T. Petříček pro MfD: ČR se musí snažit o pevné ukotvení v bezpečnostních strukturách

8. ledna 2019

Před čtyřmi měsíci byl neznámým asistentem europoslance Miroslava Pocheho. Dnes z něj někteří dělají naději ČSSD. Ministr zahraničí Tomáš Petříček to hodlá zúročit. Na březnovém sjezdu se chce stát místopředsedou strany a pomoci budovat „moderní levicovou stranu západního střihu“. Tedy přesně to, s čím pohořel Bohuslav Sobotka.

petricek-7_1.jpg

Ve funkci jste pár týdnů, ale už se řeší vaše možné odvolání. Výhrady vůči vám mají jak premiér Andrej Babiš, tak prezident Miloš Zeman. Jak to vnímáte?

Od počátku se snažím naplňovat programové prohlášení vlády. I díky ČSSD je prozápadně orientovaná, ukotvuje nás v Evropské unii i NATO. Pan premiér byl v pátek na setkání s našimi velvyslanci v Evropě a myslím, že na základních otázkách směřování zahraniční politiky se shodujeme. Takže z jeho strany nevnímám žádný zásadní tlak na její změnu. A co se týká pana prezidenta, bude na konci ledna setkání ústavních činitelů a budu rád, když si vyjasníme témata, jež mohou dávat spekulace o různých tenzích. Nicméně opět si myslím, že se na většině témat shodujeme.

Shodujete se až tak, že po několika týdnech oba zmiňují možnost vašeho odvolání. Čím to?

Lidé hlavně chtějí, aby vláda pracovala. Stejně jako musí do práce chodit oni. Neustálé spekulace o personálních změnách není to, co chtějí slyšet. Jde i o to, abychom měli jasně formulovanou zahraniční politiku. Svět se mění, a pokud se nebudeme snažit o pevné ukotvení ve strukturách, které nám garantují bezpečnost, tak zpochybňujeme vlastní postavení. V tomto směru mám vytyčené cíle, a pokud to někomu připadá zvláštní… Kritiku ale vnímám pouze od komunistů, kteří nejsou ve vládě. I proto, že se v zásadních otázkách zahraniční politiky s vládou neshodují.

Vezměme dvě věci, na nichž se s Babišem a Zemanem tolik „shodujete". Premiérovi se nelíbilo, když jste za Česko podepsali globální pakt OSN o uprchlících. Říkal, že on by byl proti…

Sociální demokracie šla do koaliční spolupráce s tím, že chce bojovat s nelegální migrací. I tato vláda se proti ní jasně staví, proto jsme také odmítli připojení ke globálnímu paktu o migraci. Na druhé straně Česká republika respektuje své dlouhodobé závazky ke statutu uprchlíků. Proto jsme na vládě vedli debatu o uprchlickém kompaktu a nakonec se většina vlády rozhodla ho podpořit. Je potřeba si uvědomovat rozdíl mezi uprchlíkem a migrantem. Uprchlík si to na rozdíl od migranta nevybírá dobrovolně, utíká před vojenským konfliktem nebo pronásledováním. Česko těmto lidem vždy pomáhalo. Kompakt nezavádí nic nového.

Takže Babiš u toho na vládě byl, podpis paktu akceptoval a pak tedy jen dělal divadlo před voliči, když říkal, že by byl proti?

Celá tato diskuse je provázena možná až zbytečnými emocemi. Pan premiér vyjádřil svůj osobní postoj. Možná i s ohledem na to, že se mohl obávat vnitropolitické diskuse, která je plná emocí.

Druhou kontroverzní věcí posledních dní je odškodnění banderovců na základě nového zákona na Ukrajině, který jim přiznává status válečných veteránů. Miloš Zeman vyzval ministerstvo zahraničí k oficiálnímu protestu, jeho mluvčí vás obvinil ze zbabělosti. Vy jste řekl, že to je věcí Ukrajiny. Opravdu?

