S. Štech pro Právo: Biflování nemusí být na škodu

31. srpna 2017

Profesor psychologie a ministr školství Stanislav Štech (za ČSSD) v rozhovoru pro Právo popsal, proč se zavádí povinná matematika u maturity a u přijímaček na střední školy. Zdůvodňuje také, proč zcela neodepisovat dril a biflování látky ve třídách.

Jaký je teď průměrný plat pedagogického pracovníka?

Plat učitele se blíží k 30 tisícům. Průměr je ovšem zvyšován všemi, kdo jsou započítávání mezi učitele, tedy i vedoucími pracovníky. Průměrný plat pedagogického pracovníka činí aktuálně 28 tisíc, průměrný plat učitele je aktuálně na 29,5 tisíce. A jak říkám, k pedagogickým pracovníkům se neřadí pouze učitelé, ale rovněž vychovatelé, speciální pedagogové, psychologové, asistenti pedagoga, trenéři apod.

Ale platí, že zhruba dvě třetiny na průměrný plat nedosahují?

Zhruba tak.

Za poslední roky se mzdy učitelů zvyšovaly. Jste s tímto růstem spokojen?

Ne. Od roku 2014 za této vlády se v úhrnu zvýšily mzdy učitelů asi o 14,5 procenta a o téměř 10 procent u nepedagogických pracovníků. Nepovažoval bych to ale za podstatné.

Jde o to, jak si společnost váží pedagogů, a o to, jak se zvyšovaly platy ostatním. Když zvýšíte učitelům platy skoro o 11 procent, ale ostatním státním zaměstnancům o devět nebo 10 procent, tak zjistíte, že je zakonzervován stav nedocenění učitelů. Zatím se totiž nedá říci, že by se právě platy učitelů zvyšovaly výraznějším tempem.

Je tedy možné v jediném roce zvednout platy o dalších 15 procent, jak žádáte po ministerstvu financí?

Ano, a opravdu v to pevně doufám, protože se změnila situace. Ještě v letech 2014 a 2015 šlo o jednostranný požadavek resortu školství.

Dnes za tímto požadavkem stojí usnesení Sněmovny, vlády, panuje i průřezově shoda s opozicí.

Podstatná změna je i v tom, že to neříká jen samotinký ministr školství, ale i premiér. Také ministr financí Ivan Pilný z ANO je pro, aby učitelům vzrostly mzdy výrazně víc než ostatním. Jinak bychom neodstranili to, proti čemu bojujeme, což je podfinancování učitelů. Jejich ochota zůstat v oboru, vůbec jej studovat, jejich postavení ve společnosti. Motivace.

Na učitele to působí psychologicky. Když se podívají na příjmy kolegů v podobném oboru mimo školství, tak zjistí, že ani po navýšení platu se nic nezměnilo, a zase se jim vyplácí pracovat mimo školu.

Na kolik by navýšení mělo vyjít?

Ta suma činí okolo 11 miliard korun. Je tu ale i střednědobý plán. Máme-li v roce 2020 dosáhnout toho, že učitelé budou mít 130 procent průměrného platu v zemi, tak to činí v průměru každý rok 11 miliard korun. A opravdu nejsme sami, kdo to říká. Velmi dobře to má ve svém „sociálnědemokratickém programu" TOP 09. Ta říká totéž.

Takže po volbách byste se bez problémů dohodli?

V tomto bodě určitě.

Ptám se i proto, že 1. září vás čekají protesty učitelských odborů, školských asociací i představitelů vysokých škol kvůli nízkým platům pedagogů na všech úrovních. Co jim řeknete?

Informovali mě o požadavcích, o připravovaných akcích a podle mě je ta reakce zvláštní. Resort v tomto ohledu dlouhodobě požadavky odborů podporuje, učinil tak i veřejně. Jejich požadavky totiž odpovídají tomu, co jsme vznášeli už v prvním jednání o rozpočtu. Ve vládě uděláme maximum, aby byly vyslyšeny.

Zdejší učitelský sbor patří k nejstarším v Evropě. Mladé měl přilákat a udržet ve školství kariérní řád. Ten ale Sněmovna potopila. Jak budete situaci řešit?

Z roku na rok už toho moc nevyřešíme. Platy jsou velmi důležité, ale je to jen jedna ze základních podmínek, aby se do školství přitáhli noví a mladí učitelé a zůstávali tam. Ta druhá je právě ta, která spadla pod stůl s pádem kariérního řádu. Myslím tím uvádějící učitele, možnost dostat nějaké prostředky na vzdělání a propracování velmi kvalitního systému dalšího vzdělávání. Ne to, co je dneska, ale věci, které směřují k novým poznatkům v oboru a k inovacím, což není dosud dotaženo. Protože žádný systém dalšího vzdělávání nemáme.

