Kdo skočí na reformu penzí?

5. prosince 2012

Ministr financí Miroslav Kalousek říká, že dobrovolného penzijního pilíře se zúčastní padesát až šedesát procent lidí. Bylo by to krásné, ale je to pravděpodobně příliš ambiciózní cíl. Řadu lidí může odrazovat dlouhý investiční horizont druhého pilíře, nízká politická shoda na celém projektu nebo relativně malá výhodnost pro nižší příjmové skupiny. I když startující reforma představuje bezesporu krok správným směrem, bude to nakonec asi krok velice malý.

            Penzijní reforma se týká zhruba tří milionů lidí do třiceti pěti let. Právě ti dostanou možnost dobrovolně si snížit odvody na sociální pojištění o tři procentní body a tyto prostředky spořit na individuálních účtech. To vše pouze za předpokladu, že k nim navíc přihodí další dva procentní body ze své mzdy. Pohled na dnešní třicátníky ukazuje, že se to vyplatí především lidem s vyššími příjmy. Muž ve věku třiceti pěti let a mzdou okolo dvaceti tisíc korun může nakonec při účasti v druhém pilíři dostat od státu nižší penzi. Skóre mu vylepší pouze ony dva procentní body navíc, které si bude na rozdíl od dneška povinně do šedesáti sedmi let spořit a nebude na ně smět sáhnout.

Strach z přestupu Bohatším lidem skutečně může reforma jejich situaci v penzi vylepšit. Je ale fér říci, že to s jejich náhradovými poměry stejně zásadně nezamává. I když dostanou o něco vyšší procento předešlé mzdy, stejně to v případě lidí pobírajících přes padesát tisíc těžko bude víc než čtyřicet procent jejich předešlého příjmu. Pro bohatší občany také může být určitým varováním nesouhlasný postoj opozice. Levice není smířená právě s posílením principu zásluhovosti – tedy tím, že by měli dostat více ti, kdo do systému více odvádí. Během více než třicetiletého spoření budou mít opoziční poslanci dost času tento princip zase oslabit. V cestě jim ale pravděpodobně bude stát Ústavní soud, který zvýšení zásluhovosti politikům explicitně nařídil.

            Ne každému také může být příjemné pomyšlení, že ukládá dobrovolně část mzdy na účet, ze kterého nepůjdou přes třicet let vybrat. Osudy všech penzijních fondů budou vždy spojené s osudem české státní kasy, protože alespoň část prostředků bude vždy v korunových státních dluhopisech. S prostředky na dobrovolných penzijních účtech tak budou lidé svým způsobem sázet na to, že český stát v dlouhém období nezkrachuje.

Malý krok vpřed Nemám v úmyslu penzijní reformu pranýřovat. Jedná se o krok správným směrem a řadě lidí, především s vyššími příjmy, může skutečně zlepšit vyhlídky na penzi. Současně je výhodná také možnost naspořené prostředky dědit. Když se penze nedožijete, což není vzhledem k stoupajícímu věku odchodu do důchodu tak nepravděpodobné, odvedené peníze nepropadnou peklu, ale stanou se součástí dědického řízení. I tak jsou ale předpoklady šedesátiprocentní účasti v penzijní reformě pravděpodobně nadsazené. Ministerstvo financí bude nakonec rádo, když se penzijní reformy zúčastní alespoň milion lidí, jak konzervativně předpokládá asociace penzijních fondů. Otázkou je, zda kvůli tak malému kroku vpřed bylo nutné poměrně dramaticky zvyšovat nepřímé daně.

 

Zdroj: Hospodářské noviny

Blogy