P. Poc: Lobbisti těch „horších“ společností si ke mně už asi netroufají

24. května 2019

Vzal na sebe úkol pomoci ČSSD obhájit 4 mandáty, potřetí zasednout v Evropském parlamentu a pokračovat v boji proti toxickým látkám v našem prostředí a jídle. I to je europoslanec Pavel Poc, který i přes složitost agendy a tíhu úkolů nečekaně zůstává optimistou.

Proč jste se rozhodl kandidovat a vést kandidátku ČSSD?
Práci v EU beru jako výzvu a je pro mě zodpovědností. Jako biologa mě děsí současný stav životního prostředí a myslím si, že jsem i díky svému vzdělání schopný analyzovat a hledat řešení. Jako europoslanec, politik je pak můžu i prosazovat. V Evropském parlamentu jsem byl v posledních deseti letech účastníkem mnoha bojů, které měly jedno společné. Šlo o boj mezi subjekty, dalo by se říci nezodpovědnými, a těmi, kteří volají po ochraně lidského zdraví a životního prostředí. Nechci nečině přihlížet tomu, že současným tempem spotřeby dospějeme až ke zhroucení ekosystémů. I když to není jednoduchý boj, myslím, že má smysl v něm pokračovat.
Kandidátku ČSSD vedu, protože věřím, že strana má pořád na české i evropské politické scéně co dělat a napravovat.

Nezažívá ale sociální demokracie, zejména v Česku, poslední křeče před svým zánikem?
Ne. Sociální témata jsou dnes trochu jiná než před sto lety, ale jejich podstata zůstává. Jde o zájmy těch, kteří většinou tahají za pomyslný kratší konec provazu. Čistý vzduch, bezpečné potraviny a výrobky denní spotřeby bez toxických chemikálií, zdravou půdu, čistou vodu, dostupné a efektivní zdravotnictví, ochranu zaměstnanců, seniorů nebo těch nejmenších, zachování biodiverzity, na kterou je navázána celá řada služeb, které člověk není schopen nahradit, energetická chudoba, vzdělávání, věda a výzkum. Mohl bych pokračovat dál.
Tyto problémy mají nejhorší dopady na lidi, kteří často nemají na výběr. Lidí, jejichž prioritou je nejprve „nakrmit“ rodinu a teprve pak řešit, jak přesně to samé dělat lépe. A právě v tomhle jim my, naše strana, musíme pomoci.

V Bruselu se věnujete hodně technické agendě, které moc lidí možná nerozumí. Nemyslíte, že Vám to může při sčítání hlasů uškodit?
Jsou to hodně technické věci, ale s přímým dopadem na život každého z nás. Pracoval jsem třeba prosazení námitky týkající se glyfosátu, revizi systému schvalování pesticidů v EU nebo novele evropského potravinového práva. Podařilo se mi prosadit například, že data o pesticidech, barvivech, potravinářských aditivech, GMOs a jiných schvalovaných látkách už se nebudou nesmyslně utajovat, že studie, které prokazují škodlivé účinky, se nebudou moci dál zametat pod koberec. Pro posuzování se bude více používat nezávislá věda, povolovací proces bude auditován a kontrolován.
I díky Vašemu tlaku vznikl speciální Výbor PEST zkoumající autorizaci pesticidů v Evropské unii. Jak se na Vás koukají zástupci chemických společností v Bruselu?
Je pravda, že lobbisti těch „horších” společností si už ke mně asi netroufají. Nicméně před časem jsem obdržel pozvánku na vánoční večírek hodně významné agrochemické a farmaceutické společnosti, která se tak trochu stala symbolem všech těchto průšvihů.
Bylo to od nich hezké, ale nešel jsem.

