Info.cz - Sledujeme zásnuby ODS s Babišem. Chystá se tu programový podvod, říká ministryně Maláčová

27. listopadu 2020

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová kriticky mluví o spojenectví Andreje Babiše s opoziční ODS. Sledujeme podle ní zásnuby, které ona sama líčí takřka jako tragédii pro budoucnost Česka. V souvislosti s daňovým balíčkem, který ODS spolu s ANO minulý týden schválila ve sněmovně, mluví o chystané „popravě veřejných financí“ a Babišově „programovém podvodu“. Ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ popisuje politiku jako cynický cirkus plný lží a také vysvětluje, proč podle ní 21. století bude patřit sociální demokracii. A v neposlední řadě jakou roli v tom všem má mít její domovská ČSSD, jež se dlouhodobě potýká s velkým propadem voličské přízně i vnitřní krizí.

Jak se jako žena a matka malého dítěte cítíte ve vrcholné politice? Máte vůbec čas na syna?

Mám na něj čas. Protože si umím udělat čas na důležité věci. A navzdory tomu, že je to hodně náročné, a poslední dobou taky hodně vypjaté, tak to utlumení, které přišlo s koronavirem, rodinnému životu paradoxně prospívá. Můj muž hodně cestoval, teď je to výjimečné. Všichni jsme hodně doma, a všichni se věnujeme rodině, protože situace k tomu navádí. Ale já jsem to tak měla vždycky.

Nelitujete přece jenom toho, že ČSSD vstoupila do vlády Andreje Babiše? Anebo jinak: není právě teď ta pravá chvíle, aby tento krok přehodnotila?

Uprostřed pandemie se z vlády neodchází. O tom ani nemusíme diskutovat. A pokud jde o mé pocity, tak svého rozhodnutí stát se členkou vlády Andreje Babiše lituji i nelituji.

Můžete to rozvést?

Samozřejmě, že bych si dokázala představit, že ty léta prožiji lépe, například v příjemnější společnosti nebo klidněji. Jsou to moje nejlepší léta, brzy mi bude čtyřicet. Poslední dva roky jsem hodně pracovala, za pochodu se učila politice, byla jsem nepřetržitě pod obrovským tlakem.

Na druhou stranu ale nelituji. Poslední hlasování (zrušení superhrubé mzdy a další daňové úpravy – pozn. redakce), kdy se ANO spaktovalo s ODS, SPD a komunisty, ukazuje, jak by vypadaly poslední roky, kdyby ČSSD ve vládě nebyla. Dělala by se populistická politika pravicového ražení, která by rozložila veřejné služby a sociální stát. Bylo to výjimečné, ale jen si představte, jak by to vypadalo, kdyby tyhle tři nebo čtyři strany dávaly dohromady zákony a řídily stát čtyři roky!

Také pokud bilancujeme, co vše jsme prosadili, tak nelituji. Zrušení karenční doby, které se ukázalo během pandemie jako zásadní. Třikrát jsme velmi slušně navýšili důchody a minimální mzdu a její výše se začala seriózně diskutovat ve veřejném prostoru. Stabilizovali jsme sociální služby a pomohli handicapovaným.

Hodně se nám podařilo pomoci rodinám s dětmi, a to asi bude mé hlavní politické dílo. Po dlouhých letech jsme navýšili rodičovskou, od ledna zavádíme podporu částečných úvazků, po patnácti letech jsme pohnuli s náhradním výživným a ve sněmovně čeká návrh na zřízení jeslí.

Velkým modernizačním projektem, který jsme rychle prosadili, je elektronická neschopenka. A z těch „covidových“ úspěchů je to hlavně program Antivirus, který pomohl šedesáti tisícům firem a 800 tisícům zaměstnanců. To, že jsme dokázali udržet nezaměstnanost pod čtyřmi procenty, je obrovský úspěch. Celkem je to více než dvacet zásadních změn, které v sociální oblasti ČSSD prosadila. Máme tedy výsledky. Za dva roky je to hrdá bilance.

Cynický cirkus plný lží

Co jste tehdy nevěděla a nyní víte?

Já bych si strašně přála fungovat v normální vládě. Měla jsem představu, že v politice lidé sice mají rozdílné názory, ale jsou schopni si normálně sednout a najít společné řešení. Protože jim jde o věc.

A to se neděje?

Až ta praktická zkušenost mi ukázala, jaká je politika. Jaký je to z velké části cynický cirkus plný lží, a že vlastně o řešení problémů jde až v druhé řadě a některým politikům vůbec.

Jde o specifikum této vlády, anebo má tato zkušenost obecnější povahu?

Za minulých vlád jsem byla úřednice a vládní dění na mě tolik nedopadalo. Na vládě jsem byla párkrát, když jsem tam měla svůj bod. Tehdy mi to ale přišlo o dost věcnější.

