29. srpna 2016
Ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) neočekává, že by nová pravidla o inkluzi způsobila 1. září revoluci. Z praktických škol do běžných přejde kolem 200 dětí a podle ní bude pro postižené děti zajištěna podpora.
Čím jste ministra financí Babiše okouzlila, že souhlasí s navýšením vašeho rozpočtu o 14,5 miliardy?
Nevím, ale stále jsem neuspokojila odborné asociace ve školství, protože ty říkaly, že je to strašně málo. Odpovídající by bylo prý 40 miliard. Připomněla jsem jim začátek roku, kdy mi dávali obklad na čelo, když jsem jim sdělila, že budu požadovat 13,5 miliardy. Ale nakonec jsme se shodli, že 14,5 miliardy, z toho 2,5 už pro letošek, je „krok správným směrem", ale že nechceme usnout na vavřínech. Pak jsme se dohodli, že chceme ve stanoveném trendu pokračovat další tři roky a každý rok budeme požadovat navýšení o 15 procent, abychom dorovnali, co ve financování vzdělávání chybí.
Kolik z té sumy je určeno na inkluzi?
Tyto finance jsou zahrnuty v celkové částce 8,5 miliardy, která je určena pro regionální školství. Neexistuje speciální chlíveček, ve kterém by byly peníze určené výhradně na společné vzdělávání.
Kolik dětí opustilo speciální školy a v září nastoupí do běžné školy?
Pro mě je společné vzdělávání naprosto přirozená věc a ani nevím, proč tomu říkat inkluze. V té nefér debatě, velmi hysterické, byla klíčová otázka, kolik dětí ze ZŠ praktických míří do běžných škol. Je jich asi dvě stě. Když si vezmeme, že celkem navštěvuje ZŠ kolem 900 tisíc dětí, tak to není mnoho. (Pokračování na str. 7) Ministryně Valachová: Z praktických do běžných škol přejde jen 200 dětí.
Ředitelé, kteří s inkluzí mají zkušenosti, říkají, že tempo v takové třídě je jiné. Do toho ale má stát stále nové požadavky, ať už je to obnovení dílen, nebo pěstitelství, zkvalitnění matematiky, anebo nové státní přijímačky, na které budou muset školy své žáky připravovat. Jak to mají zvládat?
Požadavků je hodně, to můžu každému řediteli podepsat. Přesto odmítám, že by letošní 1. září mělo revoluční charakter. Spíš jde o to, že jsme školství a vzdělávání nevěnovali patřičnou pozornost a neřešili jsme, s čím vším se musí ředitel a učitel 21. století vypořádávat a jaké ty požadavky pro vzdělávání jsou. A také jaké jsou naše děti. Téma společného vzdělávání se smrskávalo na děti se zdravotním postižením, ale mnohem větší novinkou je podpora dětí nadaných nebo mimořádně nadaných. Pro ně ten systém nebyl vůbec funkční, což pak vede rodiče k tomu, že se chovají pragmaticky a využívají víceletá gymnázia. Co se týká dílen, otázka řemeslné zručnosti je velké téma pro technické obory. Pokud jde o matematiku, dělení hodin, podporu přírodovědných oborů, tak to je také obecná kvalita, která nám chybí, a musíme jí dosáhnout. Nebude to hned, ale kroky, které jsme za ten rok učinili, byly systémové.
Které?
Zejména jsem ráda, že se nám podařilo předložit změny financování škol. Prvním předpokladem je, aby organizace školy a financování, které má ředitel k dispozici, odpovídaly tomu, co si všechno stát u té školy objedná, co si všechno navymýšlí. Tohle se změní od 1. září 2018. Společné vzdělávání nelze vyškubávat a tvářit se, že je to alfa a omega. Problémů je mnohem víc.
Ale není těch změn už nějak moc?
Je pravda, že honíme najednou hodně zajíců, kteří měli být už dávno pochytáni. Chápu, že rodič si pak nemůže jasně poskládat všechny kroky vedle sebe podle toho, jak dávají logiku. Velmi často narážím na to, že i pro člověka, který školství sleduje průběžně, je velmi obtížné sledovat všechny změny. Na druhou stranu nemůžeme říct, že už jich je moc, tak je dělat nebudeme, protože všem došla trpělivost. Každý by byl docela rád, kdyby se vyřešila spousta věcí, které se neřešily. Mnohdy přijedu do školy, diskutuji s učiteli a zjišťuji, že nevědí ani to, že se jim od září zvýší mzdy o osm procent. Přitom tady bych předpokládala, že tato informace bude přijata docela intenzivně.
