27. září 2013
V rozhovoru pro ihned.cz se za ČSSD vyjadřuje D.Beňak kandidující v Praze 14.
V současnosti vede David Beňák sociální odbor na Praze 14 a kandiduje za ČSSD do sněmovny. Na severu Čech ale zažil dětství v romské menšině. "V nádražní restauraci v Mostě například měli nápis "Romy neobsluhujeme", protože po revoluci se lidé začali odcizovat," vzpomíná v rozhovoru pro HN.
Pražská ČSSD nasadila jako devítku do sněmovních voleb Davida Beňáka, Roma, který se v etnické problematice aktivně angažuje. V současném ovzduší sociálního napětí čtyřiatřicetiletému sociálnímu pracovníkovi chybí politická odvaha. "Premiér nebo jiný vysoký politik by měl ostře vystoupit a jasně demonstrace odsoudit. Říci, že toto tady nechceme a nebudeme o tom diskutovat," míní sociální demokrat. S problematikou romské menšiny už dvanáct let radí i úřadu vlády.
David Beňák se narodil v Teplicích a vyrůstal v obci Bílina. Absolvoval Vyšší odbornou školu sociálně právní v Mostě, pak na Univerzitě Karlově získal magistra z pedagogiky. V současnosti tu dálkově dodělává doktorát. Od roku 2005 pracuje jako vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví na Praze 14.
Jak jste se dostal k sociální práci?
V devatenácti letech, když jsem skončil strojní průmyslovku, jsem se rozhodoval kam dál. Podal jsem si přihlášky na technické školy, ale můj sen byl dělat sociální práci. Tu šanci jsem dostal a vyšší odborné škole jsem dal přednost před všemi univerzitami, kam jsem byl přijat. To mě i přivedlo k politice. Řekl jsem si, že je třeba systém změnit. Ale jako úředník nebo student jsem úplně nemohl. Potkal jsem se tehdy s Vlastimilem Aubrechtem, poslancem za ČSSD. Z levicových stran mi ČSSD připadala jako jediná možná alternativa. Pravice mě nelákala, jsem duší sociální pracovník a tehdy jsem to pomáhání měl spojeno s levicí. Dnes vím, že to tak není, že je to o lidech, ne politickém směru.
Pocházíte z Teplicka. Kdy se začalo zhoršovat sociální napětí v regionu?
Do roku 1989 nebo 1990 byly mezilidské i sousedské vztahy lepší, vřelejší. Pak se začali lidé odcizovat. Víc se poukazovalo na Romy. Protiromské hnutí a nálady byly na severu hodně silné, a to i v Moravskoslezském kraji. Zažil jsem nápisy "Romy neobsluhujeme" v mostecké nádražní restauraci. Bývala v hale, už tam roky není. Šel jsem tam jako středoškolák. Sedl jsem si ke stolu, číšník kolem mě chodil asi patnáct minut, tak jsem ho zastavil, ptal jsem se, jestli si můžu objednat. Řekl mi, že ne a že si mám přečíst nápis na dveřích. Nebyl schopný říct mi to do očí.
Narazil jste i na jiné formy diskriminace?
Naši rodiče se rozvedli, když mi bylo pět nebo šest, navíc maminka oslepla a rozhodla se mě a sestru vychovávat sama. Tak jsme se dostali pod dohled sociálky, to bylo asi v roce 1985. Já jsem starší, takže jsem nakupoval, zařizoval, doprovázel maminku – tak jsem i po revoluci přišel do styku s dávkami. Ne vždy se mi líbilo, jak s námi úřednice jednaly, chtěl jsem to změnit.
Jak s vámi jednaly?
Přehlíživě, trochu nadřazeně. Možná to souviselo i s tím, že sociální práce byla spojena s autoritou, s výkonem moci, poradenství a pomoc byly upozaděny. Nelíbilo se, že mi spoustu věcí nevysvětlily. A to mi vadí dodnes, je to můj parametr kvality.
Osm let vedete sociální odbor na Praze 14. Daří se vám měnit přístup ke klientům?
Myslím, že ano. Narazil jsem taky na kolegyně, které měly jasno v tom, že Rom nemůže dělat šéfa, že je to pro ně nepřijatelné. Mně bylo šestadvacet, když jsem sem nastoupil. Byl jsem mladý, ale sociálně vyzrálý, protože jsem se staral o maminku. Celý přístup musí být založen na respektu k člověku. Každý bez ohledu na to, jestli je chudý nebo bohatý, chce být respektován jako člověk. K tomu patří, že ho pozdravím, že mu podám ruku, nabídnu místo k sezení, zeptám se ho příjemně, co by potřeboval. To je základ. Profesionalita v tomto směru upadá.
