životního prostředí, a to nikoli jako cíl sám o sobě, ale jako předpoklad budoucí prosperity. Zároveň by sociální demokracie měla vytvořit systém péče o městský i venkovský veřejný prostor, který se inspiruje trendy ve vyspělých zemích. Prostor a jeho správa by měly respektovat pravidla efektivního urbanismu a rozvojového plánování, které ctí detaily, návaznost a funkčnost.

Tematický okruh č. 4: Veřejné služby pro kvalitní život

Školství, zdravotnictví nebo sociální zabezpečení patří k základním službám, které v evropských zemích tradičně zajišťuje stát nebo samospráva z veřejných prostředků. Můžeme o nich mluvit jako o veřejných službách pro kvalitní život. Kvalitní vzdělání je základem pro rozvoj osobnosti a hlavní podmínkou rovnosti šancí. Je proto potřeba zajistit, aby měl každý přístup k dobrému vzdělání a dostatek financí pro adekvátní platové ohodnocení učitelů a vybavení škol. 

Teze č. 1 Budeme podporovat prostředky, které povedou k umenšení sociálních rozdílů jako právo na místo v mateřské škole již od dvou let věku dítěte nebo státem hrazené obědy ve školní jídelně. Budeme realizovat společné vzdělávání a zapojovat děti se všemi typy znevýhodnění do hlavního proudu vzdělávání. Společné vzdělávání pomůže nejen znevýhodněným dětem, ale přispěje také k větší sociální soudržnosti a toleranci. Našim cílem je zvyšovat počet asistentů pedagogů a zasazovat se o vyšší platové i společenské ohodnocení práce pedagogů.

Český zdravotnický systém patří svou kvalitou a efektivitou mezi přední evropské státy. Pro jeho dobré fungování je třeba zajistit dostatek financí na vybavení nemocnic a adekvátní ohodnocení lékařů. Klíčovou otázkou je, jak zajistit všem občanům Ústavou deklarovanou kvalitní bezplatnou zdravotní péči? 

Teze č. 2 Sociální demokracie bude i nadále bojovat za právo každého občana na adekvátní zdravotní péči a rovný přístup k zdravotním službám. Se zvyšujícími se technickými možnostmi lékařství je však třeba jasně definovat, co to adekvátní zdravotní péče je. Základním kamenem efektivního zdravotnictví jsou praktičtí lékaři a zdravotní sestry. Je proto třeba zvýšit jejich význam v systému. Lékaře je třeba motivovat, a to nejen finančně, aby rádi pracovali ve všech regionech České republiky.

Pro zdravou populaci je v prvé řadě nezbytná aktivní prevence, zdravá strava, dostatek pohybu a vysoká míra zdravotní gramotnosti.

Teze č. 3

Stát by měl zpřísnit legislativu ohledně kvality potravin, omezit přístup dětí k potravinám s vysokým obsahem cukru a soli a zajistit cenově dostupnou zdravou stravu. Pro zdraví pohyb občanů je nezbytné vytvořit vhodná veřejně přístupná místa, podporovat finančně i jinými způsoby tělovýchovné instituce a nabízet pozitivní motivaci a příklady i z řad politiků a političek. Budeme podporovat a z veřejných peněz financovat vzdělávací programy zdravotní prevence.

Veřejné sociální systémy trápí nedostatek vlastních finančních zdrojů. Jak zajistit dostatek prostředků pro sociální, zdravotní i důchodový systém, aby každý mohl žít důstojný život?

Teze č. 4 Pro zajištění dostatku financí je třeba zvážit nové formy zdanění (zdanění dividend, virtuálních finančních transakcí) či znovuobnovení progresivního zdanění z příjmu. Neprodleně je třeba řešit nespravedlivě nízké odvody OSVČ na sociální a zdravotní pojištění. Dlouhodobě je třeba navyšovat životní minimum a pomoc v hmotné nouzi stejně jako výši starobního důchodu. Sociální demokracie by měla uvažovat o zavedení minimálního důchodu, který umožní důstojné stáří.

 Sociální soudržnost je jednou z priorit sociální demokracie. Jak nastavit sociální systém, aby byl efektivní, solidární i spravedlivý a garantoval to, aby se nikdo nemusel bát, že v případě neočekávané nešťastné události skončí na ulici? Co může nejvíce pomoci zlepšit situaci těch nejchudších, eliminovat sociálně vyloučené lokality a pomoci sociální integraci jejich obyvatel? 

