Jana Maláčová pro Deník: Naším úkolem je vrátit práci čest

8. září 2018

Sedmatřicetiletá Jana Maláčová se stala ministryní práce a sociálních věcí poté, co Petr Krčál rezignoval po odhalení své z části opsané diplomové práce. Je s podivem, že předseda ČSSD Jan Hamáček po političce s elitním zahraničním vzděláním a pevným ideovým zakotvením nesáhl daleko dřív. Je totiž ztělesněním toho, čím by sociální demokracie mohla a měla být v 21. století.

malacova-orez_1.jpg

Když jsem nahlédla do vašeho týdenního programu, tak tam je návštěva Ústeckého kraje, zahájení kampaně před komunálními volbami, jednání o k důchodové reformě, zasedání vlády. Kdy přicházíte domů?

Snažím se být disciplinovaná a chodit domů kolem páté či šesté hodiny večer.

Takže máte ještě čas na pohádku či popovídání se synem?

Určitě, to je velká priorita. Nově jsem se naučila brzy vstávat a ono to funguje. Na pracovní povinnosti se připravuji ráno a večer se snažím být doma.

Ptám se proto, že váš manžel Aleš Chmelař je vytížený asi stejně jako vy, neboť je státním tajemníkem pro evropské záležitosti. Jak to dokážete sladit?

Obdobně jako do mého jmenování ministryní. Zapojujeme se do rodinných záležitostí rovným dílem.

Váš muž mi dokonce říkal, že byl na mateřské dovolené…

To je pravda, na mateřské, nikoli rodičovské, dovolené byl déle než já. Oba se snažíme striktně dodržovat čas strávený se synem a pracujeme, když spí. Máme také štěstí na skvělé babičky, které nám velmi pomáhají.

A co pomoc státu, tedy jesle, dětská skupina, školka?

Syn chodí do dětské skupiny sem na ministerstvo práce a sociálních věcí.

V jakém stadiu je novela zákona, která umožní financování dětských skupin poté, co skončí jejich podpora z evropských fondů?

Do konce září chci vyslat do meziresortního řízení návrh na financování dětských skupin ze státního rozpočtu. Tím budeme reagovat na to, že sněmovna zrušila garanci míst v mateřských školách pro dvouleté děti. Vnímám to jako ekonomickou otázku. Když se podíváte po Evropě, zjistíte, že tam, kde jsou dobré podmínky pro slaďování rodinného a pracovního života, je mnohem vyšší porodnost. V České republice si lidé většinově přejí mít dvě děti, vysokoškoláci i tři, ale realita je jinde, tedy 1,7 dítěte na ženu. To znamená, že někde je problém, mladí lidé asi nemají dobré podmínky pro vícečetné rodiny.

Která z těch podmínek je nejužším místem?

Kvalitní, finančně a místně dostupná předškolní péče. Rodiny si podle výzkumů také přejí levnější bydlení a částečné úvazky. Tohle všechno u nás chybí, přičemž právě mix těchto faktorů vytváří příznivé prorodinné klima.

Obsahuje návrh zákona i částku, kterou by stát na dětské skupiny přispíval?

Jedno místo v plně vytížené dětské skupině stojí měsíčně osm tisíc korun. Chceme kombinovat státní dotaci s příspěvkem rodičů, který by byl dostupný, takže by činil maximálně třetinu minimální mzdy. Daňový odpočet by přitom zůstal stejný jako u školkovného, které zavedla Sobotkova vláda.

Jak chcete zařídit, aby zaměstnavatelé nabízeli matkám co nejvíc zkrácených úvazků?

Před dvěma týdny jsme vyslali do připomínkového řízení novelu zákoníku práce, kde navrhujeme zavedení sdíleného pracovního místa. Je to věc, která poměrně dobře funguje na Slovensku nebo v Německu. Pokud si zaměstnavatelé stěžují, že částečné úvazky jsou drahé nebo náročné na organizaci, přicházíme s řešením, které nabízí sdílení jednoho pracovního místa dvěma či více lidmi. Ti se mohou střídat a vzájemně se zastupovat. Dokážu si představit, že v takovém případě zaměstnavatelům zpočátku pomůžeme finanční dotací, nejlépe z prostředků vyčleněných na aktivní politiku zaměstnanosti. Byla by to ideální příležitost pro matky malých dětí, protože v ČR zatím existuje jen takzvaná nukleární opce, tedy buď nepracujete vůbec, nebo na 100 procent, a to je velmi zatěžující.