Kam ty všechny změny směřují?
Je správné, že na veřejnosti zaznívá debata, kam směřují školy, a ne že je tady nějaké vytržené téma jako inkluze. Nejsou tu jednoduchá řešení. Veřejnost by také měla brát na vědomí, že když jsme to nechali dopracovat tam, kde jsme, nemohou změny nastat ze dne na den. Demografická křivka se vyvíjí a směřujeme do školství, které, pokud zůstanou současné finanční prostředky a nadále se budou navyšovat, bude schopno zajistit třeba do deseti let 17 dětí ve třídě. To pak samozřejmě umožní obrovskou dynamiku kvality vzdělávání. Je to hodně o tom, kolik je dětí ve třídě.
Budou běžné školy schopny připravit na život děti s lehkým mentálním postižením, když dílny a jiné manuální nauky na řadě škol už nefungují?
To jsme vyřešili, protože v upraveném rámcovém vzdělávacím programu, který se týká všech, podíl praktického vyučování zůstává nezměněný. Školy tedy mají možnost využít hodinové dotace podle potřeb dítěte. Ale není na to jeden metr, vše se upravuje podle individuálního vzdělávacího plánu.
Speciální pedagogové namítají, že pokud postižené dítě nebude zvládat běžnou školu, nové mechanismy mu zabrání pružně přejít do praktické školy. A potom už pro něj bude pozdě.
Myslím si, že to není pravda. V souvislosti s českým školstvím používám termín pokrytectví a je podle mě ten nejpřiléhavější. O hodně věcech se nemluví, hodně věcí se mete pod koberec, často se vytahuje konkrétní detail, ale neví se, kde problém začal. Problém je v tom, že pokud dítě speciální potřeby má, tak je to až škola, která to vůbec poprvé v jeho životě začíná řešit. Musíme pracovat na tom, aby rodiče měli podporu poradenských zařízení, ale i různých sociálních služeb v rámci rané péče.
Takže speciální potřeby dítěte se mají odhalovat už ve školce?
Ano, ale optimálně už ve chvíli, kdy rodič zjistí, že jeho dítě bude potřebovat pomoc. Rodiče by pak měli mít možnost se poradit, jak s těmito podporami zacházet. Kdyby dítě ve škole nezvládalo běžný režim, tak je třeba oddělit situace, kdy dítě nedostávalo žádnou pomoc a ani učitelé, ani rodiče nemohli dosáhnout na nějakou podporu a ani si ji nemohli zafinancovat. To se právě teď mění. Pak jsou situace, kdy se ukáže, že dítě opravdu potřebuje jiný typ vzdělávání. Potom bude na úvaze rodiče po poradě se školským poradenským zařízením, jak to řešit. Třeba nějakou speciální třídou, v některých případech umístěním do speciální školy.
Současné financování asistentů může motivovat snad jen lidi, kteří už dlouho nemají práci. Ti k tomu povolání nemusí mít vztah a i kvůli tomu se jich někdy u jednoho dítěte vystřídá několik. Jakým platem budete kvalitní asistenty lákat?
Víme, že odměňování asistentů se velice různilo. Víme, že problém je v počtu hodin, které jsou mu uhrazeny v rámci smluveného úvazku. Také je třeba zdůraznit, že lidé si často pod pojmem asistent pedagoga představují tři pozice, které jsou odlišné. Asistenti pedagoga jsou dva – jeden určený pro konkrétního žáka, druhý určený na podporu celé třídy. Lidé si ale také pletou asistenta pedagoga s asistentem osobním, který spadá do sociálních služeb. Zlepšili jsme to, jasně jsme určili, jak má vypadat začlenění asistentů pro žáka do platových tabulek. Ten musí mít vysoké kvalifikační předpoklady. Dále jsme zajistili, aby školy na asistenty skutečně dostávaly peníze. A také jsme přesně rozepsali, co konkrétně asistent pedagoga dělá. Velmi často totiž jeho funkci špatně chápe ředitel, učitel i rodič.
