3. října 2016
Za pár dní bude už podruhé obhajovat post vysočinského hejtmana. Jiří Běhounek znovu vede jako nestraník kandidátku ČSSD. A přestože sám sebe nepovažuje za protřelého politického harcovníka, předvolební horečce nemíní podlehnout. „Jednak jsem natolik starý nebo zkušený, abych věděl, že když nejde o život, nejde o nic. A jednak si troufám říct, že si nemáme co vyčítat. Že jsme tady něco nastavili a udělali. Pokud teď lidé budou chtít, tak to zhodnotí a uznají. Proto všechno vyhlížím s tím, že by bylo dobré některé věci dokončit, ale pokud by to nevyšlo, hroutit se nebudu. Mám prostor vrátit se do nemocnice, nebo jít do důchodu,“ usmívá se čtyřiašedesátiletý Běhounek, jenž se stále věnuje i své původní práci lékaře.
Jak vůbec ve vašem životě vedle sebe existují politika a medicína – jsou v symbióze, nebo se perou?
Myslím, že žijí v symbióze. Já jsem si do politiky přinesl ze zdravotnictví mnoho velkých poučení. A rád se do něj také vracím, protože mě medicína pořád baví i nesmírně osvobozuje. Mám díky ní to svoje, mám se kam vrátit a přijdu do kontaktu i s jinými lidmi a jinými názory. Mnozí to nedokážou pochopit, že zvládám obojí, ale mnozí jsou v sobotu a v neděli doma a já chodím do nemocnice. Může se to zdát divné, ale nemá cenu to nikomu vysvětlovat. Ono totiž kritikům nakonec ani tak nejde o práci, že by jí bylo na jednoho člověka moc, ale vždycky pak jde ve svém důsledku o ty odměny, o prachy.
Dá se říci, která z vašich profesí vás baví, naplňuje a do budoucna i láká víc?
Mě baví obojí, protože jde o nesmírně zajímavé oblasti, a obojí mě taky v určitých okamžicích štve. Co si budeme povídat… Ale že bych už měl politiky dost a tajně toužil po návratu k medicíně, nebo v ní naopak chtěl za každou cenu dál pokračovat, to ne. Umím si představit, že se do nemocnice vrátím nastálo, ale dovedu si představit i to, že už ne. To když vyjde ještě jedno volební období. Ostatně: kdo by ve špitále za čtyři roky ještě stál o takového dědka. Ale to se všechno teprve ukáže.
Coby hejtman se díváte i dál než jen k říjnovým volbám, ať už pak na postu prvního muže Vysočiny budete další čtyři roky, nebo nebudete?
Samozřejmě přemýšlím i dál, a jak už jsem řekl: byl bych rád, kdyby některé záležitosti, které se rozběhly, pokračovaly. Ostatně při žádné činnosti to nemůžete brát tak, že s vaším případným odchodem všechno končí. Já navíc věřím, že tady i po volbách nějací zastupitelé za sociální demokracii budou. A kdybych pálil mosty a už všechno vypouštěl z hlavy, znamenalo by to, že se vzdám zastupitelského postu – a o tom neuvažuju.
Celou dobu v politice reprezentujete ČSSD coby nestraník. Nebyly chvíle, kdy jste si říkal, že by bylo dobré podpořit ji i členstvím ve straně?
Hned na začátku jsem se vyjádřil, že to, abych odváděl dobrou práci pro kraj a potažmo sociální demokracii, nemusí být doprovázeno členstvím. Že jsem tady pro 500 tisíc obyvatel Kraje Vysočina, a ne jen pro 800 nebo 1 000 členů sociální demokracie – při vší úctě k nim. A snad jsem za osm let na pozici hejtmana nebo dvanáct v zastupitelstvu dokázal, že pro ně opravdu dělám maximum a že někdy mám ty sociálnědemokratické přístupy možná i za hranicemi jejích členů.
Zmínil jste, že si jako hejtman zpětně nemáte co vyčítat. Přesto: zůstalo něco, co vás mrzí, že jste zatím nestihl udělat nebo dotáhnout do konce?
Musím říct, že ve mně je pořád pocit určitého neuspokojení z toho, že se nám nepodařilo dát dohromady veřejnou dopravu Vysočiny, někdo tomu říká integrovaný dopravní systém, někdo zajištění dopravy. A to proto, že teprve když jsme se do toho ponořili a začali jsme se tomu opravdu věnovat, začali jsme zjišťovat, jak je to v kraji enormně náročné. A jak ty trakty a spády byly úplně jinak postavené – do Východočeského, Jihočeského a Jihomoravského kraje. Jak nám tady chybí centrum, vazby mezi autobusovými a železničními dopravci a jak nám to ovlivňují mezinárodní linky. To je jedna z věcí, kde dluh cítím, protože se to nepovedlo ani předchozímu zastupitelstvu v letech 2004 až 2008, ani nám v dalším období – a nepovedlo se nám to definitivně dát dohromady ani teď.
