M. Štěch pro irozhlas.cz: Senát by měl být suverénní a sebejistý

28. listopadu 2018

Rusko ve vodách u okupovaného Krymu zadrželo tři lodě ukrajinského námořnictva. Jak by měla reagovat Evropa? Měly by se zpřísnit protiruské sankce? A jaká je nálada v sociální demokracii poté, co vláda Andreje Babiše díky ní přežila hlasování o vyslovení nedůvěry? Hostem Marie Bastlové v úterních Dvaceti minutách Radiožurnálu byl místopředseda Senátu za sociální demokracii Milan Štěch.

Pane senátore, jak vnímáte aktuální situaci v Kerčském průlivu, kde Rusko ve vodách u okupovaného Krymu zadrželo tři lodě ukrajinského námořnictva? Jak byste to nazval to, k čemu došlo?
Myslím si, že po nějakém čase je to zase pokračování nešťastného příběhu anexe Krymu. A samozřejmě, když se řekne anexe Krymu, tak jde o akt Ruska, který není v souladu s mezinárodním právem. Není v souladu s tím, jak jsou mezinárodně uznány hranice. Mám obavu, že se takovéto příběhy, takovéto události budou vracet a že daný region bude dlouhodobě nestabilní.

A použil byste tak silná slova, která od někoho padají, jakože jde tedy skutečně o agresi, o útok Ruska na Ukrajinu?
Víte, já si myslím, že se nám všem těžko zaujímá konkrétní stanovisko, protože máme zprostředkované informace. Patřím mezi ty, kteří si chtějí počkat na stanovisko Evropské unie. Věřím, že politici, kteří v Evropské unii mají tuto agendu na starosti, představitelé ministerstev zahraničí členských zemí k tomu zaujmou stanovisko, které bude objektivní. Ale jak už jsem řekl úvodem, Krym je prostě anektován, není to území, které by podle mezinárodně platných smluv patřilo Rusku, a od toho se to všechno odvíjí.

Takže předpokládám, že jste tím pádem i spokojen s oficiální pozicí českého ministerstva zahraničí, které řeklo, že došlo k porušení mezinárodního práva. S tím souzníte?
Myslím, že ministr reagoval tak, jak profesionální politik reagovat má a další komentáře a stanoviska mohou přijít poté, co budeme mít více informací.

Možná, když se zdržím u ministerstva zahraničních věcí, jak jste spokojen s působením vašeho sociálnědemokratického ministra Tomáše Petříčka? Ptám se proto, že Miloš Zeman se k němu před několika dny vyjádřil poměrně kriticky. Rovněž Andreji Babišovi se nelíbilo, že byl Petříček ochoten jednat o tom, že by sociální demokracie mohla vyslovit nedůvěru jeho vládě. Jak jste s působením pana Petříčka spokojený vy?
Velká část společnosti volá po nových mladých politicích a já myslím, že pan Petříček je připravený člověk, který se dlouhodobě veřejnému dění a zahraniční politice věnuje, získal určité zkušenosti i na pracovištích při působení mimo Českou republiku. Myslím si, že je dobře – a já si to cením -, že postupuje podle svého názoru, že drží orientaci, kterou má naše země zakotvenou v mezinárodních smlouvách, ke které se přihlásila vláda i většina parlamentu obou dvou komor, to znamená členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci.

Jako ministr zahraničí, který vychází z poznatků svého týmu, svých spolupracovníků, prostě zaujímá stanoviska. Není nijak povinen nejdříve stanoviska konzultovat jak s celou vládou, tak i s prezidentem. Samozřejmě, vláda je hlavní aktér, který jako tým tvoří zahraniční politiku, ale pokud má reagovat operativně, reaguje podle svého zjištění, podle svého přesvědčení. Myslím si, že si v tomto směru vede dobře, a cením si, že nepodléhá krátkodobým náladám, které se objevují třeba i na Pražském hradě.

Mimochodem, proč si myslíte, že prezident Miloš Zeman o Petříčkovi říká, že je loutka europoslance a původního kandidáta do čela diplomacie Miroslava Pocheho? Je to právě proto, že se politicky rozchází jak Pražský hrad, tak ministerstvo zahraničí?
To jsou formy reakcí a práce, dovolím si říci, starých politických kozáků, kteří umí reagovat i populistickou formou, aby nějakým způsobem upozornili veřejnost a vytvořili nějakou atmosféru. Myslím si, že to není fér a že by se takhle prezident k ministrovi, kterého před několika málo týdny jmenoval, v žádném případě neměl chovat. Myslím si, že v dobře fungující zemi by se takhle žádný jiný prezident nechoval.

