16. září 2016
Má rád suchý anglický humor, historii a badminton. Pavel Svoboda, jednička na kandidátce ČSSD pro krajské volby, odešel do politiky z advokátní kanceláře. Skoro dva roky dělá náměstka primátora v Jablonci nad Nisou. Do soudní síně ale občas ještě zabrousí, aby nevyšel ze cviku.
Godfrey se ale zeptal Fiony, jestli nemá ještě nějaké další potíže, a ujistil mě, že je to všechno v mém vlastním zájmu: čím lépe budu vypadat na obrazovce, tím větší šanci budu mít zvítězit v dalších volbách. To má samozřejmě pravdu.
„Jsou tu samozřejmě ty zuby," řekla Fiona a otočila se ke mně. „Pane premiére, můžete se, prosím, usmát?„
Usmál jsem se. Zasmušile na mě zírali. Pak si Godfrey povzdechl. „No jo,“ konstatoval zkormouceně a pomalu přešel k mému stolu. „Pane premiére, co kdybyste navštívil nějakého dobrého zubaře?" Když Pavel Svoboda, lídr sociálních demokratů pro krajské volby, doposlouchal výše uvedený úryvek ze slavného politického bestselleru, napětí v jeho tváři se proměnilo na úsměv. A na otázku, z čeho odcitovaná pasáž pochází, odpověděl bez zaváhání: „Z Jistě, pane premiére.„
Aby také ne. Vždyť sedmatřicetiletý Svoboda uvádí slavnou kultovní knihu Jonathana Lynna a Antonyho Jaye mezi svými oblíbenými literárními díly. Kapitoly knihy „Jistě, pane premiére“ a také z předcházejícího románu „Jistě, pane ministře" se odehrávají v osmdesátých letech minulého století ve Velké Británii. Jejich hrdinou je politik Jim Hacker a vznikl podle nich světoznámý televizní seriál BBC.
S obrovskou dávkou chytrého humoru nastavuje nemilosrdné zrcadlo nejen politikům, ale také byrokratům v jejich bezprostředním okolí. „Obě knížky pocházejí z osmdesátých let minulého století, nacházím v nich však odraz toho, co se u nás v politice dělo v minulých letech a co se v ní odehrává nyní," upozorňuje Svoboda.
Lynnovy a Jayeovy romány jsou neustálým střetem mezi politikem, ministrem a později předsedou vlády Jimem Hackerem a jeho tajemníkem Humphreyem Applebym. Appleby dokazuje, jak se státní správa pokouší politiky ochočit a řídit je.
Pomáhá mu historie
„Humphrey je v Jistě, pane ministře a v Jistě, pane premiére mou nejoblíbenější postavou," podotýká Svoboda. „Do paměti jsem si uložil například jeho větu – Vděčnost je očekávání výhod, které teprve přijdou. V obou knížkách mám ovšem nejraději pasáže, kdy Hacker jako ministr nebo jako premiér prohlédne rafinované Applebyho hry, hraje je s ním a dokáže ho občas porazit nebo alespoň uhrát remízu.„
Právě četba Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére naučila Svobodu, aby se jako náměstek zastavil ve svém pracovním shonu a zamyslel se, jestli je to ještě on, kdo hýbe hlavou na svém krku.
V politice i v životě mu pomáhá také jeho velký koníček – historie. „Nejvíc mě baví takzvaná velká historie, která nepopisuje události odděleně, ale od počátku lidstva,“ upozorňuje Svoboda. „Dozvídám se pořád něco nového. Třeba nedávno jsem zjistil, proč střelný prach vynalezli právě Číňané. Dějiny se opakují a jejich studium dává odpovědi na otázky, na něž by sedmdesát nebo osmdesát let jednoho lidského života nestačilo." Na svůj web si Svoboda dal jako motto větu, jejíž platnost historie mnohokrát posvětila: Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné: Aby slušní lidé nedělali nic.
Především evropskou historii poznává Svoboda při svých cestách. Oblíbil si především Paříž, ačkoliv v ní by třeba v takovém 16. století rozhodně žít nechtěl. Aby také ano, když městem na Seině otřásl 24. srpna 1572 jeden z největších teroristických činů v období raného novověku – počátek vyvražďování desítek tisíc hugenotů jejich katolickými nepřáteli.
„Kdybych si mohl vybrat, tak bych si přál žít v antickém Řecku," prozrazuje Svoboda. „Je pro mě symbolem rozvoje lidstva, velkých myšlenek i vynálezů.„
Svoboda šel do politiky ve třiceti letech, o šest let dříve nastoupil do právního oddělení na Městský úřad v Jablonci. Samostatnou advokátní praxi vykonával v letech 2012 až 2014. Není však jediným právníkem v politice. Třeba v parlamentu jsou z Libereckého kraje Jan Farský (TOP 09) a Svobodův stranický kolega Lukáš Pleticha.
„Právníci se v politice uplatňují, protože jsou zvyklí mluvit a obhajovat postoje svých klientů,“ podotýká Svoboda. „Musí mít ostré lokty a soupeření pro ně není ničím neobvyklým.„
Když Svoboda začal na konci roku 2014 pracovat v Jablonci jako náměstek primátora, advokacii přesunul na vedlejší kolej. Úplně s ní ale neskoncoval. „Tak jednou za měsíc se v soudní síni objevím, abych nezapomněl svou původní profesi,“ dodává. „Dělal jsem a dělám trestní i civilní věci, jak bývá na menších městech zvykem. Někdy jsem se setkal i s úsměvnými případy. Například malí zlodějíčci, které jsem hájil ex offo, nejsou v oboru určitě špičkou. Jinak by se nenechali chytit. Jeden při vloupání rozhoukal pohybové a požární čidlo a myslel si, že se zachrání na WC, kde se zamkl. Nechtěl otevřít, jenomže přivolaní hasiči se speciálním nářadím si věděli rady. Dveře rozštípali sekyrou." Politika i úřadování nenabízí mnoho prostoru pro zdravý životní styl. Svoboda dobíjí baterky při badmintonu a squashi, někdy se projede na koloběžce, dřív hrával baseball.
Ze své kanceláře má krásný výhled na jablonecký Petřín, pod nímž bydlí a chodí tam na procházky. „V Libereckém kraji jezdím hodně do skal. Hlavně do Českého ráje a do Sloupu v Čechách," svěřuje se. „Ale mohl bych mluvit o řadě dalších krásných míst. Na severu Čech se mi moc líbí. Na rozdíl od středních Čech tady není krajina tak suchá, ale krásně zelená a plná vláhy."
Zdroj: 5plus2
