J. Hamáček pro Právo: Nouzový stav neznamená policejní diktaturu

20. dubna 2020

Nouzový stav předpokládá ohrožení státu – živelní událost, bezpečnostní ohrožení nebo epidemii. Tedy mimořádnou situaci, kterou vláda není schopná řešit „klasickými“ prostředky. Není to „bonboniéra“, z níž vláda „mlsá“ opatření ulehčující její vládnutí.

Epidemie stejně jako povodně nebo válečný stav nejdou odvrátit nástroji běžně užívanými ministerstvy, kraji, radnicemi nebo složkami IZS. V nouzovém stavu stát (nebo jeho část) čelí situaci, na kterou nemá právní, lidské ani finanční kapacity, které jsou nastavené na „mírový“ stav. Musí proto zajistit dostatek policistů, lékařů, financí na nákupy a dočasně přestanou platit některé lhůty, jež za normálního stavu má respektovat.

Je to jasně vymezený právní rámec, aby vláda zabránila škodám na zdraví, životě nebo majetku. Rozhodně to není situace, v níž by se ministrům snadno vládlo. Přestože to posledních několik týdnů vysvětluji, stále čelím výčitkám, že to není dostatečné. Pokusím se to tedy shrnout na jednom místě. Proč Česká republika potřebuje v následujících týdnech nouzový stav?

Aby bylo možné nakupovat bez soutěže. V řádu hodin až dnů, protože jinak by nákupy roušek, respirátorů nebo ochranných obleků trvaly týdny nebo měsíce a možná by Česko ještě žádné nemělo.

Aby bylo možné uložit pracovní povinnost. Když nákaza propukne v nemocnicích, na poště, v potravinářství a bude hrozit kolaps životně důležitého sektoru, protože „dojdou lidi“, musíme mít nástroj, jak tuto situaci řešit. Třeba povolat mediky do nemocnic.

Aby bylo možné vyžadovat po úřednících práci navíc. Zní to možná úsměvně, protože panuje představa, že zaměstnanci veřejného sektoru nedělají nic. Když je potřeba nějaké nařízení urychleně uvést v život, kontrolovat a administrovat, je to potřeba zajistit. Například režim na hranicích nebo karanténu, na které běžné personální kapacity tak tak stačí.

Aby bylo možné povolat armádu. Aby vojáci, ale i policisté, hasiči a další příslušníci dělali práci, která není jejich náplní. Hasiči nejsou od toho, aby zásobovali zdravotnictví, vojáci pomáhají v domovech pro seniory, při chytré karanténě nebo policistům.

Aby bylo možné zavřít školy. Děti a studenti jsou teď doma, aby neroznášeli nákazu, a na starost je v době školy mají rodiče, přestože učitelé na dálku učí.

Aby bylo možné mnoho dalších věcí: Přednostní zásobování klíčových institucí, jako jsou kritická infrastruktura, dětská, zdravotnická a sociální zařízení nebo složky IZS. Vyplácení sociálních dávek jinak, než je standardní. Regulační opatření v oblasti daní. A další a další.

Není potřeba využít všech opatření a vláda to nedělá, využívá nástroje nezbytně nutné. Jak dlouho bude nouzový stav potřeba, opravdu nevím, bude záležet na epidemiologické situaci. Přeji si, aby to bylo co nejkratší dobu. Ale nemáme křišťálovou kouli a nechci šířit falešný optimismus. Nerad bych se ocitl v situaci bývalého pražského primátora Igora Němce, který několik hodin před zaplavením metra označil situaci za „nadmíru výtečnou“.

Miroslav Kalousek mě na začátku března kritizoval, že chci vyhlašovat nouzový stav kvůli několika nakaženým, a vývoj situace dal za pravdu mně. Proto jsem opatrný i nyní. Prosím všechny kolegy ve Sněmovně, aby vzali rozum do hrsti, a až bude vláda žádat o prodloužení nouzového stavu, tak ať si představí, že sedí na ministerstvu, a rozhodují podle toho. Jde nám přece o společnou věc, ochránit zdraví obyvatel ČR. Nikdo nechceme zavádět policejní stát, chceme projít krizí s co nejmenšími škodami. Proto chci pokračování nouzového stavu.

Autor: Jan Hamáček (Autor je ministr vnitra a předseda Ústředního krizového štábu)
Zdroj: Právo, 17. 4. 2020

Blogy