Vláda odpovídá za vyhlášení amnestie

8. ledna 2013

Vláda odpovídá za provedení amnestie, za propuštění šesti tisíc amnestovaných, za nenastoupení trestu dalších šesti tisíc odsouzených, jimž soud pro nedostatek místa ve věznicích neurčil, kdy mají do věznice nastoupit, a těch, kteří se trestu vyhýbali. Odpovídá i za prominutí desetitisíců dalších trestů. Vězeňská služba, státní správa soudů, státní zastupitelství, Probační a mediační služba, policie atd. jsou státními orgány a za jejich činnost odpovídá vláda Sněmovně.

Mýlil se však ministr financí a vlivný místopředseda vládní strany TOP 09, když včera tvrdil v České televizi, že vláda je odpovědna jen za provedení amnestie. Aspoň v tom je ústava zcela jasná - „za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády, odpovídá vláda“, rozumí se Sněmovně.

I když se to málo ví, platí to pro udělení amnestie od roku 1993 a od loňského října i pro část milostí. Prezident je ústavně neodpovědný, i to ústava uvádí. Najde se nyní sto a jeden poslanec, který vysloví kvůli porušení ústavy a zákona vládě nedůvěru? V právním státě by to tak být mělo.

Znovu zdůrazňuji, že vláda rozhoduje ve sboru a že pravomoc jejího předsedy spolupodepisovat ústavou určená rozhodnutí prezidenta není jeho ústavním právem stejné povahy, jako je prezidentovo právo udělovat amnestii a milost. Je to jen jeho povinnost kontroly a omezení prezidenta, který jako součást moci výkonné je, tedy měl by být, vládě podřízen. A o tom by měla rozhodovat vláda ve sboru.

Lidé, kteří tu jsou dnes považováni za „kulturní levici“ a kteří se snaží přiblížit společnost kulturně-politickým poměrům západních zemí EU, tvrdí, že amnestie znevažuje dohled při podmíněném odsouzení tím, že promíjí tisíce podmíněných trestů s dohledem. Stejně jako obecně prospěšné práce a domácí vězení alternuje dohled nepodmíněnému trestu odnětí svobody a musí patřit k moderní trestní politice státu.

Tato amnestie však pohoršuje hlavně tím, že Klaus se souhlasem premiéra Nečase v článku II nařídil, že se musí zastavit každé trestní řízení, které trvá osm let, pokud horní hranice trestní sazby není vyšší než deset let. Tím závažným způsobem porušil ústavní právo poškozených domáhat se účinnou soudní cestou náhrady škody způsobené trestnou činností. Navíc protiústavně odňal osoby stíhané, a často již nepravomocně odsouzené, jejich zákonným soudcům. Porušil i několik dalších ústavních zásad a evropských a mezinárodních závazků.

Kompetenční spor u Ústavního soudu (ÚS) nepřichází bohužel v úvahu, a ani už řízení o ústavní žalobě u ÚS proti prezidentovi. Ale lidé, kteří ctí právo, mají nyní dvě cesty, jak proti amnestii postupovat: první je návrh deseti senátorů k ÚS na zrušení ostudného článku II rozhodnutí o amnestii, jež je právním předpisem. O trestní odpovědnosti Václava Klause pro zneužití pravomoci úřední osoby, kterou bude možno podle loňské změny ústavy uplatnit od 8. března, se asi bude mluvit i v souvislosti se zákazem retroaktivity, jíž se budou jeho advokáti jistě dovolávat.

 

Právo (7.1.2013)

Blogy