A co tedy chybí?

Existuje celá řada prvků, které zní u nás zatím jako science-fiction. Třeba když jde člověk učit do odlehlé lokality, možná by se dalo uvažovat o platových bonusech. Byl jsem ale napaden, že jsem propagátor padesátých let a umístěnek. Přitom to existuje v řadě západních zemí. Myšlenka je naprosto jednoduchá. Když si to zvolím a jsem ochoten pět let učit na Ústecku nebo na Karlovarsku, tak dostanu nějaké bonusy. To je ale jen jeden z prvků.

Institut uvádějícího učitele, který by dostal tři tisíce navíc, chcete zavést i přesto, že zákon na tuto pozici nemáte. Jak?

I když neprošel kariérní řád, chtěli jsme část prostředků, které na něj byly v rozpočtu vyčleněny, použít například na uvádějící učitele. Bohužel ministerstvo financí nám to neumožnilo. Budeme se snažit na to tedy najít jiné prostředky. Uvádějící učitelé totiž na většině škol existují. Na dobrých určitě. Nic za to nemají a ředitelé na to musí někde shánět prostředky sami.

Takže ministerstvo bude škrábat z vlastních kapes?

Musíte najít dotační titul, který se musí připravit a schválit, musíte ho opřít o data. Budeme muset nejprve zjišťovat, kolik je uvádějících učitelů. A je jich asi tolik, co těch nových. A pak máte teprve nějaké číslo. Když je ale něco povinné od 1. září, tak je jasné, že ať už je uvádějících učitelů, kolik chce, tak na to máte nárok. Po pádu kariérního řádu jsem na to upozorňoval. Ti, co mě kritizovali, po mně chtěli, ať to tam prostě šoupnu. Ovšem jen jeden takový prvek obnáší spoustu dalších kroků.

Jenže proti kariérnímu řádu protestovali sami učitelé. To šli sami proti sobě?

Samozřejmě. Někteří ředitelé mi ještě teď píšou, že petenti z jejich školy petici vůbec nečetli. Jestliže za učitelem někdo přijde a je 15 minut do zahájení vyučovacího dne a řekne mu, co tam je… Kolik lidí si vezme celý text zákona a sleduje, co se mění, co je tam za nároky, co je v příloze?

Takže učitelé podepsaní pod peticí vůbec nečetli, proti čemu protestují?

Jen tvrdím, že drtivá většina učitelů na to neměla čas a jen reagovali na to, co jim řekli autoři petice. Na konci školního roku je zátěž ohromná a s pocitem velké administrativy propadli pocitu, že jim jen přibyde další papírování.

Oprávněně?

Možná byly některé kroky připraveny příliš papírově a mělo to různé nedostatky, ale je to obrovská chyba. Jsem poněkud pesimista ohledně toho, zda se v dohledné době podaří dostat učitelskou profesi na roveň lékařské nebo právnické. Která uznávaná profese ve společnosti nemá propracovaný centrálně nařízený systém dalšího profesního vzdělávání? Znáte doktora, který by se vykašlal na atestaci, kterou nařizuje nějaký úřad? Případně že by si lékař vystačil s požadavky přednosty oddělení? Mně je to líto, ale jsem si jist, že je to krok proti vlastním zájmům této profese.

Čekají vás také tahanice o peníze na inkluzi. Kolik chybí?

Není pravda, že nejsou peníze na inkluzi. Letošní rok je pokryt. Víme, že došlo k velkému růstu zájmu rodičů a leckdy i škol, aby podpůrná opatření školy dostávaly co nejdřív. Problém je vlastně v tom, že inkluze byla pojata široce navzdory tomu, co se předpovídalo. Předpokládali jsme, že se poptávka pokryje postupně během prvních dvou let, ale koncentrovala se výrazně už do prvního roku. Teď předpokládáme, že do konce roku 2017 vyjde inkluze na 1,8 miliardy. Na příští rok potřebujeme ještě asi 1,5 miliardy navíc oproti tomu, co nám po jednáních navrhuje dát ministerstvo financí. Uvědomme si, že to jsou nárokové prostředky. To si nevymyslel ministr školství, to odhlasovala Sněmovna.

A věděla Sněmovna, kolik to bude stát?

