T. Petříček: Petříček chce problémy s Čínou řešit s ministrem, na odpověď čeká

23. září 2019

Ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) přiznává, že nevěděl, že prezident Miloš Zeman v Srbsku navrhne, aby Česko zrušilo uznání Kosova. V rozhovoru pro Deník N mluví i o vztahu k Číně, k níž podle něj musíme přistupovat realisticky, bez romantických představ.

Pokud se podíváme na českou zahraniční politiku, někdy to vypadá, jako by si ji pro sebe „kradli“ pan prezident a premiér. Nemáte někdy pocit, že vás opomíjejí? Necítíte se trochu jako páté kolo u vozu, které jen diplomaticky uhlazuje jejich prohlášení?
Každý politik chce hovořit k voličům, a tak mluví často pro domácí potřebu. V tomto se nám daří se od pracovní úrovně až po tu politickou koordinovat. Schůzky ústavních činitelů probíhají pravidelně a v oblastech, kde se neshodujeme, nacházíme nějakou kontinuitu zahraniční politiky. Stát naší velikosti musí být pro partnery čitelný.

Vy jste věděl, co pan prezident připravuje za prohlášení ke Kosovu?
Pan prezident se se svými názory na Kosovo netají a je konzistentní…

Vy jste věděli, co chce v Srbsku udělat, že chce řešit možné oduznání Kosova?
Nevěděl jsem, že by měl takovéto konkrétní kroky udělat. Je potřeba se ale také podívat, že řekl, že to není v jeho pravomoci. Řekl, že jen vláda může takové kroky udělat. Musím zdůraznit, že můj postoj se v této záležitosti nemění. Chci, abychom byli čitelní a zajistili kontinuitu zahraniční politiky. Můžeme mít různé názory na to, co se stalo v minulosti, ale vláda by neměla dělat žádné veletoče. Ty nikdy ani v minulosti nepřinesly nic dobrého.

Pan premiér ale po schůzce s panem prezidentem řekl, že téma chce řešit. Máte schůzku, kdy se tím budete zabývat?
Schůzka (ústavních činitelů) je plánovaná na říjen. Hovořili jsme o tom, že bychom chtěli obecně prodiskutovat problém zemí západního Balkánu, zejména naši dlouhodobou prioritu, a to je jejich integrace do EU. Česká republika v tomto patří mezi silnější advokáty rychlejšího přibližování regionu k EU. Je to v zájmu naší bezpečnosti a stability regionu. Členství v EU by řadu problémů vyřešilo.

Když už mluvíte o EU, neřítíme se sekáním rozpočtu na předsednictví do problémů?
Naším cílem by mělo být mít ambiciózní předsednictví. Je to způsob, jak prosadit naše priority na půdě EU…

Pan premiér o tom mluvil jako o akci s chlebíčky. Nejsou taková prohlášení na škodu?
Ta diskuse nás na vládě ještě čeká a i ostatní resorty chtějí prosadit své priority v EU. Musíme podle našich ambicí nastavit i rozpočet. Neříkám, že je nutné plýtvat, například Finsko k předsednictví přistupovalo střídmě, ale soustředilo se na politické priority a využilo příležitostí, které předsednictví nabízí. Musíme ušetřit, ale ne za cenu neprosazení politických cílů. Debata se ještě povede. Je nešťastné, že se bavíme nejdříve o rozpočtu, a ne o tématech předsednictví.

Množí se zprávy o českých kulturních souborech, které Čína opakovaně nevpustila do země. Diplomaté v uniklých depeších dokonce hovoří o šikaně. Přitom už v roce 2013 tehdejší premiér Jiří Rusnok hovořil o „restartu“ vztahů mezi Českem a Čínou. Naplnilo to očekávání?
Shodneme se, že restart byl potřeba. Podařilo se nastavit dialog v řadě zásadních oblastí. Jedním z nich bylo posílení ekonomických vztahů. V některých oblastech ale očekávání byla větší, než je současná realita.

V jakých?
Ekonomických. Vzájemný obchod je stále velmi nevyvážený a bude to pro nás jeden z velkých úkolů, abychom při vyjednávání mezi Evropskou unií a Čínou dosáhli rovnějších podmínek a lepšího přístupu na čínský trh. Ten trh je velký a jeden z těch nejtěžších na světě, zejména co se týče vývozu. Je tam mnoho překážek. Daří se nám vzájemný dialog zaměřit na hodnotové otázky, což jsou otázky lidských práv a diskuse o politických tématech, které se dotýkají globálních problémů. Čína je velká země a není možné ji ignorovat. Měli bychom chtít, aby hrála pozitivní roli třeba v Africe.

