L. Zaorálek: Politická strana by měla mít na zřeteli zájmy všech, nejen firem z jednoho holdingu

Když v srpnu ministr zahraničí Lubomír Zaorálek zahajoval recepci českých velvyslanců a významných představitelů našeho veřejného života v Černínském paláci, zakončil svou řeč výzvou Jděte a komunikujte. Nic ho necharakterizuje lépe. Je to muž slova, rád čte, vede dialog, hovoří s politiky i lidmi. Jako lídr ČSSD je ale odhodlán vše přetavit do činů. O svých plánech mluví zapáleně a s vervou. Na rozdíl od mnoha svých kolegů z různých stran má velkou přednost – za 20 let ve vysoké politice na něm neulpělo jediné korupční podezření.

Dva týdny před volbami vnější kulisy napovídají, že půjde o souboj dvou hlavních rivalů – Babišova hnutí ANO a vaší ČSSD. Platí to?

Doufám, že ano. Jsem rád, že témata, s nimiž jde sociální demokracie do voleb, všichni uznali jako silná a že je na nich postavena současná debata. V Česku máme dobrý ekonomický růst, nízkou nezaměstnanost, přebytkový rozpočet, a proto cítíme možná neopakovatelnou příležitost pustit se do toho, co je třeba udělat, aby republika do budoucna fungovala co nejlépe.

Jde o to, s kým se do toho pustíte. V kuloárech běhá informace, že dopadnou-li volby tak, jak naznačují průzkumy, je už teď dohodnuta příští koalice, která bude stejná jako ta současná s tím rozdílem, že ANO bude mít premiéra a ministra vnitra, vy zůstanete na zahraničí a Milan Chovanec se přesune na dopravu. Co tomu říkáte?

Jsem si jist, že nic není dohodnuto, protože o všem rozhodnou voliči. Sestavování budoucích koalic se z mého pohledu bude odvíjet od toho, kdo je ochoten uskutečnit potřebné změny.

Jaké hlavně?

Páteří našeho programu je podpora malým a středním českým firmám. Chceme docílit propojení výroby s vývojem, s nápady a šikovností. Místo využívání levné práce bychom se měli prosazovat díky vzdělaným lidem, tradici průmyslové výroby a technickým schopnostem.

Proč byste to nemohli dělat v koalici s hnutím ANO, které říká prakticky totéž?

Třecí plocha je přece jasná. Z ekonomického růstu v naší zemi mají dnes prospěch hlavně banky a nadnárodní korporace či vlastníci velkých majetků, kteří mají výhodné daňové podmínky a užívají si vysokých zisků. Naopak běžní zaměstnanci ze svých daní financují naprostou většinu veřejných služeb, aniž by měli odpovídající mzdy. My jsme udělali pořádek v daňové oblasti jen napůl, u těch malých a středních. Teď nás čekají ti velcí, například ve farmaceutickém průmyslu nebo v zemědělství. Na těchto koncernech budoucnost naší země nestojí, my musíme stavět na našich šikovných lidech. Existuje třeba firma, která vyrábí špičkové navigační přístroje do letadel, je v tom nejlepší na světě, trhají jí to z rukou, a to by obecně měla být naše cesta.

Podpora menších a zavedení sektorové daně pro ty největší je tedy pro ČSSD nepřekročitelná podmínka účasti v budoucí vládě?

Může to tak být. Když se podívám do programu hnutí ANO, je tam napsané, že agentury práce musejí zrychlit a usnadnit nabírání pracovníků ze zahraničí. V tom já vidím veliký problém. Nedávno mi jeden představitel ANO v debatě řekl, že si mám vzít příklad z Polska, kde mají milion ukrajinských pracovníků. V tom se ale nedomluvíme, vůbec nechápu, proč bych u nás měl opakovat polský model. Určitou migraci pracovní síly potřebujeme, ale musí být řízená a pod kontrolou. Takový režim už například máme v programu Ukrajina, kde chceme cíleně přijmout deset tisíc Ukrajinců pro konkrétní firmy, podobně to může fungovat v Uzbekistánu nebo Mongolsku. Nesmějí se tu ovšem začít vytvářet ghetta a rozmáhat práce za minimální mzdu, která destruuje pracovní trh.

Tím, že berou ponižujících 13 tisíc?

Pochopitelně. Podle statistických dat u nás Ukrajinci, kteří sem proudí právě třeba z Polska, berou o sedm tisíc méně než Češi.

Jak je možné, že to inspektoráty práce dovolí?

