S. Štech: Kariérního řádu je škoda, peníze do škol dostaneme jen stěží

Zamítnutí kariérního řádu poškodí učitele. Takřka dvě miliardy korun, které se mezi ně měly rozdělit, se ke kantorům už nemají jak dostat. Kdo za to může? Viníkem je započatý předvolební souboj, kdy nás podrazilo ANO, říká ministr školství, mládeže a tělovýchovy Stanislav Štech (za ČSSD).

Sněmovna nedávno zamítla klíčový zákon o kariérním řádu učitelů. Vy jste na sociálních sítích oznámil, že odmítnutím zákona učitelé přijdou o 1,8 miliardy korun. Opravdu už neexistuje cesta, jak ty finance do škol dostat?

Kariérní řád byl systémová změna, jejíž nepřijetí situaci pro vyplácení peněz dost komplikuje. Uděláme pro to ale maximum. Už teď však víme, že se nám nepodaří peníze vyplatit již od letošního září, jak jsme počítali, ale spíše až příští rok.

Nešlo by učitelům přidat nějakou pružnější formou nařízení, například vyhláškou?

Tak snadné to bohužel není. Jen příklad: rád bych přidal začínajícímu kantorovi, abych pro absolventy studia učitelství toto zaměstnání udělal atraktivnější. Jenže v takovém případě musím připravit rozvojový program a získat velmi podrobná data ze škol samých. Začal jsem na tom samozřejmě pracovat hned v den, kdy zákon spadl pod stůl, ale ani tak to nestihneme uvést v život dříve než v lednu. A tady je dobré, že to vůbec jde. Pak máme řadu změn, které nemůžeme spustit v průběhu školního roku, a tak s nimi budeme moci počítat až od září 2018.

O co dalšího, vedle peněz, kantoři přijdou?

Zamítnutím kariérního řádu se bohužel rozbila celá koncepce, která měla zvýšit prestiž povolání učitele a zlepšit jeho pracovní podmínky. Řád například počítal se snížením přímé vyučovací povinnosti u výchovných poradců a metodiků prevence. To ovšem vyžaduje změnit nařízení vlády. To ale nelze udělat rychle, rozvrhy se tvoří teď o prázdninách, nemůžeme ředitelům v listopadu říct, ať všechno přeházejí, aby pedagogům uvolnili kapacity. Dále: učitelé měli dostat více času na vlastní vzdělávání a možnost získávat nové poznatky a zkušenosti i mimo prostředí své školy.

Tvrdíte, že kariérní řád by byl jednoznačným krokem vpřed. Proč tedy petici proti němu podepsalo více než dvacet tisíc kantorů? Co se pokazilo?

To je dobrá otázka. Na základě mých schůzek s reprezentanty škol jsem měl celou dobu přípravy zákona dojem, že ho odborná veřejnost akceptuje. Neumíte si představit, kolik materiálů jsme připravili a kolik setkání jsme organizovali. Každou drobnost jsme diskutovali s asociacemi škol, pedagogickými fakultami, řediteli škol, odbory.

Například za třídnictví měli učitelé podle kariérního řádu dostat tisíc korun navíc. Nebyl problém třeba v tom, že se jim to zdálo málo?

My víme, že základní plat zejména začínajícího učitele je extrémně nízký a to, že mu přidáme třeba tři tisíce na základě postupu v kariérním řádu, není zase taková výhra. Ve chvíli, kdy mu ale plat zvýšíme, a navíc mu nabídneme možnosti, jak si i tento zvýšený plat ještě více zatraktivnit, víme, že tyto možnosti zafungují jako silný motivační prvek. Učitel by byl spokojenější se svým základním platem, protože mu ho navýšíme. Zároveň by měl vizi, že může dosáhnout ještě lepší odměny. Také mělo dojít k nápravě toho, že v našem školství neexistuje státem podporované uvádění nových učitelů do profese. Tedy že se absolventovi fakulty nějakou dobu věnuje zkušenější kolega, který za pomoc dostává adekvátní odměnu. I to bohužel spadlo pod stůl.

