M. Toman pro Právo: Slevové akce u potravin rušit nechci

25. ledna 2019

* O úpravách režimu akčních slev u potravin se diskutuje už dlouho. Jaké řešení považujete za nejvhodnější?

Musím zopakovat, že slevové akce rušit nechci. Mým záměrem je vnést do slevových akcí určitý pořádek. K tomu mne vedou i výsledky kontrol prováděné Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Ty jasně ukazují, že ve slevových akcích jsou mnohdy prodávány méně kvalitní potravinářské výrobky, které dokonce klamou zákazníky svým složením. Spotřebitelé si určitě pamatují na opakované dodávky polských masových konzerv do několika řetězců, u kterých se lišil deklarovaný a skutečný obsah masa o 10 až 20 procent. Kupujícím jistě neunikla také polská jablka s velmi lákavou cenou, ale na druhé straně s vysokým obsahem pesticidů, včetně pesticidu v EU zakázaného. V mnoha případech je tak zákazník poškozen nadhodnocenou běžnou cenou i nekvalitním výrobkem. Nicméně je potřeba zdůraznit, že nastavení pravidel pro fungování slevových akcí je velmi citlivá obchodní záležitost. Nyní to řešíme se zástupci obchodních řetězců a jsem velmi rád, že k těmto diskusím vůbec došlo a je snaha vše upravit ve prospěch spotřebitelů.

* K lepší orientaci spotřebitelů v nabídce mají přispívat i udělované značky kvality. Není jich ale dnes už tolik, že se v nich zákazníci nevyznají?

Je pravda, že značky kvality a loga na potravinách mohou být často výsledkem tvořivosti výrobce. Na druhé straně, pravdivost těchto označení je odpovědností toho, kdo je na výrobky umisťuje – tedy výrobce, obchodních řetězců, ale i profesních sdružení, nevládních organizací či regionálních uskupení. V žádném případě ale taková loga nebo marketingová sdělení nesmějí podle legislativy uvádět spotřebitele v omyl nebo ho jiným způsobem klamat. V gesci a působnosti ministerstva zemědělství jsou pouze tyto značky a schémata kvality: Klasa, která je udělována výrobkům s nadstandardní kvalitou. Regionální potravina pro tradiční výrobky z regionů a Bio, které označuje výrobky produkované s principy ekologického zemědělství.

* Ale jsou i další označení.

Kromě výše uvedených náš resort ještě administruje takzvaná evropská schémata kvality, tedy Chráněné označení původu, což je například žatecký chmel. Chráněné zeměpisné označení, to jsou třeba olomoucké tvarůžky nebo jihočeská niva, a Zaručené tradiční speciality, tedy například pražská šunka. K dispozici pro výrobce je také dobrovolný národní systém kvality Česká cechovní norma, kdy jednotlivé normy jasně stanovují nadstandardní kvalitativní parametry výrobků. V této souvislosti chci připomenout, že aktivita v oblasti tvorby českých cechovních norem, které zpracovávají samotní výrobci a zpracovatelé, je plně legitimní a náš resort ji podporuje, protože efektivně doplňuje povinné standardy vyplývající z prováděcích vyhlášek k zákonu o potravinách.

* Cechovní normy jsou dobrovolné. U běžných výrobků, jako je třeba turistický salám, je každý výrobek jiný. Záleží na výrobci.

Rád bych to uvedl na pravou míru. Minimální standardy pro potraviny jsou stále součástí českého právního řádu. Pro příklad můžu uvést řadu prováděcích vyhlášek k zákonu o potravinách. Jde třeba o vyhlášku pro mléko a mléčné výrobky, vyhlášku pro pekařské a cukrářské výrobky, vyhlášku pro maso a masné výrobky, kde jsou například stanoveny základní kvalitativní požadavky pro výrobky s konkrétními názvy, jako třeba vámi zmiňovaný „turistický salám", dále salám „vysočina", „šunkový salám", „vídeňský párek", „lahůdkový párek", a pro další masné výrobky.

* A měly by se chuťově i vzhledově sjednotit?