Když se vrátím opět k Ukrajině, o které jsme hovořili na začátku v úvodu našeho rozhovoru. Pojďte mi říct, jaká je vaše představa o reakci evropského společenství na ty události, narážím zejména na protiruské sankce. Je to situace, kdy bychom měli začít debatovat o jejich zpřísnění?
Já mám k sankcím určité výhrady. Nejenom, že jejich efektivita není úplně doložitelná, ale mám také výhrady k tomu, že ty sankce sice bolestivě dopadají na Rusko, ale dopady mají i na české firmy. Zejména v oblasti potravinářského zboží či průmyslového se omezil dovoz do Ruska a mně vadí to, že bohaté země, který mají hodně investic a mají silné investiční skupiny, do těchto sice také vyvážejí méně zboží, ale oni tam opět vyváží poměrně hodně kapitálu, investují tam.

Vy jste toto kritizoval v Německu při svých rozhovorech s Angelou Merkelovou, jestli se nepletu.
Ano, to jsem kritizoval, když byla Angela Merkelová tady a pak ještě několikráte. Ona mi na to odpověděla, že jejich zemědělci – třeba i z východní části, odkud ona pochází – mají problémy, mají horší odbyt potravinářského zboží a do určité míry to šlo do autu. Je to doložitelná věc, protože za ty peníze v Rusku vyrůstají nové kapacity, Rusové si zboží, které od nás ještě před lety dováželi, budou vyrábět sami.

Němečtí investoři budou mít v budoucnu dividendy, ale my tam to zboží už dovážet nebudeme, takže to jsou věci, na které si myslím, že my musíme v zájmu našich firem, upozorňovat. Jinak pokud by se držely sankce v celém spektru, že by se ta pomoc jiným způsobem nedávala, nebyly by investice, tak by svůj efekt měly, ale nesměly by se obcházet.

Není podle vás nutné debatovat o jejich zpřísnění? Stačí, kdyby byly lépe dodržovány a důsledně kontrolovány…
Kdyby si v tomto udělali představitelé členských zemí Evropské unie jasno, jestli se sankce obcházejí nebo neobcházejí a jestli další sankce přijímat nebo ne, to je otázka, kterou musí posoudit kompetentní lidé. Musí se zabývat tím, jestli je namístě sankce zpřísňovat, jestli skutečně došlo k takovému porušení.

Já jsem přesvědčen, že to je de facto důsledek toho, že je Krym neoprávněně anektován. A pokud ano a hrozilo by nebezpečí, že Rusko hodlá formami jakéhosi neustálého narušování života a situace na Ukrajině pokračovat, tak by samozřejmě bylo správné, abychom dali najevo, že stojíme za Ukrajinou. Toto je ale potřeba vyhodnotit a k tomu jsou povolaní jiní a já věřím, že až se to vyhodnocení provede, tak že se na tom Evropská unie všemi hlasy členských zemí shodne.

Pane senátore, vy jste v několika odpovědích naznačil, že se obáváte, nebo že si myslíte, že by podobné narušování života na Ukrajině ze strany Ruska mohlo pokračovat i v budoucnu nějakými dalšími akty agrese a střety. Je to podle vás situace, která ohrožuje i přímo nás, přímo Českou republiku?
Tak ona asi přímo nás neohrožuje, nám zatím nehrozí, že by nám někdo chtěl vstoupit neoprávněně na naše území, ale vytváří to špatnou atmosféru, kterou je třeba mít pro rozvoj obchodu, cestovního ruchu, prostě pro takový ten klidný, běžný život.

Takže „otravuje" to atmosféru v Evropě a ve světě a já bych si velmi přál, aby vztahy s Ruskem byly vztahy rovných s rovným, aby to byly vztahy, kde budou lidé cestovat a nebudou mít k sobě žádné podezření, ale samozřejmě že Rusko se po zhruba dvou desítkách let probudilo a dává najevo, že chce být zase významným hráčem ve světovém prostoru Začínají ale takovým způsobem, kdy se to jeví tak, jakoby chtěli obnovit ten vliv ve svých satelitech, které dříve patřily pod velký Sovětský svaz a tady už musíme být drobet na pozoru, protože my si jistě nepřejeme patřit do žádného satelitu.

Vy jste po několika letech v čele horní komory předal žezlo nástupci, kterým se stal Jaroslav Kubera z ODS. Co říkáte jeho nástupu do funkce, který byl poměrně viditelný, protože Senát v minulém týdnu vyzval premiéra Andreje Babiše k tomu, aby do vyšetření své kauzy odešel z čela kabinetu. Jaroslav Kubera hovořil o tom, že jsme v situaci, kdy bychom mohli hovořit o vypsání předčasných parlamentních voleb, a to společně s volbami do Evropského parlamentu, začal hovořit také o tom, jestli bychom neměli diskutovat o zvýšení hranice procentuálního zisku politických stran pro vstup do Poslanecké sněmovny. Tak co říkáte jeho nástupu do funkce?
Výzva k Andreji Babišovi byla ještě za mého působení, ale ty věci, které kolega Kubera prezentoval, tak ty on občas zmiňuje. On má takových témat pět šest, které často používá a otázka je, jestli jsou to aktuální témata. Třeba to zpřísnění procent pro vstup do parlamentu není vůbec aktuální téma, naopak se jedná opačným směrem. Myslím si, že to není místě a vůbec by se nemělo reagovat na nějaké výsledky voleb změnami volebních zákonů a nedej bože ještě Ústavou.