Teze č. 5 Cílem sociální soudržnosti není jen zmenšit rozdíly v ekonomickém statusu, ale také poskytnout všem možnost sociálního uznání. Sociální demokracie bude usilovat o silný a efektivní systém, který bude poskytovat rychlou adekvátní pomoc. Zajištění dostupného bydlení by mělo patřit mezi priority sociální demokracie. Je nezbytné realizovat koncepci sociálního bydlení a nabídnout dostupné veřejně vlastněné byty nejen sociálně slabým, ale všem ohroženým skupinám. V tomto úkolu musí sehrát hlavní roli obce. Podporováno by mělo být také družstevní vlastnictví i výstavba domů a bytů. Sociální demokracie musí důsledně pracovat na sociální integraci sociálně vyloučených, bojovat proti obchodníkům s chudobou a nabídnout sociální programy, které pomohou dlouhodobě nezaměstnaným a sociálně vyloučeným překonat obtíže se sociální integrací.

Sociální demokracie si je vědoma významu fungující rodiny pro společnost bez ohledu na její formu a uvědomuje si, jak komplikovanou pozici mladých na dnešním trhu práce, tak velikost nutných investic spojených s narozením, výchovou a vzděláváním dítěte. 

Teze č. 7 Začínajícím rodičům je třeba nachystat dobré a vstřícné prostředí. Nabídnout levné a kvalitní bydlení, garantovat místa v předškolních zařízeních a oběma rodičům umožnit lepší sladění rodinného a pracovního života. Posíleny by měly být také veřejné instituce pracující s rodinou.

Tematický okruh č. 5: Bezpečnost a veřejné infrastruktury

Globalizace a technický pokrok se odrážejí i ve válečných konfliktech, mezinárodním zločinu, demografických, ekologických (klimatických) a humanitárních krizích s dopadem na ekonomiku, sociální i politické systémy a společenskou atmosféru. Na tyto změny je třeba reagovat a všem občanům nadále garantovat bezpečné prostředí a efektivní pomoc ve stavu nouze. 

Teze č. 1 ČSSD požaduje posilování rozpočtu a personální stabilizaci ozbrojených složek (policie, armády) a hlavních složek integrovaného záchranného systému (hasičské sbory, zdravotní záchranná služba). Zajištění bezpečnosti patří k základním funkcím státu a veřejným službám, jež nelze privatizovat. Nové formy zločinu si žádají změnu přístupu k nim, zejména zpřísnění trestů za organizovanou trestnou činnost, terorismus, násilné trestné činy, ale také finanční spekulace. Velkým nebezpečím je mezinárodní zločin. Sociální demokracie bude podporovat mezinárodní policejní spolupráci. Jádrem bezpečnostní politiky sociální demokracie je aktivní prevence a systematická integrace sociálně vyloučených jedinců a skupin. Naléhavou výzvou je regulace finančního kapitálu přelévajícího se přes hranice z místa na místo. Nelze připustit rozkvět daňových rájů, žádoucí je důsledné danění finančních transakcí. Novým nebezpečím je kyberzločin. Budeme rozvíjet systémovou odpověď na tento jev.

Bezpečnostní hrozby nesmějí narušovat demokratické uspořádání společnosti a sociální stabilitu. Právo a svobody existují reálně jen v systému založeném na důvěře za platného řádu věcí – parlament a justice, státní správa a policie atd. musí mít autoritu formální i neformální.

Teze č. 2 Legislativu a veřejné instituce je nezbytné podrobit testu zvládání kritických situací. Pouze efektivní a pružné instituce mohou při řešení problémů obstát. Možnost oslabit z bezpečnostních důvodů právo na soukromí musí být vyvážena posílením jiných občanských práv a svobod garantovaných ústavním pořádkem. Pro akceschopné vládnutí je klíčový model racionalizovaného parlamentarismu, v němž vláda plynule prosazuje své záměry v zákonodárném sboru. V případě potřeby lze přikročit ke zřízení nových institucí, jež by byly aktivovány v krizových situacích. Je třeba aktivně potlačovat zárodky všech druhů protidemokratických sil a politického extremismu.

Systémy a služby, jejichž nefunkčnost by dopadla na bezpečnost, ekonomiku a zabezpečení základních životních potřeb, označujeme za kritickou infrastrukturu. Vedle veřejné správy a nouzových služeb jde o služby každodenní spotřeby (dostupné zásobování podniků a domácností teplem, vodou a elektřinou, telekomunikační služby, dostatek pohonných hmot).

