J. Maláčová pro Ekonom: Rozpočet potřebuje další příjmy

11. října 2018

Ještě uprostřed léta vůbec nepomýšlela na to, že by mohla být ministryní práce a sociálních věcí. Nyní je už Jana Maláčová přes dva měsíce v čele resortu a hned se stala nejvýraznější členkou ministerského týmu ČSSD. Právě jejího úřadu se přímo týkají mnohamiliardové koaliční spory o navyšování důchodů, rušení karenční doby u nemocenské či navyšování minimální mzdy. Se svou razantností rychle našla ve vládě i na tripartitě ostré kritiky jak z ANO, tak mezi zaměstnavateli. Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák ji označil v rozhovoru Ekonomu za nečestnou (Ekonom 39/2018), ona ho zase nyní posílá na kurz slušného chování. Sociální demokratku v sobě nezapře. O rušení karenční doby či prudkém navyšování minimální mzdy nepochybuje a chce otevřít další ožehavá témata, jako je dostupné bydlení či financování dlouhodobé péče ve stárnoucím Česku. Přiznává, že bez větších příjmů rozpočtu to nepůjde. Nebránila by se třeba dalšímu povinnému pojištění na dlouhodobou péči. Ač komunální volby ukázaly, že ČSSD je na dně, Maláčová věří, že se strana může zvednout. Když si voliči spojí sociální demokracii s bojem proti chudobě a ochranou zaměstnanců, v příštích sněmovních volbách by to podle Maláčové mohlo stačit i na 15 procent hlasů.

* Prezident svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák vás nedávno v rozhovoru pro Ekonom obvinil, že ničíte sociální dialog, a jako příklad uvedl dohadování o minimální mzdě. Je to tak, že když věříte svému návrhu, neohlížíte se napravo nalevo?

Je tomu přesně naopak. Pro sociální demokracii je máloco důležitější než férový a konstruktivní sociální dialog. Přicházím s návrhy a jsem schopná kompromisu. Vždyť právě u minimální mzdy jsem z původního požadavku 1500 korun navíc od Nového roku šla na nabídku 1200 korun, což je pro mě opravdu velký ústupek. Myslím, že se ty problémy s panem Hanákem bohužel přesunuly do osobní roviny a nemá to snad ani smysl komentovat.

* No to právě má. Dobré vztahy mezi ministryní práce a zástupci zaměstnavatelů jsou pro sociální dialog klíčové a pan Hanák celkem nepokrytě přiznává, že pracuje na vašem ministerském konci. Nebojíte se, že jak rychle jste dostoupala do ministerského křesla, tak ho zase rychle opustíte?

V souvislosti s projednáváním minimální mzdy se toho opravdu neobávám. A co se týče pana Hanáka, tomu bych snad jen poradila, aby si zašel na kurz slušného chování. Což platí i pro některé další členy svazu průmyslu a dopravy. Ve věcné rovině samozřejmě chápu, že členové svazu jsou neklidní, ale pro mě je to spíše důkaz, že jako sociální demokratka svou práci dělám dobře.

* Takže na vládě či tripartitě nemáte pocit, že jste osamocená proti sevřenému šiku ANO a zaměstnavatelů?

Za mnou je ale také velký šik. Sociální demokracie, odbory a samotní pracující. Dostávám desítky reakcí denně, že lidé se konečně cítí být někým reprezentováni.

* Tak pojďme si říct, co ty pracující čeká. U sporné minimální mzdy je na stole několik návrhů od odborářských 1500 po zaměstnavatelských 800. Vy jste nakonec slevila na 1200, Andrej Babiš krouží okolo tisícovky. Jak to dopadne?

Zde se ukáže, že jsme ve vládě schopni kompromisu. Sociální partneři se nedokázali dohodnout, takže tu shodu najde ANO a ČSSD.

