J. Hamáček: Když jsem poprvé navrhl nouzový stav, klepali si na čelo

24. dubna 2020

Zatímco pro jiné znamená epidemie nucený útlum, pro ministra vnitra Jana Hamáčka (41) jako by to byl elixír života. Z nevýrazného předsedy živořící ČSSD se stal jedním z nejviditelnějších politiků, který opakovaně zastínil i do té doby suverénního premiéra. Proč je jako šéf krizového štábu spíše zdrženlivý při uvolňování epidemiologických opatření, kdo z vlády zablokoval vyhlášení nouzového stavu už na začátku března, kdy mu spadl největší kámen ze srdce a proč podle něj bylo třeba zavřít hranice i směrem ven? V rozhovoru pro Reflex se Hamáček snaží vše vysvětlit a trvá na tom, že jeho opatrný postoj byl zatím vždy na místě.

Věříte na zázraky?

Tak… Čas od času se zázraky stávají.

Ptám se proto, že před Velikonocemi jste na optimistické prognózy některých vládních kolegů, že do měsíce bude fungovat většina služeb a obchodů, řekl: „Pokud by se to podařilo nějakým zázrakem porazit, tak se můžeme bavit, co dál, ale já na zázraky nevěřím.“ A pár dnů poté vláda oznámila velké uvolnění protiepidemických opatření. Stal se tedy zázrak?

Nestal se zázrak. Rozhodně nesdílím optimistické názory, že jsme vyhráli a že bitva je za námi. Já bych řekl, že jsme možná na konci začátku, ale rozhodně ne na konci. Samozřejmě jsem rád, že se situace vyvíjí tak, jak se vyvíjí, že se ta křivka zplošťuje, ale rozhodně nejsme v situaci, že bychom mohli bitvu prohlásit za vyhranou, veškerá opatření ukončit a, jak se říká, sbalit fidlátka.

Souhlasíte se způsobem a tempem, jakými se máme podle vlády vracet k normálu?

S tím souhlasím, protože to je konzervativnější scénář. Jde o scénář, který do 20. dubna ponechává současný stav, což nám umožní počkat na čísla z Velikonoc. Uvolnění od 20. dubna je pak minimálně rizikové, protože se jedná o farmářské trhy, řemesla a něco málo dalšího. První větší uvolnění je vlastně až 27. dubna, což je dva týdny od Velikonoc. To už by mělo být jasné, zda optimistický scénář pokračuje.

Na mě to působí tak, že vy jako šéf krizového štábu máte vždy v určitém čase nějakou představu o potřebných opatřeních – vesměs konzervativnější – a tlumíte v médiích optimismus některých jiných ministrů. Jenže pak se koná jednání vlády a ukáže se, že vše dopadlo tak, jak říkali druzí členové kabinetu…

S tím bych polemizoval. Je pravda, že ekonomičtí ministři chtějí nastartovat co nejrychleji ekonomiku. Já jsem většinou na straně epidemiologů, kteří přicházejí s konzervativnějším řešením. Mimochodem, ministerstvo průmyslu původně navrhovalo, aby uvolnění, které je dnes plánováno na 27. dubna, přišlo už o týden dřív. Proto jsem říkal, že zvítězil konzervativnější scénář. Já jsem za tu dobu, kdy se s krizí potýkáme, několikrát veřejně prezentoval své názory a troufnu si říct, že na moje slova došlo. Na začátku března jsem navrhoval nouzový stav o deset dnů dříve, než to vláda udělala. Sklidil jsem za to kritiku, možná i posměch. Svá stanoviska ale opírám o rady odborníků a zatím se ukázalo, že opatrnost byla vždy na místě.

Nepolemizuju s tím, jestli se mají opatření uvolňovat rychle, nebo pomalu. Jde mi o to, že vy dlouhodobě říkáte spíš brzdit, brzdit, brzdit, ale ve výsledku vláda spíš uvolňuje. Nemáte proto jako šéf krizového štábu občas dojem, že vás a vaše doporučení nikdo moc neposlouchá?

