Z poslaneckého deníku XVIII. – Pravda vítězí!

28. března 2012

Březnové schůze sněmovny skončily. Řádná i mimořádná. Překvapení se nekonala a život této země plyne dál. Netvrdím, že zcela klidně. Tomu jsme ostatně již odvykli. Nejsem si však vůbec jistý, je-li to dobře.

Blíží se velikonoce a s ohledem na tradici stoupá potřeba a tím i spotřeba vajec. Ohleduplnost EU alespoň vůči slepicím, spolu s neschopností či nenasytností obchodních řetězců (obojí je správně), způsobily více než 100% zdražení tohoto symbolu velikonoc. A tak Češi vyrazili, vedeni nikoliv husitskými hejtmany, ale neviditelnou rukou trhu, za hranice vlasti na spanilé jízdy pro plata poněkud levnějších křehkých slepičích produktů. Doma se pak spořádaně opět staví po dlouhých letech do front. Nikoliv jako naposledy na kupónové knížky, ale tentokrát opět na nedostatkové zboží. Slepice s mandátem nosnice. Nic proti tomu. Tato hrabavá stvoření neodmyslitelně k českému venkovu a dvorům usedlostí prostě patřila. S ohledem na strmě stoupající cenu jejich konečného výrobku budou jistě zapomenuty i uštěpačné poznámky na jejich inteligenci. V tomto směru tedy lze celou vaječnou aféru vidět v pozitivním světle.

Poněkud zarážející je skutečnost, že ten, kdo k tomuto problému velmi výrazně přispěl, na všem ještě vydělá. Páni obchodníci, kteří vejce původně objednali jinde, než jim svými směrnicemi centrální mozek EU Brusel povolil, udělali zřejmou chybu. Lze jim však z pohledu jiných profesí jenom závidět. Oni bezprostředně na svém jistém lajdáctví ještě vydělají.  A já si neuvědomuji, že by hlavní heslo obchodníka znělo: Zákazníka pán! Obávám se, že to kdysi bylo poněkud jinak. Již není. Smůla. Naše smůla, pochopitelně.

A to nezapomínejme, jak nás alespoň již straší média, že pozornosti  bruselských byrokratů se kromě koryt těší i prasečí chlívky. Ale čuník k venkovu prostě taky patří, tak proč jej tam rovněž nevrátit. Vhodnější bude zakoupit si selátko s jistým předstihem, abychom pak nemuseli zase do fronty. Raději si však již hlídejme, kdy dojde ke kalamitě s hovězím. Mimochodem, oproti Rakousku, Bavorsku či Holandsku se po našich lukách vskutku moc dobytka zase neprohání. A kráva, to je taky mléko. A mléko, to je sýr, máslo …… asi se máme ještě na co těšit. S námi i peněženky. Kdo je bezzemek, nic s tím však asi neudělá. To je prostě ten trh. S rukou sice neviditelnou, ale nenechavou.

Jak pro média, tak tím i lidi byla vejce opravdu „velkým“ tématem posledních dnů. Důvěra či nedůvěra vládě, to byla maličkost. Jistě, žádné zdražování není milé. Není-li človíček přímo ten, kdo na tom vydělá. Nebo přímo ministr financí čekající na „své“ DPH.  Ale překvapuje mne, jak oproti vejcím v klidu přijímáme vytrvalé zdražování benzínu. Navíc vedle mýta a dálničních známek. Zelení či ti, co si na ně hrají, mi jistě prominou. Leč v konzumní kapitalistické společnosti je doprava nedílnou součástí jejího života. A v té my žijeme, ať se nám to líbí, nebo ne. Přitom je velmi nepravděpodobné, že by nám v případě benzínu, na rozdíl od zmíněných vajec, jakkoliv pomohlo i vystát frontu na naftařskou vrtnou soupravu. Přitom stále stoupající cena pohonných hmot se promítne do takřka všech oblastí našeho života. Pochopitelně, že jen a jen dalším zdražováním. Všeho. Přitom právě u pohonných hmot, kromě tabáku a alkoholu, nejde již jenom o tzv. neviditelnou ruku trhu, která určuje finální cenu. Kromě DPH je tam navíc spotřební daň. To je ta, kterou nám naposledy za vlády opěvovaného pana expremiéra Fischera, nyní prezidentského kandidáta,  „dočasně“ zvýšili. Státu to, jako obvykle, nepomohlo. Dokonce naopak. Slovo dočasně však očividně neznamená v Čechách něco jako krátce. A tak ji platíme dále. Vedle neustále stoupajícího podílu DPH a marže obchodníků, zisků burziánů a naftařských magnátů. Neměli bychom na to zapomínat. Stejně jako na to, kdo ve sněmovně zazdil náš návrh na její snížení. Když natankujeme „plnou“, přijdeme totiž ještě o víc, než za zdražené plato vajíček. To nám navíc vydrží o něco déle, bude-li po velikonocích. Možná jde vládní trojkoalici „jen“ o to, abychom moc nejezdili do ciziny za levnějšími nákupy. A až EU vytrucuje v létě Peršany tím, že naftu nedoveze, bude ještě hůře. Nám v EU.  Iráncům to asi bude fuk.