Teze č. 3 V ČR jsou hlavní síťová odvětví regulována na různém stupni organizovanosti a institucionálního uspořádání. Nekomplexnost a nejednotnost regulace se projevuje na lokální, regionální, národní i nadnárodní úrovni. Řešením může být zrod regulační autority na základě sloučení jednotných regulačních cílů, přístupů a nástrojů dílčích regulátorů. ČSSD je pro vytvoření Národního regulačního úřadu pro síťová odvětví. Základní služby pro život musí být všem dostupné. Je třeba vyhodnotit, které služby mohou být poskytovány na základě tržní soutěže, a které naopak musejí být přísněji regulovány a podléhat veřejné kontrole.

Kvalitní dopravní infrastruktura je nástrojem boje proti periferizaci a podmínkou ekonomického rozvoje. Úkolem sociální demokracie je zajistit ve všech regionech cenově dostupnou dopravu odpovídající potřebám občanů. Do rozvoje dopravy a dopravní infrastruktury se investovat vyplácí – „kam vede cesta, tam je i život“. 

Teze č. 4 ČSSD za klíčový prvek rozvoje dopravních systémů považuje funkční a efektivní veřejnou hromadnou dopravu. Zajišťování dopravní obslužnosti musí být veřejnou službou – prostorově, časově a finančně dostupnou. Připustit lze pouze doplňkovou roli soukromých subjektů. Rozvoj a provozování veřejné dopravy je nutné koordinovat, aby efekty pro cestující byly maximalizovány (návaznost spojů, jediná jízdenka). Budoucnost je spojena s integrovanými dopravními systémy. Autobusová a železniční doprava by si neměly konkurovat, nýbrž při dopravní obsluze území spolupracovat. V nákladní dopravě bude ČSSD usilovat o efektivní dělbu přepravní práce a vytváření podmínek pro zvýšení podílu nákladu přepravovaného po železnici na střední a dlouhé vzdálenosti. Nutné je zajistit harmonizované podmínky přístupu na přepravní trh (poplatek za dopravní cestu).

Pro infrastrukturu státu i zajištění komfortu občanů je podstatná funkční a kvalitní dopravní infrastruktura. Ta ani po téměř 25 letech od vzniku samostatné České republiky není v uspokojivém stavu. 

Teze č. 5 Je nezbytné urychlit výstavbu a modernizaci dálniční sítě a silnic I. třídy a železničních koridorů. Trápením mnoha obcí je tranzitní doprava vystavující území nepřiměřené zátěži a degradující životní podmínky. Přednostně je potřeba vybudovat přes 100 obchvatů měst. Do dálkové dopravy by měla být plnohodnotně zapojená letiště. Slabinou je absence rychlého železničního spojení ruzyňského letiště s centrem Prahy. ČSSD je pro zachování vodní dopravy, nesouhlasí však s megalomanskými projekty navazujícími na myšlenku kanálu Dunaj – Odra – Labe. Financování dopravní infrastruktury je nutné dlouhodobě stabilizovat. Obnovíme roli Státního fondu dopravní infrastruktury ve vztahu ke krajským silnicím II. a III. třídy.

 Tematický okruh č. 6: Evropská a zahraniční politika

Globální problémy nelze řešit pouze na národní úrovni. Evropská unie je pro Českou republiku přirozenou platformou, díky které se může na řešení globálních problémů podílet. Evropskou unii chápeme pro českou společnost jako základní politický, sociální, hodnotový a kulturní rámec. 

Teze č. 1 ČSSD je pro větší integraci EU, a tedy postupné budování prvků společného federálního uspořádání v oblasti ekonomické, mezinárodní, obranné a bezpečnostní politiky. Je třeba přemýšlet o zavedení prvků, které jsou charakteristické pro stát: společná armáda, společná ochrana hranic, vyšší společný rozpočet a spravedlivé přerozdělování. Chceme posílit odpovědnost Evropské komise vůči Evropskému parlamentu a více zapojit Evropský parlament a národní parlamenty do rozhodování v oblasti hospodářské a měnové unie.

Universální sociální stát je možné podpořit v nadnárodním rámci. To je složitý proces, který vyžaduje nejen hlubší politickou a sociální integraci na bázi EU, ale také integraci kulturní, environmentální, bezpečnostní a ekonomickou. 

Teze č. 2 Česká sociální demokracie spolu s ostatními sociálně demokratickými stranami musí usilovat nejen o prohloubení integrace EU, ale také prosazovat zvýšení demokratičnosti rozhodování. Prioritami evropské sociální demokracie by měly být: celoevropský sociální systém, ochrana zdraví a bezpečnosti občanů, zvyšování sociálních a ekologických standardů, prorůstová ekonomika, spravedlnost a solidarita.

