Pohledy na politiku

29. ledna 2015

Není to pouze krize politiky, která zasáhla naši republiku. Problémy mají i další demokratické země na západ od nás a je věcí politologů a sociologů, aby objasnili její příčiny. Nicméně je dobře, aby čas od času byla připomínána podstata politiky jako takové. Politika jako správa věcí veřejných není nic jiného, než nakládání se společným majetkem občanů pomocí volených zástupců. A je zodpovědností politických stran a hlavně voličů, komu že dají svoji důvěru. Z pohledu české veřejnosti a s ohledem na 25. let od sametové revoluce, která ne všem občanům přinesla pouze pozitivní změny, se stala česká politika nedůvěryhodnou či dokonce opovrženíhodnou. Nemalou měrou k tomu napomáhají sdělovací prostředky, které v touze za senzací a udržení si sledovanosti předkládají široké veřejnosti negativní zprávy. Taktéž naše inteligence poněkud zaspala svojí nekritičností a velmi slabou politickou angažovaností. Ale největší díl odpovědnosti za současný stav mají politici samotní.

Každá politická strana má svůj program a své ideály, které by ji měly odlišovat od svých politických konkurentů. Tento politický program oslovuje různé vrstvy obyvatel, kteří v něm nalézají obhajobu svých zájmů. A tady je zřejmě podstata problému krize důvěry, kdy občané jakoby ztratili pojítko mezi svými zájmy a jednotlivými programovými prioritami. Proto se řada politických stran a v poslední době hlavně politických hnutí upíná k populistickým slibům a k velmi jednoduchým, ale o to více nereálným lékům na neduhy dnešní společnosti. Největší slabinou demokracie v České republice je depolitizace společnosti. Kdy politici sice budou voleni a nezáleží přitom na tom kolika voliči, ale nebudou mít praktický vliv na fungování veřejné správy. Politika jako rovnítko korupce a neschopnosti je demagogicky zneužívána pro rozklad politického systému a k nástupu klientelismu a oligarchie.

Demokracii z řeckého demos – lid a kratein – vládnout zaručuje pouze svobodná soutěž politických stran a jakékoliv oklešťování této volné soutěže ohrožuje samu její podstatu. Kontaminace české společnosti beztvarými a bezprogramovými hnutími opírajícími se o soukromě vlastněná média a neomezené a nikým nekontrolovatelné finanční prostředky odcizuje voliče politickým stranám a politice obecně. Přičteme-li k tomu špatně fungující média veřejné služby, pak je velmi těžké hovořit o svobodné soutěži dané ústavou. Prostě soukromý majetek nemůže řídit politiku, a pokud tomu tak je, pak selhává demokracie. Hierarchický princip rozhodování, známý v podnikání a v byznysu, v demokratické společnosti a v demokratické politice prostě nefunguje a fungovat nemá.

Voliči neodpouštějí, když politici nedrží své sliby a program. Nicméně to, co je důležité pro občany, se skrývá v základní a velmi jednoduché otázce, na kterou si však volič musí odpovědět vždy sám. Komu ku prospěchu. A pokud si občan uvědomí, že ku prospěchu jeho samého či jeho blízkých, pak ví, koho má v dalších volbách volit. Nicméně k tomuto rozhodnutí musí sloužit adekvátní a nezkreslené informace, které mají poskytovat nejen samotní představitelé politických stran, ale zejména hlídací pes demokracie, což by měly být sdělovací prostředky. A občan – volič by si měl tyto informace sledovat, třídit a porovnávat. Jestliže však tyto informace jsou ovlivňovány soukromými vlastníky, kteří mají vždy své soukromé zájmy či jsou předkládány bez obsahu v rámci mainstreamových hnutí či názorů, pak lze těžko očekávat občanskou participaci. Ta je však důležitá pro rozvoj občanské společnosti v každé demokratické zemi.

Proto z pohledu politika a politiky jako takové je nejdůležitější zajistit podmínky pro svobodnou soutěž demokratických politických stran, proto je důležitý názorový a programový střet všude tam, kde je to jen možné. Potřebujeme politiky, kteří jsou čitelní a reprezentují jasný názorový pohled na svět. Přitom mohou integrovat českou společnost a jsou natolik morálně zralí, že přispívají ke kultivaci politiky. Právě politická nekorektnost, populismus namísto reálných řešení, rozvrat rodinných tradic, nepoužívání selského rozumu, úpadek morálních hodnot a neschopnost racionální analýzy nahrává současnému tristnímu stavu společnosti. Přitom samy politické strany musejí reagovat na nové problémy, protože přibývá patologických jevů ve společnosti, ale málokdo zkoumá jejich příčiny či navrhuje řešení. Namísto každodenní diskuse se společnost přidává k jednoduché kritice a osobnímu napadání. Přece je tak jednoduché a bezpracné obviňovat ty „nahoře“ než začít přemýšlet o příčinách svých problémů, problémů v rodině či zaměstnání. A pokud není rozvinutá demokracie, pak se do společnosti opět vkrádá strach, který jsme tu měly před listopadem 1989. Přitom politika se dotýká každého z nás. Vždyť politika vychází z řeckého polis - obec, město, stát a jasně určuje, co se za ní skrývá. A že si to málo uvědomujeme, není pouze chybou politiků.

Blogy