B. Sobotka: Nemám tým přikyvovačů. Snažím se sociální demokracii sjednotit

16. března 2015

Bohuslav Sobotka zcela ovládl 38. sjezd sociálních demokratů. Delegáti mu po mírném klopýtnutí při volbě stranické dvojky navolili celou jeho vysněnou pětici místopředsedů, a to hned v prvním kole. Současný premiér je jediným předsedou ČSSD, kterému straníci odkývali všechny kolegy, které si "objednal".

Tím klopýtnutím byla volba prvního místopředsedy: ministra vnitra Milana Chovance. Dopředu byl považovaný za favorita v souboji s ministrem Jiřím Dienstbierem a poslancem Jeronýmem Tejcem. Výsledek prvního kola byl ale nečekaný. Chovanec nezískal potřebnou většinu, a musel jít s Tejcem, jehož projev sál ocenil nejdelším potleskem, do druhého kola. Ministr vnitra ale nakonec zvítězil.

Kdybyste měl sjezd zhodnotit jedním slovem, jaké by to bylo?

Ze sjezdu mám určitě radost. Sociální demokracie udělala řadu odvážných rozhodnutí, která nás posouvají k reformám ČSSD.

Průběh nelze označit jinak než jako váš úspěch. Prošla vám objednaná místopředsednická sestava, prošly vámi prosazované změny stanov. Jak se to stalo? Kdy se muž, o kterém se říkalo spíše, že je slabý a nevýrazný, proměnil v prvního předsedu ČSSD, kterému prošla celá místopředsednická sestava, a ještě v prvním kole?

Snažím se dělat ve vládě dělat poctivou politiku vůči našim voličům. Tím, že je naše politika otevřená a jasná pro naše voliče, tak získává silnou podporu i uvnitř ČSSD. Kdyby strana nebyla úspěšná při prosazování svého programu ve vládě, tak bych tu nikdy po třinácti měsících ve vládě nemohl dostat podporu 85 % delegátů.

Současně mám pocit, že se mi daří našim členům a funkcionářům vysvětlovat, že pokud má tradiční politická strana mít úspěch v konkurenci s byznysovými a marketingovými projekty, tak se musí změnit. Nemůže zůstat stát na místě a nechat se rozstřílet jako nějaký mastodont, musí být v pohybu, musí být schopná se modernizovat. Lidé, kteří jsou nyní ve vedení ČSSD - to je reformní tým, to jsou lidé, kteří jsou připravení prosazovat změny ve straně. Podařilo se nám delegátům vysvětlit, že je nutné schválit změny stanov a dát vedení silný mandát, aby mohlo zajistit stabilitu vlády a prosazovat změny v ČSSD.

Zastavme se u jediného škobrtnutí, kterým byla první volba prvního místopředsedy. Hodně delegátů tu mluvilo o slabém projevu, ve kterém vlastně nezazněla jasná myšlenka, co se stranou dělat. Byl to spíš apel na city, delegáti o tom žertovali. Skutečně vám přijde, že pan Chovanec nabízí takový obsah, aby vám dělal prvního místopředsedu?

Milan Chovanec nebyl zvolený v prvním kole, ve druhém už ano s poměrně velkým náskokem. Že mu chyběly tři hlasy, je mimo jiné důsledkem toho, že Jiří Dienstbier rozdělil delegáty, kteří podporovali mě a můj program změn. Jeroným Tejc kandidoval spíše jako představitel konzervativního křídla ve straně, které, jak jsem pochopil, žádné velké změny nechce.

Přesto se zeptám, zda vám projev ministra vnitra přišel natolik obsahově zajímavý a revoluční, aby v tom deklarovaném reformním týmu byl.

Projev byl hodně zaměřený dovnitř ČSSD a hodně zaměřený na polemiku, že Milan Chovanec, který jel do Lán, by neměl kandidovat na prvního místopředsedu. Na druhou stranu, já jsem podporu Milana Chovance od začátku mínil jako podanou ruku všem sociálním demokratům, kteří chtějí se mnou pracovat na posílení pozice ČSSD.

Nejsem sektář, nejsem člověk, který by nedokázal pochopit motivace jednotlivých lidí, kteří dnes v sociální demokracii působí. A snažím se sociální demokracii sjednotit. To je také promítnuto i v té podpoře, kterou se mi podařilo na sjezdu získat. Podpořil jsem Milana Chovance jako člověka, který není úplně spojen s mým původním politickým táborem v ČSSD, je schopen komunikovat napříč stranou, je schopen získávat širší politickou podporu, a ukázalo se to jako dobrá volba, protože v ostrém souboji o prvního místopředsedu s velkým náskokem zvítězil.