Dosud měl asistent pedagoga kolem 11 tisíc na plný úvazek. Ten však ve smlouvě většinou nemá. Dosáhne podle nových pravidel při plném úvazku alespoň na 20 tisíc?
Ano, to je částka pro asistenta pedagoga, který bude přiznán dětem s nejvyšší mírou podpory. Částku, o které mluvíte, zaručuje vyhláška a na to je nasazeno financování.
Školská poradenská zařízení všechny změny zvládnou?
Považuji je za nejdůležitější část systému. Pokud zjistíme v první nebo druhé třídě, že dítě má nějakou speciální potřebu a že byla špatně popsána nebo se jí nevěnovala pozornost, tak už je pozdě. Rodič musí při jakékoli pochybnosti vědět, jak přistupovat ke svým dětem a s kým to mají konzultovat, jak přistupovat ke vzdělávání, výchově. Proto se vždycky budu snažit primárně při rozdělování financí podporovat právě je.
Vraťme se k těm novým požadavkům. Teď si stát vymyslel povinné přijímačky na střední školy, což opět zasáhne do výuky.
Je pravda, že někdy honíme kočku za ocas, nebo přemýšlíme, jestli byla dřív slepice, nebo vejce. Stát nezavedl přijímačky bez širší diskuse. Když jsem nastupovala do funkce, tak jednotné přijímačky byly odbornými asociacemi představovány jako věc, na které se shodly, která je otestována. To, že nám chybí ověřování znalostí dětí na 1. a 2. stupni, abychom věděli, jak je podpořit a mapovat jejich úspěchy, je pravda. Ale na to nepotřebujeme speciální paragrafy. Tyto věci budeme doplňovat.
Jenže tyto přijímačky podle některých prognóz dopadnou na děti ze sociálně slabších rodin. Jak to, že takový nástroj prosazuje sociální demokratka? Když je škola ani rodina nepřipraví a nebudou mít na doučování, doplatí na to.
Kdybychom stanovili nějakou jednotnou hranici pro přijetí a nepřijetí, tak byste měl pravdu. Zvolili jsme cestu, kdy sjednocujeme ověřování předpokladů pro studium, ale dá se říct, že to má dnes spíše význam pro školu, rodiče a dítě. Mohou si ověřit, kam míří, jak se bude modelovat úspěch v rámci vzdělávání na dané škole. Děti ze znevýhodněného prostředí, ale koneckonců i se specifickými potřebami, v rámci jednotných přijímaček, ale i v rámci státní maturity musí být respektovány. Pokud mají děti ze znevýhodněného prostředí problém v rodinném zázemí nebo v průběžném vzdělávání, zavádíme možnost doučování, což dříve také nebylo.
Když jste hovořila o testování jednotných přijímaček, tak nutno dodat, že polovina škol se do něho nezapojila. Nesvědčí to o něčem?
Toto jsem ostřížím zrakem zkoumala. Ne každá škola je jako polepšený loupežník Sarka Farka v té pohádce Hrátky s čerty. Zjistili jsme, že do testování se nezapojily školy ze dvou důvodů. První nabíraly děti, o nichž věděly, že nesplňují předpoklady pro studium. Velmi často zneužívaly systém financování na žáka, takže je tam držely, aby udržely školu. Tito žáci pak neuspěli u maturitní zkoušky a těm školám je úplně jedno, že ty děti skončí bez jakéhokoli vzdělání. Takových škol není většina, ale jsou tady. Pak se nezapojily školy, které jsou z opačného pólu. Mají už dnes propracovaný a přísný systém přijímacího řízení, který dělá jejich školy excelentními, a nechtějí svůj systém měnit.
Na část studentů zapůsobila státní maturita tak, že je od studia maturitního oboru odradila. Nebudou mít i jednotné přijímačky podobný efekt?
Podnikáme spoustu kroků, které podle mě měly být už dávno hotovy. Nejde jen o zavedení přijímacích zkoušek a kontrol vzdělávání na základní škole, ale také o to, aby rodiče měli maximální podporu při volbě školy. Proto novela o pedagogických pracovnících, která uzákoní kariérní řád a nové specializační pozice, zavádí mimo jiné i pozici kariérního poradce na základních školách. Pokud se dítě a rodič rozhodují, musí mít maximum informací, aby věděli, kde mohou navazovat, kde mohou čekat úspěch, kde se zúročí všechny přednosti dítěte. Také bychom rádi do konce roku představili analýzu oborů včetně predikce uplatnitelnosti na trhu práce.