Petici proti řádu iniciovala Pedagogická komora, která sehnala potřebné podpisy a zákonodárce přesvědčila, že je zákon špatný. Co si o tom myslíte?

Znamená to, že už nefunguje princip zastupitelské demokracie. Že nezáleží na domluvách s volenými činiteli v asociacích, že nezáleží na odborech. Ale v tom případě je asi potřeba, aby se změnila celá politika a přístup k ní.

Počkejte, zákon vám přece ve sněmovně nesmetli ze stolu učitelé, ale poslanci. Někteří dokonce ze stran vládní koalice. Spíše byste se asi měl ptát jich a nestěžovat si na selhání zastupitelské demokracie, ne?

Oni ale reagovali především na mediálně rozvířenou skutečnost, že protest podepsali učitelé. A v předvolebním čase chtěli ukázat, že naslouchají hlasu voličů.

Setkal jste se s učiteli, kteří petici podepsali? Co vám řekli?

Ano, setkal. Podepsali petici, ale jen málokdo z nich opravdu přečetl novelu zákona o pedagogických pracovnících, aby si skutečně vyhledal to, co ta petice tvrdí. Já jako psycholog chápu motivy kantorů. Oni vnímají náznak nějaké větší změny, ta změna je interpretována jako zbytečná byrokracie a nic jiného. Navíc je konec školního roku, učitel má plné ruce práce a neví, kde mu hlava stojí. V tento okamžik někdo přijde a řekne: „Hele, jenom byrokracie! K ničemu! Budeš jen shánět papíry! Navíc pár tisícovek!“ Takže samozřejmě že tu petici lidé podepíší…

Takže podle vás došlo ze strany Pedagogické komory ke zmanipulování učitelů?

Zmanipulování, to se neodvážím tvrdit. Stojím ale za tím, že autoři petice napsali do jejího znění věci posunuté, nepřesné, nepravdivé a kantory hromadně uvedli v omyl.

Buďte prosím konkrétní. Jaké nepravdy petice tvrdila?

Například že hodnocení začínajícího učitele bude administrativně náročné. Nebo že všem začínajícím pedagogům klesne po zavedení kariérního řádu plat, že učitelům nebudou uznána žádná školení, která dosud absolvovali. Také není pravda, že se kantoři měli školit pouze v instituci zřízené ministerstvem či že je třeba připravit ještě osm prováděcích předpisů, které nejsou hotové, a další.

Svou roli mohlo hrát i to, že změn ve školství bylo v poslední době opravdu mnoho, nemyslíte?

Máte pravdu, že poslední dva roky byly pro učitele i rodiče a děti náročnější. Školy jsou v dobrém slova smyslu konzervativní instituce a tady se toho na ně navalila spousta. Nestačily se sžít ještě ani s tím, co začalo platit prvního září loňského roku. Sám si tedy kladu otázku, zda učitelé skutečně chtěli podepsat, že kariérní řád je špatný. Možná to nebyl protest proti řádu, ale proti tomu, abychom těch změn činili tolik. Stále ale stojím za tím, že vlastní text té novely byl kvalitní. Mimochodem, počítalo se s postupným zaváděním řádu, takže se na něj mohli všichni v klidu připravit.

Nepochybila vaše předchůdkyně Kateřina Valachová, že na školy nahrnula tolik novinek najednou?

Musíte brát v úvahu, že existuje nějaké programové prohlášení vlády, které stanoví, co se musí provést. Během první poloviny funkčního období se toho příliš nedělalo (v té době byl ve funkci ministra školství Marcel Chládek, pozn. red.). Kateřina Valachová si ale jako nesmírně pracovitý člověk po nástupu do funkce řekla, že všechna zdržení dožene, když už je na cílech koaliční shoda a máme v Poslanecké sněmovně většinu. Změny projednávala s klíčovými aktéry, získávala souhlasy, zapracovávala připomínky. U kariérního řádu tohle nestačilo. Zasáhla takzvaná Pedagogická komora. Jenže jaká je její reprezentativnost?

Sešel jste se zástupci komory, abyste si mohli vše vyříkat?