Když jste zmínil lidská práva, mluvíte o nich s čínskou stranou? Prezident Zeman nedávno řekl, že není potřeba o takových věcech mluvit.
V nastavení vztahů s Čínou je pro mě inspirací Německo. Můj protějšek nedávno přijal hongkongského prodemokratického aktivistu. Nemělo to dopad na návštěvu Angely Merkelové v Číně, kde otázku lidských práv zvedla. Přitom Německo patří mezi jednu z mála zemí, které mají s Čínou pozitivní saldo.

Kde je hranice toho, koho byste nepřijal? Přijal byste dalajlámu?
V průběhu zahraničních cest se scházím s nezávislými novináři a zástupci občanské společnosti. Chci získat informace nejenom z oficiálních míst, ale musím se pohybovat v rámci naší politiky jednotné Číny. Ta nám nebrání rozvíjet vztahy s Tchaj-wanem.

Ten je navíc v Česku větší investor než Čína.
Tchajwanské investice vytvořily mnohem více pracovních míst. Máme zájem rozvíjet spolupráci, ale ta má pravidla. Nescházím se se zástupci Tchaj-wanu, schází se s nimi příslušní představitelé daných ministerstev. Politický dialog s nimi nevedeme.

Přijal byste dalajlámu?
Jako ministr zahraničních věcí ne.

Mohlo by se nyní opakovat takzvané Prohlášení čtyř [doplnit greybox o prohlášení čtyř], kdyby dalajlámu přijal znovu ministr kultury jako v roce 2016?
Naše vztahy není potřeba potvrzovat nějakým prohlášením.

Chápeme to správně, že prohlášení čtyř by v současné chvíli nevyšlo?
Nevidím důvod, proč bychom takový krok měli dělat. Já bych to nepodepsal. Ve vztazích s Čínou jsme nyní mnohem realističtější. Musíme se oprostit od přehnaně kritických pozic, ale i od romantických představ o Číně. Musíme jako Německo a Švédsko hledat realistickou politiku.

Podle diplomatických depeší na nás ale Čína zanevřela. Diplomaté do Prahy píší, že nás šikanují a je nechávají čekat při přijetí. Přistupujeme k Číně servilně?
Nepřistupujeme k ní servilně. Nemůžeme ignorovat témata, která jsou sice pro Čínu citlivá, ale pro nás důležitá. Jsem si ale vědom toho, že bychom měli být realističtí, nesmíme si Čínu romantizovat ani se stavět do extrémně kritické pozice. Jsme země, která má deset milionů obyvatel, jsme tedy středně velcí. Čína je globální mocnost a druhá největší ekonomika světa. Některá čínská města mají více než deset milionů obyvatel. Očekávání musí být tedy realistická. Musíme respektovat, že naše politické systémy jsou odlišné, ale nesmíme se vzdát témat, která jsou pro naši společnost důležitá.

Diplomaté v depeši ale píší, že Číňané využívají každou příležitost, aby Česko mohli potrestat. Ztotožňujete se s tvrzením českých diplomatů?
Nemyslím si. Řada zemí si prožila kostrbatější časy a vztahy s Čínou. Čína zrušila třeba pár koncertů švédským hudebníkům, jako se to teď děje nám. Je důležité neustupovat, ale zároveň se snažit o dialog. Když diskuse s čínským velvyslancem nikam nevedla, je potřeba ji přesunout na jiné pozice. Třeba na schůzku s mým protějškem, tedy čínským ministrem zahraničí. Už jsem jej vyzval, že bychom se mohli potkat. Odpověď zatím nepřišla.

Kdy byste s ním mohl jednat? Do konce roku?
S pozváním na rande musí také souhlasit oba…

Ztotožňujete se s větou, že Čína využívá každé příležitosti potrestat Česko, která stojí v depeši?
Nemyslím si, že využívá každé příležitosti Česko potrestat. Ale v těch vztazích se bohužel objevují momenty, které nepřispívají prohloubení vzájemné důvěry a vytváření pozitivního obrazu česko-čínských vztahů. Zmiňované rušení koncertů vnímáme velmi nelibě a je to políček za diplomatickou přestřelku mezi Prahou a Pekingem. Čínská strana ale musí chápat, že komunální politika není závislá na vládní politice. Ale ani Praha nezpochybňuje naši politiku jedné Číny.

Praha tedy nekazí vzájemné vztahy s Čínou?
Každý politik by se měl chovat zodpovědně i kvůli možným dopadům na zahraniční pozici státu. Čínské straně jsme vysvětlovali, že kroky Prahy vláda nemůže ovlivňovat a nejsou v souladu s vládní pozicí. Na druhou stranu je vedení Prahy demokraticky volené. A jak jsem měl možnost mluvit s panem primátorem, Praha chce pouze, aby smlouva s Pekingem přinášela oběma stranám taky nějaké užitky. Aby lidé na obou stranách chápali, že spolupráce neběží jen jedním směrem.

