J. Mládek: Znárodnění OKD není úplně vyloučeno

22. dubna 2016

Vypršel termín, který dal nový majitel OKD, skupina Ad Hoc Group, na jednání s vládou. Podle ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka by bylo nejlepší, aby akcie a pohledávky za firmou odprodali za nevelkou částku státu a OKD prošly reorganizací pod soudním dohledem.

Jak se vám o dlouhodobém plánu OKD jedná s někým, kdo se jmenuje Ad Hoc Group? 
Někdo mi říkal a je to jistě jen pomluva, že takový název mohl vymyslet jen bývalý majitel, cynický uhlobaron. Samozřejmě předpokládám, že to tak není, protože nás pánové ujišťují, že s ním nemají nic společného a jde o ctihodné fondy z Londýna. Ale také jsem se nad tím podivil. 
Je tedy nějaká naděje, že se s nimi stát dohodne? 
Opakovaně jsme řekli, že nebudeme jako stát řešit problémy majitelů akcií a dluhopisů. Řešíme problém lidí, zaměstnanců OKD, a v tuto chvíli nemohu vyloučit žádnou z variant. Tedy ani tu, že se s nimi nakonec dohodneme, i když je to obtížné. Ani tu, která by se mi líbila nejvíc, že by firmu za nějakou nízkou cenu odprodali. Akciový podíl je bezcenný. Jediné, co má nějakou hodnotu, jsou pohledávky, které dávají právo sedět ve věřitelském výboru v případné insolvenci. 
Měla by firma projít insolvencí v podobě reorganizace? 
To je samozřejmě jedno z řešení. Pokud by se povedla reorganizace se zachováním zaměstnanosti nebo s její kontrolovanou redukcí, je to něco, o co vláda velmi stojí. Oni nás tlačí ke zdi. Vyhrožují, že když dojde k insolvenci, bude konkurz, OKD přestanou fungovat, doly budou zatopeny a zamořeny metanem, na stroje kleknou vrstvy nadloží a po několika týdnech nebude možné těžbu obnovit. Z toho si můžete udělat obrázek, jak obtížná ta debata je. 
Měly by se OKD znárodnit, jak prohlásil prezident Zeman? 
To není úplně vyloučeno, ale je to obtížné. Muselo by to být za náhradu a je otázka kdo by ocenil hodnotu podniku. V ústavě je zakotvena povinnost vyvlastnění za náhradu, ale jaká je cena? Osobně si myslím, že záporná. 
Jaké by bylo ideální řešení? 
Kdyby za nevelkou cenu odprodali akcie a pohledávky státu. Zřejmě i poté by bylo nutné provést reorganizaci pod soudním dohledem. Ale už by to byl kontrolovaný proces. Jedním z dědictví, které zůstalo, jsou nevýhodné smlouvy například s Veolií či AWT. Je tam i pohledávka nějaké holandské státní instituce, která je splatná letos v říjnu. A pokud do podniku stát jakkoliv vstoupí, bude spoluodpovědný za zaplacení, a oni se nás do toho salámovou metodou snaží dotlačit. 
Máte nějaký plán pro zachování zaměstnanosti, rýsuje se investor, který by do regionu přinesl pracovní místa? 
To by měla řešit nová průmyslová zóna u dolu Barbora, ale s tím nesouhlasil ministr financí Andrej Babiš. Problém je malá mobilita, což budeme řešit. Chápu ale i primátora Karviné, který se bojí vylidňování. Třeba ve východních Čechách potřebuje Škoda Auto zaměstnance v Kvasinách. Ze zaměstnanců OKD je horníků polovina, takže nevím, proč by ostatní nemohli pracovat třeba v automobilce. 
V souvislosti se zastaralými posudky EIA se začíná mluvit také o krizi stavebnictví. Větší, než jakou přinesla léta 2008 a 2009. Souhlasíte s tím, že je to tak vážné? 