Zhoršuje se podle vašich zkušeností vztah majority k Romům?
Nezlepšuje se ani u mladých, o kterých se říkalo, že nebudou mít předsudky. Oni je přejímají, nemají žádnou vlastní zkušenost, ale je moderní na někoho plivat, nikdo se na ně nedívá špatně, bezmála jsou frajeři. Mně se z toho zvedá žaludek. A je to teď o to horší, že se v některých regionech lidem žije hůř, nezaměstnanost je vysoká, nedostanou se pořádně k bydlení. Stát musí sáhnout k regulaci, bytová politika je mizerná. Stát by měl říci: vy jste rizikoví, máte problém, pojďte do systému. Kdyby bylo dostupné bydlení, pomůže řešit problém s ubytovnami. Ony tady musejí být, mají svoji cílovou skupinu, nechceme je likvidovat, ale je nepřijatelné, aby tam bydlely rodiny s dětmi v otřesných podmínkách. Děti jsou vystaveny světu, který by ještě vidět neměly.
Politické strany se ale tématu sociálních nepokojů spíše vyhýbají a před volbami ho nikdo nebude chtít otevřít.
Není to téma do voleb, spousta politiků ho neumí ani uchopit, vidí ho černobíle. Třeba KDU-ČSL navrhuje umístit všechny děti do školek a vzdělávat je. Samotné vzdělání ale všechno nevyřeší. My jsme teď na městě rozjeli komplexní projekt, spojujeme bydlení, práci a péči a podporu rodin. Děláme to najednou a souběžně. Stojí to peníze, je to náročné na čas, energii, ochotu být flexibilní, měnit představy, vize, cíle, přístupy. Ne každý na to má trpělivost, ale je potřeba si uvědomit, že nestačí mluvit o tom, že děti potřebují vzdělání. Potřebujete pedagogické asistenty, přestavbu škol na bezbariérovou úpravu, a je to i didaktická změna, učitelé se musejí naučit pracovat jinak. Je to trochu pionýrská práce, ale měl by to být standard. A vedle toho je otázka práce, úřady na její zprostředkování dost rezignovaly. Zprostředkovatelská činnost, která má nějakou hodnotu, je nakoupená přes agentury. Pravda, co můžete zprostředkovávat například na Mostecku? Ale o to víc by tam měly být smysluplné pilotní projekty. Když se osvědčí, měly by se stát standardem.
Není to trochu drahý plán?
Nejsem ekonom, nemám vhled do všech tabulek a kapitol rozpočtu. Jen si myslím, že je to o politické prioritě a rozhodnutí. Někdo nadává na evropské fondy, že se utrácejí peníze a efektivita je různá, ale já si myslím, že pilotní programy mají smysl. Ony stojí neuvěřitelné peníze, ministerstva vyjdou třeba na čtvrt miliardy korun, ale resorty si je musejí zkusit. Když tu zkušenost nemáte, nemůžete říci, že tudy cesta nevede. Veřejná správa potřebuje zkušenosti. Vyhazování peněz naopak je, když se projekt osvědčí, odborníci se shodnou, že funguje, ale přesto se nestane standardní praxí. Stát nemusí nutně hledat drahá řešení, stačí, když se bude včas věcí zabývat. Proč nepozvat hlavní podniky, klíčové partnery, proč si s nimi premiér nebo ministr nesedne a neřekne: podívejte se, máme tu takovéto problémy, my jako stát můžeme dát tolik, obce a kraj toho, zkusme vymyslet, co region pozvedne, co sem dá stabilitu. Ve šluknovském výběžku vymizel veškerý tradiční textilní průmysl. Lidi nezavadí o práci, půlka města je v evidenci úřadu práce a bere podporu v nezaměstnanosti nebo podpory v hmotné nouzi. Jak je možné, že to stát dovolí? Dobře, když tam nemůže přijít průmysl, protože je to region, který se nikomu nevyplatí, mohu nastavit dopravu nebo obslužnost do takové míry, aby pro lidi nebyl problém práci najít. Ale pak se škrtí i doprava, autobusy, vlaky.
Jste členem rady vlády pro záležitosti romské menšiny a občanského sdružení Slovo 21. Jak funguje komunikace se státem?
Je pravda, že za ministra Petra Fialy se změnil přístup resortu školství, nebyli hluší a slepí, víc komunikovali. Ale není to úplně podle našich představ, participace Romů chyběla. To je škoda, participace na opatřeních by měla být vidět, politici by měli dveře otevřít a říci: máme zájem, mluvte nám do toho. Jsem odpůrce komisí, ale v případě politiky začleňování, kdy je to tak důležitá věc, musí komise být, musí to mít řád a všichni musejí vědět, jak se s připomínkami pracuje. To se úplně nedělo.
