J. Maláčová: Dětské skupiny a jesle jsou mou srdcovou záležitostí

6. listopadu 2020

Jako ředitelka odboru rodinné politiky na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV) se Jana Maláčová zasloužila o start dětských skupin, jako ministryně práce a sociálních věcí o jejich rozvoj a jako maminka malého syna si dětské skupiny ověřila v praxi.

Ve funkci jste více než dva roky. Váš manžel je náměstek ministra zahraničí. Oba jste tedy pracovně extrémně vytížení. Jak jste v začátcích vaší ministerské mise zvládali kloubit rodinu a práci?
Nejdřív to bylo hodně náročné. Synovi tehdy byly teprve tři roky, ale naštěstí do dětské skupiny u nás na MPSV chodil už od dvou let. Tedy ještě v době, kdy jsem pracovala na odboru rodinné politiky a stárnutí. Takže „kloubení“ a adaptace nám šly oběma docela dobře. Samozřejmě tam začal jako malinký chodit postupně. Na pár hodin, na dopoledne, aby ten krok od rodičů k „tetám“ byl co nejhladší. Nicméně, co se slaďování rodinného a profesního života týče, je fér říct, že bez pomoci babiček a rodiny bychom to ani tehdy ani teď s manželem všechno nezvládli. Takže i touto cestou bych jim zpětně chtěla poděkovat.

A co jste na dětských skupinách jako maminka oceňovala nejvíc?
To, že jsem měla dítě celou dobu o dvě patra níž. Věděla jsem, že je v dobrých rukou, a kdyby se cokoli dělo tak jsem u něj za 3 minuty. To považuji zpětně za luxus a skvělou věc, kterou určitě ocení každý rodič. To, že je vaše batole poblíž a je o něj dobře postaráno, vás prostě uklidní. Dodávalo mi to jistotu a soustředění na práci. No a samozřejmě jsem vnímala to, jak se v dětské skupině cítí Gustík – jestli nepláče, když tam jdeme, jestli si na něco nestěžuje. A to se naštěstí nikdy nestalo. Naopak. Díky socializaci vyloženě rozkvetl, získal jistotu a větší samostatnost. Doteď si pamatuji naší první mikulášskou besídku, karneval nebo když si Gustík našel v dětské skupině první kamarády. Dětské skupiny (jesle) jsou mojí srdcovou záležitostí.

A obecně? Jaký je podle vás v kostce ten největší přínos pro rodiče?
Odjakživa u nás vnímám velkou poptávku po nějakém druhu předškolní péče. Je to neskutečně velká pomoc pro rodiny s malými dětmi, především pro ženy, které se chtějí brzy vrátit do práce. A z vlastní zkušenosti vím, že dětská skupina dokáže usnadnit život rodinám s malými dětmi. Dětské skupiny si totiž zaslouží pořádnou pozornost a místo v našem systému předškolní péče a nejen pověst nějakých „evropských projektů“.

To je bezesporu pravda, ale je už u nás dětských skupin dostatek?
I když dětské skupiny velkým tempem přibývaly, je jich stále ještě málo a poptávka je pořád několikanásobně vyšší. Taková služba prostě musí být dostupná pro všechny rodiny, které ji chtějí nebo musejí využívat. Být tři nebo čtyři roky doma s dítětem, si holt každá rodina (nebo samoživitelé) nemohou finančně dovolit. Anebo rodiče chtějí či musí rychle zpět do práce, buď kvůli ztrátě kvalifikace, pracovního postavení nebo prostě z finančních důvodů. Já osobně jsem se chtěla vracet do práce dobrovolně, chtěla jsem mít oboje – práci i rodinu. Takže umožnit rodičům umístit jejich dítě tam, kde o něj bude s láskou a empatií pečovat školený personál, je to, co jim musíme umět nabídnout. A já udělám všechno proto, abychom to dokázali. Rodiče si musí svou rodičovskou a životní strategii vybírat sami a nesmí je ovlivňovat to, že je někde málo míst, nebo že jim dítě vezmou do školky až ve třech nebo čtyřech letech.