Ptám se stejně a do budoucna bych se chtěl zaměřit na to, jak inspektoráty práce fungují. Na můj vkus se chovají váhavě až nesměle, porušování zákoníku práce příliš neřeší a nepokutují ho. Tím pádem tu trpíme určitý šlendrián při porušování předpisů a pravděpodobně i zákonů. Kdybych vyhověl některým politikům, byznysmenům nebo panu Dlouhému z Hospodářské komory a pustil sem 150 tisíc Ukrajinců ročně, jen by to prohloubilo netransparentnost trhu práce a snížilo její cenu. To není v zájmu českého hospodářství.

Nýbrž jen v zájmu velkých firem?

Ano. Nechápu, jaký by mohl být zájem České republiky zaměstnávat lidi na úrovni minimální mzdy. Tady se zrovna dívám na čerstvé inzeráty z Vodňanských drůbežáren, kde se říká, že zaměstnají lidi za 12 500 korun včetně zahraničních pracovníků. Politická strana by přece měla mít na zřeteli zájmy všech, nejen firem z jednoho holdingu. Navíc mzdové podmínky jsou tam v reálu ještě horší.

Nejen mzdové, ale i pracovní, lidé v některých provozech chodí do práce nemocní, není tam vyhovující prostředí, nemají žádné bonusy atd.

Jistě, někdy to připomíná robotu ze 17. století. Majitelé dokonce najímají i velmi tvrdý management, který se chová vůči zaměstnancům neúprosně. To je způsob, jak vytahat z lidí co nejvíc a sedřít je z kůže. Levná pracovní síla z Východu má sloužit jako varování našim lidem, ať moc nebrblají a neopírají se o odbory, nebo je propustí a najmou levné Ukrajince. Tím se kromě jiného vytrácejí i požadavky na kvalifikaci, zručnost, zkušenosti. Nesmíme proto připustit, aby se tu vytvořily dva trhy práce, jeden pro domácí a druhý pro cizí.

Kladete důraz na inovace, nápady, šikovnost. Proč si myslíte, že se prosadí díky novým státním institucím, například České investiční bance nebo Průmyslově výzkumnému institutu. Copak by to podnikatelé nezvládli za výhodných podmínek sami?

Ale oni to opravdu sami nezvládnou. My jsme zřídili Český ústav informatiky, robotiky a kybernetiky, který naplno funguje od května. Díky tomu se vrátili špičkoví odborníci z Holandska a Francie, kteří se ujali řízení jeho jednotlivých sekcí. Institut pracuje s novými technologiemi a ovládá techniku, jež je pro malé a střední podniky nedostupná. Tady se ale dostanou k špičkovým zařízením, někdy i zapůjčeným ze zahraničí.

Takže úřad jako podpůrný, servisní pomocník?

Přesně tak. Když se podnikatel chce pustit do nějaké inovace, tady si to může celé nasimulovat a vyloučit slepé cesty. Zájem je obrovský. A to není všechno, jsou tam totiž i studenti, kteří v něm tráví spoustu času. Dostanou nejen prostor a vybavení, ale dokonce úkoly, které mají řešit, protože v institutu vědí, s jakými problémy se výrobci potýkají. Koneckonců za tu krátkou dobu založili už dvacet start-upů. Tento ústav ale není jediný, mluvím o něm proto, že jsem ho nedávno navštívil a hovořil jsem s jeho šéfem profesorem Maříkem, který je nesmírně zajímavou osobností.

A proto také dostane 28. října vyznamenání od prezidenta republiky.

Zaslouženě. Podobná instituce je ale třeba i v Brně, a to je dobře. Česká republika nesmí být zemí, která je jenom subdodavatelem pro zahraniční firmy. Nejde o to, jak výrobek vypadá, ale o to, zda je v něm zhmotněna česká práce, nápady, kreativita. Naší ekonomice musejí dominovat podniky, kde jsou vývojová střediska a vytváří se obchodní strategie.

Na tyto smělé plány jste na můj vkus příliš zahleděni do minulosti. V programu mluvíte o podpoře automobilového průmyslu, dostavbě jaderných elektráren. A když se zmiňujete o sdílené ekonomice, tak hlavně jako o prekérní čili nezabezpečené a nezdaněné práci. Není to pro 21. století málo?

My mluvíme o jiném ekonomickém modelu, protože se nacházíme ve zlomovém bodě velkých technologických změn. Z nízké ceny práce už žít nemůžeme, protože schopní lidé by nám utekli pryč.