Čekáte, že se nějakým způsobem změní pozice Senátu pod vedením Jaroslava Kubery?
Myslím si, že ne, protože pozice Senátu je daná Ústavou.

To jsem samozřejmě nemyslela, to by ani měnit nemohl, ale spíše politická pozice Senátu…
On se tím pádem ten prostor příliš měnit nemůže. Myslím si, že Senát v minulosti nedeklaroval, že bude protiváhou někoho. Takový ten pokus, který udělal pan Fiala, pan Gazdík a pan Jurečka hned po volbách, byl nešťastný. Senát nemá deklarovat, že je jaksi proti někomu. Senát by měl hrát přirozenou úlohu. Pokud senátoři sdílí jiné názory, než jsou závěry v Poslanecké sněmovně, tak to dají najevo, ale a priori bychom se neměli vymezovat a říkat, že jsme opozice. Senát je senát, typická opozice je ve sněmovně, protože vláda získá důvěru, ti, kdo důvěru dají, jsou koalice, ti, co důvěru nedají, jsou opozice. V Senátu si myslím, že je ten pohled drobet jiný, je více orientován regionálně, je méně stranicky orientován.

Rozumím, ale jsou jiní političtí představitelé, kteří se proti Senátu vymezují. Prezident Miloš Zeman hovořil v některých rozhovorech o tom, že by se měl Senát nechat „vyhladovět" skrze snižování rozpočtu. Premiér Babiš Senát rovněž opakovaně kritizoval, velmi kriticky reagoval na vaši výzvu, aby odešel z čela kabinetu, řekl, že to vůbec není věc, do které by se měli senátoři plést. Hnutí SPD Tomia Okamury dlouhodobě kritizuje horní komoru parlamentu. Jakou taktiku by vůči této kritice měl podle vás Senát i v budoucnu zaujímat? Jak by se měl bránit proti takovým politickým útokům?
Myslím si, že by Senát měl pokračovat v tom, co jsme dělali doposud, že by neměl na každou návnadu hned reagovat nebo skočit. Pozice Senátu je samozřejmě daná Ústavou a tu bez Senátu nikdo nezmění, zrovna tak je to s volebními zákony, nakonec i s mezinárodními smlouvami a Senát musí být v tomto svébytný, suverénní, sebejistý a v tom by se mělo pokračovat, zareagovat, ale zareagovat jasně, srozumitelně, stručně a nenechat se zatáhnout do nějakých polemik, protože v těch by se populisté snažili vytvořit atmosféru proti Senátu. Senát za poslední léta dokázal, že plní úlohu ústavní pojistky.

Ale nedokázal za celou tu dobu svého fungování rozmělnit jednu z hlavních výhrad, která zní od jeho kritiků, a to je ta výhrada velmi nízké volební účasti, že volby do horní komory parlamentu nebudí u voličů příliš zájmu.
Je to tak, ale odpověděl bych otázkou, je pro nás méně potřebná nebo nás málo ovlivňuje Evropská unie? Určitě nás ovlivňuje hodně a je pro nás hodně potřebná a přitom účast při volbách do Evropského parlamentu je ještě nižší. To je faktor, který je znepokojivý.

Bylo by lépe, kdyby byla účast vyšší, my jsme některé návrhy dávali, bohužel sněmovna nám třeba návrh, který měl prodloužit lhůtu mezi prvním a druhým kolem voleb, zamítla, za což nejsme rádi. Samozřejmě by bylo dobře, kdyby měl Senát podporu veřejnosti třeba dvojnásobnou, jako mají obecní zastupitelstva. Senátu má dlouhodobě důvěru 30–35 % a já si myslím, že to je určitý kus práce. Senát tvoří osobnosti, které jsou v regionech velmi výrazně respektovány. Když se podíváte na osobnosti, které tady v Senátu jsou, tak jsou to vesměs lidé, kteří se těší v regionu poměrně velké důvěře.

