Vzpomínky Jaroslava Vomáčky: Ke změně jsem chtěl přispět aktivně

Vzpomínky na 17. listopad 1989 přidal z řad členů ČSSD také doc. MUDr. Jaroslav Vomáčka Ph.D., MBA, emeritní děkan a přednosta FZV UP v Olomouci.

V listopadu 1989 jsem intuitivně cítil, že je čas na změnu, že už bylo dost toho říkat mnohdy s ironickým úšklebkem něco jiného a něco jiného si skutečně myslet. Touha po svobodě a změně byla velká. V té době jsou byl mladým lékařem a toužil jsem poznat špičková pracoviště v zahraničí a také dělat ve svém oboru s tou nejmodernější technikou o níž jsem jenom četl v zahraniční literatuře. A tak jsem neváhal ani sekundu a stál jsem s celou rodinou od prvních dnů na náměstí v Olomouci, chvílemi s obavami co bude, zda se neobjeví milice, nebo obávaní estébáci. Na veřejných prostranstvích a demonstracích jsem nebyl jen tehdy pokud jsem jako lékař musel sloužit v nemocnici a naplňovat tak svoje poslání. V té době jsem sledoval intenzivně sdělovací prostředky a zejména pak dění v Praze. Detaily o skutečnostech na Národní třídě jsem se dozvěděl druhý den od kolegyně, jejíž dcera studovala v Praze a poznala tehdejší moc autenticky přes násilí a pendreky.  Ke změně jsem v té době chtěl přispět i aktivně, a tak jsem ještě v prosinci 1989 s ohledem na rodinné tradice vstoupil do tvořící se ČSSD.

Dnes si dovolím konstatovat, že mnohé myšlenky listopadu se naplnily, mnohá přání se splnila i mé osobě. Navštívil jsem řadu špičkových nemocnic „na západě“. Konečně se nám otevřel svět. Jako lékař i cestovatel jsem navštívil mnoho zemí světa, poznal jeho fantastickou různorodost, bídu i bohatství, ale i společného pozitivního ducha nás lidských bytostí bez ohledu na původ. Snad jsem si o to víc začal vážit svobody, svobody slova, myšlení ale i volného pohybu. Stal jsem se přesvědčeným Evropanem.

Zklamáním po 30 letech od sametové revoluce je pro mne pocit, že neumíme s demokracií, která je velmi křehká, zacházet, jak snadno je zneužitelná, jak obtížně se někdy hledají cesty ke spravedlnosti. Nikdy jsme ekonomicky neprosperovali tak jak nyní, přesto nás poměrně často provází skepse a negativismus a nad tím je třeba se hlouběji zamýšlet stejně jako nad cenou vydobyté demokracie a svobody.

Blogy