Možná i proto Česká republika patří k zemím s nejdelší rodičovskou dovolenou. Ženy častokrát kvůli vnějšímu tlaku zůstávají s dětmi čtyři roky, čímž přicházejí o možnost kariérního postupu a ztrácejí kvalifikaci. Proč to tak je?

Čísla potvrzují, že hlavním důvodem je nedostatek míst v předškolních zařízeních, jen připomínám, že až do letošního září rodiče museli často bojovat o místa v mateřských školách i pro tříleté děti. A druhá věc jsou už zmíněné částečné úvazky.

Není problém i ve značně rigidní nabídce? Ve Francii, Belgii či Švédsku je běžné, že matky dávají malé děti do předškolních zařízení dejme tomu na dvě hodiny třikrát týdně, třeba proto, aby si mohly něco zařídit nebo zajít na přednášku.

Přesně toho chceme dosáhnout novým typem zařízení, kterému říkáme mikrojesle. Projekt jsme nastartovali před třemi lety a je to úplně jiný druh péče, nejvíc podobný rodině, kdy na pečující osobu vycházejí maximálně čtyři děti. U něj se počítá s velmi nízkou časovou dotací, například dvě hodiny denně. I matka malého dítěte má právo si zajít v klidu k zubaři.

Studovala jste v Německu, jak to řeší tam?

Německo je dost podobné České republice, v péči o rodinu je poměrně konzervativní. Teprve před deseti lety, za ministryně pro rodinu Ulrike von der Leyen, shodou okolností členky CDU, přišla revoluce v rodinné politice, zavedl se právní nárok na místo ve školce pro děti od jednoho roku, začaly se masivně podporovat částečné pracovní úvazky. Je však nutné podotknout, že podle nejnovější studie OECD jsou právě ty vnímané jako určitá sociální past. Jde totiž o model výhodný pro část života, ale nikoliv pro celý. Pokud v něm ženy zůstanou napořád, výrazně se jim omezí kariérní postup, nárok na různé benefity, mají nižší výdělek i penzi. Navíc v něm ženy jaksi automaticky přebírají veškerou péči o domácnost a děti. Ideální řešení by byla tzv. sunset klauzule, která by částečný úvazek zastropovala do věku šesti let nejmladšího dítěte.

Do křesla ministryně jste přišla z místa ředitelky odboru rodinné politiky a stárnutí, ale také jako členka ČSSD. Proč jste si jako absolventka elitních zahraničních škol vybrala právě tuto stranu?

Členkou ČSSD jsem deset let. V roce 2007 jsem se po studiích v Německu vrátila do České republiky a musím říct, že po prvních měsících doma jsem byla v šoku. Byl to pro mě tvrdý náraz.

V jakém smyslu?

Ve smyslu politického diskursu, kdy se za Topolánkovy vlády na všechno levicové dívalo s pohrdáním až posměchem. Tato velmi asociální společenská atmosféra mě přivedla ke vstupu do sociální demokracie.

Jste v ní spokojená?

Jsem bytostná sociální demokratka, takže ano a doufám, že v budoucnu budu ještě víc.

Čím by měla být sociálnědemokratická politika přitažlivá ve 21. století?

Sociální demokracie byla vždycky stranou pracujících. To je téma, které musíme znovu uchopit. Svět práce se dramaticky proměňuje, je tu spousta výzev od digitalizace přes automatizaci po robotizaci a další izace. Naším úkolem je vrátit práci důstojnost, čest. Zajistit, aby lidé, kteří pracují, neměli existenční starosti a byli dostatečně chráněni, nebyli ohrožováni nelegální prací nebo prací v šedé zóně. To je podle mě předpoklad udržení sociálního státu ve 21. století.

Jinak řečeno, nemá pravdu ten, kdo vidí rovnítko mezi politikou ČSSD a štědrými sociálními dávkami?

V žádném případě. Když se ovšem lidé dostanou do potíží v důsledku nemoci, úrazu nebo složité životní situace, musí stát zafungovat jako trampolína, díky níž se odrazí ode dna a vrátí se do původního života. To platí také o seniorech, neboť dnes má hodně lidí obavu ze stáří kvůli nedostatku financí, nájmům, mnohdy i exekucím.

Navštívila jste Ústecký kraj, kde se vámi zmíněné problémy koncentrují. Umí český stát pomáhat lidem tak, jak je to zapotřebí, tudíž nejen sociální dávkou?

