Zvažovala jsem zavedení tzv. zdravotní knížky v papírové podobě

26. července 2012

Komentář k rozhovoru s Milanem Cabrnochem

Kolem roku 2000 jsem zvažovala zavedení tzv.zdravotní knížky v papírové podobě, která by byla obdobným informačním nástrojem pro nemocného, jaký existuje u každého právě narozeného občánka. Knížka by měla sloužit hlavně pro přehled o užívaných lécích v chronologickém pořádku. Byly by v ní uvedené i důležité anamnestické údaje, tj. závažná onemocnění, operace, úrazy, případné alergické reakce, vyšetřená krevní skupina, údaje o očkování, jméno praktického lékaře apod.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem tehdy obdržela oznamovací leták, že kolegové z parlamentu - MUDr.Milan Cabrnoch a MUDr. Miroslav Ouzký - chtějí zavést elektronickou evidenci zdravotních údajů, jakýsi ambulantní chorobopis. Tehdy jsem jejich nápad považovala za pokrokovější, vyhovující zahájení „století elektronické komunikace“…

Ráda jsem přijala jejich spolupracovníky v době, kdy jsem působila jako ministryně zdravotnictví ( 2004-2005), kteří projevili zájem o můj nápad. Tehdy uspořádali průzkum veřejného mínění o obou našich alternativách. Z toho vyplynulo, že mladší lidé by volili raději elektronickou evidenci, starší občané by požadovali raději knížku papírovou.

Tehdy se ještě v plné síle nevyjevil základní rozdíl mezi oběma způsoby přenosu  informací. Elektronická komunikace by sloužila především lékařům, neboť by obsahovala i řadu jiných údajů, které by nemocný ani nemusel nebo nechtěl vědět. Papírová knížka by byla přímo ve vlastnictví nemocného, něco jako občanský průkaz, a nemocný by ji předkládal při každé návštěvě u kteréhokoliv ošetřujícího lékaře. Bylo by v jeho zájmu, aby kterýkoliv lékař, kterého právě navštívil, byl informován o anamnéze a dosud užívaných léčivech.

Elektronická verze by však nabyla správného významu teprve poté, co by byla všechna zdravotnická zařízení do systému zapojena. Tento cíl se však dodnes nepodařilo naplnit, neboť uzákonění této povinnosti se zatím nekoná. Námitkou bylo a dosud je  zejména nebezpečí úniku citlivých informací. Úřad pro ochranu osobních údajů tuto myšlenku, tj. uzákonění takové povinnosti,  tehdy takřka absolutně vylučoval. To byl také důvod, proč řada lékařů není nucena vlastnit počítač a mít napojení na internet.

Naproti tomu nebylo námitek  proti zavedení papírové knížky, která je založena na jiných principech. Únik informací by způsobil nemocný sám, pokud by knížku ztratil anebo ji svěřil někomu nepovolanému. Takže takovou „knížku“ by bylo možné zavést tzv. „od pondělka“…. 

Tak tedy : zavedení papírové knížky je nadále mým úmyslem, a to hlavně pro seniory, kteří častěji lékaře navštěvují, většinou pro chronické neduhy. Právě u nich je vysoce důležité, jaké kombinace léků užívají. Zda předepsání dalšího léku nepředstavuje riziko například kumulace nežádoucích účinků. Vždyť údaje ze světových statistik, že nevhodná medikace je na čtvrtém místě v příčinách smrti, je velmi alarmující. V neposlední řadě je třeba zvažovat i hledisko ekonomické, kdy dle zkušeností menší zdravotní pojišťovny na Slovensku, došlo při písemné evidenci užívaných léků k úspoře třetiny nákladů na léky za roční časové období. V našich podmínkách to představuje nejen úsporu financí z veřejného zdravotního pojištění, ale i z kapsy nemocného. A přitom se jedná do šesti preparátů denně o „léčbu“, zatímco překročení této hranice často představuje „otravu“.

Tento počin nikterak nevylučuje, aby byly odstraňovány překážky v zavádění elektronické komunikace. Uplynulo 12 let a zatím se to nepodařilo plošně zavést, neboť daný zákon dosud neexistuje. Bůhví, kdy se to podaří ! Zatím může sloužit papírová knížka všem těm, kteří o ni budou mít zájem. Ušetříme jak finance, tak především samotného nemocného. A o to jde především. 

Blogy