Je to vážný problém. Máme v tomto ohledu přímou zodpovědnost za zahraniční investice. U těch nových není problém, ale nepřímo ho vytváří dopravní infrastruktura. S tou je to zoufalé. Investici Jaguaru jsme nezískali hlavně proto, že jsme neměli pozemek napojený na dálnici. Ani jsme nebyli schopni slíbit, že ho v reálném čase dostavíme. Faktem je, že se staví (pro Jaguar – pozn. red.) na Slovensku, kde zase chybí pracovní síla. K našim potížím se teď ještě přidali archeologové. Na poslední vládě byla neskutečná debata – na dopravě chtěli vyhlašovat soutěž na archeologický výzkum R 35 za až 430 milionů, nad čímž ministři pozvedali obočí. Na jižní Moravě kolem Přerova je území už osídlené dlouho, tam když se kopne, něco se najde. Jsem rád, že v jižních Čechách, odkud pocházím, byly dříve bažiny. 
Jak to udělat, aby délka stavebního řízení neodháněla od České republiky investory? 
S tím teď bojujeme. Korejci vůbec nechápou, jak může výstavbě Nexen Tire škodit občanské sdružení, které vzniklo loni. 
Slovensko získalo investici Jaguaru, proč to nejde u nás? 
Na Slovensku se s některými věcmi tolik nemažou, nejsou takoví byrokrati jako my v České republice. Začínají stavět ve chvíli, kdy nemají ještě všechny pozemky vykoupené. A o to je situace na Slovensku v tomto ohledu horší než u nás, protože mají ještě rozdrobenější půdu. Když tady nedohledáte vlastníka, povolení nedostanete. Je to jako v ruském filmu o Česku Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, kde padla památná věta: „Naučíš lidi psát a oni hned píšou udání.“ Já bych to parafrázoval: naučíš lidi anglicky a oni hned píšou do Bruselu. 
Když jsme u Bruselu a stavebních prací, jak to vypadá s přípravou zákona, který má usnadnit výstavbu elektronických sítí a narazil na legislativní radě vlády? 
Jen si povzdechnu před závorku – podle mě má pravdu digitální sektor, který říká, že ta oblast patří ministerstvu pro místní rozvoj, protože jde primárně o problematiku týkající se stavebních úřadů. Problémů je několik. Především je to iniciativa ministerstva vnitra, které chce pod sebou jednotné informační místo na sítě, což nevidí jako dobrý nápad sektor ani legislativní rada. 
Takže budete bojovat, aby dohled nad výstavbou sítí byl pod MPO společně s registrem pasivní infrastruktury? 
V posledních měsících o tom vedeme intenzivní debatu se zástupci digitálního sektoru. Kloním se k jejich názoru, že registr pasivní infrastruktury po nás Brusel nechce, to dělat vůbec nemusíme. Druhá věc je, jak se vypořádat s námitkou, že by jednotné informační místo nemělo být na vnitru. Povedeme jednání o tom, jestli jsou nějaké další možnosti. 
Například Český telekomunikační úřad? 
Ano, například. A co se týče toho, že legislativní radě vlády se nelíbí podoba návrhu zákona, který má výstavbu sítí zlevnit a zefektivnit, moji úředníci se snažili domluvit s ministerstvem vnitra. Výsledkem bylo toto: vyhovíte jednomu, narazíte na další dva. 
Co se týká úředníků, odešel ředitel odboru elektronických komunikací Tomáš Šťastný. Jak to bude s náměstkem pro digitální oblast Karlem Novotným, který je pod prací na vysokorychlostních sítích také podepsán od začátku? 
Je dlouhodobě nemocný, už dva měsíce tu není. Až se vrátí, budu s ním jednat. Je to nepříjemná situace, protože dlouhodobě nefunguje a už ani není kvůli zdraví přítomen. 
Příští týden Senát projedná návrh senátorky Aleny Dernerové, který jste podpořil a který zvyšuje ochranu spotřebitelů před mobilními operátory. Proč je ministerstvo průmyslu teď proti? 
