L. Zaorálek pro Respekt: My na to máme

6. dubna 2020

S ministrem Lubomírem Zaorálkem o záchraně kultury a o tom, proč by neměla být na posledním místě

Proč jste se vlastně za vládu nedistancoval od slov Miloše Zemana, že si herci nemají stěžovat na ztrátu svých „kšeftů“ a raději by měli jít bavit klienty domovů důchodců?
Mně se nelíbí teď vstupovat do jakýchkoli konfliktů na politické scéně, protože na to není vhodná doba.

Nemluvím o konfliktu, ale o možnosti zastat se veřejně z pozice ministra lidí z vašeho rezortu, které takhle vysoký státní představitel urazil.
Reagoval jsem na jednom videu, kde jsem vysvětlil, že je velmi důležité pomáhat kultuře. Myslím, že nejlepší způsob je mluvit sám za sebe. Každý týden se objeví několik výroků, které na sebe poutají pozornost, a mně už dávno připadá neproduktivní se jimi zabývat. Je strašně důležité vytvářet atmosféru důvěry mezi politikou a veřejností a já se snažím vším, co dělám, k ní pomáhat. Nehodlám přistupovat na jazyk, který tady vytváří někdo jiný, který je rozdělující a který vytváří bariéry, jež zrovna teď vůbec nepotřebujeme.

Možná dojde k trvalejším změnám

S ministryní financí Alenou Schillerovou jste měl dnes (čtvrtek 2. dubna – pozn. red.) jednat o miliardě a půl, kterou od ní žádáte ze státního rozpočtu navíc pro kulturu, jak to dopadlo?
Jednání se přesunulo na zítřek (nakonec se pokračovalo i o víkendu a v době uzávěrky Respektu v sobotu odpoledne stále nebylo hotovo ‒ pozn. red.). Ale určitě to musí nějak dopadnout, protože kultura patří společně s gastronomií a cestovním ruchem k oblastem, které jsou nejvíc zasažené. Na vládě prosazuji, abychom přijímali opatření na poměrně krátkou dobu, protože nevíme přesně, kde budeme za půl roku. Zaplať pánbůh se nám daří držet množství nakažených na poměrně nízké úrovni, a teď se dokonce začíná mluvit o tom, že kdyby se nám v příznivém vývoji podařilo pokračovat, možná bychom mohli po Velikonocích uvažovat o částečném uvolnění některých oblastí života. Nechci spekulovat, ale kdyby se dařilo, třeba by se mohlo chodit po hradech a zámcích nebo by se mohly navštěvovat v nějakém zvláštním režimu muzea a galerie.

Na co je ta miliarda a půl konkrétně určená?
Nevíme, kde budeme v červnu, kde budeme v červenci, proto se nesnažím žádat o prostředky na nějakou dlouhou dobu, ale řešit s jejich pomocí to, co je teď naléhavé. Máme třeba zhruba půl miliardy na dotace festivalům, které dostanou navzdory tomu, že jsou odložené. Pro udělení dotace nám bude stačit, když doloží jejich přípravu. Budeme se snažit maximálně pomoci za minimum protihodnoty, již budou schopni prezentovat. Zároveň se snažíme získat další prostředky, které by šly za rámec akcí, jež jsme doposud dotovali. Pro divadla, orchestry, muzea, galerie v regionech s různými zřizovateli. Chtěli bychom jim pomoci s podmínkou, že na to nebudeme sami, že se do toho zapojí i jejich zřizovatelé.

Není ale miliarda a půl málo? Sám jste odhadl, že výpadky v kultuře momentálně činí měsíčně zhruba dvě miliardy. A to bez kin, u kterých se to odhaduje na dalších sto milionů měsíčně. Konec krize je zatím v nedohlednu, nechtělo by to tedy spíš nějaký dlouhodobý Marshallův plán pro kulturu?
Pro nás není lehké odhadovat absorpční schopnost programů, všude vstupujeme do poměrně nového terénu. Včera něco schválíme na vládě, dneska zjistíme…

… že to nefunguje, jako v případě návrhu příspěvku pětadvaceti tisíc pro osoby samostatně výdělečně činné, na které by prakticky nikdo z kultury nedosáhl.
… a budeme to proto předělávat. Dneska jsme seděli a uvažovali, jak odhadnout, jakou sumu pro kulturu potřebujeme, abychom byli schopni dosáhnout úplně základního cíle. To znamená zvládnout dočasnou hibernaci, nedovolit, aby se řada věcí, které se teď na dva tři měsíce zastaví, rozpadla. Kultury se navíc týkají i jiná opatření, než je ta miliarda a půl, teď se zpracovává návrh, kterým se řeší nájmy. Celá řada věcí vzniká na ministerstvu práce a sociálních věcí, na ministerstvu průmyslu a my s nimi spolupracujeme na tom, aby mysleli i na jiné typy institucí, než na které jsou zvyklí. A tady tedy musím zaklepat, že nám všichni vycházejí vstříc, když na vládě i na poslední chvíli za kulturu něco zvednu, tak jsou ochotni to promýšlet.