Nedomnívám se, že by bylo účelné a správné stanovit nad rámec těchto základních požadavků striktní legislativní požadavky, jak mají výrobky uváděné na trh přesně vypadat, chutnat a jaké mají mít složení. Tyto eventuální národní legislativní požadavky by totiž platily jen pro české výrobce a z ostatních států by bylo možné dovážet výrobky se stejným názvem, ale třeba s výrazně nižší kvalitou. Právě z tohoto důvodu vznikly již zmíněné české cechovní normy, které označují potraviny nadstandardní, jasně specifikovanou kvalitou. Navíc z potravinového práva vyplývá kromě jiných povinnost uvést na obale potraviny složení a řadu dalších informací, na jejichž základě si spotřebitel potravinu může vybrat. V současné době výrobci nabízejí mnoho rozmanitých produktů. Je však na spotřebiteli, zda bude preferovat například zemi původu, chuť, produkty konkrétního výrobce nebo pouze cenu. Značky a schémata kvality mají zákazníkům pomoci jednodušeji vyhledat výrobky s preferovanými vlastnostmi.

* A co označení Česká potravina? U některých výrobků vyrobených v ČR se nedá použít. Neuvažujete o změnách v definici?

Nad rámec výše uvedených schémat kvality stanovilo ministerstvo zemědělství legislativní podmínky pro používání označení Česká potravina, respektive pro používání jakéhokoliv obrazového, slovního nebo grafického sdělení naznačujícího, že potravina pochází z České republiky. V této souvislosti se všemi zainteresovanými subjekty diskutujeme o nastavení podmínek pro možné využití označení i pro některé druhy potravin vyráběných ze surovin, které nejsou v českém ani evropském měřítku dostupné, ale jejich zpracování probíhá v ČR. Jedná se třeba o čokoládu, čaje nebo výrobky z rýže. Značka Česká potravina musí zcela jasně deklarovat, že jde skutečně o výrobek zde vyráběný, nikoliv jen na území ČR přebalený z původního obalu.

* Dlouho se mluví o dvojí kvalitě potravin. Pokročilo řešení tohoto problému?

Rada společně prováděných testů prokázala, spotřebitelé nejen v ČR, ale i v dalších „nových" členských zemích mají na pultech častěji méně kvalitní výrobky ve srovnání s bývalou, patnáctičlennou EU. Opravdu není možné, aby masný výrobek pro Německo byl vyroben z vepřového masa, ale pro Česko jen z drůbežího separátu. Chci ale zdůraznit, že problém dvojí kvality se týká výhradně nadnárodních firem, naši výrobci se těchto praktik nedopouštějí. Bohužel, Rakousko, které koncem roku 2018 skončilo jako předsednická země EU, vypustilo postihování dvojí kvality z návrhu evropské směrnice na ochranu spotřebitele. S tím zásadně nesouhlasíme a požadujeme, aby dvojí kvalita potravin byla v návrhu příslušné směrnice ponechána a aby o ní státy EU dále diskutovaly. Směrnice od letošního ledna projednávají také experti členských států v pracovních skupinách Rady EU. Jsem velmi rád, že se této problematice dlouhodobě věnuje europoslankyně Olga Sehnalová i eurokomisařka Věra Jourová, se kterými dlouhodobě spolupracujeme. Chci všechny české spotřebitele ujistit, že ČR bude požadovat, aby byl text směrnice na ochranu spotřebitele schválen v takovém znění, které umožní dvojí kvalitu postihovat. Věřím, že nakonec převládne zdravý rozum a občané naší republiky a dalších nových členských států EU přestanou být z hlediska kvality potravin, kterou jim výrobci a obchodníci předkládají, občany druhé kategorie.

* Koncem roku se spekulovalo o tom, že by mohla skončit finanční podpora potravinových bank.

Národní dotační program na podporu činnosti potravinových bank a dalších organizací s humanitárním zaměřením ministerstvo zemědělství administruje od roku 2016. Jedním z jeho cílů je omezit plýtvání potravinami. Pro letošní rok jsme zvýšili finanční pomoc na 63 milionů korun, v loňském roce byla 33 milionů korun. Tyto peníze slouží například ke svozu, skladování a distribuci potravin. Jsme v současné době jediným ministerstvem, které potravinové banky podporuje. Chci jednoznačně provozovatele potravinových bank ujistit, že tento program ministerstva zemědělství na pomoc potravinovým bankám se nebude rušit, pokud zde nebude vytvořena adekvátní systémová náhrada se shodnou finanční alokací.

Zdroj: Právo, 25. ledna 2019

Blogy