A ostatní instituce?
Mě mrzí, že boj s diskriminací obecně je strašně malý. V oblasti trhu práce stále vidíte inzeráty, kdy se poptávají mladí a dynamičtí lidé, někdy drze chtějí dvacátníka. Divím se, že je to s platností antidiskriminačního zákona ještě možné. Měla by tu být instituce, která si zjistí, kdo inzeroval, a uloží mu pokutu. Stejně tak za neobsloužení Romů v restauracích. V některých lokalitách to je stále realita, je potřeba s tím něco dělat. Pokuty musejí být tvrdé, možná i likvidační. ČOI měla skvělou síť Romů, kteří kolem roku 1998 nastoupili a působili jako inspektoři. To vymizelo. Pokud jde o policii, byl fantastický kurz pro podporu různých národností, trend fungoval, ale teď je utlumený. Barevnost a etnicita musejí proniknout do těchto oblastí. Nemusíme vymýšlet nic nového, Česká republika byla špičkovou zemí z hlediska konceptu integrace Romů. Na každém okresním úřadě byl romský poradce. Každý okres měl jasnou představu a informaci o tom, co se tam děje. Poradci ale zůstali jen na krajích. Teď je moderní slovo anticikanismus, které je podle mě velmi trefné. Rasismus podstatu problému tak dobře nevystihuje.
Hrozí zemi eskalace sociálního napětí?
Doufám, že k tomu nedojde. Pokud by od slov lidé přešli k činům, skutečně by asi došlo k pogromům, jak už to někteří v médiích nazvali. To mi nahání hrůzu, protože jsme snad stát, kde to nemáme zapotřebí. To, že jsou nějak nastaveny dávky, je legitimní a je to v pořádku. Nechápu, že lidé mohou uvěřit fámám se lživými příběhy. Je tu několik lumpů, ale neznamená to, že nežijeme v právním státě. Prostě nejde, aby byla vyplacena dávka jinak, než je v zákoně. Není to žádná sranda žít z tří tisíc korun, nebo tříčlenná rodina ze sedmi. Ano, jsou rodiny, které mají na dávkách dvacet tisíc, ale je to rodina, která má osm členů. Uživte je s dvaceti měsíci měsíčně. Bojím se situace, pokud napětí vybuchne. Jestli ano, jakýkoli racionální argument nebo vysvětlení neuspějí.
Bohužel vznikají strany, které nejsou otevřeně rasistické, ale mají podobné sklony v programu i prohlášeních, například Úsvit nebo Hlavu vzhůru.
Protože protiromská nálada znamená nepochybně hlasy řady nespokojených lidí, to jsou hlasy, které si nemohou dovolit zahodit. Když postavíte rovnici takto, rozumím tomu, výsledek matematicky chápu, ale v principu je to špatně. Ti lidé se neštítí vyšplhat po zádech těch nejchudších a nejzuboženějších vyšlapat a udělat si z toho politickou kariéru. To mi připadá jako hnus. Chápu, že nemusí souhlasit s politikou začleňování, s tím nemusíme být všichni srozuměni, i na základě racionálních důvodů. Ale přijít a jenom plivat, ohánět se zneužívači sociálních dávek. Ani právně ten termín nedává smysl. Zákon hovoří o použití v rozporu s účelem, ale to bychom museli stíhat všechny, kteří dostanou příspěvek na živobytí, který není určen na bydlení. Jestliže jen korunu dají na doplacení nájmu, už bychom je měli stíhat. To je nesmysl.
Co by se podle vás mělo udělat, aby se vztahy mezi lidmi uklidnily?
Špatné vztahy mezi gádži a Romy jsou letité. Marie Terezie nás chtěla usadit, to se stalo, co nezvládla ona, války, ekonomika, dorazili v padesátých letech komunisté. Historicky jsou vztahy špatné, ale to neznamená, že na to máme rezignovat. Změna být může, ale potřebujeme lidi, jako byl zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl nebo ministr pro lidská práva Michael Kocáb. Na něj se občas dívalo trochu jako na komika, ale dělal hodně práce, aniž by sahal po velkých prohlášeních. Prostě šel na demonstraci do Litvínova, postavil se tam a řekl: "Chcete se se mnou bít? Tak pojďte." To má velkou sílu, tento morální apel, který tu teď není. Když jsou demonstrace, premiér nebo jiný vysoký politik, má vystoupit a tvrdě a nekompromisně je odsoudit. Z politické úrovně musí jasně zaznít, že je to nepřijatelné a není to téma k diskusi, prostě to tak nebude. A to nezaznělo.
Zdroj: ihned.cz (26.9.2013)