Bohužel se ukazuje, že v oblastech, kde je potřeba komplexní řešení, pokulháváme. Ústecký kraj je exemplární v tom, že se v něm koncentruje strukturální nezaměstnanost, nedostupné bydlení, výplata dávek a jejich zneužívání v podobě obchodu s chudobou, exekuce. To vše se spojuje v obrovský bobtnající problém, který evidentně nikdo není schopen celistvě řešit.

Kde byste navrhovala začít?

Základem je práce, bydlení, řešení insolvence, školní docházka. Pro spoustu rodin je například obrovský problém udržet děti ve škole, neboť je to pro ně velký náklad. Už dnes v různých částech republiky evidujeme, že se rodiče snaží, aby jejich děti po dosažení 15 let věku nechodily dál do školy.

Přitom podle čerstvé studie Agentury pro sociální začleňování středoškolák s maturitou si za život v průměru vydělá 40 milionů korun čistého, zatímco člověk se základním vzděláním jen 23, což je velké minus i pro stát.

Proto je nutné zmíněné problémy řešit v celé jejich šíři. Příští týden budeme na ministerstvu pořádat kulatý stůl, abychom do konce září mohli předložit balíček opatření, který by k dané problematice přistoupil opravdu komplexně.

Předseda ČSSD Jan Hamáček po uzavření koaliční smlouvy řekl, že jeho prioritou je bezpečí občanů v širokém slova smyslu, tedy včetně jistoty zaměstnání a bydlení. Jak se vám líbí návrh hnutí ANO, aby obce masivně stavěly byty s regulovaným nájemným, přičemž na dvacet procent vyčleněných pro sociální účely stát poskytne stoprocentní dotaci?

Sociální demokracie předloženou iniciativu vítá, každý krok tímto směrem je důležitý. Bydlení je v současné době luxusní záležitostí a je to jeden z dalších důvodů, proč mladí lidé odkládají založení rodiny do pozdějšího věku nebo proč máme seniory a seniorky ohrožené chudobou. Jediným receptem je masivní výstavba, zákon o bydlení včetně zjednodušení stavebních předpisů.

Kdo by měl byty stavět?

Ideálně všichni, kdo mohou, soukromí developeři, obce, bytová družstva. Musíme uspokojit širokou poptávku po bydlení, která je mimo jiné způsobena i tím, že déle žijeme. Také je tu novinka v podobě Airbnb, která deformuje trh s byty zejména v Praze. Je tady přes deset tisíc bytů, které místo k bydlení slouží turistům. Tím vzniká další velká díra. Všechno dohromady způsobuje, že bydlení je nedostupné a drahé.

Jste členkou vlády, kterou řídí sebevědomý a cílevědomý politik, Andrej Babiš. Vy máte velmi jasnou představu o fungování svého resortu, takže jak se vám s premiérem spolupracuje?

Máme spolu korektní komunikaci, dohodli jsme se, že pokud bude cokoli potřeba, zkontaktujeme se a budeme to řešit. V úterý večer jsme se viděli kvůli důchodové reformě, příští týden jsem pana premiéra pozvala na kulatý stůl k problematice sociálního vyloučení. Minulý týden jsme řešili minimální mzdu, takže myslím, že to funguje dobře i nad rámec běžné agendy, snažíme se postupovat ve shodě.

Ono to někdy vypadá, že se ve vládě licituje jako na bazaru. Vy v souladu s odboráři řeknete, že se zvýší minimální mzda o 1500 korun, zaměstnavatelé chtějí o 800 korun a premiér pak oznámí, že to bude o tisíc korun. Jak to probíhá v reálu?

Debata o minimální mzdě ještě není uzavřená, takže nechvalme dne před večerem. Sociální demokracie se opírá o velmi dobrou argumentaci, nejde o nepodložené žonglování s čísly. Práce v České republice je levná, máme rekordní zaměstnanost, takže kdy jindy než teď zvyšovat minimální mzdu.

Budete trvat na zvýšení minimální mzdy na 13 700 korun v roce 2019 a o rok později na 17 400 korun?

Ano, pozice sociální demokracie je v tomto směru pevná.

V diskusi o zvyšování platů státních zaměstnanců jste ale ustoupila z navrhovaných deseti procent na osm. Proč?

Podle mě jsme udělali velmi dobrý kompromis, to znamená pět procent do tarifů a u nejhůře placených profesí další procenta navíc, dohromady to průměrně dělá růst o 8,1 procenta, když připočítáme platy učitelů, tak to je těch deset procent.