Devětadvacet zavřených příspěvkových organizací ministerstva kultury ztrácí na vstupném čtyřicet milionů korun týdně, to je zatím sto dvacet milionů. Od ministerstva financí jste pro ně dostal navíc tři sta milionů, to tedy stačí pouze na další měsíc, co se bude dít pak?
Ono je to u těch institucí různé, říkal jsem vám, že nevím, jak to bude třeba s hrady a zámky, dneska jsem se zrovna bavil s panem Prymulou, jestli by nebylo možné pro některé typy organizací vytvořit zvláštní režimy, že by se začal nějakým způsobem uvolňovat jejich provoz. A on si taky dovedl představit, že bychom o tom mohli uvažovat, aby neplatilo, co někde zaznělo, že kultura bude až na konci.

Vaše příspěvkové organizace však musely šetřit už před krizí, například Národní galerie už před karanténou začala redukovat svůj podzimní program, teď ho tedy bude muset zrušit celý?
Těch zmíněných tři sta milionů pokryje nedlouhou dobu, budu se snažit získat další prostředky. Jestli nám prozřetelnost bude přát, tak podzim by měl být kulturně zajímavý, odkládá se na něj celá řada akcí. Nedovedu si představit, že by se po tom úhoru, který máme teď, ještě zredukoval podzimní zbytek. Samozřejmě nevíme, jak se bude obnovovat kooperace se zahraničím, na které je kulturní provoz strašně závislý, v Národní galerii bez ní nemůže proběhnout třeba připravovaná výstava Rembrandta. Netuším, do jaké míry akce, které byly připravovány jako mezinárodní, bude schůdné na podzim provést a jestli tady nedojde k nějakým změnám, jež budou trvalejší. Že ten přeshraniční provoz se stane více virtuálním, digitálním.

V pondělí se na váš popud sejde garanční rada Národní galerie, aby se spustilo výběrové řízení na jejího nového šéfa. Jaký má smysl ho hledat v době, kdy žádný z kandidátů nemůže vědět, co se bude s institucí v následujících měsících dít?
Je otázka, do jaké míry bude možné naplnit představy, které se týkají právě spolupráce se zahraničními institucemi. Ale poměrně dost velká práce by měla být odvedena v Národní galerii samotné. Slíbili jsme organizaci stabilizovat a konsolidovat co nejrychleji. U některých věcí jsme se na ministerstvu rozhodli, že je odložíme, o Národní galerii jsme se dost dlouho bavili a nakonec zvítězil názor, že v jejím případě rozhodnutí vybrat do jejího vedení někoho, kdo má jednoznačný mandát, odkládat nebudeme.

To by na vládě neprošlo

Divadla se podle vašeho odhadu otevřou v září…
No, takhle jsem to neřekl, protože to by znamenalo, že vidím do toho, co se tady děje.

Řekl jste, že letošní divadelní sezona skončila.
Ale v tom ještě není obsaženo, kdy začne ta další.

Dobrá, kdyby teoreticky začala v září, máte odhad, kolik z divadel do té doby nepřežije?
To neví nikdo. Celá řada z nich je zřizována městy, kraji, s jejich představiteli se teď bavím, že jsme ochotni jim pomoci a jak jsou oni připraveni pro to něco udělat. Ne že se na to vykašlou a my to budeme zachraňovat, to by mi na vládě neprošlo.

I po konci krize se budou lidé do kin a divadel vracet opatrně a pomalu. Bude se vláda snažit je k návratu motivovat, například zrušením DPH na lístky?
Nebavme se o takovýchto dlouhodobých opatřeních ve chvíli, kdy na to ještě není čas. Ekonomické nástroje, které možná fungovaly na krizi před deseti lety, dneska nefungují. Jak chcete stimulovat poptávku, když zatím nic nefunguje? Teď jsme ve fázi, kdy se snažíme, aby kultura přežila. Aby ji neopouštěli lidé, aby si mohli říct: To vydržíme. Dneska jsem zrovna někomu napsal: Hele, vydrž, peníze jsou, vydrž chvilku, buď trpělivý. Těch plánovaných dvě stě miliard státního deficitu nebude konečných, v této chvíli se, myslím, dá stále říci: My na to máme. My tam můžeme dát šest set miliard, když na to přijde.

