19. ledna 2017
Jan Mládek v rozhovoru vysvětluje, proč přitvrdil vůči mocným telekomunikačním firmám. A proč je Česko i přes déšť dotací stále jen levnou montovnou.
Ustoupil jste vůli premiéra, nebo teď sám uznáváte, že je třeba ochranu spotřebitele posílit?
Víte, já vidím tento obrázek jako komplikovanější. Potřebuji konsenzus, dohodu s IT sektorem, s telekomunikačními firmami. Mám ve Sněmovně legislativu o urychlování výstavby infrastruktury vysokorychlostního internetu, o ní jsme jednali víc než rok. A byl bych rád, kdybychom se konečně shodli, jak budou čerpány evropské peníze na vysokorychlostní internet. Jednání o Národním akčním plánu rozvoje sítí druhé generace jsme šťastně zvládli, ratifikovala jej Evropská komise. Ještě musíme připravit výzvy k čerpání dotací a celé to uskutečnit.
To zní, jako by vám operátoři nabídli, že vám vyjdou vstříc při jednání o výstavbě internetových sítí, pokud vy nebudete tlačit na ochranu spotřebitele.
Tak bych to neřekl. Řekněme, že jsme vyvíjeli snahu o dohodu ve všech oblastech, a ono to ve všech asi úplně nejde.
Český telekomunikační úřad (ČTÚ) dlouho kritizuje cenovou politiku operátorů, kteří občanům prodávají hlavně datové služby mnohem dráž než firmám. Souhlasíte s ČTÚ?
Je to komplikovanější. Ale i my máme v tomto směru nápad, který do novely zákona o elektronických komunikacích přidáváme. Chceme dát operátorům povinnost zveřejňovat jejich ceníky, aby se lidé mohli lépe orientovat a víc na operátory tlačit.
Jak dlouho by schvalování zákona mělo trvat?
Máme týden dva na dokončení, abychom ho poslali na vládu. Tam se kolem něj možná ještě otevře diskuse. Zákon je navrhován ke schválení ve zkráceném režimu, tedy hned v prvním čtení. Uvidíme, jestli projde, nebo jestli ho bude někdo torpédovat.
Jak dlouho bude trvat, než bude mít celý český venkov přístup k vysokorychlostnímu internetu – podle vašich jednání s operátory?
Neumím to přesně říct. Na většině českého území bude stavět vysokorychlostní internet soukromý sektor. Na to nelze používat veřejné peníze, to by byla nedovolená podpora. My se nyní dohadujeme, co jsou bílá místa, nezajímavá pro soukromé investory. Jen na tato bílá místa můžeme použít evropské peníze. Může se stát, že někde zkusíme nejprve nabídnout příspěvek ve výši poloviny nákladů, a až když nebude mít nikdo zájem, nabídneme víc. A další věc: Když mimo tato bílá místa soukromník projeví o výstavbu zájem, musíme to respektovat. A teprve když za tři roky nic nepostaví, bude místo volné pro další zájemce nebo pro stát. Proto je těžké říct, jak dlouho to celé bude trvat.
Těsně před Vánocemi zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad zprávu o vašem dotačním programu Podnikání a inovace, jímž proteklo 84 miliard korun. NKÚ došel k závěru, že obrovský balík peněz posunu Česka směrem k inovativní ekonomice moc nepomohl. Co na to říkáte?
Záleží na tom, jaká si stanovíte kritéria. Samozřejmě, že to pomohlo Česko někam posunout. V řadě firem se modernizovalo strojní zařízení a expandovala výroba. Program byl v pořádku v tom, že se peníze nabízené z Bruselu vyčerpaly. Rekordní příliv z eurofondů byl také jedním z důvodů, proč máme přebytek státního rozpočtu za rok 2016. Ale NKÚ to považuje za nedostatečné.
NKÚ tvrdí, že se peníze velmi často utrácely neefektivně, dotované projekty neměly stanovena jasná kritéria. Že šlo hlavně o to, ty miliardy utratit – bez ohledu na efekt.
Já vím, podle NKÚ se měly více podpořit výroby s vyšší přidanou hodnotou. Chápeme to jako výzvu pro příští programovací období.
Česko pořád zůstává hlavně levnou montovnou. Místo kvalitních a unikátních výrobků stále většina místních firem dělá jednodušší subdodávky vesměs pro německé odběratele. I proto jsou u nás pořád průměrné platy ani ne na třetině německých. To vážně nejde změnit ani s pomocí 84 miliard dotací?
Situace má hluboké kořeny. Už v 90. letech Václav Klaus vsadil na slabou korunu a nízké mzdy. Investoři, kteří české prostředí často neznají, se podívají na zdejší cenu práce a k té mají automaticky přiřazen určitý typ výroby. Nízká cena práce nám zajistila na léta malé problémy s nezaměstnaností, ale zároveň způsobila, že se na nás investoři dívají jako na zemi vhodnou pro výrobu s nižší přidanou hodnotou. Ale myslím, že důvod nízkých mezd je ještě jeden.
Jaký?
V Čechách mají lidé problém si o vyšší mzdy říct. U nás se skoro nestávkuje. Nezávidím Josefu Středulovi (šéfovi největší české odborové centrály – pozn. red.), protože to občas vypadá, že má vybojovat našim pracujícím vyšší platy na sociálních sítích.
