Rušení profesorských titulů na VŠ je nesprávné

31. ledna 2013

Nečasova vláda chce ještě před koncem svého vládnutí zásadním způsobem ve spěchu změnit zákon o vysokých školách. Změny, které se nijak neobtěžuje jakkoli projednávat s opozicí, představila v písemném materiálu nazvaném Výchozí dokument pro novelu zákona o vysokých školách. Pokud budou přijaty, výrazně ovlivní činnost a postavení veřejných vysokých škol. Mnohé z nich však budou mít negativní důsledky, například následující změna.

Po přijetí novely vysokoškolského zákona by měl být zrušen titul profesor, který člověk získává doživotně po absolvování tzv. jmenovacího řízení, ve kterém je provedeno zhodnocení jeho celoživotního působení. Na předních veřejných vysokých školách v ČR je toto řízení náročné, takže získaný profesorský titul je většinou zárukou, že dotyčný člověk dosáhl během svého dosavadního profesního života výsledků, jež mají mezinárodní dosah. Ve vládním dokumentu se říká, že nově by slovo profesor označovalo pouze pracovní pozici na vysoké škole. Po odchodu z příslušné vysoké školy by člověk přestal být profesorem (například při přechodu na jinou vysokou školu či při odchodu do důchodu). Navrhovatelé této změny udávají tři hlavní podpůrné argumenty. 

Změna, která vyvolá problémy První z nich je ten, že ve většině západoevropských zemí je označení profesor spojeno právě s funkční pozicí na konkrétní vysoké škole. To je sice pravda, ale takové chápaní profesorů v těchto zemích vzniklo v důsledku určitého dlouhodobého vývoje a neobjevilo se jako důsledek skokové revoluční změny prosazované určitou poměrně úzkou skupinou lidí. 

Druhým argumentem je to, že současný stav neumožňuje příchod kvalitních expertů ze zahraničí na naše vysoké školy. Údajně jsou znevýhodněni tím, že sice mohou vykonávat činnost profesorů, ale nemohou se honosit tímto titulem, protože neprošli profesorským řízením na některé z našich vysokých škol. To prý vyvolává jejich pocit méněcennosti vůči českým kolegům s profesorskými tituly. Z mých zkušeností plyne, že zahraniční experti, pokud chtějí určitou dobu u nás působit, mají pro tento krok úplně jinou motivaci, než se chlubit titulem profesor. Navíc již současné zákony umožňují, aby u nás zahraniční odborníci pracovali tak, že mají profesorské povinnosti i pravomoci, odpovídající plat a postavení v rámci školy. Příkladů je mnoho. Dokonce někteří z nich u nás získali v rámci současného legislativního stavu titul profesor. 

Třetí argument spočívá v tom, že v rámci akreditačního procesu jednu z klíčových rolí při rozhodování o povolení výuky v daném oboru hraje počet docentů a profesorů schopných v něm vyučovat. Tím prý vzniká snaha škol získat co nejvíce těchto učitelů bez ohledu na jejich kvalitu. Bohužel, ani funkční místa profesorů však nezaručí, že je vždy obsadí ti nejlepší. Aby došlo k nápravě, je nutné od základů změnit akreditační proces tak, aby byl založen hlavně na hodnocení kvality výuky a výzkumu. 

Změna týkající se profesorů navíc vyvolá dva podstatné problémy. Za prvé, co bude se současnými profesory? Zůstanou všichni na profesorských místech, nebo ne? Pokud ne, jakými postupy budou někteří vyřazeni? Stanou se z nich opět docenti? Na tyto otázky není schopno ministerstvo odpovědět. 

Za druhé, současný způsob má motivační charakter pro mladé pracovníky vysokých škol. Dnes má každý z nich možnost stát se profesorem. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že na školách s profesorskými pozicemi tomu tak často není. Motivace pro mnoho mladých se tím ztrácí. 

Lze tedy tvrdit, že proti změně existují pádné důvody, a proto s ní ČSSD nesouhlasí. Totéž lze tvrdit i o dalších navrhovaných změnách. Pokud vláda navrhovanou novelu prosadí bez důkladných analýz, souhlasu akademické veřejnosti a dohody s opozicí, je ČSSD po převzetí vládní odpovědnosti připravena přijít s vlastní novelou vysokoškolského zákona.


Zdroj: Lidové noviny (30.1.2013)

Blogy