Jaká je šance, že by se to mohlo změnit v dohledné době?
Naděje, že by to v letech 2017 a 2018 mohlo být vysoutěženo a dáno dohromady, je velká. I když to bohužel vychází tak, že ne za stejné peníze, co bychom chtěli. Budeme muset dát o nějakých padesát, možná i sto milionů víc. Teď je tedy otázka, jestli to má smysl a jestli se nám při té roztříštěnosti, počtu spojů a dopravních linií vůbec podaří lidi do hromadné dopravy vrátit. Ale zkusit to musíme. Takže už je to rozpracované a musíme to dát dohromady. A pak se uvidí.
Když slyším o problémech, které zmíněný projekt provázejí, zdají se i čtyři roky na jeho úplné dotažení málo…
Každopádně by se za tu dobu měla zrealizovat nějaká nová veřejná zakázka na autobusovou dopravu. A její součástí by mohla být společná jízdenka a napojení na železnici, protože stávající smlouva nám končí v roce 2019, což znamená, že v období 2016 až 2020 by se tyhle kroky měly udělat. Ale jestli to bude dokonale fungovat a bude všechno vyřešené, to nedokážu říct. Navíc si musíme na rovinu říct, že nic takového zase není navěky. Když se to udělá, tak se to za dva, za tři roky musí upgradovat a zase posouvat dál. Ale minimálně to, aby vám spoje neujížděly, abyste nepřijel autobusem a vlak vám ujel nebo aby do jednoho místa nejezdilo pět autobusů a do druhé žádný, by se mělo podařit.
Můžete jmenovat ještě další tři nebo čtyři věci, které patří z pohledu sociální demokracie na Vysočiny pro další volební období mezi hlavní priority?
My máme takové heslo, že si lidé zaslouží jistoty. Proto je potřeba udržet v provozu všechny nemocnice a pracovat na tom, aby každá měla nějakou specializovanou činnost a vzájemně si nekonkurovaly, protože to do budoucna nebude možné ani z hlediska financování. Pak je potřeba, aby v sociální oblasti bylo vše zajištěno po stránce terénních služeb, péče doma i v ústavech. A ve školství nás čeká další rozvoj technického vzdělávání, protože to je podle mě běh na dvě volební období, ne na dva tři roky. A nemůžeme ani přestat opravovat silnice, protože je opravíte na jedné straně a můžete začít znovu na druhé. To je jako s opravami na baráku. Samozřejmě je i spousta dalších věcí, které je potřeba udělat, ale chtěl jste slyšet tři nebo čtyři. To jsou tedy ty základní priority – žádné vzdušné zámky, ale to, co Vysočina skutečně potřebuje.
Když se bavíme i o dopravních prioritách: tuhle oblast už jako radní nebude mít na starosti váš dosavadní náměstek Libor Joukl, protože kvůli kauze údajně předražených sypačů a blížícímu se soudu nekandiduje. Otazník navíc visí také nad Petrem Krčálem, jenž měl na starosti oblast sociálních věcí, tedy další klíčový resort. Berete jejich – ať už jistou, či případnou – absenci jako velké oslabení?
Jasné je, že při všech různých náhledech a přes všechny útoky ti chlapi svoji práci odvedli. Proto nebude jednoduché najít za ně někoho jiného, ale takový je život. Kolega Joukl bude muset nejdříve vyřešit tu záležitost, a pak se teprve budeme moct bavit o tom, zda má zájem zase něco dělat. Ale že nebude členem zastupitelstva, je naprosto jasné. Co se týče kolegy Krčála, to zatím nejsem schopen absolutně rozklíčovat, protože má ústavní právo být volen, na kandidátce je… A pak se bude muset rozhodnout, jestli mandát přijme a odstoupí z funkce náměstka ministryně práce a sociálních věcí, nebo ne. Ale to je věc, která bude k řešení až později a je těžké ji předjímat. Každopádně jsem přesvědčen, že ti další mají šanci se všechno naučit a nahradit je. I když všechno pak bude záležet také na tom, jak volby dopadnou a jaká se tady bude sestavovat koalice.
S tím, že by se vám znovu podařilo sestavit jednobarevnou vládu jako v posledních dvou volebních obdobích, už tedy nepočítáte…
To je asi opravdu nereálné, aspoň jak to vidím já. Kdyby se nám tohle znovu povedlo, byl by to extra majstrštyk. A mohl bych si říkat: Jsem opravdu vítěz!
Které strany považujete za největší favority či spolufavority voleb?
Na Vysočině je to pořád jasné. Tady je ČSSD, KSČM, lidovci a ODS. Plus někteří další. A dneska se tady objevilo ANO, ale jejich potenciál nedokážu odhadnout, protože zatím jsou pro mě téměř neuchopitelní. Kromě kandidátky vlastně nevím, kdo je reprezentuje. Tedy kromě pana Andreje Babiše. Jenže z Prahy se to řídit nedá a pan Babiš tady hejtmana určitě dělat nebude. Ale každá kandidátka je konkurenceschopná a každá je stavěná se snahou zvítězit.