Především jsem řekl, že podporujeme dialog s Ukrajinou zaměřený na budoucnost. To znamená posilování právního státu, demokracie, ochranu lidských práv na Ukrajině, ale také reformy, které tam přispějí k hospodářskému a sociálnímu rozvoji. V tomto rámci nemá žádné místo obhajoba válečných zločinů, což je i naše pozice. Nicméně jsem si vědom, že stejně jako ve vztazích k jiným zemím je hlavně rolí historiků, aby hodnotili minulost a naše dějiny. Jelikož se chystám na Ukrajinu, bude to pro mě jedno z témat rozhovoru s ministrem Pavlo Klimkinem. Stejně jako jsme loni zřídili česko–ruské fórum, kde se dají diskutovat různá bolavá místa naší společné historie, rádi bychom zřídili i česko–ukrajinské fórum.

Někteří z těch, co o vás ještě nedávno mluvili či psali jako o loutce Miroslava Pocheho, ve vás teď spolu s ministryní práce Janou Maláčovou vidí „naději ČSSD". Kladné body ale sbíráte hlavně u té části společnosti, kterou Miloš Zeman hanlivě nazývá „lepšolidmi", nebo někdo jiný „pražskou kavárnou". ČSSD v minulosti orientace na tuto část společnosti příliš nepomohla. Jdete touto cestou cíleně?

ČSSD si v posledních letech prošla několika volebními neúspěchy. Jsem přesvědčen, že pro nás bude důležitá jasná, jednoduchá a srozumitelná programová vize, která lidi přesvědčí, že ČSSD má občanům stále co dát. Nevnímám se v ČSSD v tomto smyslu jako osamocený. Nejen Jana Maláčová, ale i Honza Hamáček, Martin Netolický a řada komunálních politiků ČSSD ukazuje, že můžeme být moderní levicovou stranou západního střihu. Chtěl bych k tomu přispívat. Myslím, že nejvíc nám škodí takové ty diskuse, jestli jsme proevropští, nebo protievropští, či některé projevy – dejme tomu – konzervativního národovectví, které z řad ČSSD občas zaznívají. Naše voliče to mate.

Použil jste téměř magickou formulku „moderní levicová strana západního střihu". Tu přece jako zaklínadlo neustále opakoval Bohuslav Sobotka a jeho spojenci, kteří vás přivedli od jedné volební porážky ke druhé. Nejste trochu v začarovaném kruhu?

Myslím, že naše volební neúspěchy způsobila především nesrozumitelnost. Pokud z našich řad zaznívají zcela protichůdné názory, tak jsme pro voliče nečitelní a nesrozumitelní. Blížíme se k březnovému sjezdu ČSSD, který by měl rozhodnout nejen o vedení strany, ale také o jejím jasnějším programovém směřování. Včetně zahraničněpolitické orientace.

Jenže se zdá, že k volebním porážkám přispělo především budování „moderní levicové strany západního střihu". Vy v tom přesto hodláte pokračovat dál, jako by se nechumelilo, nemyslíte?

Ale ty porážky nebyly způsobeny tím, že jsme se chtěli stát moderní levicí. Podle mě přišly spíš kvůli tomu, že jsme se jí nestali.

Takže vás brzdili „zpátečníci" razící „nemoderní" myšlenky, kteří to Sobotkovi a jeho spojencům kazili?

Minimálně to přispívalo k tomu, že volič nevěděl, co vlastně sociální demokracie je. Jestli hájí naše zájmy v Evropské unii, nebo naopak naskakuje na některé argumenty radikálnějších politických stran, jako je třeba SPD Tomia Okamury.

Je tady ale ještě po „moderní levicové straně západního střihu" poptávka? Tradiční voliči ČSSD utekli k Babišovi a Okamurovi, ti „modernější" zase k Pirátům či projektům typu Praha sobě Jana Čižinského, nebo ne?