Pokud někdo říká, že to je drahé a že plýtváme, tak je třeba říct, o kolik kategorií podpory se inkluze rozšířila, například o sociálně a kulturně znevýhodněné děti, nadané, cizince, dvojjazyčné děti. To se dříve vůbec nepodporovalo. Zákon to navíc nasměroval nejen do základních a středních škol, ale i do školských zařízení, jako je družina, a do mateřských škol. A zkušenosti ze zahraničí ukazují, jak moc se ušetří, pokud se o tyto děti stát postará v raném věku. Proto říct, že je to drahé, je demagogie. Ohledně nadaných dětí se školy půl roku rozkoukávaly a najednou začaly kupovat mikroskop, interaktivní mapy, různé modely. Vždyť samy školy si stěžovaly, že nepodporujeme nadané děti.

Můžete zaručit, že bude dost peněz na asistenty a speciální pomůcky?

Nejde jen o asistenty, ti jsou až třetí v pořadí. Jde třeba o speciální pedagogické intervence. Musí být dostatek peněz.

Kolik letos dětí s postižením a znevýhodněním nastoupí do škol?

To budeme vědět přesně až 30. září. Máme ale podrobné a hloubkové analýzy společného vzdělávání za první rok. Dětí, které měly nějakou speciální vzdělávací potřebu, bylo v září 2015 celkem 78 700. V září 2016, kdy nová pravidla pro inkluzi začínala, jich bylo vykázáných 81 600. A do března 2017 to bylo 95 800. Nejsou mezi nimi dominantně mentálně postižení, děti se zbytky sluchu, zraku, ale naprosto převažují děti s poruchami učení a chování. Těch přibylo 11,5 tisíce.

Takže tam byla řada dětí, o kterých se ani nevědělo, že jsou třeba hyperaktivní?

Ve škole řekli, že prostě zlobí a zkroťte si ho. Teď se ale o tom mluví a ředitel rodiči poradil, ať si zajde do poradny, a tam už došlo na vyšetření a popis, co všechno se s ním má dělat.

Kolik dětí s těmito poruchami jste evidovali v minulosti?

Ještě před zavedením zákona bylo v běžné škole v roce 2015 asi 55 tisíc, letos v březnu 72 700. Ve speciálních školách jich je pořád cirka jedna čtvrtina.

Některé z nich přibývají, protože se častěji odhaluje jejich porucha. V běžné škole byly i dříve, ale co dostávaly? Před nástupem inkluze neměla škola žádné podpůrné opatření, žádný příspěvek. Beru to jako splácení dluhu a nepřipadá mi to tak drahé. My jim chceme pomáhat.

Kolik dětí přešlo z praktických škol do běžných?

Realita je taková, že dětí s lehkým mentálním postižením přibylo 419. Z nich přibylo v běžných třídách 274, ve speciálních třídách 145. Není to informace o praktických školách, nýbrž o speciálních třídách, které zřizují i běžné školy. Je jich malinko víc v běžných, ale růst je i ve speciálních školách. Takže bývalé praktické školy nekrachují, což rozhodně ani nebylo naším cílem.

Letos poprvé nastoupí do maturitních ročníků středních škol studenti, kteří podstoupili povinné státní přijímačky z matematiky a češtiny. Očekáváte, že tato generace bude připravenější na studium a že se zlepší jejich výsledky?

Ne. Přijímačky samy o sobě nemohou ani za čtyři roky výrazně zlepšit výsledky. Důležité je, že nedošlo k žádné velké selekci.

Když se řekne, že jsou tady nějaké přijímací testy, které mají větší váhu v selektivitě, tak to může mít pozitivní efekt až po delší době.

Často se kritizovalo, že učitelé začnou učit podle toho, co je v testu…

Málokterý učitel učí takto oslovsky. Pouze ví, že je třeba se zaměřit na témata, která jsou v testu. Málokdo bude opakovat doblba otázky, které byly v loňském přijímacím testu.

Ti, co letos nastoupí na gymnázia, se mohou „těšit" na povinnou státní maturitu z obávané matematiky. Neobáváte se, že přibude propadlých u maturit?

Obával bych se, pokud by se za ty čtyři roky nic nezměnilo. V situaci, kdy je možné nejen zvýšit počet hodin matematiky…

To lze? Vždyť to bylo spojeno až s reformou financování škol, která začne platit v roce 2019.

Už teď jsme vydali nařízení, které umožňuje počet hodin matematiky zvýšit. Nelze ale zatím dělit hodiny matematiky na menší skupiny jako u cizích jazyků. Příští rok předložíme vládě návrh nařízení umožňující ve větší míře dělení matematiky spojené se zmiňovanou reformou. Stávalo se ale také, že některé střední odborné školy povinnou hodinovou dotaci matematiky vyčerpaly v prvních dvou letech studia. Musíme i tyto věci nějak zajistit a je potřeba, aby byl dán prostor, aby se prohloubila a zkvalitnila výuka matematiky. Za ty čtyři roky to nebude.

