B. Sobotka: Zeman mě naštval

Prezident by neměl vystupovat na shromáždění xenofobní sekty, které bylo naplněno šířením intenzivní nenávisti, říká předseda vlády. Zároveň věří, že Evropa se podobným populistickým reakcím na migrační krizi a atentáty v Paříži vyhne.

Letošní 17. listopad postavil hradbu mezi předsedu vlády Bohuslava Sobotku a prezidenta Miloše Zemana. Zatímco ten první ve svém projevu odsoudil populisty parazitující na strachu z uprchlíků, ten druhý si pár hodin nato stoupl na tribunu v Praze na Albertově, kde před 26 lety začala sametová revoluce, a vedle zástupců protiislámských skupin se prohlásil za mluvčího národa, který má strach z uprchlíků vyznávajících „kulturu vrahů a nenávisti“.

S jakými pocity jste sledoval to, co se v úterý 17. listopadu odehrávalo v Praze na Albertově?

Myslím, že to je ze strany prezidenta republiky špatně. Nejvyšší ústavní činitel země, která má hlubokou humanistickou a demokratickou tradici, by neměl vystupovat na shromáždění xenofobní sekty, které bylo naplněno šířením intenzivní nenávisti. Myslím, že řadu lidí tím prezident republiky velmi nepříjemně zaskočil.

Vás taky zaskočil? Ptáme se i proto, že jste pár hodin před tímto shromážděním na jiném místě Prahy prohlásil, že „na strachu řady našich občanů z migrační vlny parazitují populisté a všichni ti, kdo politicky žijí ze šíření nesnášenlivosti“. Vypadalo to jako vaše předpověď před prezidentovým vystoupením.

Myslím, že nikdo – kromě organizátorů onoho setkání na Albertově – neměl předem představu, jaké vlastně aranžmá prezident zvolí. Jeho spolupracovníci v uplynulých dnech na dotazy poměrně mlžili, a pokud jsem měl možnost mluvit s klíčovými představiteli ČSSD, tak rozhodně s nikým z nich prezident svou účast na takovémto shromáždění nekonzultoval. Ve svém projevu jsem tedy nemohl předjímat něco, co se ještě nestalo. Chtěl jsem v něm mluvit o tom, o čem lidé dnes přemýšlí a čeho se obávají.

Když teď už víte, že se na Albertově odehrálo ono shromáždění xenofobní sekty, jak jste to nazval, řadíte mezi parazitující populisty i prezidenta Zemana?

V celé Evropě jsou lidé, kteří podlehli té nejjednodušší cestě, to znamená, že získávají politické body na šíření strachu. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že strach mezi občany je reálný, není to něco, co bychom měli bagatelizovat. Největší chybou, kterou bychom mohli udělat v boji s těmito populisty stavějícími na hnědé politice, by bylo, kdybychom strach lidí ignorovali, neptali se po příčinách, kdybychom se ztratili v labyrintu politické korektnosti – tak, že by nám lidé přestali rozumět. A to včetně těch, kteří hájí demokratické principy a je jim z podstaty protivné to, co se odehrálo na Albertově. Takže ano, reálné problémy tu jsou, integrace lidí, kteří přišli z odlišného kulturního a náboženského prostředí, se v řadě míst nepovedla. Je to obrovská výzva pro Evropu, aby se těchto chyb vyvarovala. Do toho u občanů vyvolávají obavy obrázky, které vidí, ať už jde o aktivity Islámského státu, nebo chaos, který vznikl v rámci migrační krize. Tyto obavy jsou legitimní. Problém ale je, že tady máme vrstvu politiků – nejen v České republice –, která nechce tyto problémy řešit, nechce lidi zbavit strachu, ale ten strach podporuje. Protože je to výborné palivo pro politické kariéry, které už třeba chřadly a uvadaly a teď najednou jsou polity živou vodou a mohou tady na šíření strachu a nenávisti vyrazit dopředu.

Jen připomenu otázku: řadíte teď mezi tyto parazitující populisty i prezidenta Zemana?

Tím, že Miloš Zeman vystoupil na Albertově 17. listopadu s těmi lidmi, s nimiž stál na pódiu, pro to publikum, které se tam shromáždilo, tak se bohužel mezi takovéto politiky zařadil.

Vadí vám i to, že prezident tím de facto legitimizuje nenávistný Konvičkův Blok proti islámu, který chce jít do voleb a se záštitou prezidenta může snáze uspět?