Jak tedy rodičům zajistit větší nabídku dětských skupin?
První velký krok už se podařil. Prosadila jsem na vládě novelu zákona o dětské skupině, která zajistí stabilní a předvídatelné financování pro ta zařízení, což je naprosto klíčové pro jejich fungování a rozrůstání. Teď nás čeká debata v Parlamentu.

Co Vás vedlo k přeměně dětských skupin na jesle?
Ta změna názvu je jen maličkost, aby to bylo srozumitelnější, protože se ukazuje, že dětskou skupinu znají jen lidé, kterých se to týká, tedy rodiče malých dětí. Ostatní vůbec netuší, co to je, a to je podle mě velká škoda. Jesle tu jsou od toho, aby konečně uspokojily poptávku po péči o děti do 3 let. A by o nejmenší děti bylo dobře postaráno a odlehčilo se mateřským školám.

S čím jste u nás dětské skupiny zakládali a co jste se o nich za dobu jejich existence na MPSV dozvěděli?
Pětileté fungování dětských skupin ukázalo, že ne všechno se vyvinulo tak, jak se při jejich vzniku předpokládalo. Z praxe byly naprosto jasné dvě věci. Dětské skupiny využívají v drtivé většině rodiče dětí do 3 let. Péče o dítě je tam finančně náročnější, logicky, protože péče má mnohem individuálnější charakter než ve školkách, a to vyžaduje více personálu. To jsme zohlednili v novele zákona, aby mohly být jesle uznány jako součást systému předškolní péče. Novela zajistí jesle pro všechny rodiče dětí do 3 let, kteří je budou chtít nebo muset využívat. Jesle budou také finančně dostupné. A z toho mám velkou radost, protože si na drahé poplatky hodně rodin stěžovalo.

Je něco, z čeho máte jako bývalá ředitelka odboru rodinné politiky radost? Co se vám za ty dva roky ve funkci ministryně podařilo?
Omlouvám se, ale musím odpovědět trošku zeširoka. Téma rodinné politiky je totiž strašně obsáhlé a já vždy říkám, že rodinná politika je vlastně všude. Samozřejmě je potřeba zajistit dostupnou péči, takže jesle, školky, ve školách je pak potřeba pomoci i s odpoledním programem – družiny, kroužky, atd. Další rovina jsou pak preventivní služby pro rodiny, aby lépe zvládaly případně nějaké krize, a aby je dokázaly ustát. Protože rozvést nebo rozejít se dneska umí každý. Velmi důležité je ale také finanční zajištění, a proto jsem ráda, že se mi podařilo navýšit rodičovský příspěvek na 300 tisíc, u vícerčat na 450 tisíc korun. Pro samoživitelky se mi pak po dlouhých 15 letech podařilo doslova vybojovat náhradní výživné, které pomůže tam, kde se druhý rodič vykašlal na své povinnosti a závazky. Asi víte, že neplacení alimentů je jeden z nejčastějších trestných činů u nás. A od ledna začne fungovat sdílené pracovní místo. Chceme firmy motivovat, aby je zřizovaly, částečných úvazků je u nás stále málo.

A závěrečná otázka. Co vás teď v práci nejvíc zaměstnává?
Myslíte asi kromě válčení s koronavirem, že? To nás teď myslím zaměstnává všechny. Tak kromě toho se teď se zaměřuji hlavně na přídavek na děti. Přijde mi absurdní, že postupem času začal fungovat jako chudinská dávka. Proto teď usiluji o to, aby přídavek na děti pomáhal i rodinám, které dělají všechno správně, ale neměly zrovna štěstí na vysoký plat. Je prostě potřeba, aby se u nás přídavek dostal k většímu počtu pracujících rodin. Stejně tak, jako je tomu v zahraničí. Přídavek na dítě je bonus pro rodiny, aby se jim lépe žilo. Protože i když to zní jako klišé – děti jsou opravdu naše budoucnost a veškeré investice do nich se nám mnohokrát vrátí. Rodiny s dětmi jsou pro mě priorita, chtěla bych, aby se u nás lidé nebáli mít děti a aby sladění práce a rodiny nebylo tak těžké. Stát v tomto musí pomáhat.

obrázek

zdroj: časopis Marie Claire, vydání Listopad 2020

Blogy