Říká se, že matematika má prohlubovat analytické dovednosti a logické myšlení. Nicméně výuka matematiky většinou stojí na biflování vzorečků a s tím se dají zvládnout jak přijímačky na střední školy, tak státní maturita. Jaký to má tedy smysl?

Toto je jedna z přehnaných blbostí, která se šíří ve veřejném prostoru. Nelze odtrhávat od sebe učení se poznatkům, faktům, algoritmům a podobně a analytické myšlení. Jedno bez druhého nejde. I když dáváte klasický test, tak jsou v něm některé úlohy na řešení problémů. Kognitivní psychologie nám ale také říká, že neexistuje úloha vyšší náročnosti, která by nevyžadovala současné nebo předchozí zvládnutí těchto elementů a základních operací, které se dokonce bez drilu zvládnout nedají. Není to tedy v rozporu. Samozřejmě, pokud přijdou studenti k maturitní zkoušce a vidí tyto úlohy vyšší náročnosti poprvé, tak je to problém.

Dril je velmi pozitivní věc. Mohl bych odkázat na poznatky o fungování paměti krátkodobé, pracovní, dlouhodobé. Psychologové už deset let berou jako velký malér, že jsme dril začali ze školy vyhánět. U nás tedy zatím toto nevnímáme.

Zvládnout maturitní test lze díky tupému biflování…

Nelze. Všichni teď prý hlavně biflují a stejně neuspívají.

Když ne napoprvé, tak napodruhé.

Ano, větší část. To jsou čísla.

Takže povinná matematika u přijímaček a u maturity má přivést děti zpět ke drilu?

To je přílišná zkratka. Ale nepodceňujme ani nehaňme, když je test postaven z několika procent na těchto položkách, které si člověk osvojuje drilem. Nehanobme dril jen jako něco negativního.

Může se stát, že se v budoucnu na technické obory budou hlásit mladí lidé, kteří budou silní v matematice a budou přínosem pro výzkum?

Oni na technických oborech nechybějí. Jde o velký mýtus, že je potřeba výrazně podporovat lidi do technických oborů. Technické obory zaujímají přední místo v počtu absolventů. Nejvíce nově vstupujících do vysokoškolského vzdělávání i aktuálně studujících je právě v technických oborech. Problém je v tom, že přicházejí špatně připraveni na ty nároky, které vysoké školy mají, a pak je v prvních letech velká úmrtnost.

Ale to je snad kvůli financování, které se odvíjí od počtu přijatých studentů, ne?

V posledních letech už dochází k významnému posunu a bude se to ještě dále měnit. Ovšem ano, úmrtnost v prvních dvou letech je vysoká. Naším cílem je, aby chodilo co nejvíce dobře připravených dětí na technické školy. Nárazově to změnit nelze, ale snad je to nějaký začátek cesty, a to tím, že bude matematika povinná. Když bude povinná, tak se na to budou připravovat zcela jistě víc, než když nebude.

Slibujete, že už za rok budou moci školy dělit hodiny matematiky, čímž se posílí individuální přístup. Nebudete ale potřebovat více matematikářů? Už dnes leckde chybí.

Tam je to na hraně, ale nemůžeme brát ohled na to, že když nám něco nefunguje, tak že pro zvýšení kvality neuděláme nic. Budeme muset vytvářet speciální programy pro skupiny učitelů. Některé země to dělají tak, že pokud někde chybí fyzikáři, tak právě pro ně vypisují bonusy, zvýšené odměny atd. Pokud nezapracujeme na zvyšování atraktivity učitelské profese, budou učit nekvalifikovaní.

Ale ti už teď nemohou učit.

Mám strach právě z toho, jak dlouho nám to ještě vydrží.

Jsou lidé s matematickým vzděláním, kteří by šli učit, ale nemohou, protože nemají náležité pedagogické vzdělání. A to odrazuje.

Pak se ptám, proč si schopný matfyzák nemůže dodělat pedagogickou kvalifikaci, která by trvala tři semestry? To mi hlava nebere. Problém je jinde. Dovedu si představit, že když potřebujete nějakého machra, který má učit odborný praktický předmět, nebude se po něm vynucovat bakalářské vzdělání. Pokud jde ale o matematiku nebo fyziku, tak tam snad není problém si dodělat vzdělání i dálkově.


Zdroj: Deník Právo, 31.08.2017, titulní strana a pokračování na straně 8, autor: Jiří Mach

Blogy