Neměl Jeroným Tejc trochu pravdu, když říkal, že předseda by neměl být obklopený jenom přikyvovači, že by měl ve vedení zaznívat i nějaký opoziční názor?

Myslím, že to jsou silná a nepatřičná slova. Luboš Zaorálek rozhodně není žádný přikyvovač. O tom jistě může Jeronýmu Tejcovi leccos říct současný prezident Miloš Zeman. Luboš má své názory, a je schopen je říct komukoliv kdykoliv. Stejně tak Martin Starec není žádný přikyvovač, a to by mohl říct i Jiří Paroubek, který se s ním několikrát střetl v otázce hospodaření sociální demokracie. To, že podporuji Martina Starce, je také výsledek toho, že jsem si ověřil jeho charakter a urputnost, s níž je schopen hájit rozumné výdaje. Tohle není tým přikyvovačů.

Přece jen Tejc dostal přes 250 hlasů. Neoznačil byste to za úspěch s ohledem na to, že tu byla poměrně silná hlasovací mašina kolem špiček ČSSD, která se shodla na tom, jak má sjezd dopadnout, a proti nim osamocený Jeroným Tejc?

Čtyři sta padesát až pět set delegátů určitě nejde označit za skupinu špiček ČSSD. Zvýšením počtu delegátů jsem z tohoto sjezdu udělal tak trošku kotel, takže tu bylo přes 700 delegátů. Ten počet hlasů pro Jeronýma Tejce je zhruba třetina, to není dostatečný počet na zvolení. A prohrál jak volbu statutárního místopředsedy, tak volbu místopředsedy. Další kandidáti, kteří do té volby šli, se ukázali z hlediska podpory na sjezdu jako silnější. Není úplně jednoduché ovlivnit 700 lidí, a sjezdy ČSSD se často chovají nevypočitatelně. U tradičních politických stran to tak bývá a je to tak naprosto v pořádku.

Umíte si představit, že by byl Jeroným Tejc za dva roky ve vedení strany?

Teď neumím spekulovat. Určitě může kandidovat. Kandidatura na sjezdu není jen o řeči a projevu. To, co vidíme na sjezdu, je už jen konec volební kampaně. Ten začátek a průběh se odehrával na okresních a krajských konferencích. Lidé sledují, jak se chováte, co říkáte, co děláte - a udělají si na vás názor.

Před volbou řadových místopředsedů jste se svými vyvolenými kandidáty obcházel jednotlivé krajské delegace. Čím jste je přesvědčoval, že je to ta sestava, kterou potřebujete?

Snažil jsem se chovat naprosto transparentně, a tak, abych si něco později nevyčítal. Takže jsem se v posledních hodinách před volbou pokusil udělat všechno, co je fyzicky možné, pro to, abych přesvědčil delegáty o složení nového týmu. Protože nám to do budoucna může ušetřit spoustu komplikací. Cítím, že ten tým je soudržný a bude táhnout za jeden provaz.

Žádal jsem delegace o podporu toho týmu i s ohledem na to, jaké důležité změny ČSSD čekají. I s ohledem na to, co lidé zažívali před rokem 2013, asi zvítězilo přesvědčení, že je možná lepší, pokud jsou ve vedení ČSSD lidé, kteří jsou schopní se spolu domluvit, a nehrají proti sobě. Takže bylo zvoleno soudržné vedení, a já jsem delegátům poděkoval, že respektovali můj názor. Ale skutečně ve finále stál za plentou každý sám. A i to jsem jim na každém z jednání řekl, že je to jen na nich.

Nebojíte se toho, co se stalo Petru Nečasovi v roce 2010? Také bylo zvoleno vedení, jaké si u delegátů objednal, a záhy se ukázalo, že nefunguje tak, jak si na kongresu představoval.

S řadou z těch lidí už zkušenost mám. A zároveň je třeba otevřít prostor novým tvářím. Toto vedení je kombinací matadorů, jako jsem já nebo Luboš Zaorálek, relativně nových lidí, jako je Jan Hamáček nebo Míša Marksová, a úplně nových tváří, jako je kolegyně Arnoštová. Je to snaha obměnit vedení ČSSD.

Zkusím to přeformulovat. Delegáti vám maximálně vyhověli. A pokud ten tým nebude bezchybně fungovat, tak přece vy za ně ponesete ještě větší díl zodpovědnosti, než kdyby vám tam delegáti zvolili nějakého opozičníka.

