O. Sehnalová: Problematika dvojí kvality potravin se musí řešit na celoevropské úrovni

Stála za prvními průzkumy na rozdílnou kvalitu potravin, které se prodávají v západní Evropě a těmi, co jsou dováženy do její východní části, včetně zemí, jako je Česko. To, že Brusel nechal celou záležitost spát tak dlouhou dobu a s prvními návrhy, jak dosavadní praxi změnit, přišel až nedávno, je podle ní „politováníhodné“.

Jsem na rozpacích, zda řešení, které Komise navrhla, povede k výsledkům, které bych si představovala," říká v rozhovoru pro INFO.CZ česká europoslankyně Olga Sehnalová. Jak dlouho si ještě čeští spotřebitelé počkají, než se situace na vnitřním trhu EU změní a oni si v obchodech koupí zboží, které bude mít stejnou kvalitu jako v třeba v Německu nebo Rakousku? Co přesně se musí stát? Více v rozhovoru.

Na problém dvojí kvality potravin v Evropě upozorňujete už poměrně dlouhou dobu. Až nyní se ale zdá, že se konečně začalo něco dít. Co je jinak?

Zlom nastal poté, co se tématu dvojí kvality potravin chopili premiéři vlád. Důležitý byl v tomto ohledu summit Visegrádské čtyřky ve Varšavě (červen 2017; pozn. red.). Jakmile se tématu podaří získat takovou politickou pozornost, tak to může hodně změnit. Důležité také bylo, že se postupně začalo ukazovat, že to není téma pouze pro V4, ale i další země ve východní Evropě. Není to tedy úzká záležitost, která by se týkala omezené skupiny států, jak se to do té doby mohlo zdát. Kromě Čechů to zajímá třeba i Chorvaty nebo Slovince.

Je to navíc vysoce symbolická záležitost, která ukazuje, jak ve skutečnosti funguje vnitřní trh EU. Pokud tu má být nějaké funkční řešení, tak musí proběhnout na celoevropské úrovni, a není možné, aby si to každý stát řešil po svém. Velké gesto bylo, že o tom mluvil šéf Evropské komise Juncker ve svém zářijovém projevu o stavu unie. Je v tom symbolika toho, že chceme vytvářet Evropu společně. Jsem přesvědčená, že i z tohoto důvodu Komise položila na stůl své návrhy, aby ji nikdo nemohl obvinit z toho, že zůstává netečná vůči stížnostem lidí z jedné části Evropy.

Připomíná mi to situaci, kdy Evropská komise přišla s novými pravidly pro vysílání pracovníků, po kterých zase naopak volaly starší členské státy EU. Komise to téma zvedla, aby tím sebrala vodu na mlýn populistů v této části Evropy. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že toto téma by mohlo mít podobný potenciál, a proto je důležité, aby se našlo evropské řešení. Evropa by nám tak pomohla napravit situaci, která tady z nějakého důvodu je. Ještě před tím, než s návrhy přišla Evropská komise, tak se mluvilo o tom, že by se jako impuls mohla využít občanská iniciativa. K tomu nakonec nedošlo, ale pokud by se to stalo, tak bychom se setkali asi s opravdu rozezlenou veřejností. Myslím, že by to přililo ještě více oleje do ohně.

S jak velkým pochopením se problém dvojí kvality potravin setkává u starších členských států EU?

Z mé zkušenosti z debat s kolegy v Evropském parlamentu si myslím, že tady určité nepochopení stále existuje. Když jim problém vysvětlím, setkávám se následně se zděšením, jak je něco takového vůbec možné. Důležité proto je, abychom se v diskusích drželi opravdu toho, co nám vadí, a nenechali se strhnout do hovorů o někdy až na hlavu postavených příkladech, které celé téma jen bagatelizují a zlehčují.

Co máte přesně na mysli?

