M. Chovanec: Nemám ambici ozbrojit každého, ale chceme dát lidem právo se bránit

Ministr vnitra a místopředseda ČSSD Milan Chovanec označuje za nesmysl snahu EU brát lidem zbraně. V rozhovoru vysvětluje, proč a jak chce lidem v Česku zbraně ponechat. Odmítá, že by se choval populisticky, a věří, že v tandemu s Bohuslavem Sobotkou uspějí ve stranických i parlamentních volbách.

chovanec-2_1.jpg

Vaším snem je tedy země, kde budou lidé vyzbrojeni pro případ bezpečnostní hrozby?

Mým snem je Česká republika s fungující demokracií. Země, kde mají lidé jistotu, že v nemocnici dostanou ošetření bez ohromných peněz, že dostanou důchod, s nímž půjde vyžít, že podnikatelé budou součástí systému, ale systém se jim nebude podřizovat. Součástí tohoto snu je i bezpečná země.

V čem přesně by tato změna spočívala?

Do ústavy bychom napsali, že občané mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo za účelem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot, a podílet se tak na zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky.

Tím návrhem si chceme vymínit výjimku na EU?

Nevím, bude to složitá debata. Směrnice prošla a my jsme byli snad jediní proti. Trochu jsme čekali podporu Slovenska, ale i to se rozhodlo nejít naší cestou. Směrnice by měla začít platit do dvou let. A my budeme dělat vše pro to, aby lidem zbraně zůstaly. Jestli jsou aktivní zálohy cesta, budou lidé bohužel muset snést, že se stanou součástí aktivní zálohy.

Nemáte ale obavy z možných důsledků? Nepovede to k tomu, že si mnohem víc lidí pořídí zbraň a bude ji častěji používat? Už dnes se člověk občas děsí, jak se k sobě lidé chovají.

Nemyslím si, že změna ústavního zákona způsobí dramatický nárůst počtu zbraní. V zemi máme poměrně hodně zbraní. Když se ale podíváte na trestné činy páchané legálně drženou zbraní, je to číslo velmi malé a téměř zanedbatelné. Nemám ambici ozbrojit každého, chceme dát lidem pouze právo se bránit. Pokud se člověk odhodlá použít zbraň k ochraně rodiny, majetku a lidí kolem sebe, musí mít větší právní jistotu, že stát takovou obranu schvaluje.

Už teď máme přece v zákonech právo se v určitých situacích bránit, a to i se zbraní v ruce.

Evropa se teď ale rozhodla jít cestou směrnice, kterou bude znemožňovat zbraně držet. To bude znamenat, že by o ni měli přijít i lidé, kteří zbraň už delší čas mají. Proto hledáme možnost, jak u lidí zbraň udržet. Ten návrh toho moc nezmění, ale zajistí lidem, že si své zbraně nechají a do budoucna se díky té změně zákona budou více začleňovat do ochrany státu. Ať už to bude díky systému vojenských aktivních záloh, nebo jinak.

Aktivní zálohy jsou ale v gesci ministerstva obrany. Jaké s nimi máte plány?

Aktivní zálohy jsou jen jednou z možností, jak by se mohli občané zapojit do obrany státu. Neměla by to ale být možnost jediná.

Na co se však podle vás má Česko připravovat? Čemu se tady lidé mají bránit?

Podívejte se, jak se svět vyvíjí. Před několika lety jsem si neuměl představit, že se vrátí vlna teroru, kterou jsme v minulosti zažili. Zvykli jsme si na dvacet let absolutního klidu. Chceme jednu věc, aby lidé mohli držet zbraň a že je to právo dané ústavou. A když je to dané ústavou, tak takový zákon má v Evropě větší sílu. A já si myslím, že Evropa je méně bezpečná.

Hrozí nám ale něco takového, abychom podporovali ještě více zbraní a více lidí v aktivních zálohách?

Musíme plánovat dopředu. Podívejte se na Němce. Když jsme v Česku začali řešit migrační krizi a měli na ni přísný náhled, část médií i Evropa nás kritizovaly. Dnes už přijaly náš pohled na svět. My jsme byli o krok napřed a předvídali jsme dopředu, co se může stát. Odzbrojovat lidi ve chvíli, kdy se v Evropě dějí teroristické útoky, je podle mě nesmysl.

Čekáte, že Česko bude méně bezpečnou zemí?

Já jen chci, aby se každý, kdo má menší pocit bezpečí a splní zákonné povinnosti, mohl ozbrojit.

Nemají lidé ale už teď dostatečnou možnost se legálně ozbrojit?

