Michal Šmarda: Jdu do války

10. června 2019

ČSSD je v hluboké krizi, musí okamžitě přestat myslet na to, jak být úspěšná a populární, říká místopředseda strany a kandidát na ministra kultury MICHAL ŠMARDA. Mluví mimo jiné o tom, na co se teď sociální demokraté musejí zaměřit nebo co jim vzala účast ve vládě s trestně stíhaným oligarchou. A říká: „Hamáček si mě vybral, protože jsem připraven jít do střetu.“

Je ČSSD v krizi?
ČSSD je v hluboké krizi. Je možná v nejhorší situaci ve své historii, když nepočítám válku a komunistickou éru, kdy byla v exilu. A svým způsobem je naše dnešní krize ještě mnohem hlubší.

Jak to?
Protože v té době byla sociální demokracie státní mocí šikanována a vyhnána ze země. Ale měla morálně a programově zcela jasno. Dnes sice není šikanována, dokonce se podílí na vládě, ale z programového a morálního hlediska je na tom hůře než tehdy.

Na místopředsedu strany mluvíte dost otevřeně. Co s tím?
Musíme přestat myslet na to, jak být úspěšní a populární a jak získávat body. Naopak přemýšlejme nad tím, proč tady jsme a jak lidi přesvědčíme, že je to proto, abychom hájili zájmy slabších proti silnějším. Soubojů, ve kterých tuto svou roli musíme prokázat, je spousta.

Narážíte na to, že neumíte prodat zvyšování důchodů, rodičovského příspěvku a podobně?
Ano, ale z toho se stává klišé, to opakujeme už pět let. Sociální demokracie si musí ujasnit program a to, že někteří lidé, kteří v ní dnes jsou, už ve skutečnosti nejsou sociálními demokraty. A především: že už nejsme velká strana. Musíme přicházet s našimi tématy i při vědomí, že prohrajeme, že nejsme schopni je prosadit. Když máme patnáct poslanců a ani ne pět procent ve volbách, pak je zcela přirozené, že prohráváme. Kdybychom přicházeli jen s tématy, která jsme schopni prosadit, tak se může stát, že budeme příliš dlouho mlčet. Sociální demokracie se musí naučit žít jako malá strana.

Kdo jsou ti, kteří už k vám nepatří?
Hodně lidí přestalo věřit v sociálnědemokratické ideje a začalo naskakovat na levná marketingová řešení. Někteří z nich už odešli, lidé jako Jaroslav Faltýnek a Marie Benešová k hnutí ANO, Ivan David do krajně pravicového subjektu. A někteří další teď možná ještě odejdou.

Třeba někdejší místopředseda Jaroslav Foldyna?
Myslím si, že v Jardovi Foldynovi se to hodně pere. Ale na rozdíl od některých jiných, jež jsem vyjmenovával, bych neřekl, že u něho je to vypočítavost. Jemu se ten souboj skutečně odehrává v srdci.

Jste jedním z těch, kteří by měli zachraňovat sociální demokracii. Jak to chcete udělat?
(Smích.) Já svou roli vidím v tom, že upozorňuji na běžná témata, jaká lidé řeší, a snažím se do vrcholné politiky vnášet co nejvíce normálnosti. Ve vládních funkcích se snadno zapomíná na to, že vedle obrovské odpovědnosti, kterou máme za celou zemi a Evropu, máme i zcela jasnou odpovědnost za to, jak pomáháme konkrétním lidem v konkrétních městech. A že nám tito lidé musejí rozumět. Politici ztratili schopnost odpovídat na ty nejjednodušší otázky, jež lidé kladou: Co bude zítra? Jak ochráníte Evropu? Jak udržíte sociální smír? Politici mluví dlouho, složitě a nikdo není schopen se v tom zorientovat. Pak přijde nějaký nácek nebo gauner a vysvětlí lidem, jak je to všechno jednoduché.

To asi nemusí být přímo nácek nebo gauner, i český premiér přece mluví k lidem velmi jednoduše…
Mluví, ale toho jsem tím primárně nemyslel.

