Problematika návrhu zákona o zmírnění některých křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

1. Argumenty legislativně právní

Návrh zcela vybočuje z filozofie restituční legislativy, která byla v ČR přijata po roce 1989 především z těchto důvodů:

• dosavadní restituční legislativa umožňovala restituci pouze fyzických osob – církev a řády jsou právnickými osobami, byť zvláštního charakteru
• restituční legislativa předpokládala pouze částečnou nápravu křivd a jejich částečné odškodnění – návrh zákona je vůči církvím z tohoto hlediska více než velkorysý, předpokládá náhradu celého původního majetku včetně finanční prémie
• fyzické osoby restituenti vždy museli svá práva, včetně identifikace  majetku, prokázat a doložit, v případě, že byli donuceni majetek prodat nebo převést, byli nuceni prokazovat prodej nebo převod v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek a tyto podmínky musely být splněny současně – církevní majetek se vydává v podstatě  na základě politické  dohody – zde je v návrhu zákona zakódována výrazná nerovnost v přístupu k restituentům – fyzickým osobám a církvím
• u restituce fyzických osob bylo vždy základem pro stanovení velikosti nároku a případného odškodnění stav majetku ke dni odnětí a jeho prokazatelný fyzický stav ke dni navrácení
• faktickou správu fyzicky vráceného majetku bude vykonávat cizí stát, se kterým nemá ČR doposud uzavřenou smlouvu, - Vatikán

2. Argumenty historické

• církevní majetek neměl nikdy povahu čistě soukromého a ničím neomezeného vlastnictví, nakládání s tímto majetkem, jeho zatěžování, zcizení nebo způsob užití výnosů z majetku podléhalo vždy kontrole, a to buď tzv. patronátní nebo po josefínských reformách přímým dohledem státní moci – obdobná právní úprava byla přejata i do právního řádu první republiky – návrh zákona tím, že nakládání s majetkem nijak neomezuje ani neupravuje, navrací církvím více práv než měla před rozhodným obdobím
• návrh zákona tiše relativizuje restituční období stanovené na období od 25.února 1948 protože předmětem vydání je i majetek, který podléhal pozemkové reformě z roku 1919 a její revizi z roku 1947
• návrh zákona může v některých případech zpochybnit zabavení majetku dle Benešových dekretů - např. Řád německých rytířů a některý další řádový majetek zabavený dle těchto dekretů

3. Argumenty ekonomické zpochybňující rozsah nárokovaného majetku a způsob jeho ocenění

• návrh zákona velmi vágně specifikuje objem majetku ze kterého je nárok vypočten, výpočet ani jeho algoritmus není v návrhu zákon a ani v přiložených zpráv podrobněji specifikován
• pro stanovení celkového nároku je specifikován objem majetku, zejména u zemědělské a lesní půdy v objemu, který církve vlastnily před pozemkovou reformou z roku 1919 respektive podle některých historických pramenů tento objem i převyšuje
• z návrhu zákona není patrné, zda byl při výpočtu tohoto nároku zohledněn fakt, že církvím a řádům byl v minulosti rozhodnutím parlamentu (výčtový zákon) nebo vlády (vládní nařízení a vyhlášky) poměrně velký objem majetku vrácen
• při ocenění majetku byly použity ceny, které neodpovídají ani současné realitě a neodpovídají ani cenám, které jsou u restituční legislativy použity u fyzických osob – další velmi výrazná nerovnost v přístupu
• v návrhu zákona byl použit princip kombinovaného vyrovnání finančního a fyzického vydání majetku, bez ohledu na jeho parametry viz. příloha materiálu, je nutno konstatovat, že ze strany ČSSD preferovaná fyzická restituce majetku na úkor finanční kompenzace, má následující rizika – fyzický majetek (zemědělská a lesní půda) je velké míře majetkem řádovým, je tedy pravděpodobné, že nebude výnos z jeho prodeje sloužit potřebám širokého okruhu věřících, ale úzkým společenstvům řádových klauzur
• z výše uvedeného lze tedy předpokládat, že pokud se prosadí omezení finanční náhrady, budou daleko více zasaženy potřebné a užitečné činnosti, které církve zajišťují
• finanční náhrada je úročena podle míry inflace, takže konečná částka bude zřejmě vyšší než udávaných 59 mld. Kč – i v tomto je výrazná nerovnost oproti fyzickým osobám restituentům, těm vypočtený nárok není nijak úročen nebo chráněn proti znehodnocení inflací
• rozdíl ve způsobu ocenění oproti fyzickým osobám restituentům je velmi výrazný a činí podle zvolené varianty 75 a ž 105 mld. Kč v neprospěch státu
• pokud bychom použili tržní ocenění nároku v reálných cenách, tak i při této metodě činí rozdíl v neprospěch státu cca 54 mld.

4. Problém možných dopadů zákona, zejména  na obce a některé další právnické a fyzické osoby

• návrh zákona neřeší problémy rozvoje obcí, kde je nakládání s pozemky a majetkem blokováno §29 zákona 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pouze uvolňuje tyto pozemky pro církve a řády k dalšímu nakládání, ale ve srovnání se současnou úpravou nakládání se státní zemědělskou půdou podle zákona 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nezajišťuje přednostní převod nebo prodej takových pozemků ve prospěch obcí
• v návrhu zákona jsou velmi neurčitě stanoveny podmínky pro odmítnutí převodu pozemků zastavěných stavbami jiných vlastníků, ale především není řešen ani převod pozemků s takovými stavbami souvisejících nebo tvořících s nimi ucelený komplex
• podle návrhu zákona bude možné zpochybnit některé právní vztahy – smlouvy o pronájmu, které byly uzavřeny správci tohoto majetku v minulosti – to může zpochybnit i tzv. smlouvy o smlouvách budoucích směnných, kde Pozemkový fond ČR v minulosti řešil problematiku pozemků určených k zastavění pro bytovou nebo veřejně prospěšnou výstavbu – tyto smlouvy byly uzavírány vždy se souhlasem příslušné církevní autority

Ke stažení