Je vůbec šance na změnu Česka ze země montoven v zemi vývojových center a fabrik budoucnosti?
Ale to víte, že ano. Především strukturálním posunem. Proto jsme sváděli boj, aby sem přišlo GE Aviation vyrábět letecké motory. Takový investor musí nabídnout vysoké mzdy, jinak kvalifikované lidi nesežene. Je to velká výzva. Vývoj k moderním technologiím má však i významná rizika. Například se teď začíná hodně mluvit o tom, že přechod na elektrická auta bude daleko rychlejší, než jsme si všichni mysleli. To přinese velké změny v automobilovém průmyslu. Místo převodovek a motorů se tady budou vyrábět autobaterie, což je pracovně daleko méně náročná výroba. I to je třeba zachytit.
Však také mnoho expertů varuje, že se Česko nepřipravuje na nástup nové průmyslové revoluce, takzvaného průmyslu 4.0, dost rychle. Sdílíte jejich obavy?
Jen málo. My jsme nástup nové průmyslové revoluce zachytili poměrně brzo. Víme, že je třeba na tom pracovat. Jen některé věci nejdou dost rychle. Jde třeba o posun k technickému vzdělávání. Je prima, když uděláme rok na podporu technického vzdělávání, ale potřebujeme deset dvacet let, abychom viděli výsledky.
Řada českých firem si stěžuje, že je svazuje v rozvoji nedostatek pracovních sil. Může jim stát pomoci?
MPO bylo velmi aktivní v projektech na dovoz lidí z Ukrajiny. Já jsem navíc příznivec dovozu pracovních sil z Běloruska. Zůstalo tam hodně technických kádrů a na rozdíl od Ukrajiny se tam nikdy nevytvořila podezřelá schémata na manipulaci s udělováním českých víz. Bohužel kolegům z ministerstva zahraničí se Bělorusko z nějakých mně nepochopitelných důvodů nelíbí.
Na Ukrajině jste smíření s machinacemi s vízy? Jejich udělování tam pořád ovládají místní mafie…
To je otázka na mé kolegy z ministerstva zahraničí a vnitra. My jsme však vyzvali firmy, ať si na Ukrajině samy dělají kontakty s potenciálními zaměstnanci, ať si pro víza nechodí lidi z ulice, ale ten, kdo už má domluvenou práci v ČR.
Přesto si řada podnikatelů stěžuje, že má pracovníky na Ukrajině domluvené, ale ti nemohou přijet, protože se měsíce k vízu nedostanou.
Je to pořád obtížně průchodné, vím. Ale takto se to alespoň trochu zrychluje. Já bych byl taky radši visapoint trochu uvolnil. Ale nesmíme zapomínat ani na to, že on byl vytvořen hlavně na to, aby se k nám nikdo nedostal.
Vaše ministerstvo připravuje stavbu dalších průmyslových zón. Firmám, které se tam usídlí, nejspíš dáte investiční pobídky. Nehrozí, že takto zvýhodnění investoři pak vysají pracovníky okolním podnikům, které to může ničit?
Nemyslím. Rekordně nízkou nezaměstnanost máme teprve někdy od poloviny loňského roku, některé věci běží setrvačností. My však rozjedeme veřejnou debatu o investičních pobídkách. Myslím, že přišla doba na jejich změnu. Opravdu nemá smysl lákat k nim investory v situaci, kdy je problém získat pracovníky pro stávající firmy, ale vede se o tom těžká debata ze zahraničí. Začali jsme však s věcným záměrem nového zákona o investičních pobídkách. Chceme je omezit pouze na okresy s vysokou nezaměstnaností a na činnosti s vysokou přidanou hodnotou.
To ovšem sliboval při svém nástupu do funkce v roce 2006 už ministr Martin Říman. Přesto stát dál dotoval montovny nebo stavbu hal a budov, které je dnes těžké obsadit nájemci. Proč je tak těžké se podporou zaměřit na inovativní firmy?
Je tu tlak investorů. Když jsem nastoupil jako ministr, řešili jsme vstup Amazonu na český trh. Už tehdy mne mrzelo, že si firma píchla do mapy špendlík na místo, kde jsou dálnice, letiště, železnice – a jen tam chtěla mít logistické centrum. Nakonec ho postavili u Prahy. Marně jsme jim říkali, že by bylo lépe, kdyby šli o 40 km dál do severních Čech, kde je pracovních sil víc. Stejně odtud lidi musí svážet.
Jestli současný nedostatek pracovníků budeme řešit dovozem lidí z východní Evropy, bude sílit tlak na nízké mzdy. Ukrajinci a Bělorusové jsou ochotni pracovat za málo.
Tím argumentují odbory, kterým se dovoz nelíbí. Ale když uděláme bariéry proti vstupu pracovních sil z Ukrajiny či Běloruska, pořád nebudeme mít bariéry proti příchodu lidí z chudších oblastí EU, kteří k nám přijdou. A ti proti Ukrajincům nebo Bělorusům nemusí být co do kvality požehnáním.
Zdroj: Mladá fronta DNES