Jsem opatrný hlavně proto, že nejhorší, co by se mohlo stát, by bylo, kdyby vláda za čtrnáct dní musela předstoupit před lidi s tím, že to úplně nevychází podle představ a opatření je třeba opět zpřísnit. Proto jsem byl zastáncem opatrnějšího přístupu.

Můžeme si fungování vlády ukázat třeba na předvelikonočním otevření hobbymarketů? Kdo s tímto návrhem přišel?

Přiznám se, že nevím, kdo to na vládě otevřel. Podstatné je, že vláda musí posuzovat celou řadu aspektů. Jeden z nich byl, i vzhledem ke zkušenostem z předchozích víkendů a k předpovědi počasí, že pokud lidé nebudou mít nějakou alternativu, vyrazí ven a zaplní různé turistické lokality. Vedla se debata, jestli není rozumnější za příslušných hygienických opatření hobbymarkety otevřít, umožnit lidem nakoupit věci na práce kolem domu, a tudíž jim dát možnost strávit čtyři dny na zahrádce nebo údržbou doma. Podle mě šlo o relevantní argument. A myslím, že až na excesy se to zvládlo. Nehodnotím otevření hobbymarketů jako katastrofu. Z mého pohledu to za to stálo.

Proč jste na Velikonoce nezpřístupnili lidem kostely? Jedná se o hlavní křesťanské svátky.

To je samozřejmě legitimní otázka. Nicméně nikdo to nenavrhoval, ani ze strany ministerstva zdravotnictví takové doporučení nepadlo. A měl jsem pocit, že to věřící většinově pochopili.

Tvrdíte, že když jste 2. března přišel s myšlenkou na zavedení nouzového stavu, všichni si klepali na čelo s tím, že kvůli třem nakaženým se nouzový stav nevyhlašuje. Kdo přesně si klepal na čelo?

Miroslav Kalousek a většina opozice. Nejen.

A z vlády?

Proti byli premiér a ministr zdravotnictví. A tudíž potom všichni ministři za hnutí ANO. Takže se o tom ani nehlasovalo. Návrh usnesení přitom obsahoval tři body, jimiž jsem nouzový stav odůvodňoval. První byl, aby se mohly zrychleně nakoupit ochranné pomůcky. Tušil jsem, že tady bude problém. Za druhé jsem chtěl omezit akce nad pět tisíc osob, protože už hrozilo riziko přenosu. A za třetí jsem chtěl, aby byla všem, kdo se vracejí z Itálie, nařízena povinná registrace, abychom měli databázi lidí, kteří v Itálii byli.

Jak funguje spolupráce s ministrem zdravotnictví Vojtěchem? Ptám se nejen v návaznosti na vaši předchozí odpověď, ale třeba i na známou přestřelku na Twitteru o tom, kdo zajistil víc ochranných pomůcek.

Už jsem jednou řekl, že v té spolupráci je velký prostor pro zlepšení. Za tím si stojím.

Nepřijde vám, že je ministerstvo zdravotnictví dlouhodobě ve vleku událostí? Povinné testování personálu v domovech pro seniory nařídil ministr Vojtěch až první týden v dubnu. V polovině března se na Twitteru pochlubil, že se jeho tým „už“ čtyři dny snaží nakupovat ochranné pomůcky po celém světě. Po měsíci epidemie doporučil zařízením sociální péče zvýšenou hygienu a zákaz návštěv, což tam už dávno platilo…

Myslím, že chyba vznikla na začátku, kdy ministerstvo dostalo úkol, který nemohlo splnit, tedy že bylo určeno jako instituce, jež má zajišťovat ochranné pomůcky. Resort se na to soustředil a začal dělat něco, s čím nemá zkušenost. Zdravotnictví není ministerstvo pro krizové řízení. K tomu slouží ministerstvo vnitra, my na to máme prostředky, trénink. Tím pádem bylo ministerstvo zdravotnictví přetížené, což se zřejmě promítlo do akceschopnosti v dalších oblastech.