* Teď bych se mohl zeptat na brutální nárůst z osmi tisíc korun ještě před pěti lety na 12 200 nyní a vy byste jistě řekla, že je to v pořádku. Tak se zeptám jinak: neměla by se rozpojit minimální mzda pro ty opravdu nejchudší od zaručené mzdy, která je minimem pro jednotlivé profese a která podniky trápí mnohem více, když automaticky skáče s tou minimální?

Snažíme se to vyřešit nějakým automatickým mechanismem navyšování, aby to dále nezáviselo na politické libovůli a aby to bylo pro zaměstnavatele předvídatelné. A tak to předpokládá i programové prohlášení vlády. Před pár týdny jsme do meziresortního řízení právě takový návrh poslali a myslím, že na tomto mechanismu je shoda napříč politickou scénou.

* Ale shoda není v tom, na jaké procentní částce by to mělo být zafixováno k průměrné mzdě, že?

Přesně tak. Zástupci zaměstnavatelů navrhují 40 procent, my 50 procent. Pokud se shodneme, že ekonomika je založena na levné práci, měli bychom být ambicióznější a posunout se od jedné z nejnižších minimálních mezd v Evropě. Rozumím ale tomu, že toho nemá být skokově docíleno za tři roky, ale třeba za pět nebo šest let. Takže ano, pojďme se bavit o procentech, jsem připravena na kompromis, ale 40 procent je opravdu málo.

* Stejně jako mi přijde ne úplně domyšlené zvyšování minimální mzdy, tak bych potřeboval vysvětlit boj o karenční dobu, tedy neproplácení nemocenské za první tři dny nemoci. Chápu, že je pro ČSSD priorita tohle opatření zrušit a také se vám to od půlky příštího roku podaří, ale co s krátkodobou nemocností, která asi zase vyskočí nad středoevropský průměr jako před rokem 2009?

První věcí, na které se snad všichni shodneme, je, že by nemocní lidé neměli pracovat. Druhou věcí je, že nemocní lidé přece ani nemohou pracovat dobře. Ale nyní jsme v situaci, kdy jsou ekonomické ukazatele důležitější než lidé v této zemi. I přes dobrý stav ekonomiky a zaměstnanosti tu pracující mají strach onemocnět, protože netuší, jak na konci měsíce zaplatí svou hypotéku nebo nájem. A pokud si platíme nemocenské pojištění, tak by něco takového nemělo být přípustné. K argumentům o možném zneužívání: je přece na rozhodnutí lékaře, zdali je dotyčný opravdu nemocný. A ač je to mnoha mýty opředená záležitost, přislíbila jsem, že podpořím další kontrolní změny, konkrétně zavedení elektronické neschopenky.

* Ale nejsou to spojené nádoby, tedy zrušení karenční doby od poloviny příštího roku pro ČSSD, jen když ANO prosadí e-neschopenky?

Ne, takto to opravdu nezaznělo. Programové prohlášení je jasné a o e-neschopence coby podmínce zrušení karenční doby v něm není ani slovo. Vycházím ale vstříc partnerům. První fáze zrušení karenční doby bude od 1. července příštího roku, druhá fáze e-neschopenky od 1. ledna 2020.

* Zastavme se ještě u toho, čemu vy říkáte mýty. Vždyť krátkodobá nemocnost stoupala vždy s volny dětí ve škole nebo okolo víkendů. Češi jsou prostě šikovný národ.

Nesouhlasím s argumentem o volnu dětí. Byla tam snad lehká korelace s Velikonocemi či Vánocemi, ale to může souviset se širším problémem zdraví celého národa. Víme, že v unijním srovnání na tom nejsme nijak dobře. Nadměrná konzumace alkoholu, obezita, málo pohybu či nezdravé jídlo – to vše také může souviset s nemocností Čechů.

* Pojďme k tomu, jak se vám vlastně pracuje na vládě. Narychlo jste se stala ministryní a rovnou jste naskočila do prudké koaliční debaty o zvýšení platů zaměstnanců státu a veřejného sektoru. ČSSD chtěla s odbory deset procent, ANO šest, kompromis je někde na osmi procentech. Při tomto vyjednávání jste si musela projít iniciačním peklem s panem Babišem, ne? Jak se s ním dá vlastně jednat?