Nikoli, ozvali se až těsně před hlasováním.

Vy jste ale v komunikaci asi také moc neexceloval, když se hlasování o tak důležité novele nezúčastnil ani jeden člen triumvirátu ČSSD: Bohuslav Sobotka – Milan Chovanec – Lubomír Zaorálek. Není to podraz ze strany ČSSD, která vás do funkce nominovala?

V určitý okamžik bylo jasné, že zákon nemá šanci projít. Poslanci za ANO kolektivně prudce změnili názor a lidovci oznámili, že budou mít volné hlasování. Ti členové vlády, které jmenujete, měli spoustu jiné práce. Takže si řekli, že se raději budou věnovat jiným věcem než předem prohranému boji ve sněmovně. Jejich přítomnost by nic nezměnila, měli bychom jen o pár hlasů více a to by stejně nestačilo. V žádném případě to ale z jejich strany nebylo vyjádření nesouhlasu se zákonem. Pan premiér mi několikrát jasně řekl, že kariérní řád podporuje.

V březnu, v prvním kole v Poslanecké sněmovně, hnutí ANO zákon podpořilo. Až teď se ale proti němu postavila expertka strany na školství Ivana Dobešová a s ní i zbytek poslanců ANO. Paní Dobešové asi neznalost problematiky vyčítat nelze, je ředitelkou střední zemědělské školy… Proč její hnutí tak razantně otočilo?

Když jsme u paní expertky ředitelky, u té jsem byl také překvapen. Měl jsem informaci, že právě její škola loni spoluorganizovala velké setkání více než osmdesáti ředitelů škol s paní ministryní Valachovou. Jednání si velmi pochvalovala. Pak paní expertka ředitelka završila setkání tím, že Kateřině Valachové předala kytici a zasypala ji polibky a díky za to, jak to všechno bylo úžasné a že jsou strašně rádi, že bylo vše vysvětleno. Jak tu otočku vysvětlit? Pokud jde o moji interpretaci, podle mne se projevuje již odstartovaný předvolební boj. Ukázalo se, že ANO může vládní návrh odmítnout a pak říci: „Milí učitelé, my vám rozumíme, my vyslyšeli vaši petici, zabojovali jsme a řád nebude.“ Asi pro ně byla tato možnost lákavá, a tak to uskutečnili.

Další vaší prioritou je vyjednat lepší finanční podmínky pro vysoké školy. Ty hrozí na září stávkou, protože jim ministerstvo školství přislíbilo 4,6 miliardy korun navíc, ale resort financí jim nakonec přidal jen sto milionů. Pokročili jste v jednání?

Zatím to vypadá tak, že jsme na řadě v harmonogramu jednání na ministerstvu financí. Já sdílím rozhořčení vysokých škol a domnívám se, že byli rektoři dost dlouho trpěliví. Pokud se podíváte na vývoj rozpočtů univerzit, uvidíte tam, že peněz měli v jednotlivých letech buď stejně, nebo méně než v letech předchozích. Přitom chceme řešit kvalitu, což lze jen v případě výrazného zvýšení univerzitních rozpočtů. Jako ministr školství musím na rovinu říct, že nemůžeme zvyšovat kvalitu univerzit ve chvíli, kdy je na mnoha fakultách sotva k přežití. Navýšení finančních prostředků pro vysoké školy je tedy moje priorita. Už předem vám ale říkám, že neprozradím konkrétní částku, kterou od ministerstva financí požaduji. To by vůči panu ministrovi Pilnému nebylo před naším společným jednáním fér.