Paní senátorka má nepochybně pravdu, že spotřebitele je třeba chránit. Ale je otázka, zda by se tomělo řešit senátním, nebo vládním návrhem. Dospěl jsem nakonec k názoru, že to bude lepší vládním návrhem –máme k tomu i možnost, protože budeme dělat novelu kvůli přechodu na nové digitální televizní vysílání. 
Minulý týden ale Pavel Dvořák, který vede pracovní skupinu, prohlásil, že novelu bude velký problém prosadit a bude nejdříve v příštím roce. Proč mají spotřebitelé čekat? 
To je pro mě nová informace. Pan Dvořák (bývalý předseda rady ČTÚ – pozn. red.) má jen roli poradce, ti jsou od toho, aby občas dodali i názor, který nebude akceptován. 
Dokdy tedy předložíte svou novelu? 
Návrh chci mít připravený do dvou měsíců, tak aby nejpozději do začátku podzimu bylo hotovo. 
Do 30. června jste slíbil národní plán rozvoje sítí nové generace. Bude? 
Intenzivně na tom pracujeme. ČTÚ sbírá a ověřuje údaje, aby se dala vytipovat místa, kam je třeba napřít veřejnou podporu, protože trh tam vysokorychlostní internet nepřivede. Není to lehké, některé subjekty s ČTÚ nekomunikují. Celý problém je v tom, že debata kolem 14 miliard dotací na vysokorychlostní internet je v jistém slova smyslu bizarní. Ztrácí se, že rychlý internet dodá soukromý sektor a dotace jsou jenom afirmativní akce, která by měla pomoci k rozvoji odlehlejších území, kde by to trh neudělal tak rychle nebo dostatečně kvalitně. Zjišťujeme, které oblasti to jsou, a já si občas říkám, jestli sektor vůbec ty dotační peníze chce. 
Podpoříte výstavbu optických sítí, jako k tomu došlo v Nizozemsku? 
Po tom všem, co proběhlo, především potřebuji dohodu s průmyslem. Ten se nyní snaží dosáhnout hlavně dohody uvnitř sektoru, kde existuje vzájemná nedůvěra. Velmi to oceňuji, a pokud to bude jenom trochu přijatelné i pro Evropskou komisi, budeme to akceptovat. Fatální problém je, že potřebujeme vědět, kam ty peníze můžeme dát. 
Kam tedy přislíbených 14 miliard půjde? 
Nemůže to ani náhodou jít do velkých měst. proto se dělá mapování takzvaných bílých míst. 
Ozývá se kritika, že Český telekomunikační úřad se jako regulátor příliš zabývá ochranou spotřebitele. Jak se k tomu stavíte? 
Samozřejmě že musí dávat důraz na spotřebitele a jeho práva. To je i jedna z priorit ministerstva průmyslu a obchodu. Debata je jen o míře a vyváženosti. 
Mluví se o tom, že státní správa neláká odborníky. Teď je šance s tím něco udělat. Debatuje se o reformě odměňování. Jak by mělo podle vás vypadat? 
Na úřadech existují profese, které jsou výrazně lépe zaplaceny v soukromém sektoru. Jaké to má řešení? Já bych ho viděl, ale nevím, jestli je schůdné v hysterii, která u nás panuje. Je to možnost vypisování cílových odměn. Na razantnější zvýšení tarifů nejsou peníze a selektivní zlepšení je obtížné. Ideální by bylo, aby se v odměnách profesí odrážel trh práce, ale není to lehké. Dostala by se do toho nerovnost, protože by dva úředníci za nominálně srovnatelnou práci, pouze v jiném oboru, měli jiné peníze. 
Takže to dopadne klasicky? Půjde se cestou nejmenšího odporu, úředníci dostanou plošně trochu přidáno, ale do struktury odměn se nesáhne? 
Nedovedu si představit, že to dopadne jinak, než jak to říká slavný výrok bývalého ruského premiéra Viktora Černomyrdina: „Chtěli jsme to nejlepší a dopadlo to jako vždycky.“ 
Zdroj: Lidové noviny

Blogy