Změnil se svět 70 let od vzniku OSN?

Snaha vybudovat organizace zajišťující mezinárodní bezpečnost se projevovala po celou historii mezinárodních vztahů (např. Liga národů působící v meziválečném období). Společnost národů, která byla garantem kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů, také neobstála a nedokázala zabránit vzniku druhé světové války.

Aby bylo do budoucna zabráněno takovýmto tragickým důsledkům světových i lokálních konfliktů, založilo 51 států mezinárodní instituci, kde bylo uplatněno globální pojetí politiky a obrany a kde jsou si všichni členi rovni.

Cílem bylo a mělo by být zachování světového míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Dnes má OSN takřka 200 členů, řadu výborů, podvýborů a k odstranění konfliktů může využívat od diplomatických jednání během formálních i neformálních setkání až po vyslání vojenských sil ve jménu udržení míru.

Od roku 1948 provedla OSN na udržení míru více než 40 operací, přičemž 30 z nich bylo po roce 1988. Vzhledem k počtu států sdružených v této organizaci by se zdálo, že válečných konfliktů bude stále méně. Za období své existence dosáhla OSN mnoha pozitivních výsledků, zaznamenala také mnoho neúspěchů, ale původní představu, podle níž měla být OSN účinným nástrojem mezinárodní bezpečnosti, se naplnit nepodařilo, i když byly uskutečněny četné mírové operace, díky nimž byly pozastaveny, nebo zcela urovnány mnohé mezinárodní i vnitřní konflikty. OSN napomohla procesu dekolonizace a vzniku nových samostatných států, bojuje proti nemocem, hladu, katastrofám a podporuje rozvoj jednotlivých zemí. Značné úspěchy zaznamenala v oblasti ochrany lidských práv a svobod. Je však mnoho cílů, kde OSN příliš úspěšná nebyla.

V období studené války byla její činnost paralyzována, když byl její rozhodovací proces v Radě bezpečnosti blokován stálými členy a jejich právem veta.

Rada bezpečnosti tak nikdy nesankcionovala např. sovětské invaze do Maďarska, Československa a Afganistanu, vojenské operace ve Vietnamu, konflikt v Severním Irsku, nebo obsazení Tibetu Čínskou lidovou republikou.

Krátký okamžik či záblesk naděje obnovení role OSN nastal po skončení studené války. Nejviditelnějším vyjádřením tohoto optimismu byla vojenská operace pod záštitou OSN, která reagovala na okupaci Kuvajtu armádou Irácké republiky na začátku 90. let.

Tento záblesk naděje nicméně nebyl využit a na přelomu XX. a XXI. století byla opět OSN kritizována za svou neschopnost reagovat na genocidu v Africe a na Balkáně, na finanční skandály spojené s operacemi OSN a také na neschopnost zaštítit klíčové operace v boji proti terorismu.

Stálé členství Rady bezpečnosti s právem veta je kritizováno jako nespravedlivé, příliš elitářské, odrážející dnes již neaktuální výsledky 2. světové války a především neodrážející současnou ekonomickou a politickou situaci ve světě. Paradoxně složení Valného shromáždění je naopak kritizováno za příliš rovnostářské při svém principu “jeden stát = jeden hlas”, bez ohledu na demografickou nebo ekonomickou sílu příslušného státu, nebo (ne)demokratičnost jeho režimu.

Na počátku existence OSN existovala přísná omezení pro členství v OSN – např. snaha zachovat vyrovnané zastoupení západního a východního bloku, odmítání členství tzv. “mikrostátů”, které dle OSN nebyly schopné účinně přispět k řešení úkolů v oblasti kolektivní bezpečnosti. Po dekolonizaci byla tato omezení zrušena a k členství v OSN v podstatě postačilo uznání příslušného státu, alespoň částí světové komunity. Proto bylo (a omezeně stále je) Valné shromáždění kritizováno jako sbor ovládaný nedemokratickými režimy.

Malé pravomoci svěřené v rámci OSN Valnému shromáždění (klíčovou úlohu hraje Rada bezpečnosti) jsou důvodem relativně vysokého přijímání radikálních stanovisek, která většinou nejsou vůbec realizována, ale vytváří tak negativní obraz této instituce.

24. října 1945 kdy začala platit Charta OSN je považován za den vzniku Organizace spojených národů a letos tomu bylo již celých 70 let.

Modrá vlajka OSN, představuje naději na život v míru a v den výročí jejího vzniku na celém světě zazářily významné stavby modrou barvou. Egyptské pyramidy, Eiffelova věž, Velká čínská zeď, skalní chrámy v jordánském městě Petra, petrohradská Ermitáž, španělská Alhambra, newyorský Empire State Building vzdaly čest této organizaci, která má hájit mír a zabránit světovým válkám. V ČR se k oslavám připojilo město Brno, jinak toto výročí nebylo příliš připomínáno.

O to více se však v posledních měsících diskutovalo o OSN a o vyjádření komisaře OSN pro lidská práva, který obvinil Českou republiku ze systematického porušování práv uprchlíků.

Ale i to je OSN, kde se země stále více liší v názorech, kde je Rada bezpečnosti klíčovým nástrojem, který ovlivňuje nejen rezoluce, ale také celou činnost, kde na jedné straně stojí Valné shromáždění OSN představující ideu rovnosti a na straně druhé instituce jako je Rada bezpečnosti, kde má 5 velmocí právo veta.

Nárůst válečných konfliktů za posledních několik let každopádně ukazuje, že OSN nefunguje tak, jak bylo cílem v době jejího vzniku.

Stále více se hovoří o potřebě reformy Rady bezpečnosti. Víme však, jaké jsou skutečné potřeby současnosti a pokud ano, chceme je skutečně všichni realizovat? Aby nicméně taková reforma mohla proběhnout, muselo by se na ní shodnout pět velmocí s právem veta, což je dnes dost iluzorní. Návrh na další rozšíření Rady bezpečnosti by zase zvýšil pravděpodobnost blokování dalšími novými členy a tak dochází k zásadnímu rozporu mezi reprezentativností a efektivitou OSN.

S ohledem na rostoucí rozpory mezi velmocemi zastoupenými v Radě bezpečnosti je dnes OSN spíše fórem pro vzájemnou komunikaci členských států a nástrojem mezinárodního společenství pro větší spolupráci mezi nimi.

 

Blogy