Poslední rozloučení s Miladou Bartošovou

Ve středu 25. listopadu zesnula po dlouhé těžké nemoci ve věku nedožitých 90 let významná členka ústředního odborného zázemí ČSSD Milada Bartošová. Dlouholetá členka ústřední sociální komise byla blízkou spolupracovnicí zejména svého druhého manžela zesnulého doc. Ing. Miroslava Hiršla CSc. a prof. Ing. Martina Potůčka, CSc. MSc. (předsedů ústřední odborné sociální komise), PhDr. Vladimíra Špidly (bývalého premiéra a ministra práce a sociálních věcí, člena Evropské komise, v současnosti vedoucí poradců premiéra Bohuslava Sobotky), Ing. Zdeňka Škromacha (bývalého místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí, v současnosti místopředseda Senátu PČR) a současné ministryně práce a sociálních věcí Mgr. Michaely Marksové.

Poslední měsíce a týdny života Milady Bartošové zvlášť symbolizovaly její nevšední osobnost. Osobnost bojovné, v dobrém slova smyslu rvavé ženy, která uměla spojovat důslednost s něhou, kritiku s láskou a rozum a vůli s citem způsobem, který dotvářel obraz její nevšední osobnosti. Osobnosti a člověka, na kterého se nezapomíná. Osobnosti a člověka, který svým životem ztělesnil odcházející generaci Pražského jara.

Generaci, která ve svém končícím dětství a ještě ne zcela dovršené dospělosti prošla obdobím nacistické okupace, horečného a nadějíplného budování poválečných let, bezelstnými touhami následujícího, neméně pohnutého období, které trvale poznamenalo její životy i touhou, spojit to vše do nového celku naděje a syntézy otevírající před ní dobu dovršeného ideálu sdíleného v roce 1968 drtivou většinou tehdejší společnosti. Pro Miladu Bartošovou to znamenalo tvrdou, houževnatou práci odbornice a vědkyně v odborovém a ženském hnutí, ve Výzkumném ústavu práce i v Prognostickém ústavu ČSAV, čas tápání a nejistoty, ale i zdařilého spojování práce odborné a vědecké se soukromím. S rolí mateřskou, partnerskou a posléze i babičkovskou a prababičkovskou. Hlavní téma svého života, úsilí po co nejdokonalejším naplnění všelidského ideálu rovnosti humanitní i společenské, mužské i ženské, vzájemné mezigenerační úcty, funkční rodinné politiky, naslouchání starších mladším a mladších starším, zasvětila celý svůj dlouhý život. Těmto vznešeným ideálům zůstala věrna do posledních dnů svého života.

Sestoupíme-li v tomto líčení níže, do roviny běžného lidského života, cítíme a spatřujeme v něm péči o děti a vnoučata, prvního i druhého manžela, úctu k rodokmenu druhého odboje, jehož součástí se stala po svém ovdovění. Jméno Karla Hiršla i odkaz odbojové protifašistické skupiny Předvoj, jenž je shodou okolností významnou součástí smíchovského genia loci, kam patří i osobnost Milady Horákové, tvoří významný doplněk té velké mozaiky, kterou byl – a pro ty, kdo si Miladinu památku ponesou ve svém srdci i po dnešním dni – bude a zůstane významnou součástí dnes se uzavírající rozmanité, bohaté mozaiky jejího života.

V první řadě to platí pro ty, kterým věnovala to nejlepší ze svého já. Pro její užší i širší rodinu a příbuzenstvo. Ale v míře nemenší i pro neméně početné přátele, známé, odborné kolegy, spolupracovníky z České strany sociálně demokratické, Masarykovy demokratické akademie, Svazu důchodců České republiky, Dělnické tělovýchovné jednoty Santoška, a řady dalších společenství a sdružení, kam zasahoval a kde za sebou jen pozitivno zanechával její bystrý nezdolný duch a vůle, která ustupovala jen tam, kde skutečně vyčerpala všechny možnosti. A kde nebylo lze jednat a postupovat jinak.

Za tím vším probleskoval neúmorný bystrý rozum oživovaný jemným, ale o to rozvernějším humorem. Radostí z plně žitého života. Života, který vyhasl. Ale také bohatě naplněného životního údělu, se kterým se dnes naposledy v této síni motolského krematoria loučíme. Loučíme, ale ne navždy.

Protože ta, která žije i nadále v srdcích a myslích těch, kdo ji měli rádi, pro které byla a zůstává neformálním vzorem, trvalou inspirací, nepomíjející výzvou, nezemřela. Žije a přetrvává.

Čest její památce!

Blogy