Vzpomínky Jana Choděry: Vůbec jsme nepředpokládali, že k něčemu takovému může dojít

Člen ČSSD Jan Choděra je dalším, kdo přispěl do naší série vzpomínek na 17. listopad 1989. Rozmluvil se například o tom, zda Sametovou revoluci čekal.

Co jste tehdy dělal a jak vypadal váš život?

V roce 1989 jsem pracoval na vysoké škole jako vedoucí odd. investiční výstavby ČVUT, manželka byla zaměstnána na stejné vysoké škole na podolské koleji. Bydlel jsem s rodinou, manželkou a dvěma dětmi (12 a 15 let) v nájemním bytě.

Kdy a jak jste se poprvé dozvěděl o listopadu 1989 – dění na Národní třídě?

Jako zaměstnanci VŠ jsme o akci svolané na Albertov věděli – podle našich informací se jednalo o uctění památky Jana Opletala. O střetu a policií – tehdy s příslušníky Státní bezpečnosti – jsme se dozvěděli hned ráno v práci.

Jak na tu dobu vzpomínáte? Účastnil jste se?

Celá ta doba byla pro mne i pro manželku dosti šokující, vůbec jsme nepředpokládali, že k něčemu takovému může dojít. Zkušenosti mé rodiny a rodiny mé manželky na „vládu lidu“ po roce 1948 byly více než chmurné – otec, evangelický farář, brutálně v monstrprocesu vyšetřován a vězněn, strýc dvakrát, v padesátých a šedesátých letech, opět v monstrprocesu odsouzen a vězněn za svou sociálně-demokratickou činnost před válkou a za protektorátu, já sám odsouzen s podmínkou odkladu vězení za protest proti umístění „bratrských“ armád v okolí Rožmitálu p/T. Otec mé manželky byl pro odmítnutí vstupu do KSČ vyhozen ze zaměstnání na MO ČSR a byl mu zakázán výkon právnického povolání. Současně byl oběma rodičům manželky zabaven majetek včetně toho, který rodinám zůstal pro přežití holokaustu.

Ihned jak to bylo možné, ještě v r. 1989 jsem vstoupil do ČSSD.

Jako zaměstnanci VŠ jsme měli úzký kontakt se studenty a já jsem byl i zvolen do prvního akademického senátu ČVUT.

Jak hodnotíte těch 30 let? Naplnily se myšlenky listopadu 1989?

Podle mého názoru se má historie seriózně hodnotit nejdříve po 50-ti letech. Celá doba od r. 1989 do dneška měla a má spousty kladů a řadu záporů a nemyslím si, že bych byl tak nezaujatý, aby hodnocení bylo obecně platné.

Ihned po vstupu do ČSSD jako do své první politické strany, jsem se aktivně a myslím si, že i docela úspěšně, zapojil i do komunální politiky a za těch téměř 30 let jsem se setkal s řadou politiků, ať již to byli lidé, kteří se snažili prosazovat a realizovat prospěch „obce“, tak i lidé hledající v politice je svůj zisk a své výhody, bez ohledu na členství tom či onom politickém subjektu. Bohužel si myslím, že tato situace stále trvá, nezhoršuje-li se.

Blogy