J. Foldyna pro Týden: ČSSD byla úspěšná, když s něčím bojovala nebo proti něčemu protestovala

11. března 2019

Poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna poskytl následující rozhovor pro časopis Týden.

Co říkáte novému vedení ČSSD? Na sjezdu jste nepůsobil zrovna nadšeně, už jste se s tím srovnal?

Sociální demokracie si vybrala jinou cestu, než jsem si vybral já. Tak to prostě je. Vybrala si cestu k městskému liberálnímu voliči, jak se to teď krásně, i když ne zcela přesně pojmenovává. Rozhodnutí delegátů sjezdu bylo v tomto směru jednoznačné. Já se domnívám, že jsme na cestu k takzvaným městským liberálům vyrazili už za Bohuslava Sobotky. Výsledek je takový, že v Praze nám liberální volič dal zhruba dvě procenta a celkově se potácíme kolem šesti. Nemyslím si, že to je cesta k úspěchu ČSSD, ale nové vedení si to myslí a mně nezbývá než to respektovat. Jen jsem teď zvědavý, jaké přijdou výsledky v evropských volbách. Poté uvidíme, jak dopadneme ve volbách krajských, a pak jsem zvědavý, jestli v souvislosti s ČSSD ještě vůbec něco uvidíme.

Co od květnových voleb do europarlamentu očekáváte?

Sociální demokracie byla vždy úspěšná, když s něčím bojovala, proti něčemu protestovala. Proti tomu, že představitelé ČSSD řeknou, že jsme proevropští, nic nemám. Ale je to téma a heslo na plakát pro voliče sociální demokracie? Něco takového může fungovat u Pirátů, TOP 09 či Starostů, ale u nás? Jsem k tomu dost skeptický. Chtěl jsem prosadit bojovnost: Evropa ano, ale vy, lidé, jste na prvním místě. Abych je do toho vtáhl. To se mi ale nepodařilo, prý je to moc populistické.

Byl jste poměrně tvrdý i ve svém sjezdovém projevu. Říkal jste, že si strana lže do kapsy, zapomněla na tradiční voliče a míří k neomarxismu. To je na končícího místopředsedu docela drsná kritika, ne?

Myslíte, že je to tvrdé? Já jsem do sociální demokracie vstupoval v prosinci 1989. Zareagoval jsem tehdy na výzvu na Svobodné Evropě, protože jsem rád četl o úspěších sociální demokracie za první republiky. Líbila se mi ta myšlenka. Tehdy jsem s přihláškou dostal velkou obálku ve formátu A4 se žlutým plakátem, na kterém bylo původní heslo sociální demokracie, ozubené kolo, klasy a nápis: Jsme strana slušných lidí. Z toho plakátu bylo jasné, koho strana zastupuje. Bylo to jasné z grafiky, z hesla i z červené, modré a bílé barvy. Neměl jsem pochyb o tom, že jde o stranu pro lidi práce a o stranu, která chce hájit národní zájmy. A dnes, po třiceti letech, má ČSSD v logu nějaký karfiol, oranžovou barvu, která není ani vlevo, ani vpravo a nikomu to nic neříká.

Zrovna logo asi není ten největší problém sociální demokracie…

Sociální demokracie v celé Evropě opustila své tradiční voliče. Ať už to byla sociální demokracie německá, rakouská, či francouzská – všechny hluboce propadly. A odklon od původních voličů vidíme i u nás. Naše politika se začala soustřeďovat na menšiny, které přesvědčujeme, že mají právo ovládat většinu. To ale není ani české, ani demokratické, ani sociální. A nejhorší je, že vedle různých menšin, které reálně existují, my dokonce ještě další menšiny aktivně vytváříme. Například dnešní módní tvrzení, že lidé se už nerodí mužem nebo ženou, ale záleží na tom, jak se zrovna cítí, má v ČSSD velmi vlivné zastánce. A tak budeme vytvářet stovky dalších pohlaví – stovky dalších menšin, kterým dáme právo šikanovat většinu.

To je asi trochu složitější téma. Vy jste ale v této souvislosti použil příměr k panu Novákovi, jakémusi klasickému voliči ČSSD, že? Existuje ještě vůbec?