Sázkové kanceláře vypsaly koncem března kurs 1,5:1, že ministr Vojtěch nevydrží ve funkci do konce roku. Vsadil byste si na to?

Já na politiku nesázím. To je otázka na premiéra, jak chce personálně řešit věci ministrů za ANO.

Náměstkovi ministra zdravotnictví Romanu Prymulovi se prezident chystá dát státní vyznamenání. Zaslouží si ho podle vás?

Vyznamenání je věc pana prezidenta a já to nebudu hodnotit. Na spolupráci konkrétně s náměstkem Prymulou si stěžovat nemůžu. Myslím, že tam komunikace funguje. Narážíme spíš na systémovější problémy, které jsou ale problémem celého resortu.

Odbornou erudici náměstka Prymuly asi nikdo nezpochybňuje, nicméně minimálně dvakrát dost vyděsil celý národ: jednou úvahami o možnosti nechat hranice zavřené až dva roky, podruhé neobratným vyjádřením o řízeném promořování…

Samozřejmě že komunikační disciplína je klíčová věc krizové komunikace. Pokud mohu mluvit za vládu, sebekriticky přiznávám, že tam prostor pro zlepšení je. Pokud jde o pana Prymulu, čas od času je třeba zvažovat i dopady zvolených formulací – a v těch dvou případech se to moc nepovedlo.

Brzy po začátku epidemie jste řekl, že byste neuměl obhájit, kdyby stát nařídil lidem nošení roušek, pokud jim je sám nedodá. Stát roušky nedodal, nařízené jsou, lidé si je ušili sami. Nepřijde vám nevkusné, když se za takové situace premiér a ministr zdravotnictví chlubí před světem tím, že Češi jsou národ rouškařů?

Všichni se učíme za pochodu. Když jsem tenkrát řekl to, co teď připomínáte, myslel jsem si, že je možné využít jednorázových roušek a distribuovat je lidem. Pak se ukázalo, že z hlediska spotřeby by to byla věc velmi komplikovaná. Navíc se ukázalo, že látková rouška je dostačující. Teď to vypadá, že jsme se možná měli už od začátku soustředit na větší motivaci domácích výrobců, aby vyráběli látkové roušky. To je poučení z celé věci.

Ptal jsem se, jestli vám přijde vhodné, aby se představitelé vlády chlubili, že Češi nosí roušky, když jim je sami neuměli zajistit.

Já žádný takovýto výrok nepronesl, protože si uvědomuju, že bez aktivního přístupu našich občanů bychom ten problém nevyřešili.

Jaká první emoce se vám vybaví, když si vzpomenete na setkání poradního sboru s prezidentem Zemanem v Lánech?

Průšvih, samozřejmě. S nadsázkou. Ale ten způsob, jak to bylo provedeno, nebyl šťastný.

Často apelujete na lidi, ať se ohledně výkladu protiepidemických opatření řídí zdravým rozumem. Já zdravým rozumem nechápu, proč můžu jít na zdravotní vycházku do lesa na české straně Šumavy, ale nemůžu totéž udělat o kilometr dál – na německé straně.

Myslíte, proč nemůžete překročit hranice? Protože jsme na státních hranicích zavedli režim kontroly. A v takovém případě je možné přecházet hranice jen na vyznačených přechodech.

Tak proč nemohu přejet hranici do Německa přes vyznačený přechod na Folmavě, projít se lesem na německé straně Šumavy a vrátit se přes Folmavu do Čech?

A jak kdo pozná, že jste byl jen na procházce v lese a necestujete třeba z Itálie nebo ze Španělska? Pokud mají mít opatření na hranici smysl, musí být kontrolovatelná. A musí mít určitý stupeň obecnosti.

Jakžtakž rozumím uzavření hranic směrem do Česka, ale nechápu zákaz vycestovat ven.