Měl by Jan Hamáček zůstávat v čele strany i po tragických výsledcích z evropských a loňských komunálních voleb?
Sociální demokracie tvrdě doplácí na to, že nebyla schopna přesně pojmenovat chyby, jichž se dopouštěla v posledních třiceti letech. A každý neúspěch řešila rituálním zavražděním předsedy. Straníkům tím vždy řekla: Vy nemusíte nad ničím dalším přemýšlet, nemusíte vést těžkou programovou diskusi, nemusíte nic dělat. Vše je vyřešeno a jdeme dál. Tento styl sociální demokracii hodně ublížil, mimo jiné tím, že si vyrobila několik nenávidějících bývalých předsedů, přispěla ke vzniku několika obskurních, směšných levicových stran a nic dobrého to nepřineslo. To není naše budoucnost. Měli bychom přestat vyvražďovat své nejvyšší představitele. Dnes už jsou v sociální demokracii aktivní téměř výlučně lidé, kteří to myslí dobře. To je ideální příležitost pro to, abychom se změnili.

Nedoplatili jste i na to, před čím jste varoval loni, tedy na vstup do vlády s Andrejem Babišem?
Doplatili, a to velmi tvrdě. Zaplatili jsme velice krutou daň. Jedním z důsledků je koneckonců naše brutální porážka v evropských volbách. Nyní se musíme poučit a najít cestu ven. Tou jedinou podle mě je přestat spekulovat nad tím, co se nám vyplatí. My musíme každý den a každou minutu pracovat na tom, abychom byli prospěšní pro lidi, a musíme jim o tom umět jednoduše říct. Musíme umět vysvětlit, jaké hájíme principy a že nám je úplně jedno, jestli nám to v tu konkrétní chvíli přináší pozitivní nebo negativní body. Lidí schopných udělat úplně cokoli jen proto, že jim to přinese okamžitý politický prospěch, je v české politice dost. Na to nepotřebujeme sociální demokracii.

To je odvážné, ale nehrozí s tímto přístupem, že se za dva roky ani nedostanete do sněmovny?
Hrozí. Ale my to riziko musíme přijmout. Jestliže se snažíte zavděčit každému, nepomůžete nakonec vůbec nikomu a nikdo vám neuvěří. A my jsme téhle situaci docela blízko.

Zůstáváte ve vládě přesto, že si často stěžujete, jak vám hnutí ANO vykrádá témata. Vyplatí se setrvat, i když v přímém přenosu sledujete, jak vás Andrej Babiš válcuje?
To, že nějaké téma odedře Jana Maláčová či Honza Hamáček a poté to odprezentuje Andrej Babiš, je často jediná možnost, jak tu věc prosadit. Musíme si vybrat. Buď budeme trvat na tom, že nenecháme Andreje Babiše v červené čepici prezentovat naše úspěchy, nebo to skousneme a ty návrhy projdou. To se ale týká jen zvyšování různých plateb občanům, vulgárněji řečeno rozdávání peněz. Ve zbytku programu nám nemůže konkurovat ani Andrej Babiš, ani pravice či komunisté.

A to je co?
Základní téma sociální demokracie – důstojnost člověka. Snažíme se hájit lidi na všech frontách, kde bojují proti někomu silnějšímu a přicházejí při tom o svou důstojnost. Když hájíme zájmy zaměstnanců proti velkým korporacím, které se k lidem chovají jako k dobytku, když hájíme zájmy spotřebitelů proti výrobcům nekvalitního zboží, když se zastáváme drobných podnikatelů, kteří nemají šanci uspět v konkurenci obřích firem. V tomhle nemá nikdo sílu nám konkurovat.
Kde je hranice, za kterou už nechcete jít? Audit Evropské komise to očividně není, co obžalovaný premiér před soudem?
Vy víte, že jsem byl proti vstupu do vlády Andreje Babiše, protože jsem celou dobu přesvědčen, že je v brutálním střetu zájmů a že jsou ty věci, které se dějí, minimálně morálně špatné. Informace, jež přišly s evropským auditem, pro mě nejsou překvapivé. Nicméně morální důvody, proč nebýt ve vládě, se ukázaly pro veřejnost jako nedostatečné. Z mého pohledu je důležité zůstat kvůli prosazování programu.