Pražský magistrát přišel minulý týden s portálem GoOut s akcí lístek na NIC, kdy si lidé mohou kupovat lístky na neexistující akce a tím podporovat své oblíbené divadlo nebo klub. Nemělo by ministerstvo spustit nějakou větší akci typu legendární sbírky Národ sobě?
Je strašně dobře, když někdo dá najevo, že mu kultura chybí, to je velké povzbuzení pro nás všechny, kdo chceme, aby přežila. Projevy sympatií jsou nesmírně cenné, ale ekonomickou otázku samozřejmě nevyřeší.

Řešit ji můžete vy třeba v případě nakladatelství. Nově zřízený Cech malých nakladatelů vás vyzval, abyste okamžitě vyplatili granty na vydávání knih pro letošní rok a vyhlásili speciální dotační program na jejich provoz během karantény. Uděláte to?
Dotace už vyplácíme. A v chystaném programu, kterému říkám Program záchrany kultury, je pro malé nakladatele speciální kolonka. Ve videokonferenci jsem se s nimi i setkal aspoň přes kameru a bavili jsme se o tom, že je na ně speciálně pamatováno.

Proč vám tedy psali otevřený dopis s prosbou o záchranu? Nebylo by lepší, kdyby ministerstvo přišlo s konkrétními částkami, které hodlá do jednotlivých sektorů kultury vložit, aby lidé nebyli v nejistotě?
Vždycky se dá říci, že jsme mohli postupovat rychleji, i já bych byl nejradši, kdybych už ten program záchrany měl hotový a mohl s ním pracovat. Jenom vás mohu ujistit, že už o tom jednám asi deset dní. Nicméně problém je v tom, že na vládě se neustále projednávají věci, které téměř souvisejí se životem a smrtí, to znamená, že kultura ještě není hotová.

V Česku přerušily natáčení zahraniční štáby se stamilionovými obraty. Panují obavy, že se producenti po skončení krize už nevrátí, Londýn proto zkouší zavádět nový systém filmových pobídek, kterými by je do země přitáhl. Co plánuje v tomhle ohledu česká vláda?
Oni už se nám sami hlásí. Když si porovnáte průběh zdravotní krize v Británii a v Česku, tak i oni si všímají, že to u nás vypadá poměrně slibně. Takže si docela dovedou představit, že by tady v létě dokázali znovu točit.

O tom máte teď konkrétní zprávu?
Ano. A dokonce jsou tak šikovní, že jsou schopni si tady vytvořit speciální karanténní podmínky. Já jsem o tom zrovna dneska mluvil s panem Prymulou, který mi potvrdil, že i z jeho hlediska, pokud nám dají garance, si to představit dovede. Máme veliký zájem na tom, aby nám uvolňovali ekonomiku, tohle je zahraniční kapitál, o který velice stojíme a je do něj zapojená celá řada profesí. Já bych si jenom přál, aby to šlo. Zato kolem pořádání mezinárodních hudebních festivalů jsem skeptický.

Pokud letní festivalová sezona neproběhne, ztráty se odhadují až na čtyři miliardy korun. Festivaly také živí spoustu navazujících profesí a už teď je slyšet o osvětlovačích, zvukařích a dalších technických pracích, z nichž se lidé přesouvají jinam. Co když se nebudou chtít vracet?
Za tak krátkou dobu se to nerozpráší, to by krize musela trvat daleko déle. Dva měsíce už jsou kritické, ale pokud by se po polovině května začalo s pomalým uvolňováním, tak bych se nebál. Věřím, že na podzim bude snaha vracet se do normálních kolejí. Oproti středověkým morům dneska disponujeme schopnostmi a možnostmi, které nám snad umožní najít efektivní boj s virem, aniž bychom likvidovali ekonomiku. Je jasné, že pokud bychom takhle měli žít půl roku a déle, tak nás to zdevastuje totálně. Výkonnost země strašně závisí na rozvoji kultury. Celá kreativní oblast ekonomiky bude rozhodovat o podobě života v Česku a záchrana kulturního proudu je podmínkou, aby tady byla sofistikovanější práce a abychom měli důstojný život.

Jednou z možností, jak tuto kreativitu podpořit, je přesvědčit kolektivní správce autorských děl, jakými jsou OSA, Intergram a Dilia, aby dávali zastupovaným umělcům víc procent. Může v tom něco ministerstvo udělat?
O tom budeme jednat, ale je to udělat.. dost složitá problematika. Mám teď naplánované jednání s ředitelem Dilie panem Jiřím Srstkou. Ale ještě nejsem připravený, abych vám stoprocentně řekl, co se v tom dá udělat.

zdroj: Respekt 15, 6. – 13. 4. 2020 

Blogy