Nebylo to těžké. Horší bylo, že jsem nastoupila a měla vyjednávat v době, kdy všichni odjeli na dovolenou. Chápu, že média hledají konflikt, ale to, že máme různé názory, ještě neznamená, že se neumíme dohodnout. Rozdílné názory naopak vedou ke kvalitnějším výsledkům a kompromis by měl být náš denní chléb.

* To bude tedy ještě hodně chleba, protože před vámi je toho docela dost, kde se s ANO nepochybně střetnete – od zvyšování životního minima po zálohové výživné. Kde očekáváte největší střet?

Máme toho opravdu hodně před sebou. Příští koaliční rada má jedenáct bodů a všechny jsou o sociálních věcech. Řekla bych ale, že teď jsme v modu, kdy se nám daří vyjednávat. A ČSSD se daří prosazovat svou agendu, protože argumenty jsou na naší straně.

* Říkáte, že argumenty jsou na vaší straně, ale co třeba někdejší priorita ČSSD – zákon o sociálním bydlení, který spadl pod stůl, a bude jen jakýchsi patnáct bodů akčního plánu pro boj s chudobou a nevyhovujícím bydlením?

Ne, tak to není. Onen akční plán je sestava kroků, které rychle uděláme, abychom pomohli především vyloučeným lokalitám. A v příštích týdnech ministerstvo pro místní rozvoj předloží koncepci bydlení, což pro nás bude výchozí bod pro diskusi o zákoně o dostupném bydlení. Dnes obecně nemáme dostatek bytů, ať už startovacích, malometrážních, či garsonek pro seniory. Prahu trápí Airbnb, vyloučené lokality zase trápí zdevastované byty či ubytovny a spousta dalších problémů, které je potřeba celkově řešit…

* Pardon, já vás musím přerušit. Vy už jste teď politička a víte, že jakmile místo zákona o sociálním bydlení začnete řešit i Airbnb v Praze, tak se nakonec neudělá nic. Bohuslav Sobotka už před volbami v roce 2013 tvrdil, že zákon o sociálním bydlení bude to první, co ČSSD prosadí. Je rok 2018 a nemáme nic.

Nesouhlasím. V minulosti jsme výrazně bydlení deregulovali, aniž by přišel nějaký zákon, který by chránil nejslabší. Nyní ale už problém tak nabobtnal, že se týká i střední třídy. A stát musí konečně reagovat. Nelze přijít jen s nějakým dotačním titulem, který další vláda zase zruší. Potřebujeme celkový zákonný rámec pro starostky a starosty.

* K němu se ale jen těžko dopracujeme…

Zase nesouhlasím. Když se podíváte na výzkumy veřejného mínění, lidi nyní opravdu nejvíce trápí bydlení. Dotační titul za dvě miliardy ročně sice vítám, ale není to řešení. Musíme do úplně jiného řádu, dovolím si tvrdit, že desetinásobného. Musí k tomu být dlouhodobá koncepce, jež řeší všechny problémy, které jsem vyjmenovala.

* U dostupného bydlení se pořád mluví o spoustě miliard a koncepcích, ale vždy je za tím ta skrytá debata, zda by obce měly povinně vyčleňovat část bytového fondu pro nějaké preferované skupiny. Jaký je váš názor?

Pozor, my tu ještě ani nemáme shodu na tom, kdo jsou ti potřební – zda jenom ti vyloučení, nebo i senioři či rodiče malých dětí. To si musíme nejprve ujasnit. Dle mého jsou to minimálně všechny vyjmenované skupiny.
A pak ano, bavme se o té povinnosti obcí. Já bych ji preferovala, ale víte, že zrovna na tom shoda není. A pokud bude dostatečná výstavba bytů, tak se o povinnosti obcí nakonec možná bavit ani nemusíme.