Jak vám ale voliči mají rozumět, když po prohraných volbách vyhlásíte restart ČSSD a chcete se posunout do role levicového rebela ve vládě, ale už o pár dní později Babiše ve všem bez protestů podržíte a předseda Hamáček mluví o tom, že strana hlavně musí přečkat dobu jeho popularity?
Sociální demokracie se pokusila Andreje Babiše porazit přesně z důvodů, o nichž jsme mluvili. Ale to se jí nepodařilo. My jsme ten velký souboj s hnutím ANO o to, jestli trestně stíhaný oligarcha má být v čele vlády, prohráli už v roce 2017. Lidé nám dali tvrdě najevo, že s naším názorem, že v čele vlády být nemá, nesouhlasí. A vytrestali nás za to, že jsme za tuhle věc bojovali. Své přání koneckonců potvrdili i v nedávných evropských volbách a my se nemůžeme tvářit, že jejich hlas nevidíme. Naším úkolem je teď pomáhat lidem z pozic ve vládě. Máme s hnutím ANO uzavřenou smlouvu a tím, že ji porušíme, nic nezískáme. Abychom byli důvěryhodní, musíme dodržovat i smlouvy, jež jsou pro nás nevýhodné. A tato smlouva je na čtyři roky. Ani o měsíc méně či déle.

Jak moc jste si minulý týden oddechli, když Nejvyšší soud rozhodl, že prozatím nemusíte platit stamilionový dluh dědicům Zdeňka Altnera, a celý spor vrátil na začátek?
Já jsem byl od začátku přesvědčen, že je ta pohledávka velmi sporná. Už proto, že ČSSD zaplatila doktoru Altnerovi za jeho služby přes padesát milionů, což není nijak malá částka. Jsem rád, že padl tento rozsudek. Co mě ale zároveň děsí, je, že se spor vrací k prvoinstančnímu soudu a ta kauza nás bude provázet několik dalších let. Ať už soud nakonec dopadne jakkoli, dokud se táhne, bude nás tížit. Čekají nás další roky, kdy budeme muset poslouchat řeči o tom, jak neplatíme své dluhy.

Pojďme k vaší možné účasti ve vládě. Proč si Jan Hamáček vybral jako ministra kultury právě vás?
Myslím, že k tomu měl dva důvody. První, že jsem ochoten spolupracovat se všemi nejvýznamnějšími kulturními odborníky, jaké sociální demokracie má, a chci je zařadit do týmu ministra. A druhý, že jsem schopen dosahovat kompromisů, vést složitá politická jednání, mám manažerskou zkušenost z řízení města a dokážu argumentovat ve prospěch sociální demokracie ve vládě a v parlamentu. U každého z lidí, kteří jinak přicházeli v úvahu, mu některá z těchto vlastností či schopností chyběla. Nehodili se třeba do přímého čelního střetu. Sám jste se mě ptal na řadu sporů, jež dnes v české politice probíhají. A přicházejí chvíle, kdy není tak úplně důležité, čeho jste ministr, ale prostě jdete do války za svou politickou stranu.

Stanete se nakonec ministrem?
Já vůbec nevím.

Ale asi máte nějaký tip, informace?
Čekám na rozhodnutí Miloše Zemana. Úplně rozumím tomu, že mě chce nejdříve vidět a chce se mnou mluvit, očekávám, že se to stane během několika dnů či maximálně týdnů. Že ale Antonín Staněk končí, je jasné, protože rezignoval. Dělali bychom z něho blázna, kdybychom ho nutili být ministrem ve chvíli, kdy jím být nechce.