A pokud bychom nemluvili o vás, nýbrž o straně, za kterou ve vládě jste, není přece jenom ta cena, kterou platí za účast v koalici, příliš vysoká?

My ale nevíme, co by bylo, pokud bychom se v našem referendu (o účasti v koalici – pozn. redakce) rozhodli opačně. Během čtyř let jsme šli z dvaceti procent na méně než osm (ve sněmovních volbách v roce 2017 ČSSD získala 7,27 % hlasů, poslední volební model agentury Kantar z přelomu letošního října a listopadu stranu staví mimo sněmovnu – pozn. redakce). ČSSD byla v těžké situaci. Na politické scéně se objevil silný, ideologicky neukotvený aktér s perfektně fungující marketingovou mašinou, který neustále mění názor. Hnutí, které se neobtěžuje demokratickými rozhodovacími procesy a vysává napříč politickým spektrem volební program. Ekonomika běžela a neřešily se žádné akutní problémy. A my se rozhodovali, zda tomu budeme přihlížet, nebo zda s tím zkusíme poprat.

Jsem ale přesvědčená, že 21. století bude stoletím sociální demokracie. Společnost stárne, budou se prohlubovat problémy na trhu práce kvůli digitalizaci a robotizaci, budeme řešit klimatickou krizi. Bude toho hodně. A koronakrize byla v tomto ohledu pouze ochutnávka, co všechno nás v daleko intenzivnější podobě čeká. A dohromady, všechno najednou, ty obrovské změny budou probíhat rychle. Proto si myslím, že o sociální demokracii nemusíme mít starost. Ta myšlenka, která je součástí její identity, tedy že společně jsme silnější a že potřebujeme silný stát, je nesmrtelná. Strach o budoucnost sociální demokracie nemám.

Přece jenom: jak ale hodnotíte neúspěšné podzimní krajské a senátní volby? Že skončily pro ČSSD neúspěchem, přece nemůžete popřít. A jednou z příčin může být to, že jste ve vládě s Andrejem Babišem.

Moje pocity byly rozporuplné. Celorepublikově volby nedopadly dobře. Ale třeba ve Zlínském kraji jsme měli 8,5 procenta. Což oproti červnovým predikcím byl jednoznačný úspěch. Cesta, kterou jsme tam měli vytyčenou, se ukázala správnou. Kandidátku ČSSD jsme doplnili o Zelené a také o odboráře a úspěšné komunální politiky. A měli jsme silné téma – novou nemocnici, které lidi mobilizovalo. A zafungovalo to.

Neměl z toho výsledku váš předseda Jan Hamáček vyvodit osobní odpovědnost?

Ne, Jan Hamáček je nejoblíbenější český politik. Problém ČSSD je hlubší, další výměna lídra nic nepřinese. Problémy sociální demokracie jsou strukturální, to si musíme všichni přiznat. A každá krize je šance a všechno zlé je pro něco dobré. Procházíme očistným procesem. Ať rozhodne sjezd.

Co tedy bude hlavním tématem vašeho jarního sjezdu?

Bude to debata o programu, na kterém teď pracujeme. Letos v lednu, před koronakrizí, jsme měli velmi úspěšný debatní kemp, kterého se zúčastnilo přes tři sta straníků. Strana úplně ožila, vášnivě se diskutovalo, posbírali jsme spoustu nápadů. Teď na debatní kemp digitálně navážeme. My sociální demokraté jsme jedni z mála, kdo má recept na všechny společenské problémy. Jen ta forma musí být lehčí a stravitelnější. Žádná slohová cvičení.

Bude se také volit nové vedení sociální demokracie. Sjezd bude v dubnu, takže budeme znát pravděpodobně i složení kandidátek, které by podle mého názoru mělo odpovídat programu strany ale i volební strategii. A myslím si, že bychom měli i přes sociální distanci dnešní doby usilovat, aby ČSSD byla opět stranou, kde se lidé rádi potkávají, nejenom kvůli politice.

Očekáváte, že se nějak změní vedení strany?

To se uvidí, teď mají všichni jiné starosti.

Ptám se mimo jiné proto, zda si umíte představit scénář, který si ČSSD vyzkoušela už v minulých volbách? Tedy že volebním lídrem bude někdo jiný než předseda strany.

V tuto chvíli si to představit nedokážu.

A dokážete si představit, že byste tou lídryní byla vy?

Ne.

Poprava veřejných financí

Když jsem se vás ptal, zda nenadešel čas, aby ČSSD přehodnotila svůj vstup do vlády, narážel jsem mimo jiné na to, co jste zmínila a co se stalo na konci minulého týdne ve sněmovně. Hnutí ANO spolu s ODS, SPD a komunisty prohlasovalo zrušení superhrubé mzdy a snížení daně na patnáct procent. Šlo o poslanecký návrh Andreje Babiše a ČSSD byla proti.