Žádný rok státní maturity se zatím neobešel bez silné kritiky. V tomto školním roce budou slohy opět kontrolovat hodnotitelé Cermatu. To bylo před časem zrušeno, protože to vyvolalo spory. Nezavdáváte si zbytečně na další aféru? Nepřibude zase propadlíků?
Slohům budeme věnovat extrémní pozornost. Odborná debata o tomto opatření byla opět zhruba půl na půl – vždycky byste půlku naštval. Je třeba, aby učitelé, rodiče a žáci věděli, co se bude dít, jak to bude probíhat. Měl by být i jasný klíč, jak budou hodnotitelé vybráni, jaké tam budou vztahy, jestli tam nemá být dvojí kontrola atd. I s přihlédnutím k tomu, že sloh nelze stoprocentně standardizovat. Tomu odpovídá i to, že externí hodnotitel by měl mít i nějakou kvalitu a zkušenost. Sloh je specifická disciplína a klade proto i zvláštní nároky na hodnotitele. Nemohou to být roboti, kteří budou mít čtyři noty. Musíme sledovat jejich přípravu a metodickou průpravu, abychom měli jistotu, že každý žák narazí na člověka, který je přiměřeně připraven a vzdělán.
Letošní maturitu proslavila otázka, co je epizeuxis. Dva ze tří studentů na tom pohořeli, protože nevěděli, co to je. Vy jste věděla, že se tak pojmenovává opakování slov ve verši?
Asi bych si na to vzpomněla. Vzhledem k tomu, že tam je na výběr ze čtyř variant, asi bych to trefila.
A použila jste někdy tuto znalost?
Naposledy asi při přípravě na přijímací zkoušky, když jsme drtili různé větné rozbory. Mimochodem naše učitelka nám dělala doučování bez jakýchkoli podpůrných opatření. Druhý učitel mě zase drtil na tradiční učebnici matematiky od Bělouna. Ale nemyslím si, že znalost tohoto pojmu znamená zrovna úspěch nebo neúspěch nejen u maturity, ale i v profesi.
A je to vůbec měřítkem dosaženého všeobecného vzdělání?
To je hodně odborná otázka, kterou by měly řešit nejen různé didaktické komise…
Právě, epizeuxis prosazuje Asociace středoškolských češtinářů, která prý čítá 22 členů.
Ano, můžeme uvažovat o reprezentativnosti odborníků, kteří sestavují maturitní otázky nebo katalogy požadavků. O tom se nemusíme jen bavit, ale i to měnit, vždycky je co zlepšovat. Co se týká reprezentativnosti asociací, tím trpíme obecně. Jsou desítky a desítky asociací, které se zabývají vzděláváním. Snažím se komunikovat s maximálním počtem lidí, teďka se mi tady sešlo 50 lidí. Já ale nemám ambici dělat soudy podle toho, jestli jsem já osobně epizeuxis někdy použila, nebo ne. Ale vnímám, co vlastně znamená maturitní zkouška, jaký je její výstup, jak s tím máme pracovat, kdo se má podílet na jejím sestavení. Chci tyto věci otevřít odborné debatě před reprezentativním vzorkem odborníků, aby byla co největší jistota, že je maturitní zkouška nastavena správně.
Letošní maturita vzbudila rozruch i kvůli logaritmům. Když se do katalogů požadavků k maturitě zahrnou i logaritmy, ačkoli některé typy škol podle rámcových vzdělávacích plánů logaritmy učit nemusí, je to vůči jejich studentům diskriminační, nebo ne?
Byla bych velmi ráda, kdyby se neměnila pravidla hry v jejím průběhu. Proto jsme také posouvali zavedení povinné maturitní matematiky, aby po uzákonění uplynuly ještě celé čtyři roky na přípravu. Povinně budou maturovat z matematiky studenti v roce 2021, tedy ti, kteří nastoupí do prvních ročníků příští rok. Požadavek na znalost logaritmické rovnice je ale v katalogu požadavků od roku 2008. Nicméně určitě na to budeme reagovat. Na konec srpna jsem svolala poradu podřízených organizací a toto je jedna z otázek, kterou se budeme zabývat.
Zdroj: Právo