* Rozumím, ale i přes všechny ty slibované předvolební tisíce nových bytů třeba ve velkých městech ceny a nájmy nikdy tak neklesnou, aby se byty staly opravdu široce dostupnými.

Jak říkám, já tu povinnost obcí preferuji, ale jejich odporu rozumím. Nejdůležitější je o tom začít vůbec diskutovat. Nic se nevyřeší, když nad tím nadále budeme zavírat oči.

* To jsme probrali spoustu oblastí, kde chcete rozdávat. Ale teď bych se potřeboval dozvědět, kde na to vezmete. Zeptám se na rovinu: dá se to zvládnout bez zvyšování daní?

V programovém prohlášení zvýšení daní nemáme, ale sociální demokracie dlouhodobě říká, že je třeba zajistit dodatečné příjmy rozpočtu.

* Takže nevyhnutelná navazující otázka: jak a o kolik?

Existuje celá řada možností. Dlouhodobě navrhujeme sektorovou daň, tedy vyšší daňové zatížení určitých odvětví, byť v rámci koaličního jednání neprošla. Mohla by ale přinést až šest miliard ročně. Dále je to boj proti daňovým únikům, který by mohl podpořit evropský projekt konsolidovaného základu daně. Dokážu si představit, že aktivně začneme pracovat na přeměně hospodářského systému k ekonomice postavené na vyšší přidané hodnotě. A potřebujeme jistě i zjednodušení a lepší zacílení daňových úlev. Návrhů je tedy celá řada, ale základem je prostě si přiznat, že potřebujeme vyšší příjmy státního rozpočtu.

* Ale sektorová daň tu asi nikdy nebude, unijní konsolidovaná daň je běh na dlouhou trať, stejně jako další věci. Kde najít rychle nové zdroje, které podfinancované sociální služby potřebují?

Hlavně se konečně musíme shodnout na tom, že sociální služby jsou podinvestované. A to se snad daří. Například v debatě o zvyšování příspěvku na péči ve třetím a čtvrtém stupni souhlasí i pravice, že je potřeba přidat. Jsme v situaci domácnosti, jejíž výdaje už opravdu není kde osekat, takže je potřeba zajistit vyšší příjmy.

* Já vás s těmi novými příjmy tak popichuji, protože třeba tady u vás na ministerstvu se čile hovoří o možném novém pojistném určeném na dlouhodobou péči, jako to mají v Německu. Vy byste byla pro?

Potřebujeme systém dlouhodobé péče a víme, že kvůli stárnutí populace bude čím dál dražší. Zároveň dnešní financování prostřednictvím dotací, které se složitě plánují v návaznosti na schvalování státního rozpočtu, není ideální. A dvacet let také víme o velké bolesti s nepříliš dobře propojeným sociálně-zdravotním pomezím, což je právě dlouhodobá péče. V programovém prohlášení zatím žádný konkrétní nový systém nenavrhujeme, ale potřebujeme ho a bude to jistě i součástí debaty o důchodové reformě.

* To je erudovaný popis problému, ale já se ptám na ono případné nové pojistné.

Ano, jsem příznivkyní tohoto nového pojistného.

* A dokážete říct, kolik by to bylo? Zaslechl jsem například odhad 250 korun nové pojistné zátěže z průměrné mzdy.

To bych střílela od boku. Nebyla k tomu zatím žádná debata, takže nebudu nikoho překvapovat. A nejde jen o shodu ve vládě, ta bude až posledním krokem. Když se podíváte do volebních programů všech stran, málokdo tam přemýšlí, jak řešit dlouhodobou péči. Takže nejprve potřebujeme otevřít celospolečenskou debatu.

* Ať už se bavíme o dlouhodobé péči či reformě penzí, o které nyní s ANO vyjednáváte, plánujete i nějakou větší pobídku pro privátní spoření na stáří, jedno, zda to budou nějaké fondy či třeba komerční připojištění?