Proč jste nepřistoupila na premiérův pohled, že by se nemělo přidávat plošně, ale výrazně těm nejhůře placeným zaměstnancům v kultuře a sociálních službách, pochopitelně učitelům, daleko méně pak úředníkům?

Debata o tom, zda přidávat plošně, či výběrově, byla opřena o spoustu mýtů. Plat státních zaměstnanců se skládá ze tří složek, tarifu, osobního ohodnocení a případně dalších příplatků. Podle mě ve veřejném prostoru často docházelo k záměně pojmů.

Odboráři v tom mají jasno, chtějí zásadně přidávat do tarifů, neboť tam je to jistota.

Chápu je, ale jsem přesvědčená, že naše dohoda je i tak dobrou zprávou pro všechny zaměstnance ve státní správě. Klíčové teď bude dobře nastavit vládní nařízení k platům a svědomitě ho ve všech resortech naplňovat. Peníze musejí doputovat tam, kam mají.

Ministryně financí Alena Schillerová ohlásila, že zruší zhruba 2000 míst, která jsou v podstatě fiktivní, tzv. mrtvé duše. A pravicová opozice hovoří o nárůstu úřednických míst v minulém vládním období o 40 tisíc. Je podle vás nutné byrokracii omezovat?

Je to komplikovanější. Mrtvé neboli černé duše nejsou vždy fiktivní pozice, ale často místa žen na mateřské dovolené, jež se musejí ze zákona držet. Jinak ale souhlasím s tím, že ne všichni úředníci pracují na sto procent.

Možná i pracují, ale jde spíš o to, zda jsou všechny jejich agendy skutečně potřebné.

Tím je třeba začít. Už jsem ohlásila, že provedu interní audity a zmapuji, zda jsou všechny agendy potřebné.

První vlaštovkou je Fond dalšího vzdělávání, jehož zrušení jste oznámila…

Ano, je to přes 600 míst a podle mne je správné jeho činnost ukončit. I na ministerstvu jsme připraveni pracovní místa krátit. Nebudou to ale tupé plošné škrty, musíme najít správný mix opatření tak, aby se byrokracie snížila a naopak se posílily věcné sekce.

Počítáte jako levicová politička s tím, že v důsledku technologického vývoje spousta profesí zanikne a lidé budou muset měnit své pracovní zařazení? Jsou na to Česká republika a její politici připraveni?

Myslím, že na to není připravena žádná země. Jde o obrovské změny, jejichž plný rozsah ještě nikdo ani netuší. Zároveň do toho budou zasahovat další trendy, například stárnutí populace. Jisté je, že celoživotní vzdělávání bude nabývat na významu. Odborné studie už dnes ukazují, že ohrožené budou profese, u nichž bychom to očekávali nejméně, neboť jsou považovány za perspektivní a lukrativní, například právníci, účetní, bankovní úředníci.

Na ministerstvo jste si jako poradce přivedla Zdeňka Škromacha, politickým náměstkem je Tomáš Martinec, ředitelkou Centra pobytových a terénních sociálních služeb ve Zbůchu se stala Dagmar Terelmešová. Ve všech případech jde o členy ČSSD. Nestává se váš resort místem pro zaparkování zasloužilých straníků?

Rozhodně ne. Paní bývalá senátorka Terelmešová vyhrála výběrové řízení v dubnu za mé předchůdkyně Jaroslavy Němcové a bohužel přes jasný výsledek dlouho čekala na jmenování. Myslím, že překážkou byla čtyři písmena za jejím jménem (ČSSD). Jsem ráda, že se teď podařilo její odbornost uvedením do funkce naplnit. Poradci stojí a padají s ministrem a já se budu snažit sestavit svůj poradenský sbor maximálně pestře. Stejně tak političtí náměstci zpravidla končí v okamžiku, kdy odchází ministr. Nejde tedy o žádné trafiky. U svého nejbližšího okolí hledám správný mix vlastností od odbornosti přes politický cit až po pracovní zkušenosti.

Máte před sebou tři roky práce. Co byste chtěla vyplnit do kolonky splněno, až odsud budete odcházet?

Aby lidé, kteří pracují, neměli existenční starosti. Podle mě práce formuje člověka, je to podstatná část jeho identity, proto chci, aby zaměstnanost byla centrem činnosti tohoto ministerstva. Stejně jako vytváření sociálního systému, který nikoho nenechá spadnout na dno.

Zdroj: Deník, 8. září 2018

Blogy