Má-li být Evropská unie funkční, je třeba zásadně posílit evropský rozpočet (dnes 1 % z celkových národních rozpočtů) tak, aby bylo možné financovat všechny důležité politiky (např. zvýšení ochrany hranic, podpora rozvojových zemí, řešení migrační krize, větší podpora regionů). Daňové úniky a podvody omezují schopnost států plnit svou roli, jsou v rozporu se sociální spravedlností a poškozují hospodářskou soutěž. Proto by EU měla tento problém řešit společně. 

Teze č. 3 ČSSD je pro dokončení hospodářské a měnové unie a chce, aby Česká republika byla v jádru EU, nikoliv na jejím okraji, což mj. také znamená, že je pro přijetí společné měny. ČSSD dlouhodobě podporuje zavedení takových daní, např. daně z finančních transakcí či zdanění kerosinu, které by byly dalším příjmem evropského rozpočtu. Jsme pro postupnou harmonizaci daně z příjmu právnických osob zavedením její minimální sazby v celé EU.

Velkou výzvu představuje dokončení evropské hospodářské a měnové unie. Funkčnost eurozóny bude podmíněna vznikem společné ekonomické vlády pro fiskální a hospodářskou politiku. Česká republika jako nečlen eurozóny se může dostat mimo hlavní proud evropské integrace – do pozice přidruženého státu. 

Teze č. 4 Česká sociální demokracie musí prosazovat plné zapojení České republiky do integračního procesu. Zapojení ČR do eurozóny je otázka politická a strategická přinejmenším stejně jako ekonomická. Česká sociální demokracie si uvědomuje intenzivní hospodářské propojení České republiky s eurozónou, přínosy zavedení eura v podobě prohloubení obchodních vztahů, transakčních úspor, cenové transparentnosti, stability měny a možnosti ovlivňovat chod orgánů eurozóny, jejichž rozhodnutí mají na Českou republiku zásadní vliv už dnes.

Hlavním rámcem české zahraniční politiky je Evropská unie a zejména její Společná zahraniční a bezpečnostní politika. V oblasti bezpečnosti musíme reagovat na nové hrozby, jejichž příkladem je hybridní válka, a také prosazovat komplexní přístup vycházející z toho, že bezpečnostní rizika nelze eliminovat pouze silou. 

Teze č. 5 Sociální demokracie bude prosazovat plnění závazku navýšit obranné výdaje České republiky na 1,4 % HDP do roku 2020. NATO společně se Společnou bezpečnostní a obrannou politikou EU (SBOP) je pro nás hlavní garant kolektivní obrany a bezpečnosti ČR. Sociální demokracie deklaruje podporu misím SBOP, NATO i OSN. Za geografické oblasti významné z hlediska bezpečnosti České republiky považuje Balkán, východní Evropu, Blízký a Střední východ, severní Afriku a oblast Sahelu. ČSSD při realizaci zahraniční politiky musí podporovat předcházení konfliktům nejen vojenskou připraveností, ale i předvídáním dopadů místně významným změn podnebí, a v rámci bezpečností politiky využívat nástroje rozvojové spolupráce.Při prosazování své zahraniční politiky musí česká sociální demokracie respektovat lidskou důstojnost a přikládat velkou důležitost jak právům občanským a politickým, tak právům hospodářským, sociálním a kulturním.

Současnou globální politiku charakterizuje posun k multipolaritě světového uspořádání. V důsledku technologického pokroku dochází ke zvyšování vojenských schopností mnoha států a jejich asertivnějšímu vystupování s ambicí k vymezování sfér vlivu. Rostoucí ambice států vedou k soutěžení o omezené zdroje – o nerostné suroviny, energetické zdroje, vodu. Zvyšuje se počet států, které nejsou schopny vykonávat své základní funkce a upadají do násilného chaosu, z něhož klíčí globální teroristické hrozby, organizovaný zločin, humanitární krize i migrační vlny. 

Teze č. 6 Vzájemná propojenost dnešního světa zvyšuje nutnost mezinárodní spolupráce i komplexního přístupu. Česká republika se jako součást mezinárodního společenství bude zabývat existujícími globálními problémy a formulovat program pro jejich utlumení, popř. eliminaci. Našim cílem je udržování míru a stability na všech kontinentech a prevence konfliktů prostředky rozvojové spolupráce a rozvojové pomoci. Budeme klást důraz na sociální rozměr zahraniční politiky a podporovat dosahování Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals – SDG) platných pro období let 2015–2030.