Jsem přesvědčen, že ten prostor zde stále je. Protože ČSSD může ukázat výsledky z minulosti, kdy byla schopna se zastávat nejen nízkopříjmových rodin, ale také střední třídy. Například státních zaměstnanců, učitelů, policistů. To jsou přesně cílové skupiny pro nás. Věřím, že naší budoucností je, když budeme jasně deklarovat, že jsme prozápadní levicová strana, která hájí zájmy pracujících, aby se jim žilo líp.

Takže ti, kteří s tím nesouhlasí, například platforma Zachraňme ČSSD okolo Michala Haška a Jiřího Zimoly, se má rozpustit, jak si přeje Hamáček, případně – jak se říká – „držet hubu a krok"?

Ale to není o tom „držet hubu a krok". ČSSD byla vždy demokratickou stranou a měla vždy velmi živou vnitřní programovou debatu. Ať se tito lidé zapojí do diskuse o našem budoucím programu, ať se podílejí na práci odborných komisí a nezakládají – s prominutím – alternativní mocenské centrum. V tomto směru souhlasím s Honzou Hamáčkem, že pokud zde vzniká něco, co se navenek snaží působit jako alternativa k vedení ČSSD, tak to nepřispívá k tomu, aby byla sociální demokracie srozumitelná pro veřejnost. Pro mě navíc politika, jakou představuje třeba Jiří Zimola, není budoucností ČSSD. Jsem rád, že se v sociální demokracii objevují nové tváře. Ať už je to hejtman Martin Netolický, nebo třeba ministryně Jana Maláčová.

Anebo vy?

Tak pokud bude zájem, budu rád přispívat k tomu, aby se ČSSD jasněji profilovala například v otázkách zahraniční politiky a měla v této oblasti jasnější ukotvení. Jsem připraven se na této práci podílet.

Například z pozice místopředsedy strany?

V pátek nás čeká krajská konference naší pražské organizace ČSSD a já bych tam rád kolegy požádal o podporu na pozici místopředsedy strany.

Vaši oponenti vám bezpochyby vpálí, že v posledních komunálních volbách získala ČSSD v Praze 2,87 procenta hlasů. A vámi vedená kandidátka v Praze 7 pak jen 1,87 procenta. Takže jak s takovými výsledky chcete něco měnit?

Sociální demokracie neuspěla v řadě velkých měst. Pro mě je právě úkolem vrátit městskému voliči důvěru v sociální demokracii. Je třeba se zaměřit na témata, která jsou schopna oslovit střední třídu, městského voliče. Ukázat mu jasnou a čitelnou levicovou politiku, která řeší nejen sociální otázky, ale zároveň se věnuje budoucnosti naší země včetně její zahraničněpolitické orientace.

Favoritem na předsedu je Jan Hamáček, kterého podporuje i Praha. Zároveň platí, že bývá něco za něco, tudíž má křeslo téměř v kapse i ten, koho si vybere početná pražská organizace. Nepřipadá vám to absurdní vzhledem k tomu, že jste byl před čtyřmi měsíci veřejnosti neznámý asistent europoslance Pocheho?

ČSSD je jedna z mála stran, která dlouhodobě pracuje s mladými lidmi. Vnímám pozitivně, že jsme veřejnosti schopni nabídnout nové tváře. Jana Maláčová přišla na pozici ministryně poměrně nečekaně a je to velké překvapení, podle mě odvádí skvělou práci. Stejně tak řada našich mladých politiků prokázala, že je připravena na výkon veřejných funkcí. Jsem přesvědčen, že jsem schopen své zkušenosti i svou představu o směřování naší země prodat ve vedení ČSSD a pomoci s jasným programovým ukotvením strany.

Pokud byste uspěl, začne bezpochyby část lidí říkat, že se místopředsedou nestal Petříček, ale produkt mocenské dohody Miroslava Pocheho. Co vy na to?

Myslím, že i mí kolegové ve straně vidí, co dělám na ministerstvu zahraničí. Že mám vlastní názory a jsem dostatečně pracovitý, abych se mohl podílet i na obnovení programové diskuse v ČSSD.

Zdroj: MF DNES, 8. ledna 2018

Blogy