Ano, použil jsem nadsázku o obyčejném panu Novákovi, jehož rodina tradičně volila sociální demokracii. Všichni chodí do práce, berou pod třicet tisíc, nemají žádné dávky, nejsou zelení, černí ani žlutí, nejsou to homosexuálové, mají dvě normální, neinkluzivní děti. A když paní Nováková říká panu Novákovi: „Františku, dneska jsou volby", on jí odpoví: „Nás se to netýká". To je problém sociální demokracie, ona přestala zastupovat lidi, kteří na ni dříve sázeli. Zcela přejala politiku multikultury, feminismu, genderu a všech možných dalších obskurních koncepcí a sociálních experimentů, na kterých ale svět bohužel, nebo vlastně bohudík, nestojí. Svět stojí na rodině. Stojí na muži, jeho ženě a jejich dětech, ne na povykujících exotech pochodujících ulicemi s nahými zadky a mávajících duhovými vlajkami. Já jsem před sjezdem řekl, ať dáme na pódium velké heslo RODINA, v tom se odrazí všechno. Ale my jsme tu odvahu nenašli. Šli jsme úplně jinou, špatnou cestou.

Poslední rok jste ale měl na politiku strany přímý vliv. To jste nemohl nic z toho prosadit?

Ne. Já jsem ve vedení zůstal zcela osamocen. Je to legitimní, nestěžuji si. Ale prosadit nešlo nic.

Na sjezdu byl poražen ten, řekněme, národně-sociální proud zastupovaný vámi či obecně platformou Zachraňme ČSSD a zvítězili zastánci progresivnějšího směřování. Není to tak trochu sociální demokracie Bohuslava Sobotky, verze 2.0?

Ano, dnešní sociální demokracie je sociální demokracií podle Bohuslava Sobotky, jenom bez Bohuslava Sobotky. Jak dopadla sázka na městské liberály, se nejlépe ukázalo na posledním volebním výsledku v Praze. V tomto kontextu mi přijde pokus svěřit jim záchranu ČSSD, mírně řečeno, nerozumný. Ale třeba se mýlím a Češi si různé pomatené progresivistické ideologie zamilují.

Na druhou stranu ČSSD dost přesvědčivě stojí za předsedou Janem Hamáčkem, kterému se podařilo minimálně umlčet kritiky, nemyslíte?

To opakujeme neustále – že už je vše dobré, že jsme jednotní. Ale názory a osobnosti se přece profilují v diskusi. Ta samozřejmě nesmí být osobní. Já třeba nijak neútočím na Tomáše Petříčka jako na osobu, ale jako s politikem s ním ostře nesouhlasím prakticky v ničem. Dnes ale diskuse, jako například za Zemana či Paroubka, není možná. Vůbec nechci vylučovat liberální proud ve straně, ale jeho dominance nám nepřinese volební úspěch, to už jsme si přece vyzkoušeli. Strana se odmítla starat o své voliče. Zradili jsme je, zatratili jsme je, nadávali jsme jim. Něco se proto musí změnit.

Co?

Očekávám, že zase přijde někdo, kdo dokáže popsat problémy. Lídr musí riskovat, říkat kontroverzní názory. Moji kolegové se mylně domnívají, že až přijde krize, lidé se k nám sami vrátí. Já tomu ale nevěřím. Ve chvíli, kdy nebudeme mít program ani rétora, který půjde do střetu, neuspějeme. My jsme dlouhodobě do žádných střetů raději ani nešli. Přitom volič by uměl ocenit, že jsme to alespoň zkusili, i kdybychom prohráli. Naopak hodnotí negativně, že jsme jen couvali a dělali kompromisy. Tak jako ODS už dlouho hledá svého nového Václava Klause, my bychom měli najít nového Miloše Zemana. Člověka s energií, odvahou a realistickým viděním světa.

Jan Hamáček podle vás takovým lídrem není?

Jan Hamáček je slušný člověk. On vidí věci velmi často dobře, ale je nucen uzavírat spoustu kompromisů. Třeba s pražskou organizací, s kolegou Pochem, který má sice v Praze dvě procenta hlasů, ale přesto je ve straně nejvlivnější. Má ministerstva plná svých kamarádů. Jan Hamáček by byl schopen jít dopředu, ale bohužel pořád kouká do zpětných zrcátek. Mrzí mě, že jsou pro něho tak důležitá. Mám ho rád, ale měl by mít větší drive.

Nepřeceňujete trochu vliv Miroslava Pocheho? Už přece nejste v situaci, kdy loni domlouval sjezd či vstup do vlády…

Nevím, jestli má stejně velký vliv jako dřív, ale malý rozhodně není (smích). Má svého ministra na ministerstvu zahraničních věcí i plno lidí okolo.