Myslím, že mnohem horší je, že v zásadě legitimizuje šíření xenofobie a nenávisti v té naprosto extrémní podobě. To by demokratický prezident dělat neměl.

Miloše Zemana jste podpořili ve druhém kole prezidentských voleb 2013, a když jsme spolu mluvili naposledy letos v září, připustil jste, že by ČSSD nemusela v příští volbě stavět svého kandidáta a podporovat Zemana rovnou. Dneska to vypadá, že je pro vás jako potenciální kandidát nepřijatelný. Pleteme se?

V zemi Masaryka, Beneše a Havla má mandát prezidenta republiky velmi specifický význam a obsah. Lidé s ním právě v důsledku těchto velkých prezidentů automaticky spojují velkou úctu. Byl bych strašně rád, kdyby prezident Zeman tento mandát předával svému nástupci tak, aby s ním byla spojována stejná úcta, jako když jej přebíral. Na to si ale ještě musíme počkat. Ta diskuse je zatím předčasná.

Z toho, co jste před chvílí říkal, ale plyne, že v současné chvíli byste o jeho podpoře asi sotva přemýšleli.

V současné chvíli jsme všichni v sociální demokracii na pana prezidenta strašně naštvaní za to, co udělal.

Všichni? Opravdu mluvíte za různé názorové proudy?

Mluvím nejen o vedení strany, ale i o lidech, kteří patří k levicově konzervativnímu křídlu ČSSD, které dlouhodobě Miloše Zemana podporuje. I tito lidé jsou skutečně hodně naštvaní na prezidenta za to, v jakém kontextu, kde a s kým vystoupil 17. listopadu.

Váš vládní kolega, ministr spravedlnosti Pelikán z ANO, přišel dokonce s názorem, že by policie měla zvážit, zda na tomto shromáždění nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podněcování náboženské nesnášenlivosti. Co o tom soudíte?

Policie má jednat podle zásady padni komu padni. Jsem rád, že se zabývala nošením šibenic na demonstrace. Ale byl bych nerad, aby tady ministři nebo premiér říkali policii nebo státnímu zastupitelství, co mají dělat. Naše zákony dostatečně chrání demokratický charakter společnosti a respektování práv všech občanů. Ale nemyslím si, že se dá s těmito náladami, těmito hnědými proudy bojovat skrze trestní právo. Velmi často tento boj skrze trestní právo vyrábí mučedníky a negativní hrdiny. To bych vážně nerad.

Když jste se v pátek 13. listopadu dozvěděl o atentátech v Paříži, co vám proběhlo hlavou? Vztek a zlost na muslimské radikály, obava z ještě většího strachu veřejnosti z uprchlíků?

Nejdřív to bylo zděšení z toho obrovského množství obětí. To, co se odehrálo v koncertním sále, skutečně přesahuje lidskou představivost. Taky mi hned hlavou bleskla obava, že to bude okamžitě zneužito vůči uprchlíkům. Ti lidé, kteří teď přicházejí do Evropy, přicházejí ze stejného kulturního a náboženského prostředí, ze kterého pocházejí tito teroristé. Přitom je to ale absurdní situace, protože řada uprchlíků utíká právě před těmito náboženskými fanatiky. Taky jsem ale pocítil určitou úlevu z toho, že jsme v naší zemi nečekali, až se po jarních atentátech v Paříži podobná tragédie zopakuje, a hned jsme se rozhodli rozšířit pravomoci tajných služeb, zvýšit jejich rozpočty, stejně tak armády, policie… Myslím, že jsme správně odhadli fakt, že bezpečnostní prostředí Evropy se bude dál zhoršovat.

Mohla vůbec Bezpečnostní rada státu, která se sešla hned v sobotu ráno po pařížských útocích, přijmout ještě nějaké nové opatření?

Tam bylo klíčové, abychom si i se zástupci tajných služeb, policie a armády řekli – v kontextu toho, co se odehrálo v Paříži –, zda hrozí útoky i v jiných evropských zemích. A získali jsme informaci, že nikoliv. Dohodli jsme se proto, že bezpečnostní opatření necháme na úrovni, na jaké byla přijata hned od půlnoci po pařížských útocích.

Nebude ale do budoucna záhodno tato opatření posílit? Ať už jde o ostrahu některých budov a míst nebo některých osob?