Nebyl k rezignaci spíše dotlačen?
Ne, myslím, že se v žádném případě nechce přít. Ví, že nemůže být dále ministrem. Mluvili jsme spolu a já necítím, že by zpochybňoval mou nominaci. Jen mi říkal, že s ohledem na to, jak se celá ta věc táhne, nemůže přestat pracovat. To absolutně chápu. Předpokládám, že se ministrem stanu, neumím si představit jiný vývoj. Pokud bych ale měl být v tvrdém konfliktu s prezidentem, premiérem nebo předsedou sociální demokracie, na funkci určitě nelpím.

Co bude případně vaší hlavní prioritou?
Jestliže se mě zeptáte, co chci dělat za tři roky, nevidím svou budoucnost na ministerstvu kultury. Vidím ji v komunální politice, chtěl bych se vrátit. Svou misi beru tak, že sociální demokracie je v těžké pozici, potřebuje pomoci ve vládě a udělala na ministerstvu kultury řadu chyb, takže dnes proti resortu stojí celá kulturní obec. Já jako svůj hlavní úkol vnímám ukončení války mezi ministerstvem a zbytkem kulturního prostředí. Chtěl bych také nastavit taková pravidla, aby už k podobným excesům nedocházelo. Rád bych ale řešil i legislativu v oblasti památkové péče a stabilizaci regionální kultury. A až se mi to všechno podaří a situace bude opět lepší, pak se doufám vrátím do Nového Města na Moravě.

Loňské komunální volby jste vyhrál s osmatřiceti procenty hlasů, když jste vedl kandidátku pod názvem Lepší Nové Město. Je značka ČSSD sama o sobě toxická?
Určitě není. My jsme ve městě vytvořili koalici sociálních demokratů a nezávislých hlavně proto, že už jsem měl pocit, že se dvacet let bavíme o politice se stejnými lidmi, řešíme stejné problémy a dospíváme ke stejným závěrům. A nepřinášíme nová témata. Po tak dlouhé době buď něco změníte, nebo musíte odejít. Přemýšlel jsem, jak dostat do naší politiky více názorů, lidí a myšlenek. Jenže pokud v současné době trváte na vstupu do strany, je hrozně těžké získávat nové lidi. Chcete mluvit o sociální demokracii, a mluvíte o Babišovi. Chcete mluvit o hodnotách a o důstojnosti člověka, a mluvíte o Agrofertu. Pro lidi je pak složité se ztotožnit s konkrétní politickou stranou. Ale seženete dost těch, kteří se ztotožní s programem, jejž realizujete ve městě nebo kraji.

Je to i cesta pro krajské volby v příštím roce?
Může nám to pomoci. Sociální demokracie se v různých městech i krajích může stát jakýmsi centrem levicového myšlení, občanského aktivismu a touhy měnit prostor kolem sebe. To by se mi líbilo. Nejde to všude. Například u nás na Vysočině máme úspěšného hejtmana, který by měl podle mě v čele svého týmu obhajovat politiku sociální demokracie.

Když nastupoval Jan Hamáček do čela ČSSD, někteří straníci říkali, že jde jen o dalšího Bohuslava Sobotku. Vy je oba znáte velmi dobře. Jsou stejní?
Vůbec ne, jsou to dva úplně jiní lidé. Bohuslav Sobotka byl jako předseda systematičtější, klidnější v rozhodování a mnohem aktivnější v hledání programových vizí sociální demokracie. Zároveň byl trpělivější a pečlivější. Jan Hamáček je zase komunikativnější, otevřenější diskusi s okolím, je ochotnější brát politiku jako show, má kamarádštější vztahy s lidmi kolem sebe a je také schopen mnohem lepší komunikace se současným předsedou vlády. Ty řeči o nahrazení jednoho Sobotky druhým zaznívaly od malé skupinky lidí v ČSSD, kteří byli naštvaní z vlastního neúspěchu. A tak hledali nepřítele.


Autor: Filip Nachtmann
Zdroj: Týden, 10. 6. 2019

Blogy