Den, který má patřit studentům

V České republice slavíme letos celkem 13 státních svátků, jeden z nich, pro mě nejvýznamnější, připadá právě na dnešní den. Možná bychom nebyli schopni z hlavy vyjmenovat všech 13 svátků, avšak „sedmnáctý listopad“ je svátek, který zná snad každý. Je to státní svátek, který se pojí k historii ne tak dávné, k historii, kterou mnozí z nás pamatují, a mnozí ji dokonce pomáhali tvořit. A také státní svátek spojený s událostmi vzdálenými sedmdesát šest let.

17. listopad máme spojený s událostmi, které se odehrály před 26 lety na Albertově a Národní třídě, a které vedly k pádu komunistické totality prostřednictvím něčeho tak unikátního, jako byla sametová revoluce. Méně lidí ale asi zná přesný název tohoto státního svátku, který zní: Den boje za svobodu a demokracii.

„Sedmnáctý listopad" je pro mě osobně především dnem, který by měl oslavovat odvahu mladých lidí, studentů. Tento svátek se totiž nepojí jen s protestem ze 17. listopadu 1989, který skončil násilným zásahem Veřejné bezpečnosti proti nenásilně protestujícím studentům a občanům na Národní třídě. Pojí se také s událostmi o několik desítek let staršími, které se staly 17. listopadu a ve dnech předcházejících i následujících v roce 1939. Byli to opět studenti, kteří se tehdy bouřili proti nacistické okupaci. Při demonstraci k 21. výročí vzniku Československa 28. října 1939 došlo k brutálnímu střetu nacistické policie s demonstranty, kdy byl zastřelen pekařský dělník Václav Sedláček a na následky střelného poranění zemřel student Jan Opletal. Z jeho pohřbu, jehož průvod vyšel z Albertova dne 15. listopadu 1939, se stala obrovská demonstrace tisíců studentů.

Na rozdíl od roku 1989, v Protektorátu Čechy a Morava skončily tyto odvážné studentské protesty tragicky. Z rána 17. listopadu nacisté obsadili studentské koleje a vysoké školy a více jak 1200 studentů bylo deportováno do koncentračního tábora, 9 studentských vůdců a organizátorů nepokojů bylo bez rozsudku popraveno v ruzyňských kasárnách a české vysoké školy byly uzavřeny. Byli to studenti a mladí lidé, kteří v těch těžkých dnech sebrali odvahu, narovnali shrbená záda českého národa, po kterých bolestivě přejížděl nacistický hákový kříž, a i za cenu obrovských obětí přispěli k tomu, že se český národ ani za okupace nezlomil a o jeho nezdolnosti se hovořilo i v zahraničí. O dva roky později byl v Londýně vyhlášen Mezinárodní den studentstva právě na památku českých studentů a jejich dva roky staré, nesmírně statečné revolty. Dnes tedy slavíme také Mezinárodní den studentstva, který byl vyhlášen v Londýně před 74 roky.

Proto je pro mě 17. listopad každý rok především svátkem studentů a mladých lidí. Oni byli naše minulost, stáli u událostí, které měnily historii a díky kterým zde dnes máme svobodu a demokracii. Osobně věřím, že i v dnešních těžkých časech, kdy zjišťujeme, že svět není jen svoboda, mír a demokracie, ale ohrožují nás nejrůznější děsy, konflikty a terorismus, mohou být mladí lidé těmi, kdo vezmou osud naší společnosti a civilizace do svých rukou.

Na nás i na mladou generaci čekají jistě obtížné zkoušky a já věřím, že je společně zvládneme. Odkazy minulosti ať nám dodávají sílu a odvahu k hájení demokracie a svobody.

Blogy