Do světa, kde přemýšlejí o elektromobilech, jiných zdrojích energie, sdílené ekonomice, vesmírné turistice. Nesouvisí to trochu s tím, že Sobotkově vládě chyběl rozlet a byla hlavně udržovací?

Nebyla. Nastoupila v době nulového růstu a uprostřed blbé nálady. My jsme vrátili lidem naději, uvolnili jsme utažené opasky. Teď jsem se bavil s diplomaty ze zahraničí, kteří mi říkali, že jsme star Evropy a měli bychom učit ostatní, jak to dělat. Ale já si moc jako hvězda nepřipadám, protože naše země sice vypadá jako bohatá, ale její lidé bohatí nejsou. Kvůli nízkým mzdám a penzím žijí od výplaty k výplatě. Spousta zaměstnanců má 16 tisíc korun měsíčně, takže co to je za star? Lidé ten pocit nemají, úspěch nemůže být postaven na levné práci. Lidé mají pár korun a venku nám poklepávají po ramenou, jak skvělé máme výsledky. To je špatně.

Jenže špatně je i to, že těm šikovným a nápaditým stát hází klacky pod nohy absurdní byrokracií, vyhláškami, pokyny, hlášeními, kontrolami atd. S tím jste neudělali…

Vůbec nic, to máte pravdu. Tam se žádnými úspěchy chlubit nemůžeme. Zemi jsme ale vytáhli z marasmu a teď nutně musíme jít dál, například v elektronizaci státní správy, přejít z listin na elektronické zaznamenávání dat. Digitalizace je součástí nového ekonomického modelu. My jsme dali zemi šanci, což není můj pohled, ale objektivní fakt. Zpráva komise OSN hodnotí Českou republiku velmi vysoko, řadí nás mezi deset zemí s největšími předpoklady pro udržitelný rozvoj, a to díky naší vzdělanostní základně, bezpečnosti státu, úrovni veřejných služeb.

Teď jde o to, aby politici nabídnutou šanci nepropásli.

Ano, nesmíme to zvorat. Třeba snížením sociálních odvodů, které by vedlo k rozmetání veřejných služeb. Jedna z věcí, jež zemi drží pohromadě, je přece mezigenerační solidarita promítnutá v penzijním systému. Nápady, které říkají, že snížením daní nebo odvodů přibudou lidem peníze do peněženky, jsou podvod. Zdánlivě by je tam měli, ale daleko víc by odvedli na platbách ve zdravotnictví, druhém penzijním pilíři, ve školství. To tady bylo za pana Topolánka a k tomu se opravdu vracet nechceme. Spotřebu je třeba posilovat zvyšováním platů. My jsme je zvedli šestkrát víc než pravicové vlády.

A to ruku v ruce s ANO a KDU-ČSL. Proč odmítáte jasně říct, zda byste chtěli v této stavě pokračovat i nadále? Šéf TOP 09 Miroslav Kalousek totiž tvrdí, že nastávající volby budou zásadní, neboť rozhodnou, zda ČR zůstane liberální demokracií, nebo se stane oligarchií putinovského typu. Vy to tak nevidíte?

Ne. Česká republika je jasně orientovaná a zakotvená v Evropské unii a NATO. Naše klíčové vazby jsou nezměnitelné, ze 78 procent jsme ekonomicky svázáni s členskými státy EU, zvedá se obchod s Německem, Holandskem a také s Izraelem a USA.

To všichni víme, otázka zní, zda je namístě obava, že pod Andrejem Babišem by to bylo jinak?

Dnes podle mě neexistuje nebezpečí, že bychom změnili politickou orientaci, nepřipouštím, že by si to někdo troufl. Nemyslím si, že jsme na nějaké křižovatce. Země žije obchodními a ekonomickými vztahy. Politici by museli být blázni, kdyby to nerespektovali. Nikdo by si přece nedovolil odříznout zemi od mízy, která jí dává život. My jsme zapasovaní v Evropě a od toho nás nikdo neoddělí, ale samozřejmě nás musí zajímat, jak se bude EU vyvíjet. Našim partnerům v Evropě jsme věnovali tolik energie proto, že od dohody s nimi se do značné míry bude odvíjet postavení Česka.

V jakém smyslu?