Tematický okruh č. 7: Role krajských samospráv při naplňování sociálně demokratického programu 

V letošním roce uplynulo právě patnáct let od znovuustavení krajů, coby vyšších územně samosprávných celků, které v sobě kloubí jak výkon samostatné působnosti (samospráva), tak působnosti přenesené (státní správa). Tzv. smíšený model veřejné správy má své přednosti, ale také řadu úskalí. Tomuto novému územnímu členění, které vzniklo s příslibem úbytku byrokracie na centrální úrovni a přiblížení služeb státu koncovým uživatelům, se ovšem řada státních institucí ještě stále přizpůsobuje. 

Od počáteční snahy decentralizovat výkon státní moci jsme byly svědky opakované nekoncepční snahy ústředních orgánů svoje agendy opět centralizovat nebo vytrhnout ze smíšeného modelu veřejné správy (typicky přesun agendy sociálních dávek od obcí na úřady práce). Obce s rozšířenou působností protestují, že jsou na ně od státu navalovány stále nové úkoly, aniž je to adekvátně kompenzováno finančním příspěvkem na výkon státní správy – obce s pověřenými obecními úřady si naopak stěžují, že jsou od nich odnímány kompetence a služby, které by jinak zvládaly pro své občany vykonávat, a těm se tak vcelku běžné úkony stávají mnohem hůře dostupnými (typicky vydávání občanských průkazů a pasů). Původně se mělo jednat o dočasný typ obcí, který však po více než patnácti letech své existence prokázal svou životaschopnost a důležitost. Současně však také sílí hlasy po znovuzřízení okresů resp. okresních úřadů, které lépe spravovaly svěřené území o menší velikosti.

Navzdory nově zřízeným krajským samosprávám a jejich úřadům nám v souvislosti s čerpáním evropských peněz vyvstala anomálie v podobě tzv. regionálních rad v působnosti regionů NUTS II, kdy se většina krajů musela po dvou či dokonce po třech sdružit a vytvořit specifické rozhodovací struktury pro přerozdělování finančních prostředků. To společně s nedostatečnou oporou těchto struktur v legislativě vyvolává otázku po správnosti nastavení krajských samospráv. 

Teze 1: Fungující kraje – je třeba potvrdit a stabilizovat územní členění České republiky na úrovni krajů coby logické spojnice mezi státní a místní úrovní za podmínky dokončení reformy veřejné správy, která bude srozumitelná, efektivní a co nejvíce dostupná pro občany České republiky.

Regiony – kraje za dobu svého novodobého působení nepochybně vedly k upevnění identity jednotlivců, rodin, ale i organizací a podnikatelů s místem svého působení a života, tj. k posílení tzv. regionálního patriotismu případně společenské odpovědnosti firem. Významně tomu přispěly též projekty rozvoje cestovního ruchu, destinační management, marketing a propagace jednotlivých krajů včetně regionálně specifických produktů, značek, jedinečností nebo služeb. Samo sebou v opačném případě zase lidé z regionů zmítaných strukturálními problémy, zasažených vysokou koncentrací negativních jevů (vysoká nezaměstnanost, kriminalita, nízká úroveň vzdělání, špatné životní prostředí apod.) nebo postižených korupčními skandály a kmotrovskými praktikami získávají jakési stigma, kterého se ve zbytku republiky jen těžko zbavují. 

Teze 2: Komunikující kraje – v rámci každého regionu je třeba nastolovat a vést permanentní dialog s klíčovými aktéry z řad neziskového sektoru, spolků, místních samospráv, mikroregionálních struktur včetně místních akčních skupin, podnikatelského prostředí, vzdělávacích a osvětových institucí apod. Kraje mají sehrávat aktivní roli při etablování a fungování krajských tripartit budovaných zdola. V maximální možné míře lze využít metodik a postupů Národní sítě Zdravých měst, obcí a regionů, do níž je t. č. zapojeno 6 krajů včetně Prahy. Tímto způsobem bude získávána kvalitní zpětná vazba o potřebách a prioritách jednotlivých cílových skupin, lze v té návaznosti lépe nastavovat podmínky a zacílení dotačních programů, a v neposlední řadě slouží tato síťová spolupráce k přenášení příkladů dobré praxe.