Ponesu, a jsem na to zvyklý. Absolutní zodpovědnost nesu od roku 2010.

Ale dosud jste mohl část zodpovědnosti přesunout na ono „protivné“ křídlo.

To ne, to nefunguje. Na takový argument vůbec nikdo neslyší, zejména ne v sociální demokracii. Jsem zvyklý od roku 2005, že předseda nese za všechny neúspěchy jasnou odpovědnost, a snažím se, aby těch neúspěchů bylo co nejméně, aby ČSSD byla úspěšná strana. A mám radost, že po pěti letech, kdy mám absolutní odpovědnost za vedení ČSSD, tak jsem získal pětaosmdesátiprocentní podporu v tajných volbách.

V úterý jste měl v Hrzánském paláci večeři s představiteli jednotlivých krajů, na které padlo, aby se trochu zmírnila vyhrocená rétorika mezi ČSSD a ANO. Na druhou stranu tu poměrně jasně zaznělo, že už nemusíte soutěžit s pravicí, ale spíše s ANO. Jak se v tom vyznat, co čekat od následujících týdnů a měsíců?

Myslím, že zklidnění. Dva sjezdy koaličních stran už máme za sebou, zbývá sjezd KDU-ČSL, kam jsem přijal pozvání pana Bělobrádka. Poděkuji tam za koaliční spolupráci, na našem sjezdu jsem poděkoval jak ANO, tak KDU-ČSL. Koalice za třináct měsíců hodně dobrých věcí dotáhla do konce: služební zákon, prosazování věcí proti daňovým únikům, snažíme se měnit legislativu, abychom urychlili výstavbu dálnic.

Skutečně jsem žádal lidi, o kterých jsem věděl, že budou vystupovat, abychom to vyznění nedeformovali tím, že bychom si dělali boxovací pytel z ANO nebo z koaličních partnerů. Nevidím důvod, proč bychom útočili na koalici, která nám umožňuje po sedmi letech v opozici, abychom významnou část programu sociální demokracie prosazovali. To je důležitá věc, které porozuměli i delegáti.

Současně jsem chtěl jasně označit rizika, která tady existují, a delegátům jsem to sdělil. Rizika spočívající v tom, že se Andrej Babiš po vstupu do nejvyšší politiky nezbavil byznysových ani mediálních aktivit. A to samozřejmě vytváří riziko střetu zájmů. A je na nás, na ČSSD a na tradičních politických stranách, abychom garantovali, že vláda jedná ve veřejném zájmu.

Největší překvapení sjezdu: Michaela Marksová-Tominová. Často tu i vaši spojenci v kuloárech říkali, že kdyby prošel Tejc, je adeptkou na nezvolení. A nakonec dostala nejvíce hlasů ze všech, 548. Čím to?

Mě také překvapil ten silný mandát. Z těch třech žen si pravděpodobně získala nejvyšší podporu. Musíme mít jednu místopředsedkyni, a delegáti evidentně jako první ženu kroužkovali právě kolegyni Marksovou. Určitě to bude souviset s její prací na MPSV, která je pozitivní změnou oproti tomu, co jsme zažívali za Jaromíra Drábka. A byť má paní ministryně určitě rezervy v tom, jak svou práci prodávat navenek, tak ve skutečnosti prosadila výrazné změny. Je to vidět, a vnímají to i členové ČSSD. Myslím, že má před sebou zajímavou cestu, ale musí uspět jako ministryně.

A jak vnímáte zvolení hned dvou žen do vedení, když ČSSD měla obvykle problém zvolit i jedinou?

Objevovaly se hlasy, že ony dvě ženy nemají to zvolení úplně jisté. Pro mě je to určité symbolické završení, že se podařilo prosadit kvóty, a současně titíž delegáti zvolili dvě ženy do vedení ČSSD. Už to byl pozitivní signál, že se to konzervativní prostředí v sociální demokracii v zastoupení žen začíná dařit měnit.

Dost často bylo možné před sjezdem slyšet, že po něm je ideální doba na výměny ministrů. Do voleb daleko, vnitrostranické záležitosti vyřešené. Máme čekat nějaké změny ve vládě?

Hodnotil jsem ve svém vystoupení práci ministrů. Konstatoval jsem, že své úkoly zvládají, a neměl jsem zatím důvod ministry za ČSSD měnit. Tento stav jsem konstatoval v pátek třináctého, a doufám, že to tak ještě nějakou dobu vydrží. A nebudu mít důvod, abych navrhoval změny v té sociálně-demokratické části vlády.

 Zdroj: ihned.cz

Blogy