Ústavní zákon jim k tomu dá větší garanci. Vytáhnout dnes zbraň na ozbrojeného útočníka je strašně složité. Také chceme, aby aktivní zálohy, které budou v Česku vznikat, měly vyšší formu výcviku a lidé se do nich mohli dobrovolně přihlásit. Nechci, aby tady běhaly statisíce lidí se zbraněmi bez kontroly. Lidé budou muset stejně jako dosud splňovat řadu kritérií, aby mohli držet zbraň.

Říkáte, že náš přístup k migrační krizi byl správnější než německý. Nebylo ale lepší uprchlíkům pomoci, jako to udělalo Německo?

Nezlobte se, ale když vám někdo neznámý zazvoní u domu nebo bytu, tak si nejdřív prověříte, kdo to je. Teprve potom ho pustíte. My jsme jenom chtěli, aby uprchlíci byli prověřeni. Když jsem viděl fotky z Makedonie a Maďarska, kde měli uprchlíci ve fotoaparátech snímky lidí s uříznutými hlavami a vojáky pochodující pod černým praporem Islámského státu, tak jsem si ještě víc uvědomil, že vůbec nevíme, koho jsme do Evropy pustili. Právě v tom spočívala naše obava. My jsme říkali, pomozme těm, kteří to potřebují, ale za přesně daných podmínek.

Nebyly ale obavy z uprchlíků příliš velké? A nepřispěl jste i vy ke strachu lidí, co hrozného se stane, pokud k nám nějakého uprchlíka pustíme?

Když zanalyzujete mé kroky a výroky k terorismu za poslední dva tři roky, tak za každým písmenem, které jsem řekl, si stojím. Nikdy jsem lidi zbytečně nestrašil.

Opravdu?

Nejsem populista, který se na uprchlících snaží vytřískat politický kapitál. My jsme vždycky jen chtěli vědět, koho sem pouštíme. V České republice za poslední období dramaticky klesá obecná kriminalita. Takže i díky naší vládě, která začala do bezpečnosti investovat, je naše země bezpečnější. A pokud jde o migranty, nezastírám, že s nimi přichází problémy. Vezměte si, že přišli do řady zemí a jen dvacet procent z nich bylo někde zastaveno a zaregistrováno. Kdybych byl stratégem Islámského státu, využil bych migrační vlnu k tomu, abych po Evropě rozesel spící buňky a později je aktivizoval. Němci nejprve říkali, že mají na území dvě stě radikálů, o měsíc později už mluvili o osmi stech. Já bych řekl, že v Evropě je jich několik tisíc.

O vaší vizi se bude jistě mluvit na březnovém volebním sjezdu ČSSD. Řekl jste předsedovi Bohuslavu Sobotkovi, že chcete přijít se změnou ohledně zbraní?

Samozřejmě že o tom dopředu věděl. Je to můj šéf, nemohu si dovolit dělat změny po partyzánsku.

Zatím se ale k věci okolo zbraní nevyjádřil. Nečekal jste, že vás podpoří?

Myslím, že to bere tak, že celá záležitost je v mé gesci, a nemá potřebu to komentovat.

A nevadí vám to?

Ne, mně to zvlášť moc nevadí.

Řada komentátorů Sobotkovi vyčítá, že působí příliš zakřiknutě, i nyní, kdy je ve volebním roce zapotřebí vystupovat razantně…

Já jsem ve vládě mnohokrát zažil velmi složitá jednání mezi premiérem Sobotkou a místopředsedou vlády Andrejem Babišem a neřekl bych, že by Sobotka prohrával a nechal si něco líbit. On je ale hyperslušný člověk, který nechce ve veřejném prostoru přistupovat na praní špinavého prádla, jak to dělá Babiš. Z mého pohledu je to správná metoda a čas dá našemu předsedovi za pravdu.

Nedochází panu Sobotkovi dech?

Myslím, že člověk, který pracuje dvacet hodin denně už tři roky, je v dobrém slova smyslu přírodní úkaz.

Vy vedle předsedy Sobotky působíte jako „tvrďák“. Řekl byste, že jste skutečně takový, nebo se snažíte do této role stylizovat?

Já už jiný nebudu. Jestli si někdo myslí, že je to marketingový tah, který mi někdo radí, tak nemá pravdu. Když je problém na letišti s únosem, sednu do auta a jedu tam, protože chci být na místě. Když byl problém s migrací, tak jsem letěl do Makedonie, protože jsem chtěl vidět naše policisty na místě.

