Proplácet pracovní neschopnost je v 21. století normální

14. ledna 2015

Současná vláda si uvědomuje, že jedním z experimentů pravice bylo i neproplácení prvních tří dnů pracovní neschopnosti. Důvodem tohoto experimentu na lidech bylo údajné zneužívání krátkých pracovních neschopností a hlavně úspory ve vyplácených nemocenských dávkách. V současné době chtějí senátoři za ČSSD prosadit opětovné proplácení nemoci, a to v prvních třech dnech ve výši 25% denního vyměřovacího základu. Přesto, že se jedná o malou částku, jak česká pravice, tak Svaz průmyslu a dopravy jsou proti. Opět uvádějí stejné důvody a také skutečnost, že pouze necelých 20 % firem s tímto návrhem souhlasí.

Pravicová politika založená na neo-liberálním přístupu jakákoliv opatření poměřují údajnými finančními úsporami. Přitom jim pramálo záleží na občanech, kterých se to dotýká. A také firmy, které sice mají snížené odvody na pojištění, mají prodlouženou dobu vyplácení náhrady mzdy ze 14 dnů na tři týdny. Přesto, že odbory s návrhem senátorů souhlasí, vláda chce souhlas celé tripartity. A zaměstnavatelé z důvodu úspor a snížení nemocnosti na úpravu nechtějí prozatím přistoupit. Takže vládní návrh v současné době nelze očekávat.

Problém s nevyplácením prvních tří dnů nemoci má několik důsledků. Tím prvním je přecházení nemoci či léčení se na pracovišti. Následky těchto kroků prozatím nikdo nevyčíslil, ale obávám se, že deklarované úspory vzniklé neproplácením dávek v nemoci budou daleko nižší, než výdaje související se zdravotními komplikacemi. Tím druhým je zejména u vyšší příjmové skupiny zaměstnanců braní si v těchto třech dnech dovolenou, v jejímž průběhu se snaží vyléčit. Opět je to na úkor zdraví a zejména tolik potřebného odpočinku. Nehledě na to, že oba způsoby řešení současného stavu mají negativní dopad na výkonnost zaměstnance a tím pádem i na zisk samotného zaměstnavatele.

Morální otázkou je také skutečnost, že nemocní se potýkají v prvních třech dnech s nedostatkem peněz a musejí žít ze svých úspor. A to zrovna v době, kdy vynakládají peníze za potřebné léky či dojíždění za lékařem. A je také otázkou, zda čtvrtina denního vyměřovacího základu opravdu zhorší konkurenceschopnost našich firem. Osobně jsem přesvědčen, že důvod odmítání zaměstnavateli je jiný. Oni totiž musejí kontrolovat a to ve vlastním zájmu nemocné. A to v prvních třech dnech prakticky nemusejí dělat, protože tím ušetří na nákladech kontrolorů. Od čtvrtého dne je to jiné, protože tam se platí 60% denního vyměřovacího základu.

Proplácení pracovní neschopnosti v případě placení si pojištění zaměstnancem je v demokratických zemích normální. Proto také tato záležitost byla několikrát projednávána ústavními soudci. Z pohledu vyššího principu mravního je současný stav nehorázný. Většina pracujících má v dnešní době podprůměrné mzdy a v době vysoké nezaměstnanosti mají oprávněný strach z propuštění. A tak, aby si zachovali alespoň svůj nízký příjem a aby zbytečně nedráždili své zaměstnavatele, raději přecházejí svoji nemoc na úkor svého zdravotního stavu. Poměřovat tuto skutečnost fiktivními úsporami na úkor budoucího vývoje populace je tristní. O tom by mohli a měli lékaři vyprávět Z těchto důvodů je nutné opětovné zavedení alespoň částečného proplácení prvních tří dnů pracovní neschopnosti. Firmy na tom hůře nebudou a lidé si více uvědomí cenu svého zdraví.

Blogy