S kým byste byl v případě úspěchu ochoten vyjednávat o koalici?
My jsme k tomu vždycky přistupovali tak, že jsme vyjednávali se všemi, kteří se do zastupitelstva dostali. A já na tomhle přístupu trvám. Osvědčil se mi i proto, že jednání umožňuje dát najevo i těm, kdož nejsou vítězi, že je v zastupitelstvu potřebujete. A že chcete jednat věcně, řešit problémy Vysočiny, a ne se dohadovat a politikařit. Takže pokud se staneme vítězi a budeme mít možnost zvát na jednání jednotlivé strany, jednali bychom v prvním kole opravdu se všemi. Druhá otázka je, jestli budou chtít všichni jednat s námi.
Sledoval jste, jak ostatní strany a uskupení – snad s výjimkou lidovců – složitě hledaly lídry pro své kandidátky? Vypadalo to, lidově řečeno, že si málokdo troufne na Běhounka…
(usmívá se) To je hodně osobní otázka a musím říct, že nevím, jak se s ní vyrovnat, aby to nevyznělo blbě. Ale já si myslím, že lidé vnímají, že jsem se pro Vysočinu snažil odvádět maximum a nedělal nějaké průšvihy. Proto se proti mně asi soupeři vybírají hůř. Jenže to neznamená, že by tady v politice osobnosti chyběly. Třeba bývalý hejtman Miloš Vystrčil by byl silný lídr, ale chtěl kandidovat do Senátu a ODS musela dát dopředu někoho jiného. Ale je pravda, že o většině lídrů, kteří tady teď jsou, moc povědomí mezi lidmi není.
Než jste se začali potkávat při předvolebních debatách, znal jste je vy osobně všechny?
Znal jsem pana Kalinu (KDU-ČSL) jako radního Jihlavy, ještě z vojny znám Milana Plodíka (KSČM), pana Geista (ODS) jsem do té doby viděl asi dvakrát nebo třikrát, pana Pavlíka (ANO) jsem neznal vůbec…
Ten se představil i předvolebním heslem, že bude hejtmanem na plný úvazek. Stejně jako další vám vyčítá kumulaci funkcí a hlavně souběh práce hejtmana a poslance…
Myslím, že kolega Pavlík neví, o čem mluví. Já se za to, že jsem se stal i poslancem, nestydím. To rozhodnutí kandidovat do Sněmovny bylo velmi zralé a já jsem přesvědčen, že naprosto správné. Protože to umožnilo udělat také pro Vysočinu obrovský kus práce. Ten, kdo to chce ocenit, ten to ocení. A ten, kdo to ocenit nechce, tak kdybyste byl zlatý–svatý, tak vám to vyčte. A stejně jako jsem to říkal o práci v nemocnici – nikdy podle mého soudu nakonec nešlo o to, za jakou je to práci, kolik se toho udělá a co všechno tomu musíte obětovat, ale kolik za to berete. Prostě od samého začátku šlo bohužel o úplně obyčejnou lidskou závist.
Jste tedy hejtman na plný úvazek?
Já jsem přesvědčen, že hejtman na plný úvazek jsem. A říkám zcela otevřeně, že někteří nejsou schopní zvládnout ani jednu funkci – a přesto se do ní hrnou. Ale to je na každém. A ono se pak ve volbách ukáže. Pokud lidé vidí, že je za mnou nějaká práce, dají mi důvěru znovu. A když ne, mám, jak jsem jasně řekl, dostatek ústupových možností, abych se ještě mohl realizovat. Rozhodně nebudu nešťastný.
Dřív jste na zmínky o kumulaci svých funkcí reagoval podrážděně. Pořád vás zlobí, když vám ji někdo připomene?
Teď už ne, protože jsem si vyhodnotil, že rozčilovat se je zbytečné. Ti, kdo si do mě chtějí kopnout, si stejně kopnou. Já už jsem tady navíc zažil tolik předvolebních hesel: Zasloužíte si lepšího hejtmana, Dobrý hejtman, Hejtman na plný úvazek… Takže mě to v téhle situaci nechává úplně chladným.
Ze soupeřů, zdá se, obavy nemáte. A z něčeho jiného ve vztahu k volbám?
Snad jen z toho, aby lidé přišli volit. A vyzývám je, aby přišli, protože je důležité, aby tady nebylo v zastupitelstvu osm subjektů po čtyřech nebo pěti mandátech. To je potom bohužel – jak to můžeme i vidět kolem sebe – složité dát dohromady. Názorů je v takovém případě až příliš mnoho a roztříštěnost žádné práci nepomáhá.
Zdroj: Mladá fronta DNES