To ani nemusíte, rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima v rozhovoru pro TÝDEN (č. 29/17) uvedl, že rektoři trvají na slíbených 4,6 miliardy korun. Vyjednávací situaci ale nemáte snadnou. Ministr financí Ivan Pilný hovořil o požadavcích školství jako o lití peněz do betonu a projídání…

Já mu samozřejmě budu chtít na konkrétních datech ukázat, že o žádné lití peněz do betonu nejde. Pan rektor ve zmiňovaném rozhovoru hovořil o nízkých platech učitelů na vysokých školách, které mnohdy nedosahují ani platu učitelů středoškolských. Zcela správně zmínil i doktorské studenty, kteří pobírají měsíční stipendium sedm a půl tisíce korun. Zcela seriózně – copak můžete chtít po lidech, aby se systematicky věnovali vědecké dráze, když jim dáte takovou směšnou odměnu? To je hanba! Pojďme se bavit o tom, zda chceme udržet špičkové mladé lidi ve výzkumu, aby pro ně byla vysoká škola zajímavé kariérní místo, anebo jestli to chceme nadále nějak flikovat a kvalitní lidé budou z univerzit odcházet do soukromého sektoru. Já upřímně doufám, že ministr Pilný se přikloní k variantě univerzity podpořit.

Ministr Pilný ale řekl, že si školství má určit priority. Proč nenajdete těch 4,6 miliardy ve svém rozpočtu?

Věřím, že naše jednání nebudou o tom, kde si mám ty peníze sám hledat. Protože pak by to bylo v rovině komu a kde peníze odeberu. Promiňte, ale tohle já neberu. Školství není jen prioritou ministra školství. Je prioritou celé vlády bez ohledu na strany a podle toho se vláda i musí chovat. Nebudu handlovat o tom, kde ve školství přidáme a kde odebereme.

Můžete garantovat, že se vysoké školy v září opět otevřou?

Mluvíte-li o tom, že nám reálně hrozí bouře studentů a učitelů v ulicích a že může dojít k něčemu tak ostudnému, že místo miliard přidáme univerzitám jen sto milionů, tak v tomto případě slibuji, že tomu zabráním. To, o čem hovoříte, prostě nesmí nastat.

V týmu Kateřiny Valachové jste měl na starosti velmi kritizovanou inkluzi, tedy začleňování zdravotně a jinak znevýhodněných žáků do běžných tříd. Jak ji po roce hodnotíte?

Inkluze byl na první rok náběhu velmi úspěšný projekt.

Promiňte, úspěšný? Rodiče o inkluzi nemají zájem, děti ze speciálních do běžných škol ve větší míře nepřecházejí, podle statistik jich byly jen dvě stovky. To vám stačí?

(Vzdychá, obrací oči v sloup.) Bože můj, kde se tohle bere? Vy mluvíte jen o těch dětech, které mají lehké mentální postižení. Jinak ale podrobné statistiky hovoří úplně o něčem jiném. Proč by tak v uvozovkách zkaženou věc, týkající se podle vašich slov pár stovek dětí, tak moc v podobě podpůrných opatření chtěli rodiče, ředitelé škol, učitelé?

Podle kritiky bych čekal, že nechtějí…

Máme tu žádosti, v nichž školy žádají o urychlení některých inkluzivních opatření, a rodiče, kteří zoufale čekají na to, až budou moci podporu začít čerpat. Už 1. září 2016, kdy začal zákon o inkluzi platit, jsme měli v běžných školách přes osmapadesát tisíc dětí, které měly nějaký druh postižení a neměly od státu vůbec žádnou podporu. Novela tuto nespravedlnost napravila. Kritici často nevědí, o čem mluví.

Za kritiky bych mohl zmínit například prezidenta Miloše Zemana. Ten v pořadu TÝDEN s prezidentem v TV Barrandov označil inkluzi za „naprosto nesmyslnou mánii, která postiženým dětem ve skutečnosti velice škodí“. Tady se asi neshodnete, že?

Já bych v tomto případě panu prezidentovi Zemanovi doporučil pozvat si rodiče žáků s poruchou chování, učení a podobně. Třeba stovku. Ať jim to zkusí říct do očí. Protože když nejste v té situaci, tak se snadno vedou takové razantní řeči. My díky inkluzi jen dofinancováváme věci, které jsou jinde ve světě naprosto běžné. Dva učitelé na třídu? Asistent? To je ve vyspělých zemích standard.


Zdroj: tyden.cz, 28.07.2017, autor: Vladimír Barák, foto: Radek Cihla, ČTK

Blogy