Prohru zavinilo Zemanovo pokrytectví

Miloš Zeman dnes často útočí na ČSSD. Dělá to hlavně v souvislosti s prohranými prezidentskými volbami z roku 2003. Mluví o nich jako o zradě ze strany sociální demokracie.

Otázku, kdo bude za sociální demokracii kandidovat v prezidentských volbách v roce 2003, jsme probírali nesčetněkrát. Pokud jde o Miloše Zemana, ten až do podzimu 2002 nikdy byť jen nenaznačil, že by chtěl na prezidenta kandidovat sám. A byla moje chyba, že jsem tuto Zemanovu ctižádost nerozpoznal. Uvěřil jsem jeho opakovanému tvrzení, že je unavený a že si chce odpočinout.
Naopak, i při jednáních s Milošem Zemanem jsme dospěli k tomu, že vhodným prezidentským kandidátem bude Otakar Motejl.
Vše se zkomplikovalo vnitrostranickou anketou z podzimu 2002. Šlo o pokus konzultovat jméno prezidentského kandidáta s občany. Jaroslav Foldyna pak navrhl, aby se anketa konala i ve straně. Nešlo však o referendum - stanovy tehdy nic takového neznaly.
Z ankety, která neměla vůbec žádné kontrolní mechanismy, vyšel koncem listopadu 2002 na prvním místě Miloš Zeman. A byl to Zeman, kdo z ankety rétoricky vytvořil referendum. Jen tak totiž mohl získat pozici kandidáta na prezidenta.
Problémy pak nutně následovaly: Otakar Motejl znechucen přestal o kandidaturu usilovat. Miloš Zeman odmítl kandidovat v první volbě. A protože bylo nemožné vůbec nikoho nenominovat, tak šel do první volby právník Jaroslav Bureš.
Snadno jsem si spočítal, že když Zeman potvrdí, že bude kandidovat ve druhé volbě, Jaroslav Bureš nebude moci projít, protože nedostane všechny hlasy sociálních demokratů. Věděl jsem, že prohrajeme nedůstojným způsobem a že tato prohra ČSSD velmi ztíží další možnost někoho kandidovat.
Jaroslav Bureš pak získal v první volbě jen 46 hlasů. Jasné, že si tu Miloš Zeman zorganizoval své příznivce, aby mohl vstoupit do druhé volby. Okamžik zlomu, pokud jde o jednotu sociální demokracie, bylo toto hlasování. ČSSD měla ve Sněmovně 70 mandátů a Jaroslav Bureš zde získal jen 39 hlasů a v Senátu nedopadl lépe.
Miloš Zeman rád mluví o sedmadvaceti zrádcích z řad sociální demokracie, kteří ho tehdy - ve druhé volbě - nepodpořili. Jenže platí něco jiného. U Jaroslava Bureše bylo jasné, že pro něj nehlasovali všichni sociální demokraté. Zato Zeman dostal ve Sněmovně víc hlasů, než tam měla ČSSD mandátů.
Miloš Zeman chtěl být do té míry prezidentem, že rozvrátil původní koncepci sociální demokracie, která měla značnou naději na úspěch. Svůj osobní zájem jednoznačně nadřadil zájmu strany. Bez ohledu na své rozhodnutí by Miloš Zeman po dalším sjezdu předsedou ČSSD nejspíše nezůstal. Z funkce totiž odcházel ve chvíli, kdy jsme katastrofálně prohráli krajské i senátní volby.
Miloš Zeman se tedy loučil jako nepochybně významný politik, ale po katastrofální prohře. Odchod z funkce předsedy strany byl pro Zemana možností, jak se vyhnout tlaku na rezignaci a případně i porážce ve volbách předsedy.

Zdroj: Mladá fronta DNES (13. 12. 2012)

Blogy