Myslím, že se tomu nevyhneme. Jen bych chtěl, aby to byl promyšlený proces, který bude mít určitý systém. Požádal jsem ministra vnitra, aby provedl celkový audit bezpečnostní situace v České republice. Chtěl bych také, abychom v krátkém čase, dejme tomu na přelomu roku, zavedli škálu signalizace nebezpečí, jako mají například ve Velké Británii. Škála zahrnuje identifikaci hrozeb jak z pohledu bezpečnostního aparátu, tak z pohledu schopnosti informovat veřejnost o daném stupni ohrožení. Bezpečnostní audit situace v Česku pak bude určitě jedním z velkých témat příštího roku.

Nebude to za chvíli vypadat v Praze i jiných evropských městech podobně jako v Izraeli – ozbrojenci se samopaly na zastávkách hromadné dopravy a před školami?

Doufám, že ne. Jako vláda se budeme snažit, abychom bezpečnostní situaci dál udrželi pod kontrolou. Naším cílem bude i to, abychom předešli problémům, ve kterých se ocitly některé evropské metropole, tedy problémům spojeným s integrací cizinců, kteří utíkají před válkou a rozhodnou se žít v naší zemi. Musíme mít integrační programy, poučené o chyby, které se staly ve Francii nebo Belgii. Nesmíme připustit, aby tady vznikla ghetta a v nich sociální a bezpečnostní problém.

Právě z těchto ghett v Paříži a Bruselu pocházeli fanatici, kteří útočili minulý pátek. To je drsné memento.

Právě proto, že to všichni vidíme, je s migrační vlnou tak velký problém. To není jen otázka kapacit Evropy a toho, že se vlastně zhroutila schengenská hranice. Je to i problém kulturního a náboženského prostředí, ze kterého většina uprchlíků přichází, a toho, že se ve druhé, třetí generaci potomci těchto přistěhovalců radikalizují.

Jaké si z toho ale má teď Evropa vzít ponaučení?

Evropa dlouhodobě podcenila bezpečnostní aspekt migrační krize. Když jsme o tom začali mluvit, tak se to vždycky bralo jako nějaký alibismus České republiky a dalších zemí V4, že nechceme pomáhat, nechceme být solidární a bereme si záminku. Po tom, co se odehrálo, je jasné, že i kvůli pocitu bezpečí lidí v Evropě potřebujeme, aby byl migrační proud regulován a aby přijímání uprchlíků doprovázela silná bezpečnostní politika.

A neskončí evropské řešení zase u nekonečné řady dalších summitů bez jasných výsledků?

Z té frekvence, kterou získaly mimořádné summity Evropské rady, sám nejsem nadšený: je to časově velmi náročné a závěry jsou často obecné. A z hlediska toho, co dělá Evropská komise, pak nejsou respektovány. Co jsem schopen pochopit, je jednání na vrcholné úrovni s Tureckem, které by se mělo odehrát do konce listopadu. Dohoda s Tureckem je naprosto klíčová, protože může zbrzdit migrační tlak. Jinak bychom se měli soustředit na zavedení všeho, na čem jsme se už dohodli. Dlouho razíme společnou pohraniční stráž. Jsme připraveni vyslat naše policisty, pokud na tom bude v Evropě shoda.

Jednou věcí je správná integrace uprchlíků do společnosti, druhou věcí je boj s Islámským státem, k němuž se hlásí i řada muslimů trvale žijících v Evropě. Jak s ním má Evropa bojovat? Rozjet pozemní operaci proti Islámskému státu? Zapojit do ní NATO?

Zdá se, že ochota NATO zapojit se do boje s Islámským státem je stále velmi nízká. V zásadě ani žádná ze šesti desítek zemí, které se sdružily pro boj s Islámským státem, nenavrhuje pozemní operaci. Myslím, že je to správné vyhodnocení situace, protože primárně by se v takových operacích měly angažovat arabské státy a Západ by měl poskytnout informační a logistickou podporu, možná zčásti výzbroj, pomoc ve formě leteckých úderů. Klíčová je bojeschopnost irácké armády a k té se i my snažíme svým dílem přispět tím, že jim dodáváme letouny L-159, podílíme se na výcviku jejich pilotů, jsme připraveni se podílet na výcviku policistů i vojáků. Určitě má zesílit tlak na Islámský stát, ale to se může efektivně stát jen na základě lepší kooperace klíčových zemí, USA a Ruska. Řekl bych, že se komunikace mezi nimi v posledních týdnech zlepšila.

Zdroj: Hospodářské noviny