Jste biolog europoslanec. Jak pohlížíte na pěstování řepky, na kterou se používají chemikálie, a kterou sám premiér označil za výmysl Bruselu? Zdá se, že Česko je rozděleno na dva tábory.
My, tedy Evropský parlament už na tento problém reagoval, tím že se odklonil od podpory biopaliv první generace. Produkce biopaliv první generace je spojena s vysokým rizikem takzvané nepřímé změny ve využívání půdy. Využívání biopaliv první generace se od roku 2030 nebude považovat za součást úsilí o dosažení cílů EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie. V rámci kalkulace dosahování těchto cílů bude příspěvek první generace biopaliv od roku 2019 postupně snižován a v roce 2030 dosáhne nulové úrovně.
Důležitou roli v tom, jak moc nekončících žlutých lánů v Česku uvidíme, nebo jestli natrefíme na polní ptáky, včely a jiná zvířata, která do naší přírody bezpochyby patří, ale bude hrát nastavení budoucí zemědělské politiky. Ve svém výboru jsem prosadil větší zaměření na ochranu biodiverzity, neboli rozmanitosti i speciální indexy hodnocení. Otázkou ale zůstává, jak se k výborovým pozicím postaví nový Parlament a hlavně, kdo v něm bude sedět.
Často se u nás skloňuje pojem reforma Evropské unie. Myslíte, že je skutečně potřeba nebo bychom se měli držet zajetých kolejí, které se osvědčily?
Několikrát jsem Unii káral, to je pravda. Chtěl bych, aby Unie byla transparentnější, demokratičtější a zodpovědnější. Věřím, že se to na evropské úrovni daří zlepšovat.
Zamést bychom však měli na „domácím dvorku“. Tj. na úrovni zástupců členských států v komitologii.

V komitologii?
Ano, v proceduře, která ze spolurozhodování vylučuje Evropský parlament, kdy se rozhoduje o našem zdraví i životním prostředí. Potichu za plentou bez jakékoliv odpovědnosti. Výsledky rozhodování v komitologii i neochota členských států odtajnit, jak rozhodují, mě utvrdily v názoru, že je třeba tento postup zcela odstranit. Členské státy bohužel posílení demokratické kontroly odmítají a naším jediným nástrojem jak upozornit na problémy s ním spojením, je náročný proces námitek.
V průběhu tohoto mandátu jsem jich podal několik.

Několikrát jsem od Vás zaslechl kritiku médií v kontextu nedobrého informování občanů o evropské politice vedoucí k nízké volební účasti Čechů. Nepovažujete za velmi troufalé tvrdit, že je to vinou novinářů?
Nikdy jsem nic takového neřekl. Přijde mi, že celá situace představuje dost složitý rébus. Váš portál je světlou výjimkou. Jinak mám pocit, že se média začala věnovat evropské problematice spíš až nedávno, ale zaplaťpánbůh to udělala. Je to moc dobře!
Cítím to poslední rok a půl, možná rok. Kdyby to tak bylo třeba i to minulé období, asi bychom s účastí byli někde jinde.

Pokud budete do Evropského parlamentu znovu zvolen, co bude první věc, kterou uděláte?
Úplně nejdřív se snad po dlouhé době déle vyspím. Hned potom se pustím do úkolů, které na mě čekají. V Bruselu mám rozpracovaných několik projektů, které musím a zároveň chci dokončit. Sucho, stav životního prostředí, úmrtnost až 1,5 milionů Evropanů ročně na rakovinu, šíření nemocí nebo vymírání až 1 milionu druhů zvířat a rostlin zkrátka nepočkají.

A poslední otázka: když slyším, na čem pracujete, nedá mi to se nezeptat. Nedoléhá na Vás tíha této agendy?
Veselé věci to rozhodně nejsou, ale optimismus mě ještě neopustil. Mám tu výhodu, za kterou jsem neskonale vděčný, a to, že jsem už poměrně etablovaný europoslanec. Je pravda, že ze své pozice se mi některé věci prosazují prostě lépe než nováčkům. Znám cesty, jak na to. Je potřeba jen být aktivní a chuť řešit je. O tu jsem nepřišel.

Rozhovor byl poskytnut pro zpravodajský portál Info.cz


Blogy