Například bez společného daňového základu nejsme schopni docílit, aby tady velké firmy lépe danily. Jestli to někdo nechápe, je zrádce. Musíme také vybojovat těžký zápas kolem dumpingu, protože nelze přehlížet, jak se k českým zaměstnancům v otázce mezd chovají třeba francouzské firmy. Přelomové je to, zda Česko bude apendixem velkých firem a silnějších států. To je pro mě moment, na kterém se bude lámat příští koalice. Jestli chce někdo stavět budoucnost na lákání levné pracovní síly a požadavku každoročního přílivu 150 tisíc Ukrajinců, jak mi říkal Andrej Babiš, tak se s ním nedohodnu. To je podle mě absolutně chybná vize, která není v zájmu lidí v této zemi. My máme na víc a jestli na to někdo rezignuje, tak je zrádce.

Chcete říct, že Babiš je zrádce?

Ale to jsem neřekl, netýká se to jen zemědělství a potravinářství, ale třeba také farmaceutického průmyslu. Naše vláda tahala Českou republiku z mokřin, ta příští si musí stanovit tři čtyři priority, které musejí respektovat všechny resorty. Když si řekneme, že digitalizace je nutnost, tak si každý ministr nemůže dělat, co chce. Resortismus a stavění ministerských pomníčků musí skončit.

Bude-li Andrej Babiš předseda vlády, určitě to skončí.

Nemůže být premiér někdo, kdo nemá správnou představu o tom, co chce se zemí udělat. Jestli chce Ukrajince do Agrofertu, ať jde podnikat na Ukrajinu. Proč ale tady?

Řekl jste, že nechcete, aby Česká republika byla apendixem velkých firem a silnějších států. A já se chci zeptat, zda vlastně celá kampaň, debaty, vyhraňování se proti soupeřům nejsou jen stínové divadlo pro lid, neboť ve skutečnosti nerozhodují zvolení politici, ale byznysové nadnárodní nebo místní skupiny?

Taková tendence je zdrojem chaosu a politické krize, kterou vidíme kolem nás. Pocit, že vše ovládají nějaké vlivné skupiny a politici si s tím nedokážou poradit, je možná důvod brexitu a zvolení Donalda Trumpa v USA. To, co říkáte, je vážné, a pokud by se to naplňovalo, vedlo by to k frustraci a pocitu bezmoci, že s tím nelze nic udělat. Ruku v ruce s tím jde stále větší nedůvěra vůči politikům u nás i v Evropské unii. Pokud EU neprokáže, že je schopna dělat politiku, která nemyslí jen na ty velké, nebude schopna obnovit respekt a důvěru v sebe sama. Když jsem studoval některé evropské dokumenty a smlouvy, zjistil jsem, že tam opravdu existuje tendence pomáhat velkým a upozaďovat malé. A když se bavíte s lidmi z Evropské komise, řeknou vám, že tak se to tam dělá. Oni to dokonce přiznávají! Takže to je velký celoevropský problém.

Dá se řešit?

Politici nesmějí akceptovat, že několik velkých hráčů rozdává karty. Jestli to nedokážeme změnit, doplatíme na to všichni. Lidé budou volit protestně ty, kteří slíbí, že všechno rozmetají. A to mohou být pěkní řízci. Problém tradičních politiků je v tom, že nedokážou jasně pojmenovat, co lidi trápí. To vytýkám i sociálním demokratům. Mám mezi nimi řadu přátel, jsou fajn, ale občas mají tendenci moralizovat a mluvit obecně o demokracii. Na to ale nikdo neslyší. Demokracie funguje jen tehdy, když se lidé cítí být její součástí, jakmile mají pocit, že jsou mimo, je malér. Mají pravdu, když mají dojem, že se krusta uzavírá a karty rozdává jen několik mocných. Jestliže politici neudělají něco s tím, že velký korporát a banky tu mají nepřiměřené zisky, tak se to nezmění. Ve finanční a ekonomické krizi lidé viděli, že systém nefunguje pro ně, nakonec oni cálovali všechny bankovní krachy. A my jsme slíbili, že už se to nebude opakovat.

Lidé vám to uvěří, až nahlas řeknete, že nesouhlasíte s tím, aby například prezident Zeman dělal agenta miliardáři Kellnerovi na čínském trhu a jeho kancléř Mynář dohazovače firmy Liglass v Kyrgyzstánu.

Zrovna nedávno jsem s panem prezidentem mluvil o tom, že v této zemi snad bude na Hrad kandidovat každý, kdo má za zády nějakého velkého byznysmena, který ho do funkce tlačí. To je hrozba. Pokud budou do politiky vstupovat velké firmy a hledat způsob, jak si ji ochočit, aby plnila, co jí v nějakých mantinelech vytyčí, může ji to zničit.

Zdroj: Deník, 7. října 2017

Blogy