To souvisí s tím, jak se k nám epidemie dostala. Naši lidé jeli na dovolenou do Itálie – i přes veškerá upozornění, že je to rizikové. A pak mnozí nedodrželi karanténu. To byl důvod, proč se epidemie u nás rozjela. Naší snahou bylo zamezit opakování tohoto příběhu. A pozor! Stále platí nařízení ministerstva zdravotnictví o omezení volného pohybu. V něm jsou vyjmenovány důvody, kdy můžete opustit bydliště. Když slyším debatu o tom, proč nelze cestovat volně do ciziny, mám pocit, že se zapomnělo, že stále platí i v Česku omezení volného pohybu osob.

Jak dalece se ve svém postoji k uvolňování či neuvolňování opatření řídíte čistě odbornými názory a jak moc i tím, co se může víc líbit voličům? Přece jen jste nejen ministr vnitra, ale taky předseda ČSSD, která bojuje o důstojné přežití ve sněmovně.

Vy mi nebudete věřit, ale já se řídím výhradně doporučením odborníků. Netrávím čas diskusemi nad preferencemi. Řešíme obrovský problém a není čas na přemýšlení o tom, jestli nám to přinese hlasy. Důvod, proč jsem opatrný, je, že jsme od začátku měli nějaké matematické modely, podle těch se přijala opatření, která bohudíky zafungovala. To, co se děje ve Velké Británii, ve Spojených státech, mě vede k opatrnosti.

Disponujete jinými modely a jinými daty než vaši vládní kolegové, kteří by byli pro liberálnější postoj?

Každý na to pohlíží nějak. Já chápu, že kolegu Havlíčka formuje prostředí, v němž působí. Já na to koukám optikou, co se děje ve světě a co mi doporučují poradci. Opravdu nehoním preference. I řízení ČSSD jsem předal prvnímu místopředsedovi, jsem stoprocentně vytížený ve funkcích, které mám.

Máte dva syny ve věku deset a třináct let. Pošlete je ještě do prázdnin do školy? Synům jsem řekl, že do školy už do prázdnin nepůjdou. Nepřijde vám, že způsob, jakým se mají otevírat školy, je děsivě zmatečný?

Může to tak vypadat. Variant bylo víc, ale v situaci, kdy je potřeba rodičům umožnit dát děti do školy a jít do práce, logiku toho nynějšího rozhodnutí chápu. Platí stanovisko epidemiologů, že by skupiny ve školách neměly mít víc než patnáct dětí. Pak je logické, že bude potřeba víc tříd – samozřejmě tudíž někdo do školy nemůže, což budou děti na druhém stupni, které už se mohou doma postarat o sebe samy.

Co jste si jako otec dvou školáků pomyslel, když před časem premiér přišel s tím, že děti budou muset ve škole dodržovat vzdálenost minimálně jeden metr a nosit roušky?

To samozřejmě není úplně reálná představa. Proto si myslím, že nakonec debata dospěla k tomu, že ve třídách budou jen menší skupiny, že si v lavici budou moct roušku sundat a podobně.

Jak se vůbec v posledních týdnech vídáte s rodinou – s dětmi nebo třeba i s rodiči, kteří jsou v důchodovém věku? Máte na ně čas, nedržíte se od nich kvůli riziku nákazy raději dál?

Vídáme se minimálně, kluky jsem za tu dobu viděl asi dvakrát. Hlavně proto, že nebyl zatím moc čas. S rodiči jsem se viděl jednou velice krátce. Mám ještě i babičku, ale s tou jsem se od začátku – vzhledem k její bezpečnosti – neviděl.

Byl někdo z vašich blízkých v karanténě nebo nakažený? 

Naštěstí ne.

Před časem jste řekl, že když vás nejmenovali od začátku šéfem krizového štábu, uvažoval jste o rezignaci, ale nechtěl jste v krizi položit vládu. Až krize pomine, jaký bude v tomto směru váš postup? Budete si třeba chtít s premiérem vyříkat další působení ve vládě?