A taky se dvěma poslanci Trikolóry. Ukázalo se, co nás nejspíš čeká po volbách, pokud se sociální demokracie nedá do kupy. Označila jsem to za zásnuby hnutí ANO s ODS. Ta se sice tváří jako pokroková, nepošpiněná síla, všichni se ale budeme ještě divit. To, co se ODS nepodařilo v minulosti, brzy přijde ve velkém: privatizace, škrty, asociální politika. Pokud ve sněmovně nebude silná levicová síla.

Hnutí ANO s ODS vlastně minulý týden prosadily to, k čemu nenašel odvahu Mirek Topolánek, Miroslav Kalousek nebo Vlastimil Tlustý. Oni se k tomu tenkrát neodvážili, teď po dvanácti letech, se to ale povedlo. Pod taktovkou Andreje Babiše a Petra Fialy. Navíc prostřednictvím pozměňovacího návrhu, v hlasování, které nikdo neřídil, proti vůli koaličního partnera. Za obrovského nesouhlasu veškeré odborné veřejnosti. Je to poprava veřejných financí! A je škoda, že si tady nikdo nepoložil otázku, co bude potom. Potom, až přijde nová vláda a bude muset řešit důsledky této popravy…

A co teda bude potom?

ODS to už naznačila. Zvednou DPH a začnou ve velkém škrtat. A kde se bude škrtat? Privatizace sociálních služeb, nejspíš se začnou zázračně uzdravovat zdravotně postižení, aby se ušetřilo na příspěvku na péči. Bude se zvyšovat věk odchodu do důchodu nad 65 let. Očekávám také návrat poplatků ve zdravotnictví, jen to už nebude oněch třicet korun, ale více. Začne se mluvit o školném a o tom, že kdo za vzdělání neplatí, tak si ho neváží. Bude toho hodně.

ODS sama by něco podobného neprosadila. Vy si vážně myslíte, že by Andrej Babiš takto otočil?

Sama jsem zvědavá, jestli ANO nebo ODS lidem řeknou před volbami pravdu. Že není možné mít bulharské či rumunské daně a německé veřejné služby. A že se buď budou muset zpět zvýšit daně, nebo přijdou brutální škrty. A že tyto škrty vyjdou naprostou většinu obyvatel pěkně draho. Taková jistota desetinásobku Viktora Koženého.

A vy si myslíte, že bude Andrej Babiš po volbách – pokud jde o koaliční partnery – natolik v úzkých, že by šel do vlády s ODS?

Jediná politická otázka, která rozděluje ODS a ANO, byla EET a ta je nyní ze hry. Když se podívám na vedení hnutí ANO, na jeho členy, jsou to většinou bývalí členové ODS, mají pravicové smýšlení. Takže vrána k vráně sedá. Navíc připomínám, že Andrej Babiš v roce 2018 několikrát prohlásil, že chtěl raději jít do vlády s ODS, ta ho ale odmítla.

Jak s tím jde dohromady avizovaná předvolební koalice složená z ODS, lidovců a TOP 09?

Podle mě je celá tato koalice fantasmagorie. Co by tyto tři strany daly systémově dohromady? Daně? Důchodovou reformu nebo reformu péče, či dokonce trhu práce? Lidovci se teď hodně profilují jako strana, která chápe změnu klimatu. Jak se chtějí shodnout s ODS? Nebo bude bydlení dostupnější? Přijmou euro? Nenapadá mě nic systémového, kde by našly společnou řeč. Je to z nouze ctnost.

Jinými slovy mi říkáte, že ODS bude mít výhledově blíž k hnutí ANO, než k lidovcům a TOP 09?

Přesně tak. A to hlasování o daních minulý týden to stvrdilo.

A jak jste to vlastně – myslím ty daně – řešili na vládě a v koalici? Spor o podobu daní je přece zásadní…

My sociální demokraté jsme se snažili dohodnout.

A jak si vysvětlujete, že Andrej Babiš během jednoho roku tak zásadně otočil? Ještě loni totiž něco podobného, tedy daně na úrovni patnácti procent, odmítal.

To je normální, že pan Babiš třikrát změní názor. To je právě to zlo současné politiky. Vše je dovoleno. Myslím si ale, že s tím, jak mu stagnují, nebo dokonce klesají preference, tak potřeboval oslovit zaměstnance, zejména ty vysokopříjmové. Míří napravo a doufá, že si toho levicoví voliči nevšimnou. Z pohledu sociální demokracie se tu chystá programový podvod.

A může se to tímto manévrem podařit?

Pochybuji.

Faktem nicméně je, že si během debaty ve sněmovně o daních celá řada komentátorů a pozorovatelů politiky doslova lebedila, že se podle dlouhé době vrací programová politika, respektive pravolevý konflikt. Vrací se?

