M. Petera: Miluju práci na zahradě. A rád si popovídám s papouškem Amálkou

1. srpna 2014

Rozhovor s hejtmanem M. Peterou přinesl Pražský deník


* Pane hejtmane, byl přechod z pozice náměstka do pozice hejtmana velkou změnou?

Bývalý hejtman Josef Řihák mi říkal, že to změna bude, hlavně v začátku. A měl pravdu. Je tu velká zodpovědnost za chod celého úřadu. Pro Peteru to byla velká změna. Ale mám rád výzvy. Nestěžuji si.

* Co vás tady nyní čeká?

Základem je start prací na rozpočtu kraje pro příští rok. Potom doladění čerpání peněz z Evropské unie pro období let 2014 až 2020 a tedy i intenzivní jednání s ministerstvem pro místní rozvoj. Bude nutno se začít intenzivněji bavit o obchvatu Prahy, což považuji za jednu z klíčových věcí, která se dotýká jak Středočechů, tak Pražanů. Hodně práce nás čeká v oblasti odpadového hospodářství i v ochraně životního prostředí v oblasti Brdů a Křivoklátu.

* Hejtman Řihák kladl důraz na podporu hasičů. Kterým směrem se budete ubírat vy? Zahrádkáři? Rybáři?

Hasiči opravdu hrají obrovskou roli v našich životech, na tom se se svým předchůdcem shoduji. A to jak profesionální hasiči, tak dobrovolní. Je tu jak záchranný integrovaný systém, tak společenská část života v obcích, kde hrají hasiči obrovskou roli. S panem Řihákem jsme domluveni, že mi v tomto bude pomáhat. V oblasti podpory sportu je tu záměr zvýšení počtu akademií. Zatím podporujeme nymburský basketbal, ale hovoříme tu o fotbalu, hokeji, florbalu a dalších sportech tak, že by mohlo vzniknout zhruba sedm subjektů po celém kraji, a to ve stylu středisek mládeže.

* Co vás v kraji trápí? A co těší?

Těší mne to, že je kraj velký a má nejvíce obcí a měst – přes 1200, je tu velká koncentrace lidí. S rozpočtem kolem 16 miliard korun lze leccos vytvořit. Trápí mne spolupráce s Prahou, respektive ochladlé vztahy, které se táhnou tak osm let. Po podzimních volbách chci navázat s pražským vedením úzkou spolupráci. Obě strany v tomto mají velké rezervy. Na prvním místě je integrovaná doprava jak autobusová, tak vlaková, ale třeba i lodní. No a samozřejmě je tu odpadové hospodářství, které je třeba společně řešit.

* Jak vypadá ráno u středočeského hejtmana?

Prožívám složité období. Je známo, že vykonávám tři a půl funkce. Ta půlka je předseda představenstva nymburských Vodovodů a kanalizací. Takže vstávám v půl šesté, v šest hodin mne řidič odváží do VaKu, kde jsem maximálně hodinu a pak mířím tam, kde je třeba – nymburská radnice, parlament, hejtmanství. Na konci srpna ale končím s funkcí poslance. A jak jsem slíbil, tak slovo plním – do podzimních voleb už nekandiduji.

* Ale mluvit jim do práce na radnici asi ještě nějaký čas budete?

Tak na nymburské radnici jsem už dlouhých šestnáct let, kus práce jsme tam udělali. Do voleb jdeme pochopitelně s cílem vyhrát. Ale už nějaký čas si vychovávám svého nástupce, tedy pokud vyhrajeme.

* Jak se snášíte s opozicí, konkrétně s mladoboleslavským primátorem Raduanem Nwelatim (ODS), který neměl nijak vřelý vztah s hejtmanem Davidem Rathem, s Josefem Řihákem to pak ale vypadalo, že se dokáží sejít a mluvili o sobě poměrně dobře. Jak to máte vy?

U nás na nymburské radnici jsme v koalici s ODS a bylo vždy nepsaným zákonem, že kdo měl nejvíce hlasů, byl starostou. Takže já se s ODS dokážu bavit. Chápu, že po výměně hejtmana mluvil pan Nwelati tak, jak mluvil, to patří k věci. Mne se ale s kolegy z ODS spolupracuje poměrně dobře.

* O víkendu vás čeká dvojí oslava, jaké to bude?


* Pozítří, tedy v neděli 27. července, jste měsíc ve funkci.

To to letí, ale měsíční pobyt ve funkci opravdu není na oslavu…

* …a zítra, v sobotu, má vaše mladší dcera narozeniny. Nezapomněl jste?