To, že mě nejmenovali hned do čela krizového štábu, jsem vnímal jako nedůvěru k resortu vnitra a jeho vedení. Za standardních okolností by ministr odstoupil. V situaci, kdy jsme měli rozjetou epidemii a kdy by odstoupení předsedy koaliční strany znamenalo pád vlády, mi to ale nepřišlo nejrozumnější.

Budete iniciovat vyšetřování, zda tím, že od začátku nebyl ustanoven krizový štáb a následně byl do jeho čela postaven epidemiolog Prymula, a ne ministr vnitra, nebyl porušen zákon?

Myslím, že zákon porušen nebyl. Určitě ale bude potřeba se ze situace poučit. Pokud bude vůle přímo po nějaké vyšetřovací komisi, já osobně bych se nebránil, ať se ukáže, jak jsme situaci zvládli. Určitě bude ale třeba dát dohromady odborníky na krizové řízení a říct si, jak náš systém v ostré zkoušce obstál.

To, že ministerstvo zdravotnictví nakoupilo respirátory za dvojnásobnou cenu než váš resort a jako prostředníka si vybralo firmu s nulovým obratem, prakticky bez zaměstnanců, je podle vás na vyšetřování, až skončí krize s koronavirem?

Určitě ano. Jsem přesvědčený, že minimálně NKÚ se bude velmi detailně zajímat o to, jak byly vynakládány veřejné prostředky. A pokud se ptáte na policii, já jako ministr vnitra nemohu policii nařizovat, co má dělat, a nepovažoval bych ani za vhodné to nějak ovlivňovat tím, že bych sám dával podnět. Pokud orgány činné v trestním řízení pojmou podezření, že došlo k něčemu, co se stát nemělo, mají povinnost konat a nepotřebují k tomu rady od ministra vnitra.

Na konci března jste se nechal slyšet, že vám během krize dvakrát spadl kámen ze srdce. Poprvé, když přistálo letadlo s miliónem respirátorů z Číny, po druhé, když přistál ruslan s dalším zdravotnickým vybavením. Nastal od té doby nějaký další zlomový moment, kdy jste si oddechl?

Ty první dvě věci, to byla symbolika. Kdybychom nenastavili letecký most, mohli bychom se ocitnout v situaci, že bychom nosili zdravotníkům do nemocnic pláštěnky. Takže přišla velká úleva, když se po týdnu obrovského úsilí ukázalo, že to funguje. No a potom přišel další kritický moment – riziko šíření nákazy v domovech seniorů. Tam to podle různých zdrojů vypadalo, že by mohla nastat apokalypsa. Ale ukázalo se, že zafungovala přijatá opatření plus se tam podařilo dodat ochranné pomůcky. Takže další kámen ze srdce mi spadl, když se přestala objevovat ohniska nákazy v domovech seniorů. No a potěšující jsou samozřejmě i poslední čísla, která jsou velmi dobrá.

V jednom rozhovoru jste řekl, že vás baví vtipy, které se kolem epidemie vyrojily. Vzpomenete si na nějaký, jenž vás opravdu rozesmál?

Kreslený vtip, kde někdo nakreslil šéfa „Krysového štábu“ jako krysu v červeném svetru.

To jste mi nahrál: Jak to bude dál s červeným svetrem? Budete v něm pořád chodit na tiskovky po vládě? Máte ho třeba jako talisman, jako hokejisté, kteří neperou vítězný dres během celého play-off?

Mám pracovní červenou bundu z ministerstva, kterou nosím na krizový štáb. Vzniklo to do jisté míry spontánně, když se mi jednou strašně nechtělo oblékat do obleku. Pak se z toho stal sice nějaký symbol, ale neplánuju z toho dělat marketingový nástroj. I když je fakt, že mi červený svetr zatím pořád visí v ministerské pracovně.

Autor: Oldřich Tichý

Zdroj: https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/100878/jan-hamacek-kdyz-jsem-poprve-navrhl-nouzovy-stav- klepali-si-na-celo.html

Blogy