Loni jste se s Hamáčkem dostal do sporu kvůli své účasti na akci takzvaných Nočních vlků. Není to vaše chyba, že jste ve straně na okraji? Tohle už bylo pro mnohé členy přes čáru, ne?

Já jsem se nedostal na okraj. Nemám ve straně málo příznivců, to byl spíše problém ve vedení. Jan Hamáček má na některé věci jiný názor než já, ale vždy ke mně byl férový a nikdy jsem se s ním nedostal do žádného osobního střetu. Asi jsem mu nadělal těžkosti, to ano, měnit se ale nebudu. Zaprvé jsem přesvědčen, že cesta, kterou prosazuji, je správná, a zadruhé bych to asi neuměl. A zatřetí bych to asi umět nechtěl.

Miloš Zeman na sjezdu naopak vypadal, že je po dlouhé době se sociální demokracií spokojen. Dokonce řekl, že vás bude volit v evropských volbách. Překvapilo vás to?

Na to, zda je pan prezident s děním v ČSSD opravdu spokojen, se musíte zeptat jeho.

Jak jste na tom vlastně se Zemanem? Minulý rok, když jste chtěl po neúspěchu v komunálních volbách rezignovat na místopředsednický post, vám vzkázal, že jde o zbabělost. Už jste si to vyříkali?

Já si rozhodně nemyslím, že šlo o zbabělost. Byl jsem znechucen, a proto jsem oznámil, že rezignuji. Můj kraj mi ale řekl, ať zůstanu, že mě podporuje. Já jsem na svém rozhodnutí nicméně nic nezměnil a opravdu jsem rezignoval, jen jsem to trochu odložil. Ne kvůli prezidentovi, ale kvůli svému kraji, kterému jsem odpovědný.

Milan Chovanec se kvůli nesouhlasu s aktuální politikou ČSSD rozhodl vzdát poslaneckého mandátu a odejít ze sněmovny. Uvažoval jste o něčem podobném?

Ne. Jsem ve sněmovně, abych zastupoval zájmy svých voličů, nikoli zájmy vedení strany. To hodlám dělat i nadále. Politika mě zajímá, baví mě a chci v ní zůstat. Pořád mám prostor prosazovat mnohé věci, takže k odchodu nemám důvod.

Nebudete teď ve straně se svými názory už úplně mimo?

Říkal jsem, že sociální demokracie je Sobotkova strana bez Sobotky. Tato politika ale nepřináší soc. dem. žádné úspěchy. Kdybychom se změnili, voliči na to určitě zareagují. EU teď nutí Evropanům něco, co nechtějí. To jsem myslel tím neomarxismem. Copak někdo ví lépe, co je pro voliče dobré, než voliči sami? To je přece nesmysl. Přetváříme společnost, která o to evidentně nestojí. Jen se podívejte třeba na ty zhůvěřilosti, co se poslední roky dějí v otázce takzvaného genderu. K tomu já mlčet nehodlám. A snad nejsem sám.

Není to ale tak, že svět kolem nás se prostě mění?

Jako že se dnes člověk už nerodí jako muž, nebo jako žena, ale jako jakýsi bezpohlavní tvor? Když už jsme tedy byli u toho genderu. Ne, svět se ve svých základech nemění, ale jsou tu pokusy o jeho změnu, lépe řečeno o jeho destrukci. Je jen otázka, zda to dovolíme. Základem společnosti je rodina a výchova dětí. Dejme na jeden ostrov milion chlapů nebo ženských, a jestli jich tam za čtyřicet let bude pořád milion, budu dost překvapen. Druh Homo sapiens se opravdu nemnoží dělením. Pro mě je největší poklad rodina a všechny pokusy o nový světový řád odmítám.

Mluvili jsme o evropských volbách, ale co ty krajské? Donedávna jste byl náměstkem ústeckého hejtmana. Má ČSSD šanci se do krajských voleb zvednout?

Má, i když značka ČSSD je dnes spíš balvanem na noze než výhodou. Autonomní kraje ale mohou dělat autonomní politiku a ten ústecký to tak určitě dělat bude. My se musíme starat o svůj výsledek, sami o sebe. Žijeme tam a víme, co náš kraj potřebuje. A budeme to říkat. Budeme dělat svou politiku hlava nehlava.

Zdroj: Týden, 11. března 2019 

Blogy