A vzal jste si novináře…

Novináři jsou pro politika v takovém případě bonus. Ale není to hlavní důvod, proč takové věci dělám.

Jihočeský hejtman Jiří Zimola na prosincovém uzavřeném zasedání ČSSD prohlásil, že vedení by mělo přestat sledovat svět ze zadních sedadel aut a vyrazit mezi lidi. Má pravdu?

Já jsem dvakrát objel republiku, abych se na mnoha místech s lidmi setkal a debatoval s nimi o migraci. Na dvou debatách jsem byl právě s Jiřím Zimolou, takže nemyslím, že bych měl být typem politika, který nechodí mezi lidi.

Neškodí sociální demokracii vaše věci z minulosti, především nezvykle rychlé studium práv na plzeňské škole? Nedopustil jste se nečestného jednání?

Vyjadřoval jsem se k tomu už mnohokrát.

Přesto vám to lidé připomínají. Nesnažil jste se dostat snadno ke vzdělání?

Neměl jsem tehdy žádnou osobní výhodu. Byl jsem součástí systému, který fungoval pro několik tisíc lidí a přezkoumávali ho dva rektoři po sobě. Ten druhý dokonce na základě mého požadavku. Titul bakaláře, který jsem na škole získal, nepoužívám a nikdy ho používat nebudu. A mohu vám říct, že dnes už bych nic takového neabsolvoval. Je to věc, se kterou musím žít.

Z okolí premiéra Sobotky občas znějí obavy, kolik hlasů on a vy na sjezdu dostanete. Neobáváte se, že podpora nebude příliš vysoká?

Členové sociální demokracie se musí rozhodnout, jakou cestou chtějí jít. Jestli chtějí marketingový produkt typu Andreje Babiše, nebo stabilního politika, jako je Bohuslav Sobotka, který je pro Česko lepší. Je ale docela možné, že se Sobotka s Babišem doplňují, možná to není pro naši zemi špatný tandem. To ale ukáže čas.

Jak moc ještě věříte, že „predátora“ Babiše porazíte, abych použil označení, se kterým jste sám přišel?

Babiš přinesl dravost, se kterou přistupuje ke svému podnikání, i do politiky. Musíme se naučit méně ho kritizovat za každý jeho krok. Volič neocení, když si budeme neustále stěžovat na to, co nám dělá. Je to ale člověk z masa a kostí a je k poražení jako každý jiný. Pokud u nás lidé nenajdou to, co hledají, například ochranu proti nadnárodním koncernům, ochranu spotřebitele, bezplatný zdravotnický systém, důchodové zabezpečení a další věci, pak budeme mít nízkou šanci proti němu uspět.

A kdo bude sedět od ledna 2018 na Hradě? Je správné, aby ČSSD podporovala Miloše Zemana? Nestojí za zvážení, aby našla vlastního kandidáta?

Chápu, že novináři řeší prezidentské volby, ale pro nás je teď prvořadý sjezd sociální demokracie, ze kterého musíme vyjít sjednoceni a posíleni. Nejhorší ze všeho by bylo, kdyby na sjezdu nastala sebedestrukce.

Takže jde hlavně o to, aby prezidentské volby nepřivedly stranu k sebedestrukci, jak se to už v souvislosti s těmito volbami v minulosti stalo?

Netvrdím, že prezidentské volby nejsou důležité. Bohuslav Sobotka ale správně říká, že chce nejdříve obhájit post předsedy sociální demokracie a potom řešit v referendu prezidenta. Nevylučuji, že můžeme s nějakým kandidátem přijít, ale musím říct, že podpora stran není pro kandidáty na prezidenta tolik důležitá. Zatím vážného protikandidáta k Miloši Zemanovi nevidím.

Pokud vaše strana volby nevyhraje a skončí v opozici, přemýšlíte nad tím, co byste dělal?

Já jsem před třemi lety málem umřel. A když jste téměř na té druhé straně, tak vidíte svět jinak. Takže se moc nebojím. Když nebudu zvolen prvním místopředsedou strany, tak nebudu.

A co byste tedy dělal, kdyby sociální demokracie skončila po podzimních volbách v opozici?

Kdybychom skončili v opozici, tak budu pracovat ve sněmovně jako opoziční politik a měl bych asi ambici být členem výboru pro bezpečnost. Přiznám se vám, že jsem kdysi přemýšlel nad tím, jestli obstrukce ve sněmovně neomezit. Dnes ale vidím, že Poslanecká sněmovna je jedním z mála svobodných fór, kde je možné vystoupit se svými názory.

Zdroj: Hospodářské noviny

Blogy