Amnestie byla ušita na míru několika kauzám

8. ledna 2013

V souvislosti s prezidentskou amnestií se přetřásá otázka, proč se některé závažné kauzy vlečou. Prezident s odkazem na Evropský soud pro lidská práva tento fakt použil jako zdůvodnění kontroverzního článku II amnestie. Za léta strávená v taláru mám dostatek zkušeností s těmito složitými věcmi.

Obdobně tomu bylo i v době opoziční smlouvy, i když určité světlo na konci tunelu zablikalo. V té době se začaly některé kauzy rozkrývat. Nikdo však tehdy netušil, jak složitý je to proces. Novodobá hospodářská kriminalita je totiž v drtivé většině případů latentní. Není divu, pachatel se jí pyšnit nebude. Problémy jsou již na počátku, když se někde něco prosákne. Někdy je to jen náhoda. Musí se zodpovědět několik otázek, například zda jde o trestnou činnost, o jaký trestný čin se konkrétně jedná, jak uchopit materii získanou vyšetřováním.

Pokud se vyšetřovatel prokouše přes tyto problémy, ve spolupráci se státním zástupcem věc zhodnotí. Pak má státní zástupce dvě možnosti. Jednou je došetření kauzy, druhou podání obžaloby. Tyto hospodářské kauzy jsou přitom co do množství materiálů značně rozsáhlé. Jde o desítky i stovky výslechů svědků, tuny papírových důkazů, znalecké posudky, výpisy z účtů a další. Toto vše je třeba obstarat, analyzovat a vyhodnotit.

Pak se věc dostane k soudu. Soudce spis prostuduje, přičemž doba studia není závislá jen na velikosti materie, která je mu předložena, ale i na tom, kolik věcí a jak složité ten který soudce vyřizuje. Navíc provádění důkazů u hlavního líčení primárně předpokládá a vyžaduje osobní výslech svědků. Není žádnou výjimkou, že v kauzách se musí vyslechnout desítky i stovky svědků a mnoho znalců.

V jedné kauze projednávané před mým senátem jsme konali plných 174 dnů hlavní líčení, jak spočítal Nejvyšší soud ČR, a vyslechli téměř tisíc svědků. Do toho jsme chodili soudit jiné věci menšího rozsahu. Čtenář se tedy nemůže divit, že některé věci jsou skutečně vyšetřovány dlouho. Je to dáno i systémem našeho trestního procesu. Nutnost opakování svědeckých výpovědí z přípravného řízení v řízení před soudem je toho letitým důkazem. Ještě před třemi lety musel soudce číst doslovně listinné důkazy zajištěné vyšetřovatelem, ačkoli se obžalovaný s nimi mohl na konci vyšetřování podrobně seznámit, což i činil, jelikož tím dále kauzu protahoval. Připadal jsem si jako předčítač na orientálním dvoře nějakého satrapy či sultána. Bohužel, zlepšení nevidět.

Před nedávnem vstoupila v platnost již asi xtá novela trestního řádu obsahující možnost dohody o vině a trestu. Žel, pro velké kauzy to použít nelze, v čemž pokulháváme i za Slovenskem. Někdy mi to vše přijde jako záměr, aby se naše trestní řízení nezrychlilo. V čím zájmu? Komu to slouží? Čtenář si odpoví sám.

Stejně tak se lze ptát, v čím zájmu je v amnestii čl. II o zastavení trestního stíhání. Možná by bylo jasněji, kdyby pan prezident prozradil, kdo text „jeho“ amnestie připravil a redigoval. Již v této chvíli je poměrně jasné, kterých kauz se článek II bude týkat. Možná odtud vítr vane. Nemohu žádnou z nich konkrétně uvést, abych nezavdal možnou příčinu podjatosti. Spoléhám však na inteligenci čtenářů, kteří si klíčové případy doplní sami.

 Prezidentskou amnestii jsem přečetl velmi pozorně, a to několikrát. V opačném případě bych si nedovolil komentovat článek II, jak jsem pro MF DNES učinil. Avšak s ohledem na vyjádření Václava Klause k tomuto kontroverznímu článku amnestie bych si dovolil tvrdit, že si bezpochyby nebyl zcela vědom svého dobrodiní. A překvapil i odkazem na EU, kterou vůbec, ale vůbec nemusí. V případě prezidenta bych očekával větší konzistenci názorů a zlou EU bych nám do toho mluvit nenechal.

Nebo je vše jinak a kruh z 90. let se uzavřel? Včetně velkých kauz? Ať se Václav Klaus zamyslí nad důsledky svého málo uváženého kroku i nad nekvalifikovanými komentáři.

 

Zdroj: Mladá fronta Dnes (8.1.2013)

Autor: Kamil Kydalka, soudce pražského městského soudu

 

Blogy