Všichni bychom to potřebovali. Ta vyprázdněnost je už pro všechny frustrující. A na té debatě to bylo vidět – chvílemi působila rozpačitě a hodně plytce. Ale nemyslím, že by se vracel pravolevý konflikt právě tady. Průběh jednání byl tak šílený, že proti sobě spíše stáli ti, kteří chápali, že je to průšvih, a ti, kterým to bylo jedno.

Vtipné také bylo, že se debata a schvalování nejdůležitějšího zákona této vlády odehrála bez premiéra.

V jakém slova smyslu plytce?

Skončilo to tím, že jedna strana tvrdila, že snížíme daně všem a všichni si polepší, přičemž bylo stokrát dokázáno, že to tak není. Druhá zase, že tím podpoříme spotřebu, přitom bylo stokrát dokázáno, že tomu tak není. K tomu fráze o štíhlém státu. Jednoduchá řešení jsou ale v politice spíše výjimkou. Nejde mít pravicové příjmy a levicové výdaje. Vlastně se krásně ukazuje, že tu naprosto chybí debata o tom, jaký chceme stát a co mají být priority.

Vždycky, když přijdu s nějakým návrhem do sněmovny, celá opozice chce, abych dávala víc. Ale zároveň jsem to já, kdo má přezdívku „Venezuela“. A jak tohle vše chtějí zaplatit patnáctiprocentními daněmi? Daňový balíček je šíleně drahý dáreček pro bohaté. Destrukce státu. Namísto zmírnění nespravedlnosti si vyrobíme úplně nový problém. Vytvoříme další nejistotu, finančně oslabíme stát a zúžíme si dobrovolně manévrovací prostor v době, kdy stát nejvíce potřebujeme.

Vždyť jste v koalici! Říkali jste tyto argumenty premiérovi?

Premiér říká, že si půjčíme.

Opravdu?

Ano. Kdybych něco podobného řekla já, že si půjčíme na důchodovou reformu, tak mě roztrhají. Vzpomeňte si, když jsem chtěla patnáct miliard pro důchodce. Patnáct miliard pro tři miliony lidí, u kterých nikdo nezpochybňuje, že jsou na tom bídně. Novináři mě málem sežrali. A teď? Uděláme každoročně desetkrát vyšší sekeru, aby se pomohlo těm nejbohatším o desítky tisíc ročně a na dlouhé roky dopředu. Co dáme jednou důchodcům na konci snad nejhoršího roku v novodobé historii, budeme dávat každý měsíc těm nejbohatším zaměstnancům. Je to perverzní.

Je pozoruhodné, že by Andrej Babiš, který o sobě celé roky tvrdí, že se o finance státu stará s péčí řádného hospodáře, přišel s tím, že si půjčí…

Prý si to můžeme dovolit. Rozumějte, já nemám problém se zadlužením, pokud to bude na pomoc potřebným nebo na investice do budoucnosti. Třeba na školství nebo do ochrany životního prostředí. Ale půjčit si na snížení daní pro nejbohatší, to je trumpismus.

Celá věc bude mít ještě vývoj. Teď bude daně řešit Senát. Jaká je tam vaše strategie?

Pan předseda Hamáček dnes jednal se senátorskými kluby. Tu daň mimo jiné vrací na 19 a 23 procent, u slevy na poplatníka jde na kompromis, jsou tam ale také kompenzace obcím a krajům anebo kompenzace pro živnostníky. Je dobře, že se do toho vložil.

A co prezident Miloš Zeman? Vždyť ten byl s premiérem domluvený, že se superhrubá mzda zruší jen na dva roky.

Ano. Ale Alena Schillerová pana prezidenta podvedla.

Existuje, pokud jde o politiku a společnost, něco, co nám koronakrize ukázala a co jsme předtím nevěděli anebo neprožívali tak intenzivně?

V plné nahotě nám odkryla, jak je trh práce prekarizovaný. V době konjunktury to nebylo tolik vidět. Jakmile ale byli lidé bez příjmů, a tedy bez jakékoli sociální ochrany, situace je úplně smetla. Týká se to agenturních zaměstnanců, levné pracovní síly z ciziny, dohodářů, lidí se smlouvami na dobu určitou. Takže ochrana pracujících je spolu s reformou důchodů a péčí třetím velkým tématem v gesci MPSV, o kterém by měly být volby. Obecně si také myslím, že dneska již nikdo nepochybuje, že potřebujeme silný stát.

Umíte si představit, že ČSSD bude – pokud uspěje ve volbách – opět vládní stranou?

To si samozřejmě představit umím. Ostatně to je cílem každé politické strany. Ale pochybuji, že by to bylo možné v obdobném uspořádání jako teď.

zdroj: Info.cz, 27. 11. 2020
odkaz: ZDE 

Blogy