Ono je to dáno i většinovým systémem hlasování. Jiné osobnosti by asi měly větší problém v takovém systému uspět.
Přesně tak. Senát doplácí na to, co dostal do vínku, tedy že byl utvářen pozdě, někteří politici dali najevo, že by mohlo být místo pro některé politiky, kteří už se neudrží ve sněmovně, to všechno byla chyba a dnes ti politici, který se neudrží ve sněmovně, se tady moc neobjevují. Myslím si, že situace je jiná a že je potřeba, aby Senát pracoval, jak pracovat má, aby plnil povinnosti, které mu ukládá Ústava a aby se nenechal vykolejit a nenechal se zatáhnout do těch „žabomyších" válek.

Současný kabinet má v Senátu menšinu, Senát má poměrně silnou pozici na to, aby v případně vetoval zákony, které sněmovna bude do horní komory posílat. Jaká bude pozice senátního klubu sociální demokracie? Vy jste vládní stranou i zde v Senátu, ale dost často vyjadřujete i opoziční názory, jako například právě při hlasování o výzvě premiéru Andreji Babišovi, aby odešel z čela kabinetu. Budete vládní senátorský klub nebo opoziční senátorský klub?
Já vám to řeknu takto, já jsem přesvědčen, že senátorský klub sociální demokracie se bude chovat tak, jako doposud, že věci, které zkonstatuje, nebo návrhy, které zkonstatuje, že jsou prospěšné pro občany naší země a které jsou v souladu s programem sociální demokracie, bude bez problémů podporovat, ať je předkládá kdokoliv.

Věci, které tyto kritéria splňovat nebudou nebo návrhy, které nebudou ty kritéria splňovat, proti nim budeme vystupovat, budeme je měnit, budeme je i zamítat, jako jsme to dělali doposud. A myslím si, že k tomuto bude do budoucna směřovat, doufám, i sněmovna, protože on už tady takový ten zásadový levopravý, nebo levicovo-pravicový boj neprobíhá.

To máte sice pravdu, ale pořád je vláda a opozice. Myslím, že dělení na vládu a opozici je jednoznačné…
Možná je to škoda, ale neprobíhá. Jak jsem říkal, v Senátu to dělení na vládu a opozici není tak jednoznačné, znova říkám, bude rozhodovat, co ty zákony budou obsahovat, ale chtěl bych říci, ono to neberme nějak fatálně, u ústavních zákonů nebo u těch mezinárodních smluv, tam samozřejmě je to jasné, tam má Senát konečné slovo.

Já se ptám konkrétně vás i proto, že vy jste velkým kritikem angažmá sociální demokracie v současné vládě. Vy jste minulý týden opustil jednání předsednictva, kde se jednalo o tom, jak se sociální demokraté v Poslanecké sněmovně mají postavit k hlasování o budoucnosti kabinetu. Jak se na to díváte s odstupem několika dnů? Je chyba, že sociální demokraté rozhodli, jak rozhodli?
Ne, já považuji za zásadní chybu, že se do vlády šlo, ale respektoval jsem výsledek referenda, byť vím, že někteří členové sociální demokracie zvedli ruku pro vstup vlády spíš proto, že si to přáli noví představitelé sociální demokracie, jak nový předseda, tak první místopředseda.

A teď už se těžko dělá nějaká velká korekce, protože ve vládě jsme a víme, že prakticky jedinou alternativou je menšinová vláda hnutí ANO s daleko větší podporou ještě komunistů a SPD. Nejsem nadšený a nejsem nějakým podporovatelem účasti sociální demokracie ve vládě, ale respektuji to rozhodnutí a ještě horší by bylo, kdyby ta vláda měla být tvořena těmi třemi subjekty, o kterých jsem hovořil, sice by byla menšinová, ale by většinu měla v podobě těch hlasů z KSČM a SPD.

Poslední otázka na závěr. Před několika málo týdny odstoupil z pozice prvního místopředsedy ČSSD Jiří Zimola, co od něj očekáváte, jaký od něj očekáváte krok směrem k jarnímu sjezdu sociální demokracie? Čekáte, že bude kandidovat na předsedu strany?
Teď jsem zrovna dostal pozvánku na setkání, které připravuje paní Fialová v Jihlavě – setkání s Jiřím Zimolou, tak je zřejmé, že některé lidi, kteří jsou mu nakloněni, oslovuje a snaží se nějakou aktivitu tímto směrem dělat. Myslím si, že příliš dobrý předpoklad pro to, aby se na tom sjezdu mohl ucházet o nějakou vrcholovou pozici, nenaplnil. Myslím si, že na sjezdu podle mého názoru nemá šanci.

Pak ještě zaznívají druhé hlasy, nebo hlasy z druhé strany, že představitelé platformy Zachraňme ČSSD by možná měli ze strany odejít, že jsou jejich názory dlouhodobě neslučitelné s další částí strany. Jak se díváte na toto?
Pokud by se pro to rozhodli, tak já bych určitě kapesník nevyndal.

Zdroj: irozhlas.cz, 28. listopadu 2018

Blogy