Česko-ruské vztahy jsou částečně zatížené smlouvami z dob komunismu a studené války. Přemýšlíte o tom, že byste tyto smlouvy napsali znovu, aby nebyly založené na nástupnických státech, protože tam vznikají různá právní okna?
Majetkoprávní otázky stále řešíme. Stejně jako ty protokolární. Posouváme se dopředu.

Do toho spadají i značky pro diplomatická auta ruských diplomatů, kterých je dvakrát víc než samotných diplomatů…
Bavíme se i o registračních značkách pro diplomatická auta.

Už před rokem se mluvilo o tom, že chcete Rusku diplomatická auta omezit. Za ten rok se to někam neposunulo?
My se posouváme. V diplomacii se nedá předpokládat, že se to stane lusknutím prstů.

Spadá do toho i počet lidí na ambasádě?
Je potřeba si také uvědomit, že v diplomacii se nástroje jako vyhošťování používají jen v krajních případech. Ve zprávách od bezpečnostních složek, které máte k dispozici, je zmínka, že se dá očekávat reciproční opatření. A my potřebujeme zastoupení v Moskvě, které bude tento dialog schopno vést.

Nedávno Deník N informoval o případu zneužívání udělování vízových výjimek velvyslancem v Íránu Ladislavem Čumbou. S tím nyní probíhá i kárné řízení. Zavedlo ministerstvo nějaké opatření, aby se podobným excesům vyhnulo?
Kolegové již poté, co se to stalo, zavedli některá opatření. Například se ve vízovém IT systému všechny výjimky evidují online, a tak máme lepší přehled o tom, jak jsou používané. To je jedna z těch praktických reakcí. Na poradě s konzulárními pracovníky a velvyslanci byl velký apel, aby se tyto výjimky využívaly jen ve výjimečných případech, kdy řádný vízový proces není možný. Reakce ministerstva by měly předejít tomu, aby se to už neopakovalo.

Pan Čumba udělil 400 výjimek. Stanovili jste limit, kolik takových výjimek může velvyslanec udělit?
Skutečně se v tomto případě jedná o selhání jednotlivce. Nezaznamenali jsme, že by někde jinde byl takový případ. Naši diplomaté jsou uvědomělí.

Takový problém byl v minulosti v iráckém Erbílu, tam se kvůli tomu…
Zavřel konzulát. Ano. Ve vízové politice klademe velký důraz na bezpečnost. Proto možná nemáme tak otevřený vízový systém jako jiné státy. Pro nás je ale důležité, aby k nám cestovali prověření lidé, o kterých víme, co tu budou dělat, a odjeli zpět do země, odkud přijeli.

Odjeli všichni, nebo někdo zmizel?
Omlouvám se, ale nemám o tom detailní informaci. Nejsem si ale vědom toho, že by takový problém nastal.

Cestovali všichni do ČR? Podle některých zdrojů to tak nemuselo být.
Nemám takové detailní informace.

Ministerstvo vede s panem Čumbou kárné řízení. Už je s nějakým výsledkem ukončeno?
Toto kárné řízení s panem velvyslancem Čumbou stále probíhá a průběh nechci komentovat. Je to interní záležitost ministerstva.

Ministerstvo v posledních letech čelilo několika hackerským útokům. Podle našich informací momentálně na resortu pracují lidé z NAKITu a NÚKIB [aspoň ty zkratky byste mohli rozepsat, matláci], aby resort zabezpečili. Můžete to potvrdit? Případně jak zabezpečení bude vypadat?
Ministerstvo si je velmi dobře vědomo rizik, která v kyberprostoru jsou. Celá řada mezinárodních organizacích je vystavena útokům. Proto jsme požádali o další prostředky z rozpočtu na posílení naší kyberbezpečnosti. S ministerstvem financí máme dohodu, že to budeme řešit podle jednotlivých projektů. Já se omlouvám, ale nebudu věc blíže komentovat, neboť tato informace je v nějakém režimu a nechci, aby si to ve veřejném prostoru někdo přečetl.

A v obecné rovině, budete systémy měnit nějak více?
Ministerstvo ve spolupráci s NAKIT a NÚKIB analyzuje, jak posílit naši kyberbezpečnost.

zdroj: Deník N, denikn.cz 23. 9. 2019
autor: Jakub Zelenka, Lukáš Prchal

Blogy