Některé věci jsou zcela neoddiskutovatelné – například stejné balení, nižší gramáž nebo vyšší obsah masa. To nejde v žádném případě vysvětlit rozdílnými chuťovými preferencemi, které se mohou v jednotlivých částech Evropy lišit. Rozmělněná debata třeba o tom, zda se vůbec jedná o ten samý výrobek, nás naopak posouvá někam úplně jinam a měli bychom se jí pokud možno vyhnout.

Jak je na tom s dvojí kvalitou potravin západní Evropa? Probíhá diskuse i v těchto zemích?

Často se mě západoevropští novináři ptají, zda praktika dvojí kvality potravin může existovat i mezi některými západními zeměmi. Odpovídám, že mohu vycházet pouze z průzkumů, jejichž výsledky znám. Těžko proto říct, zda něco podobného existuje třeba mezi Francií a Španělskem nebo Německem a jeho západními sousedy. Možná by bylo dobré provést průzkumy i tady.

Evropská komise v září přišla s návodem, jak mají členské státy postupovat při potírání praxe dvojí kvality potravin a dalších výrobků. Může to situaci skutečně pomoct a je to opravdu to, po čem východoevropské země volaly? Nebo to má sloužit pouze k dočasnému uchlácholení veřejnosti, ale problém jako takový to příliš nevyřeší?

Komise navrhla měkčí řešení s tím, že do budoucna nevyloučila možnost nové legislativy. Zřejmě spoléhá na to, že tím přiměje výrobce, aby se zamysleli nad tím, zda jim podobné praktiky stojí za to. Vidím za tím tedy snahu o nějaký viditelný krok, který má vyslat jasný signál, že s tím Komise chce něco dělat. Já ale budu o aktivitě přesvědčena teprve poté, co uvidím nějaké konkrétní výsledky.

To znamená podle vás co?

Že výrobci s těmito praktikami přestanou nebo že nějaký dozorový orgán skutečně půjde do sporu. Bohužel tady si ale nejsem jistá, jestli je stávající legislativa nastavena dostatečně tak, aby tyto orgány do toho šly.

Abychom to nezamluvily, jak tedy hodnotíte kroky, které představila Komise?

Jsem na rozpacích, zda řešení, které Komise navrhla, k výsledkům, o kterých mluvím, opravdu povede. Ale jak už jsem říkala, Komise nevyloučila, že se nakonec může rozhodnout pro úpravu legislativy (směrnice o nekalých obchodních praktikách; pozn. red.).

Kudy by se měla legislativa vydat podle vás?

Nechávala jsem si zpracovávat právní analýzu celého jevu a toho, co by bylo potřeba udělat, aby ho evropská legislativa dostatečně pokrývala. Byla tady zmíněna směrnice o nekalých obchodních praktikách a byly vytipovány asi tři místa, která by vyžadovala zpřesnění. To by stačilo a dozorovým orgánům, o kterých jsme také mluvily, by to umožnilo konat.

Evropská komise chce provést další průzkumy, které by měly potvrdit, že v Evropě existuje dvojí kvalita potravin. Není těch důkazů už dostatek a potřebujeme vůbec další?

Chápu paní komisařku Jourovou, že chce znát rozsah celého problému, byť asi všichni podvědomě cítíme, kde jsou ty největší problémy. Je to součást tlaku na výrobce, ale asi nelze úplně věřit tomu, že to zabere a že se výrobci zaleknou výsledků a najednou začnou něco dělat jinak. Mezi jednotlivými průzkumy, které tu proběhly v minulosti, byly asi dva roky, a na praktikách výrobců se nic nezměnilo. Kde by ale zcela určitě měly průzkumy probíhat, tak je nepotravinářské zboží, o kterém se nemluví.

Takže si myslíte, že další průzkumy k ničemu novému nepovedou? Jsou tedy zbytečné?