Po dobu svého působení v rámci krajských samospráv prosazují sociálnědemokratičtí politici řadu klíčových priorit, jejichž realizace je na druhou stranu finančně poměrně náročná (např. zachování a modernizace sítě krajských nemocnic, kvalitní střední a učňovské školství, veřejná doprava, sociální služby, památková péče atp.). Hlavní zdroj peněz na financování těchto priorit plyne krajům od státu, ať již v podobě rozpočtového určení daní nebo prostřednictvím účelových transferů (např. platy učitelů). Po dobu čerpání evropských fondů pak kraje získávají ještě dočasný významný zdroj financí především na investice, ovšem s maximálním výhledem na nejbližších 7 let, po nichž nastane značný výpadek. Již nyní by se měly připravovat takové systémové nástroje, které krajům umožní získávat v budoucnu i jiné zdroje svých příjmů. Podobně jako v případě obcí nekryje příspěvek na výkon státní správy všechny výdaje, které krajům vznikají v souvislosti s veřejnými službami poskytovanými v rámci přenesené působnosti. 

Teze 3: Finančně stabilní a udržitelné kraje – z dlouhodobého hlediska je nezbytné hledat další zdroje financování krajských samospráv a jimi poskytovaných služeb. Jednou z variant je systém regionálních daní a poplatků, jehož administrativa by neměla být příliš komplikovaná a drahá. Druhým možným přístupem je revize rozpočtového určení daní od státu včetně nastavení účelových transferů a dotací. Takto revidovaný systém by měl více zohlednit regionální disparity a řešení strukturálních problémů příslušných krajů v duchu interregionální solidarity. Současná podoba příspěvku na výkon státní správy by měla být v dohledné době nahrazena výkonovým modelem. Kraje je třeba připravit i na snížení příjmů z fondů v příštím finančním období EU.

Přestože mají krajské samosprávy zákonodárnou iniciativu, není tento institut příliš úspěšně využíván. Na druhou stranu má většina přijímaných zákonů nebo jejich novelizací přímé dopady do regionů. To se týká též většiny resortních strategií a národních politik. Kraje a jejich partneři by měly být více součásti tohoto legislativního procesu včetně podílu na tvorbě koncepčních dokumentů a programů vlády i jednotlivých ministerstev. V této souvislosti je zcela klíčová role Asociace krajů České republiky. Podobně by měla fungovat vzájemná komunikace směrem dolů, tj. s obcemi, svazky obcí a místními akčními skupinami. 

Teze 4: Kraje iniciativní – krajské samosprávy mají jedinečné postavení uprostřed legislativní i exekutivní vertikály. Tohoto postavení je třeba maximálně využívat pro přenos podnětů zdola směrem k Parlamentu a Vládě a naopak „vyšší“ patra politiky by se měla snažit co nejvíce zapojit úrovně pod sebou. Je třeba identifikovat hlavní překážky, jež takovémuto obousměrnému toku brání, a hledat způsoby, jak je odstranit. V oblasti legislativy je třeba vytipovat klíčové zákony, které by bylo vhodné v souvislosti s regionální úrovní co nejdříve připravit a projednat (např. zákon o sociálním bydlení, zákon o evidenci obyvatel aj.). V této souvislosti by kraje měly využívat více platformu Asociace krajů ČR, prostřednictvím které lze vyjádřit jednotný postoj krajských samospráv.

V souvislosti s přípravou programu pro nadcházející krajské volby bude třeba nalézt zajímavá a dobře komunikovatelná témata, která budou zřetelně manifestovat dosavadní úspěchy a zároveň záměry sociální demokracie na regionální úrovni. A to jak témata společná, tak i jedinečná pro konkrétní regiony. Volební program pro minulé krajské volby v roce 2012 obsahoval 9 prioritních sdělení a pak v rámci devíti tematických oblastí celkem 69 cílů. Nový program je třeba vypracovat méně rozsáhlý a přehlednější.

Teze č. 5: Krajská volební témata srozumitelná, pochopitelná, nápaditá a přitažlivá – pro krajské volby v roce 2016 potřebujeme najít jednoduchá sdělení, která voliče zaujmou, osloví, budou něčím jedinečná a zároveň pochopitelná a realizovatelná v praxi (viz např. „dobře hospodaříme – veřejná doprava zdarma“). Máme dvě výhody, jednak můžeme „prodávat“ úspěšné projekty z různých oblastí, které jsou osvědčené, a zároveň můžeme využít synergie vlády a jí přijímaných opatření, které se v rámci krajů pozitivně promítnou.

Blogy