To je požadavek koaličního partnera ANO. Takže předpokládám, že v závěrečném kompromisu k penzijní reformě, který by mohl být někdy v říjnu, se i toto objeví.

* Chápu to ale dobře, že z vašeho pohledu nějaké snižování vysokého odvodového zatížení práce prostě není možné, protože je třeba ufinancovat všechnu tu čím dál dražší sociální péči?

K tomu řeknu dvě věci. Nemůžeme se dívat na relativně vysoké sociální pojištění odděleně. V kontextu s daněmi totiž naše celkové zdanění práce není v EU nijak výjimečné. A druhá věc: Při této debatě se vždy musíme podívat na to, kolik kdo platí. Ano, singles platí docela vysoké daně. Ale třeba ženatý či vdaná s dětmi jsou na tom při všech slevách úplně jinak. To, že daňový systém výrazně preferuje rodiny s dětmi, je politické rozhodnutí a je to tak, myslím, správně.

* Tak se klidně bavme diferenciovaně. I zde na vašem úřadě se mnohokrát zkoumala možnost ulevit na odvodech například pracujícím důchodcům či matkám při návratu do práce.

Třeba u matek s malým dítětem si nemyslím, že by je sleva na sociálním pojištění výrazně motivovala. Těmto skupinám můžeme ulevit tím, že jim nabídneme kvalitní veřejné služby. Proto jsme do připomínkového řízení poslali například novelu k financování dětských skupin a mikrojeslí ze státního rozpočtu. To je oblast, kde toho musíme spoustu dohánět. Ze všech mezinárodních průzkumů vyplývá, že dobré veřejné služby jsou tou nejlepší pobídkou, aby se lidé po narození potomka vrátili do práce.

* Takže snižování sociálního pojištění zjevně nebude. Pojďme ještě na chvíli ke stranické politice. Rychle jste se stala nejvýraznější ministryní ČSSD ve vládě. Plánujete si říct i o stranické funkce na sjezdu příští rok, abyste si pojistila svůj vliv?

Přiznám se, že jsem se o to zatím nijak nezajímala. Jsem vytížena svým resortem a nyní i kampaní.

* Tak jinak: až se třeba bude hledat ve straně místopředsedkyně, lákalo by vás to?

Opravdu jsem o tom zatím nepřemýšlela.

* Tak ještě jinak: docela často už v ČSSD slyším, že byste byla i dobrou předsedkyní. Proč si to ti lidé asi tak myslí?

Tak to v žádném případě. Náš předseda Honza Hamáček jde podle mě výborným směrem. Jeho úsilí sjednotit stranu, hledat nové tváře, lépe ji marketingově prezentovat – to je přesně ta cesta, kudy bychom měli jít.

* A povede se to?

Sociální demokracie byla vždy silná, když byla catch-all party. Lidé z různých proudů byli schopni si sednout k jednomu stolu, klidně se i pohádat, a pak najít jednotné stanovisko. A o to se nyní snažíme. Nejsme žádná národní fronta, pokud máme ve straně rozdílné názory, je to dobře.

* Dá se ale vyrůst zase do catch-all strany ve vládě vedle Andreje Babiše a ANO?

Možné to je. Osobně jako naše důležitá témata vidím boj s chudobou a s tím související problémy exekucí či bydlení. A pak zaměstnanost. Protože trh práce se prudce změnil a sociální demokracie v mnoha státech Evropy na to nedokázala zareagovat a začala upadat. Pokud budeme sledovat v sociální oblasti tyto dva cíle, ČSSD opět poroste.

* Dobře, ale 30 procent to asi hned tak zase nebude. Kolik procent vy byste považovala za úspěch třeba v příštích volbách?

Když budeme odvádět dobrou práci, dotáhneme programové věci a sjednotíme se, tak 15 procent podle mě bude úspěch. Obnova strany je běh na dlouhou trať.

Zdroj: Ekonom, 11. října 2018

Blogy