Když jsem zpracovávala v roce 2013 zprávu Evropského parlamentu k nové spotřebitelské politice EU, tak už tehdy jsem chtěla, aby se Komise chopila iniciativy. Pokud měla signály, že je něco v nepořádku, tak měla nechat udělat velký reprezentativní průzkum na vnitřním trhu. Zjistila by v něm, jaká je skutečná situace a podle toho se zařídila. To, že to nechala spát takhle dlouhou dobu, je politováníhodné.

Komisařka pro spravedlnost a ochranu spotřebitelů Věra Jourová nedávno také uvedla, že nebude mít problém poukazovat na konkrétní firmy, které svou dosavadní praxi ohledně dvojí kvality potravin nezmění. Může to něčemu pomoct?

Už jen to, že to takto od Komise zaznělo, nelze brát na lehkou váhu a nějak to zlehčovat. Pro výrobce by to bylo nepříjemné a dotklo by se to jejich pověsti. I z tohoto důvodu je proto nesmírně důležité vést debatu spolu s nimi a mluvit o tom, jakou oni mají strategii. Myslím, že tímto způsobem se toho dá hodně vyřešit. Pokud ale paní komisařka začne jmenovat, tak to bude velmi výrazně zdvižený prst.

Zmiňujete debatu, do které by se měli také zapojit výrobci. Mají o něco takového vůbec zájem?

Výrobci všeobecně jsou vývojem nepříjemně překvapeni a možná i zaskočeni. Asi to považují za něco, není vůči nim zcela fér. Na druhou stranu jsem neslyšela ani u těch naprosto jasných případů, že by je odmítli nebo že by bylo řečeno, že je to v rozporu s dobrými mravy. Samotnou mne někdy mrzí, že se debata stáčí na příklady, které to téma jako celek rozmělňují a bagatelizují. Opravdu tady nemluvíme o tom, že někde v Evropě se používá růžičková kapusta a jinde brokolice a že obojí je kvalitní zmražená zelenina.

Ale zpět k vaší otázce. Výrobci jsou zapojeni do debaty o tvorbě metodiky testování, tedy do debaty na technické úrovni, ale i do některých debat na politické úrovni.

Pomohl silný mediální tlak z poslední doby k tomu, aby výrobci začali alespoň nějak měnit svůj přístup?

Měla jsem možnost mluvit se zástupci některých těchto společností a myslím, že v této fázi si už moc dobře uvědomují, že to veřejnost vnímá negativně. Musí se proto nyní zamyslet co dál. Někteří výrobci už přistoupili k tomu, že receptury mění. Mohou to samozřejmě uchopit jako svou komunikační strategii a získat tím nějaké body na konkurenci. Třeba v Chorvatsku se média hodně věnovala tomu, že výrobce dětské výživy změnil recepturu okamžitě poté, co byly zveřejněny výsledky testů.

Může to ale jít oběma směry. Někteří výrobci uznají, že je potřeba změnit přístup, protože ten dosavadní nebyl košer, jiní ale asi budou i nadále trvat na svém.

Kdy se tedy reálně dočkáme nějaké nápravy?

Paní komisařka Jourová chce přijít se souborem upravené nebo nové legislativy v březnu příštího roku. Nemyslím si ale, že tři měsíce, které jsou mezi tím, budou stačit k tomu, aby bylo jasné, zda je potřeba legislativu měnit, nebo ne. Takže já si spíš myslím, že do úpravy stávající směrnice o nekalých praktikách Komise nepůjde. Pokud ale ano, tak to bude otázka legislativního procesu, kdy návrhy musí projít Evropským parlamentem a přes členské státy EU. Pak nastane období vyhodnocování, takže si myslím, že než se začnou nová pravidla vymáhat, mluvíme o horizontu několika let.

Co budeme moct dělat do té doby?

Do té doby se spotřebitelé budou muset spoléhat na opakování průzkumů a na to, že výrobci uznají, že spotřebitelům tahle praxe vadí.


Zdroj: info.cz

Blogy