* Tak abyste hlavně nezapomněl na nějaký dáreček… Vy jste aktivní v rybářské organizaci, že?

Já jsem vždy byl spíše funkcionář. Rybáři dotvářejí, podobně jako hasiči, byť v menším, společenský život v obcích. Navíc pomáhají přírodě. Jako člen parlamentu a zemědělského výboru mám povolenku, ale nikdy jsem vlastně nechytal. Přitom v Nymburce bydlím třicet metrů od potoka Mrlina a tři stovky metrů od Labe.

* Na okraji Českého ráje, v obci Doubrava na Mnichovohradišťsku, máte chalupu. Jaká je vaše hlavní činnost v tomto místě?

Manželka tenhle objekt s obrovskou zahradou zdědila a já jsem rád, že sem můžeme jezdit. Je tu krásně, Český ráj vůkol, na dohled Drábské světničky, klídek, zahrada. No a s manželkou se vyžíváme a relaxujeme na, jak já říkám, Peterově okrasné zahradě. Už se to pomalu dostává do podoby, jakou jsem si představoval. Mám ze zahrady radost.

* Co je vlastně na té zahrádce vaší chloubou?

Skalničky a trvalky.

* Manželce tak společnými chvílemi na zahradě nahrazujete celotýdenní absenci doma?

Dalo by se to tak říci, ale my si na zahradě báječně odpočineme. Navíc se s manželkou, která pracuje na poště, o politice nebavíme. Jen když přijdu domů, poznám, že na mne s něčím přijde, protože to zaslechla na poště. Poznám to podle přísného pohledu. To se pak bojím, jestli dostanu večeři. Většinou to vyjde.

* Nakousl jste jídlo. Vaše postava naznačuje, že jste milovník jídla.

Čím jsem starší, tím ta láska k jídlu ochabuje. Nejím moc, ale doslova blbě. Klasika – přes den není čas na jídlo, a večer si otevřu na terase pivko. Nic moc. Přitom kousek od baráku je sportovní centrum, bazén. Před třemi lety jsem shodil asi pětadvacet kilo, ale v tom parlamentu je to pořád o čekání...

* Předpokládám, že vaří manželka. S jakým jídlem vás potěší?

S pečeným králíkem.

* A když byste si v restauraci měl vybrat oblíbené jídlo, co si objednáte?

Řízek.

* Jste většinu týdne mimo domov, dokážete i přesto něco uvařit?

Vařit umím a nejraději dělám guláš.

* Co vlastně dělají vaše dvě dospělé dcery? „Potatily“ se a zajímají se o politiku, nebo se „pomamily“ a roznášejí noviny?

V současné době není aktivní v politice ani jedna. Jedna je lékárnice, druhá pracuje na ministerstvu školství.

* Čím bezpečně potěšíte a čím bezpečně rozčílíte manželku?

Čím ji dokážu potěšit či rozčílit se nedá jednoduše definovat. V manželství je to jednou nahoře a jednou dole.

* A čím vás jako tatínka dokáží rozčílit dcery?

Kvůli dcerám se nikdy nerozčiluji.

* Jaký jste doma chlap? Pořádkumilovný, který si po sobě uklízí jak prázdné talíře, tak jednotlivé díly oblečení?

Ne, jsem stará škola. Najím se, ale moc neuklízím.

* Je o vás známo, že máte doma papoušky.

Ano, mám jich osmnáct.

* Povídáte si s nimi?

S Amálkou si doslova pokecám. Když jsem doma sám, tak to je zajímavá debata. Naše dcera ji toho hodně naučila, takže na všechny členy domácnosti volá jménem. I na naše dva pejsky. Musím říci, že papoušek není vůbec blbé zvíře, je inteligentní. A taky musím říci, že každý, kdo k tomu má podmínky, by měl nějaké zvířátko chovat. Hodně nás toho naučí. Minimálně trpělivosti.

* Pane hejtmane, neberte poslední otázku nijak provokativně, nijak zle. Ale než jsem k vám šel, řekl mi někdo o vás, že jste suchar. Jak byste si to vysvětlil?

Nevím, kde k tomu přišel? Ale pokud to posuzuje podle toho, zda chodím za ženskými anebo do hospody, tak by to byla pravda. Ale myslím si, že se v hodnocení asi spletl. Já mám rád lidi a rád si s nimi povídám. Jestli to jsou známky sucharství, pak tedy řekněme, že jsem suchar...

Zdroj: Pražský deník, 1.8.2014

Blogy