Podobně zarážející je skutečnost, když už jsme u té dopravy, že nám rovněž neprošel návrh účinněji trestat mj. přetáčení tachometrů ojetých vozů. Jsem sice právní laik, neboť jsem nikdy neměl čas o víkendu zajet do Plzně, ale i tak si myslím, že tímto skutkem je spáchán přímo trestný čin. Nikoliv pouze přestupek. Jenže oni současní mocipáni asi ojeté vozy nekupují. Poměrně značný odpor přinesl i náš návrh na prodloužení doby možného projednání dopravního přestupku. Jistě, nepopulární opatření. Zvláště pro české silnice. Ale stále přibývajícím obětem silničních pirátů, a to přece neznamená jen mrtvé a zraněné, by jeho odpůrci měli vysvětlit, proč tomu tak mocně brání. Prý to má policie řešit rychle a pokud možno na místě. Proč ne. Ale to by se nesměly snižovat jejich stavy, finance a tím i úroveň jejich práce.

Kam to vše povede, jsme si ostatně mohli ověřit v posledních dnech v tisku i na TV obrazovkách. O posledních profláknutých odposleších bylo řečeno a napsáno už mnoho. Dokonce tolik, že se jaksi pozapomnělo na kauzu VV a hlavně  kauzu pana Bárty. Prokáže-li se cesta odposlechů přes ABL, bude to proto málo překvapivé. Minimálně stejně jako fakt, že v prvních dnech dalšího velkého skandálu této vlády s důvěrou bez důvěry, nikoho z mocných vcelku nezajímalo ani tak to, čeho se odposlechy oficiálně známé již od roku 2007(!!!!) týkají.  A ani proč zodpovědní dosud nekonali! Ale jenom to, kdo a proč je vynesl na denní světlo. I když slovo překvapivé asi není na místě. Koho by to v této zemi prolezlé korupcí ještě překvapilo? Ostatně i hlava státu tomu dala svým prohlášením korunu. Naštěstí ne tu svatováclavskou!

Pochybuji, že se někdy dozvíme pravdu. Je to sice smutné, je to trapné, ale je to tak. Ostatně chování samotné policie na místě nehody bylo přímo „ukázkové“. Ještě že alespoň pod tlakem veřejnosti i médií si jejich nadřízení museli „všimnout“. Třeba také opožděně uvidí, jak i černé audi snad s právníky následně odfrčelo z místa činu bez zastavení, stopka nestopka, přímo před zraky dopravních policistů. Obávám se, že ne každému z nás plebejců by tohle prošlo. Pomáhali a chránili. Komu víme. Ale proč, toť otázka! Pan premiér, vládnoucí nám s heslem „padni komu padni“, to vlastně naznačil. Prý jak pan exprimátor, tak jeho havarující, ovíněný a prchající “řídící orgán“ jsou vlastně již „jenom mrtvoly“. Politické. Ještě, že to nakonec v jiném slova smyslu neplatí pro poškozenou řidičku.

Na druhé straně již chápu, proč ve sněmovně padl překvapivý návrh, aby trestanci měli možnost častěji žádat o podmínečné propuštění. Věznice jsou přecpané, trestných činů přibývá. Mimochodem i odsouzený je volič. Snad proto navrhovatelům ani nevadí, že již tak skoro nic nezvládající justici přidělají další a bezpochyby bohulibou práci. Nebo tuší, kde by mohli sami jednou skončit? Pochybuji. Tohle v naší zemi není zvykem. To by se „to“ muselo dokázat. A když se nechce, nebo nesmí, nic se nedokáže. Malou ukázku jsme viděli na vlastní oči. Kamery však nejsou všude. Navíc by stejně, jako odposlechy „ničily demokracii“, jak pravil pan profesor Klaus, na jehož zástavě stojí „Pravda vítězí“. Škoda, že tam není napsáno, jak dlouho budeme ještě čekat. Dočkáme-li se.

O dění ve VZP snad až příště. Bylo by toho už moc.

Blogy